NEJMLADŠÍ TRADICE - měsíc myslivosti a práce s mládeží

Všechny naše myslivecké tradice jsou velmi staré, staré několik staletí a jen jedna je stará jen málo přes půl století. Je to právě ČERVEN — Měsíc myslivosti a ochrany přírody. Tato tradice byla zalo­žena a vznikla v roce 1959 a je velmi vhodná, potřebná a prospěšná. Jen doba jejího vzniku je tak trochu jejím Kainovým znamením a je pro ni trochu handicapem. Projevilo se to záhy po sametové revo­luci, kdy někteří progresivní myslivci ji chtěli zakopat do země, kdy jsme museli vynaložit velké úsilí v její resuscitaci. Proč měla v praxi tato tradice zmizet, aniž byla zvažována její prospěšnost pro myslivost a přírodu, a za prioritní se považovala jen a jen špatná doba, kdy se tato dobrá myšlenka zrodila? Není bez zajímavosti, že velmi podobně, téměř stejně na tom byla i práce s mládeží, kterou se budu zabývat v druhé polovině vání našeho seriálu.
 
Myslivecké osvěta
Tu je možno v praxi považovat za předchůdkyni Měsíce myslivosti. Nebyla tak intenzivně soustředěná do jednoho měsíce, ale prováděla se zvolna po celý rok. Někde více, někde méně, někde vůbec. Vzpomínám na moje začátky v myslivosti, když do kurzu jsem chodil právě v roce 1959 a zkoušky složil v roce 1960. Před tím jsem jako několikaletý honec maloval myslivcům každoročně plakáty na poslední leče a výzdobu sálu. Po přijetí za člena MS mi bylo řečeno: „Budeš dělat mysliveckou osvětu!“ A už mi to zůstalo ...
V čem tedy ta myslivecká osvěta spočívá? Prokázalo se, že těžištěm by měla být zasklená skříňka, nejméně velikosti 60 x 100 cm, která je obměňována 10x - 12x do roka. Když se to v myslivecké skříňce modrá, znamená to, že jde o zanedbanou osvětu - zelená barva obrázků totiž časem zmodrá! Není vhodné dávat do skříňky jen barevné obrázky a nic k nim neříci. Vždy je možno nějak apelovatt působit na veřejnost: „Je hodně sněhu, zvěř musí zůstat v klidu, pohybem v něm ztrácí mnoho energie!“ Nebo: „Rodí se malí zajíčci, nenechte volně pobíhat své psy. Děkujeme Vám za to. Srny začínají klást do luk srnčata, zemědělci spolupracujte s námi myslivci při senoseči v jejich záchraně, a lidé, nezachraňujte neopuštěná mláďata!“ Nebo: „Řidiči předvídejte vběhnutí zvěře před kola vašeho auta, čtyřkolkáři, nejezděte terénem!“. Takových hesel by se našlo podstatně více.
K těmto víceméně negativním napomenutím je ale zase dobré přidat i něco zajímavého o dění v přírodě v příslušném ročním období, vývoj jednotlivých druhů zvěře v místě, fakta o činnosti a aktivitě myslivců. Ve skříňce se zve na myslivec­ký ples, na střelecké závody a jiné akce pořádané pro veřejnost.
To je jen hrubý náznak obsahu myslivecké skříňky, těch možností je daleko více. Skříňka má tu výhodu, že je se svou propagací k dispozici pořád, na rozdíl třeba od místního rozhlasu, ale musí být obsah přitažlivý a nezastaralý. Pokud je tam ještě v březnu blahopřání k Novému roku a v dubnu obrázky zvěře ve sněhu, tak taková skříňka propagaci mysli­vosti moc služby neudělá.
Před časem jsme v redakci Myslivosti vyzvali, aby myslivci posílali snímky svých vývěsních skříněk, případně skříněk cizích, a to příklady pozitivní i negativní. Stále běží na webových stránkách www.myslivost.cz rubrika Fotogalerie a v ní složka Vývěsky mysliveckých sdružení, kam můžete svoje fotoúlovky vystavit.
 
Rozhlas, tisk, besedy a výstavy
Využívat lze nárazově i místní rozhlas, případně i místní tisk, pokud existují. Rozhlas zejména k okamžitým naléhavým výzvám, kupří­kladu pokud jde o volné pobíhání psů, u tisku jsou pak možnosti využití ve vztahu k ochraně přírody daleko širší.
Další možnosti jsou pak přednášky a besedy, ale ty mají tu nevýhodu, že tam musí posluchači přijít a tak je potřebí najít způsob, jak je tam nalákat. Může to být hudba, vždyť řada myslivců jsou i dobří muzikanti, troubení, ale velmi osvědčené jsou i myslivecké výstavy. Jednak místních nejsilnějších trofejí, kuriozit, případně význačné trofeje místními myslivci ulovené zvěře. A při ta­kové výstavě je pak možno jak vizuálně, tak i besedou, či přednáškou upozornit na problémy v ochraně zvěře a přírody, zveřejnit výsledky práce myslivců, žádat veřejnost o spolupráci a zejména prezentovat lidem krásy české myslivosti.
Dnes tomu všemu říkáme spíše než osvěta - propagace mysli­vosti. Jejím cílem je vysvětlit nemyslivecké veřejnosti, co znamená věnovat se této činnosti, ukázat co vše myslivci dělají právě pro veřejnost, pro národní hospodářství, pro ochranu celé přírody. Především je nutno získat mládež pro aktivní ochranu přírody, předvést mravní a kulturní vyspělost mysliveckých řad. Škoda, že v praxi někdy několik jedinců všechno to úsilí zmaří!
V okresním měřítku je pak v propagaci myslivosti na funkcionáře ještě větší náročnost. Dávat zprávy a články do denního regionálního tisku, propa­govat přehlídky loveckých trofejí a pořádat doprovodné programy při nich. Tisknout propagační letáky, plakáty. Prosadit se do regionálních studií Českého rozhlasu a televizí.
V celostátním měřítku vše totéž v denících, časopisech, rozhlase a televizi. Ocenit je potřebí v tomto smyslu naše myslivecké foto­grafy, videoklub a trubače. Velkou pochvalu zaslouží televizní po­řad Tisíc let české myslivosti a jeho tvůrci Jan Mudra, František Kolda, Jaroslav Šprongl a další. Takový velký skok v propagaci mysli­vosti se za poslední desítky let nepodařil.
Přesto s celkovou propagací myslivosti, či chcete-li osvětou, nemůžeme být vůbec spokojeni, Velmi poklesla zejména na místních úrovních, v okresech nejsou využívány všechny možnosti. Na celo­státní úrovni to trochu zachránil výše zmíněný televizní seriál, ale vydávání propagačních plakátků a jiných materiálů je tristní. Že by nám v Praze chyběl a byl nenahraditelným Jaroslav Béza?
 
ČERVEN - měsíc myslivosti
Psát o jeho obsahu je pro mne teď již jednoduché. Vše co jsem vyjmenoval v předchozích řádcích, by se mělo dělat co nejintenzivněji, skoro se to stydím napsat, ale dere se to ze mne – „na plné pecky“, vždyť „velká porodnice“ - příroda v této době potřebuje naši akti­vitu, v ochraně všeho rodícího, všeho živého - nejvíce.
Zmínil jsem, že tuto nejmladší tradici jsme před dvaceti lety jen s obtížemi oživovali a to dokonce i v tomto našem časopise. Tím spíše bychom měli tuto křivdu nyní a v dalších letech v měsících myslivosti napravit a vše naší krásné přírodě a naší zvěři vrátit.
 
Práce s mládeží
dopadla po roce 1989 podobně jako Měsíc myslivosti, s tím rozdílem, že radikální kosení Kroužků mladých přátel přírody a myslivosti (KMPM) progresivními obroditeli se nepodařilo dodnes napravit. Zatímco v le­tech 1976 - 1989 jsme měli asi 1500 - 1600 těchto kroužků, v posled­ních dvaceti letech se jejich počet pohybuje pouze od 40 do 80! Je pravdou, že díky úsilí v předchozí práci s mládeží před 20 - 40 lety sklízíme ještě dnes plody v podobě relativně příznivého vnímání myslivosti ze strany střední a starších generací.
Mnohá myslivecká sdružení bohužel považovala výchovu mládeže v předchozím období jen za přítěž a ne za něco, co mají dělat sami pro sebe. Jak se ničitelé kroužků této „socialistické zhůvěřilosti“ hluboce mýlili, svědčí skutečnost, že v roce 1983 jsme obdrželi od Mezinárodní myslivecké rady CIC Kulturní cenu za nejlépe propracovaný systém práce s mládeží. Kromě kroužků pro školní mládež fungovalo také mnoho družin mladých myslivců pro věk 15 - 18 let, z nichž většina přecházela do myslivecké praxe.
Výsledkem toho, že práce s mládeží v myslivosti téměř zanikla, je, že mnoho lidí dnes nechápe, čím se myslivci zabývají a přejímají názory na škodlivost myslivců. Ten nesmírný deficit v tradiční práci s mládeží napravit bude velmi obtížné, úspěchem by bylo obnovit činnost alespoň tisíce kroužků. Obávám se, že při současném nízkém vlivu ČMMJ na myslivecký život dole to bude jen těžko dosažitelné. Pádné důkazy, že tyto moje názory jsou pravdivé, doložili pánové Petr Smutný a Jiří Kamler v časopise Myslivost v č. 1 – 3/2010 v rubrice Myslivci a veřejnost aneb Jak dnes nepracujeme a mládeží? Děkuji jim za to.
 
Soutěž O Zlatou srnčí trofej
je pak tradičně vyvrcholením práce s mládeží. Organizovala se vždy místní a okresní kola a vítězové z nich postupovali vždy do celo­státního kola připraveného jako letní tábor. Díky obětavým organizá­torům nemusím o této tradici psát jen v minulém čase. Ta se díky jim organizuje stále, jen základna soutěžících v okresech značně prořídla.
 
Snad bude zase lépe. Jsou pro to pádné důvody. I to je cesta, jak vracet naší myslivosti lepší pověst a naklonit si více veřejnost.
Text a kresby Oldřich TRIPES
vychází v 7:15 a zapadá v 16:14 vychází v 20:23 a zapadá v 11:57 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...