Říjné chování.

Rozdíly v zubech
POROVNÁNÍ ZAJÍCŮ A HLODAVCŮ
 
Do relativně nedávné doby byli zajíci řazeni do řádu hlodavců. V rámci tohoto řádu byli vyčleňováni do samostatného podřádu Duplicidentata (dvojitozubci). Ještě v roce 1973 bylo možno zaznamenat takové systematické zařazení zajíců v odborných publikacích. Později se, díky moderním identifikačním metodám, podařilo zjistit to, že zajíci k hlodavcům nepatří, přestože podle testů DNA jsou si poměrně blízce příbuzní.
Původní chybné zařazení zajíců mezi hlodavce vzniklo v důsledku konvergence, tj. morfologické podobnosti dvou systematicky odlišných skupin živočichů, kteří jsou přizpůsobeni téměř shodnému způsobu života, zejména využívání podobných zdrojů potravy. U zajíců a hlodavců je takovým konvergenčním pojítkem kromě celkového vzhledu především způsob utváření chrupu, jmenovitě mimořádně vyvinutých řezáků (tzv. hlodáků).
Zajíci mají v horní čelisti zdvojené řezáky (proto dvojitozubci). Krajní kratičké řezáky (nazývané také
„nýtkovité zoubky“) jsou posunuty za dva velké prostřední řezáky. Ovšem tyto řezáčky jsou dobře patrné na lebce, ale vůbec nemusí pronikat dásní, takže v ústní dutině pak nejsou zjistitelné.
Zajíci mají řezáky pokryté ze všech stran sklovinou, u hlodavců jsou řezáky kryty silnější vrstvou skloviny jen zpředu a zboku. Zadní strana řezáků u hlodavců je tvořena relativně měkkým dentinem, který se podstatně více opotřebovává než tvrdá sklovina. V důsledku toho se řezáky zajíců obrušují rovnoměrněji a jejich řezná plocha je téměř rovná, zatímco u hlodavců je výrazně skosená směrem dozadu a také je o poznání ostřejší.
Jelikož řezáky zajíců nejsou tak ostré, jako u hlodavců, zajíci rostoucí měkkou trávu spíše uškubávají a ne-
 
na sobě a řezáky v obou čelistech jsou stejně velké. Hlodavci (zejména hrabošovití) mají spodní řezáky slabší, takže nedosahují přední hrany horních řezáků a vykusují proto do měkkého dentinu horních řezáků schůdek.
Zajíci mají uprostřed každého horního řezáku na jeho přední straně mělkou podélnou rýhu, zatímco hlodavci mají řezáky bez rýh. Na ohlodaném materiálu zajícem nebo králíkem to pak vypadá jako by šlo o mezizubní mezeru.
Jak zajíci, tak i hlodavci mají řezáky obloukovitě prohnuté dopředu. V porovnání s přežvýkavci mají hlodavci i zajíci žvýkací plochy stoliček podstatně méně hrbolaté. Zajíci mají povrch žvýkacích zubů příčně lištovitý. Jejich stoličky jsou vysoko korunkové, hranolovité, se silnou vrstvou skloviny, skládanou do záhybů. U zajíců mají stoličky na rozdíl od hlodavců ve spodní čelisti více záhybů než v horní čelisti. Rozestup obou řad stoliček v horní čelisti je u zajíců větší než v dolní čelisti, u hlodavců je tomu naopak.
V trvalém chrupu mají zajíci všechny zuby (tedy i stoličky) bez kořenů, většina hlodavců má bez kořenů pouze řezáky. Zajícům pro- to přirůstají žvýkací zuby v trvalém chrupu zvolna, ale nepřetržitě. Hrabošovitým hlodavcům dorůstají žvýkací zuby jen v mládí, ale ve stáří již nikoliv a veverkovitým hlodavcům nepřirůstají vůbec. Žvýkací zuby zajíců nemají zubní cement, který je u hlodavců přítomen. Zajíci stejně jako hlodavci používají k odtrhávání trávy při pastvě jen hlodáky, nikoliv pysky a jazyk jako přežvýkavci.
 
Rozdíly na kostře
Kloubní jamka, do níž zapadá hlavice spodní čelisti, je u zajíců příčně oválná, takže umožňuje žvýkací pohyby do stran, jakož i nahoru a dolů,
nikoliv však v předozadním směru. U hlodavců leží zakončení spodní čelisti jen ve žlábkovité kloubní jamce, což umožňuje žvýkací pohyby pouze
 
nahoru a dolů, dopředu a dozadu.
Zajíci mají na lebce v lícní části horní čelisti kostní hmotu vyplněnou charakteristicky proděravělou trámčitou strukturou s četnými otvory namísto souvislé kosti, která se na stejném místě vyskytuje u hlodavců. Proto mají zajíci oproti hlodavcům lehčí lebku.
Zajíci mají více protáhlé výrůstky kostí čelních nad očnicemi než hlodavci. Lebka zajíců je výrazně obloukovitě vypouklá (u hlodavců je jen mírně prohnutá) a nosní kost na lebce zajíců je podstatně delší než u hlodavců.
U kořene slechu mají zajíci krátkou rourkovitou kost, kterou nemá žádný jiný u nás se vyskytující savec.
Hlodavci mají plně vyvinuté klíční kosti, zatímco u zajíců jsou velmi zakrslé. Prsní kost zajíců tedy nemá kostěné spojení s ramenním kloubem. Proto jsou u zajíců přední běhy připojeny k trupu pouze pružnými nosnými vazy a svazkem svalů.
Samci hlodavců také mají penisovou kůstku, která zajícům chybí.
Zajíci na rozdíl od hlodavců mají na zadních bězích holenní a lýtkovou kost od poloviny téměř srostlé, což souvisí s odlišným způsobem pohybu.
 
Další odlišnosti
Na sliznici kryjící horní patro ústní dutiny mají zajíci četné zářezy, hlodavci mají tyto partie téměř hladké. Počet patrových lišt je u zajíců větší než osm, u hlodavců je jich méně. Kostěné patro zajíců je oproti hlodavcům relativně krátké a vzadu vykrojené.
Čenich je u zajíců více pohyblivý než u hlodavců. Nozdry zajíců jsou štěrbinovité a uzavíratelné, u hlodavců nikoliv (s výjimkou vodních druhů).
Zajíci mají zcela ochlupené tlapy, zatímco většina hlodavců má
chodidla lysá. Pokud mají hlodavci ochlupená i chodidla, pak jsou na nich stejné válcovité chlupy jako na jiných částech těla. Zajíci mají na chodidlech speciálně utvářené širší čtyřhranné chlupy.
Ocas zajíců je krátký a zaoblený, zatímco ocas hlodavců je dlouhý, často úzký a špičatě zakončený (jmenovitě u myšovitých hlodavců).
Ve velmi dlouhém a objemném slepém střevě mají zajíci spirálovitou řasu, která zvyšuje jeho vstřebávací plochu (tuto řasu hlodavci postrádají). Na rozdíl od hlodavců, kteří mají vlastní žaludek téměř nediferencovaný, u zajíců sestává vlastní žaludek fyziologicky ze dvou částí. V jeho přední partii probíhá převážně mikrobiální rozklad cukernatých složek potravy, v zadní pylorické části se uskutečňuje enzymatický rozklad zejména látek bílkovinné povahy (tím se zajíci částečně přibližují způsobu využití žaludku u přežvýkavců).
Hlodavci stejně jako zajíci mají zadní běhy větší a silnější než přední běhy. Silné zadní běhy využívají zajíci a někteří hlodavci (například veverka) ke skákání, jiní hlodavci se jimi odráží při plavání (bobr, ondatra). Hlodavci mají na rozdíl od zajíců přední běhy chápavé a dokáží si jimi podávat potravu do tlamy. Také se předními běhy drbou na hlavě a na těle, kam až jimi dosáhnou. Zajíci si předními běhy pouze otírají hlavu
a slechy.
Zajíci otiskují do přední a zadní stopy opačný počet prstů než hlodavci. Hlodavci mají na předním běhu čtyři prsty, na zadním pět prstů. Zajíci mají na předních i zadních bězích po pěti prstech, ale v důsledku zmenšeného palce vypadají zadní běhy jen jako čtyřprsté. V souvislosti s tím je uveden v připojené tabulce přehled otisku prstů do stopy u zástupců různých systematických jednotek naší zvěře našlapujících na
tlapy (tedy nikoliv na kopýtka).
 

vychází v 7:15 a zapadá v 16:14 vychází v 20:23 a zapadá v 11:57 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...