Vážení přátelé myslivosti a milovníci srnčí zvěře, jelikož se nezadržitelně blíží období srnčí říje a srny přivedly či přivádějí na svět své potomstvo, dovolím si aktuálně zařadit tento příspěvek. Každý myslivec mi dá jistě za pravdu, že v oblasti biologie srnčí zvěře se mohou vyskytovat některé patologické skutečnosti, které nejsme schopni exaktně a racionálně vysvětlit.
Jednou z takových oblastí je i oblast reprodukce srnčí zvěře. Případy, které níže popisuji, coby důkazy patologických skutečností jsem obrazově zdokumentoval v zájmových chovech srnčí zvěře. Každý rozumný a problematiku chápající myslivec ví, že získat tyto materiály ve volné přírodě je prakticky nemožné a neuskutečnitelné.
Je všeobecně známou skutečností, že srny kladou srnčata v závislosti na biologickém věku, aktuálním zdravotním stavu, ale také geografické poloze státu individuálně značně rozdílně, obvykle však v časovém rozmezí dubna až června. Kladení v jiných měsících je u srn vzácností a vzniká nejčastěji v důsledku nepřirozené říjnosti srny, vlivem vnějších podmínek ovlivňujících hormonální činnost žláz a též časově nestabilní latencí v konkrétním roce.
V našich zeměpisných polohách a podmínkách lze nejvíce porodů zaznamenat v průběhu měsíce května s kulminací v jeho poslední třetině. V České republice však nejsou výjimečné ani dubnové porody, a proto spatřit v druhé polovině dubna srnu vodící srnče není vzácností. O přežití takto časně kladených srnčat však prioritně rozhodují klimatické a povětrnostní podmínky v konkrétním roce. V letech s nízkými dubnovými teplotami, mnohdy doprovázenými intenzivními dešti či studenými větry s potenciálními sněhovými přeháňkami (především v horských oblastech), může padnout z důvodu podchlazení a sekundárních zdravotních komplikací velká část časně kladených srnčat.
Srnci jsou schopni biologické reprodukce téměř po celý rok s výjimkou krátkého období na konci zimy a počátkem jara v období ledna až března. Jejich pohlavní žlázy jsou tedy aktivní přibližně od dubna do konce prosince. Období říje však závisí na aktivitě pohlavních žláz srn, jejichž činnost je časově omezenější a podstatně kratší. Srny jsou tedy skutečným „spouštěcím mechanismem“ říje, ony určují její dobu a průběh.
Začátek pohlavní aktivity srn spadá s časovými a místními rozdíly přibližně do druhé poloviny července a první poloviny srpna. V té době se ve vaječnících srn uvolňují zralá vajíčka a dochází k ovulaci.
Mezi mysliveckou veřejností koluje názor, že nejdříve říjí mladé nevodící srny tzv. čiplenky a jako poslední pak staré vodící srny. Po dlouholetém studiu a sledování časového průběhu reprodukce v závislosti na věku srny mohu konstatovat, že se vyskytuje řada odchylek od tradovaného a zakořeněného standardu. Z toho důvodu je i tuto záležitost považovat za mýtus a nelze ji v oblasti reprodukce srnčí zvěře platně paušalizovat. Již několikrát jsem ve svém chovném zařízení pozoroval, jak biologicky starší vodící srna byla srncem pokládána dříve než nevodící čiplenka. Časový rozdíl byl mnohdy i dva týdny!
Průběh srnčí říje, její začátek a délku, dokáže výrazně ovlivnit zejména počasí, nadmořská výška a řada dalších faktorů, jako je populační hustota srnčí zvěře, poměr pohlaví, věková struktura a jiné místně působící faktory. V níže položených oblastech začíná říje zpravidla dříve než v oblastech horských. Za chladného a deštivého počasí není říje z pohledu pozorovatele tak výrazná a intenzivní jako za teplého, slunného a bezvětrného počasí.
Během říje dojde k oplodnění nejčastěji dvou, výjimečně i tří vajíček. Vzácně bývá oplodněn i větší počet vajíček. Oplodněná vajíčka sestoupí vejcovodem do dělohy, kde se ze zárodku vyvíjejí plody. Pokud byla srna oplodněna v letní říji, její celková březost trvá přibližně 9,5 měsíce. Jestliže srna nebyla během letní říje oplodněna, žluté tělísko ve vaječníku zaniká a k ovulaci znovu dojde zpravidla koncem listopadu či v průběhu prosince. Tak dochází k náhradní říji, v jejímž průběhu může být srna úspěšně oplodněna. V té době můžeme v honitbách pozorovat u srnčí zvěře neklid a občasné honění, často spojené s pokládáním.
Při výzkumu reprodukce srnčí zvěře byla v oblasti březosti srn zjištěna jedna biologická zvláštnost. U srn, které jsou oplodněny během letní říje, se vývin oplozeného vajíčka zastaví, zárodek leží volně v děloze, a až do konce podzimu je pouze nepatrně vyživován. Teprve koncem podzimu dojde vlivem hormonu hypofýzy k jeho uhnízdění ve výstelce dělohy. Teprve poté, což bývá většinou koncem prosince, pokračuje vývoj plodu již intenzivněji a má inkubační dobu přibližně pět měsíců. Této přestávce ve vývinu zárodku se říká latentní pauza neboli utajená březost. Obdobný jev byl zjištěn také u jiných savců, např. u některých lasicovitých či u medvěda. V počáteční fázi utajené březosti má srnčí zárodek zpočátku velikost špendlíkové hlavičky, koncem latence je velký asi jako malé zrnko hrachu.
U většiny srn dojde k oplodnění během letní říje. Srnám oplodněným v průběhu náhradní říje tedy na podzim, se začne zárodek vyvíjet bezprostředně po pokládání, a to buď s výrazně zkrácenou či zcela vynechanou latencí. Tyto srny kladou srnčata ve stejné době jako srny oplodněné v letní říji. Náhradní, tedy podzimní říje se pak většinou zúčastňují roční nebo dvouletí srnci, kteří ještě neshodili parůžky a disponují životaschopnými spermiemi.
Ve svém chovu jsem jednou pozoroval, jak dvouletý srnec úspěšně pokládal srnu i po shození parůžků 15. prosince. Srna přivedla na svět 17. května dvě srnčata, takže plody se v děloze vyvíjely přesně pět měsíců s vynecháním latence.
Jaký význam má utajená březivost? Osobně jsem přesvědčen, že velmi značný. U srnčí zvěře probíhá říje v letním období, tedy v době dostatku přirozené potravy. Srnci mohou podzimní intenzivní pastvou dohnat ztráty na tělesné hmotnosti, a organismus má možnost se včas a dostatečně dlouho zregenerovat. U srn zajišťuje latence vytvoření rezervních látek ještě před dobou intenzivního vývoje plodu. Období kladení srnčat tak nespadá do průběhu zimy, jak by tomu jinak bylo při odpovídající délce březosti bez latence, ale do jarních měsíců, tedy do doby hojnosti kvalitní přirozené potravy, kdy se organismus srny dokáže vyrovnat s energeticky náročnou výživou srnčete.
Při této příležitosti je dobré připomenout často výrazný úbytek tělesné hmotnosti srnce ke konci říje. Všeobecně je známo, že vyříjený srnec ztrácí na celkové tělesné hmotnosti, což nám v myslivecké praxi ukazuje nízká hmotnost srnců ulovených v tomto období.
Kolik kilogramů živé hmotnosti tedy ztratí srnec v průběhu říje? Tato měření jsem provedl u několika jedinců mého zájmového chovu, a to cíleným zjišťováním hmotností jedinců před říjí a těsně po jejím skončení. Zjistil jsem, že regrese tělesné hmotnosti srnců je v tomto směru velice individuální. V zásadě se dá konstatovat, že srnec ztratí až 25 % své tělesné hmotnosti. Například jedinec o živé tělesné hmotnosti kolem 28 kg, ztrácí 7 kg apod.  V tomto směru je ovšem klíčový počet pokládaných srn během říje, tělesná kondice a fyzická zdatnost srnce před říjí.
 
Za 14 let výzkumu biologie srnčí zvěře jsem ve svém zájmovém chovu v oblasti reprodukce zaznamenal pouze dva „nestandardní“ případy. V prvním případě se jednalo o biologicky pětiletou srnu Lízu, kterou mě přinesli „zachránci“ jako malinké srnče v domnění, že je opuštěné. Tato srna měla v průběhu svého života tři vrhy, vždy s vyrovnaným poměrem pohlaví (samičí a samčí). Navzdory skutečnosti, že porodní hmotnosti srnčat byly značně vysoké, a to více než dva kilogramy, nikdy jsem u této srny nezaznamenal žádné porodní problémy.
V roce 2012 byla tato srna pokládána biologicky dvouletým srncem. Prenatální vývoj srnčat probíhal zcela přirozeně, o čemž svědčila skutečnost, že se břišní partie srny progresivně, měsíc od měsíce opticky zvětšovaly. Termín kladení jsem jako v předchozích letech očekával v polovině května, což bylo u této srny naprosto typické.
V tomto termínu však porod neproběhl a květen se přehoupl v červen. Zpoždění v kladení jsem si zdůvodňoval skutečností, že v tomto inkriminovaném termínu v mém chovném zařízení probíhala generální rekonstrukce výběhů a opakované vyrušování srny v důsledku stavebních činností tak oddálilo přirozený termín porodu. Podle mého názoru srna dokáže v případě potenciálního nebezpečí, nepřízni počasí či jiných negativních rušivých faktorů porod fyziologicky pozdržet a oddálit.
Srna se však k porodu neměla ani v polovině června. V druhé polovině měsíce nastaly výrazné změny a břišní partie srny se začaly opticky zmenšovat. V průběhu července jí břicho zcela zmizlo. Srna se však chovala přirozeně, s chutí přijímala potravu, na všechny podněty reagovala naprosto klidně a přirozeně.
Po konzultaci s veterinárními lékaři jsem nabyl přesvědčení, že u srny proběhla falešná březivost. S tímto jevem jsem se však za 14 let chovu srnčí zvěře ještě nikdy nesetkal! Velmi podivná pak pro mne byla skutečnost, že srna se toho roku neúčastnila říje, přestože celou dobu byla ve výběhu se srncem.
Koncem září Líza zcela fyziologicky přebarvila do zimní srsti a nastal měsíc říjen. Na srně jsem již stále častěji pozoroval, že není ve své kůži, málo přijímá potravu a při chůzi je výrazně nahrbená. I přes dlouhou zimní srst, která je schopna dokonale skrýt regresivní znaky, bylo opticky patrné, že srna ztrácí svojí hmotnost a výrazně hubne. Začátkem listopadu jsem při náhodné návštěvě výběhu spatřil Lízu v nepřirozené poloze, jak si ze svírky opakovaně něco vylizuje.
Po detailním zkoumání jsem zjistil, že srna má porodní kontrakce spojené s výtokem čiré neidentifikovatelné tekutiny. Opakované peristaltické stahy dělohy dávaly tušit, že se srna snaží rodit. Okamžitě jsem kontaktoval veterinárního lékaře MVDr. Jiřího Rožka, který má v Boskovicích soukromou veterinární ordinaci a vše mu dopodrobna vylíčil.
Po dohodě s ním jsem srnu dopravil do jeho ordinace. Veterinární lékař neprodleně provedl odborný císařský řez a další nezbytné úkony. Jaké však bylo překvapení, když z dělohy vytáhl tři uhynulá srnčata ve vyšším stupni rozkladu. Byl jsem doslova jako v Jiříkově vidění! Zajímavé bylo, že navzdory výrazným progresivním hnilobným procesům, byla srnčata bez specifického zápachu. Jeden plod byl v děloze již značně macerovaný s optickými znaky rozložené svalové tkáně a pozůstatky kostí. Doprovodné autentické snímky zcela výstižně zachycují všechny výše popisované skutečnosti.
V současné době je Líza opět v dobrém zdravotním a výživném stavu a ve velice dobré kondici. Po tomto náročném zákroku ji zůstala „jen“ jizva po chirurgickém císařském řezu. Její děloha zůstala z důvodu velmi vysoké chovné hodnoty zachována, takže lze očekávat, že srna půjde v letošním roce do reprodukce a v následujícím roce bude opět klást a vodit srnčata.
Druhý případ s patologickým podtextem jsem v oblasti reprodukce zachytil u biologicky dvouleté srny - prvničky. Srna koncem května přivedla na svět jedno srnče o porodní hmotnosti 1,65 kg. Při vyžínání výběhu jsem na zemi narazil na neidentifikovatelný předmět velikosti zavřené pěsti. Po detailním zkoumání jsem zjistil, že se jedná o naprosto zmumifikovaný útvar srnčete o hmotnosti 310 gramů. Kromě naprosto zdravého a životaschopného potomka tedy srna porodila i tento, do klubíčka stočený, nevyvinutý a výrazně zmumifikovaný útvar srnčete.
V oblasti biologie srnčí zvěře se můžeme setkat s různými případy, jejichž přesné vysvětlení bude stát na vratkých pilířích hypotéz. Mezi tyto případy bezesporu patří případ srny Lízy, zkušené matky, která v předchozích letech kladla naprosto zdravá a životaschopná srnčata, bez jakýchkoli problémů. Dodnes mi nikdo z erudovaných odborníků veterinárního lékařství nebyl racionálně schopen vysvětlit, jak je možné, že srna v děloze nosila po neskutečně dlouhých pět měsíců tři plody ve vysokém stupni rozkladu, neuhynula a dokonce nedala na sobě dlouho nic znát. První patologické příznaky se u ní projevily až poslední měsíc před operací.
Další pro mne záhadný a těžce vysvětlitelný případ z oblasti reprodukce, jsem zaznamenal u mého kamaráda, Ivo Turka z Lovčiček u Brna. Jeho zdravá a vitální srna (prvnička) v první polovině dubna náhle uhynula. Při zběžné prohlídce byly v její děloze nalezeny dva plody ve vyšším stupni vývoje. Přesná příčina úhynu nebyla dosud objasněna, neboť u srny nebyla provedena odborná pitva (patomorfologické vyšetření).
Podobných, záhadných úhynů srn je a bude jistě i ve volné přírodě více. Jejich vysvětlení však pravděpodobně zůstane velkým otazníkem již proto, že na zvěř a její zdravotní stav resp. průběh prenatálního vývoje plodu působí vždy souběžně více různých podnětů a vyhodnotit přesně vliv konkrétních faktorů bez možnosti detailního zkoumání příslušného jedince není možné. Taktéž získat objektivní obrazový materiál u volně žijících jedinců je velice těžké a mnohdy neproveditelné. O potenciálně uhynulé srny se většinou dříve postarají místní predátoři nebo divočáci.
V letošním roce 4. června jsem ve volné honitbě nalezl uhynulé, čerstvě kladené srnče samčího pohlaví. Při zjišťování příčin úhynu jsem došel k závěru, že srnče nedosahovalo fyziologické, životaschopné porodní hmotnosti. Jeho porodní hmotnost dosahovala jen pouhých 386 gramů. Lze tedy předpokládat, že srnče bylo uhynulé již děloze matky. 
 
V souvislosti s reprodukcí a kladením srnčat bych si na samý závěr neodpustil apelovat na všechny myslivce, aby laické veřejnosti a zejména dětem neustále vysvětlovaly, že je špatné brát do rukou nalezená srnčata a odnášet je za účelem záchrany domů. Potřebná osvěta v této oblasti vázne a veřejnost stále věří mýtu, že jakékoliv nalezené srnče je opuštěné a je třeba ho za každou cenu zachránit. Je nutné opakovaně vysvětlovat, že srna „opouští“ své potomky účelově, aby svojí přítomností neupozorňovala případné predátory, jako je liška, jezevec, divočák, resp. vlk a rys, pro které je malinké srnčátko vítaným zpestřením jídelníčku. Je třeba, aby laická veřejnost věděla, že srna je se svými potomky ve vizuálním a pachovém kontaktu a přichází k nim za účelem nakojení a provedení nezbytně nutných hygienických úkonů.
Text a snímky Pavel SCHERER
www.scherer.cz, 724 218 513
 
vychází v 7:15 a zapadá v 16:14 vychází v 20:23 a zapadá v 11:57 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...