Vážení přátelé myslivosti a milovníci srnčí zvěře, již bezmála 14 let se intenzivně zabývám biologií srnčí zvěře s cílem vše písemně zaznamenat a primárně vytvořit ucelené obrazové soubory zachycující různé okolnosti a praktické skutečnosti týkající se biologie srnčí zvěře. Na textovou část příspěvků účelově navazuji rozsáhlý ucelený obrazový materiál, který svou autentičností a vysokou vypovídající hodnotou pomáhá čtenáři získat přehlednou a srozumitelnou formou dostatek informací vztahujících se k popisované problematice a nenechá tak nikoho na pochybách o správnosti popisovaných skutečností. Ke všem svým doposud publikovaným tématům mám ve své fotogalerii nashromážděny desetitisíce originálních autentických snímků, které zachycují srnčí zvěř a všechny její životní projevy a charakteristiky. Bez nadsázky mohu konstatovat, že počet snímků v mé fotogalerii se už přibližuje k jednomu milionu!
V prvním díle své práce o patologických formách reprodukce srnčí zvěře jsem popsal a na několika autentických příkladech ukázal, že i v této oblasti mohou vznikat a vznikají problémy, o kterých obyčejný myslivec nemá často ani potuchy. O srny, které při kladení uhynou, se vzápětí postará „úklidová četa“ z řad predátorů a všechny tyto informace a patologické skutečnosti tak unikají naší pozornosti.
Pro pochopení všech souvislostí spojených s problematikou reprodukce, je nutno si připomenout, a zejména pak obrazově ukázat, jak má „normální“, tedy fyziologicky bezproblémový porod probíhat. Potom následně lépe pochopíme, co se vlastně ve dvou níže popisovaných případech srnám přihodilo.
Těsně před vlastním porodem je srna neklidná, pohybuje se pomaleji, nežere a nepije. Je u ní možno pozorovat častější ždímání a kálení. Pokud je srna v době blížícího se porodu opakovaně rušena, či má pocit nebezpečí, nejistoty nebo strachu, její organismus má schopnost porod o několik hodin oddálit, tedy alespoň na nezbytně nutnou dobu, než se situace v jejím bezprostředním blízkém okolí uklidní.
Vlastní porod je u srny řízen poměrně složitou hormonální regulací. Odborná terminologie rozeznává tři fáze porodu.
První fáze začíná otevíráním děložního krčku a začátkem děložních kontrakcí. Srna v této době bývá již obvykle hodně neklidná, zvláště pokud se jedná o prvorodičku. Časově lze tuto první fázi ohraničit přibližně 1 - 2 hodinami.
Druhá fáze je proces vlastního vypuzování plodů, trvající podle mých pozorování srn kladoucích v zajetí, pouze pár desítek minut.
Ve třetí, a tedy závěrečné fázi, dochází k vypuzení placenty. Druhá a třetí fáze se mohou vzájemně prolínat. Pokud by nedošlo k úplnému odstranění plodových obalů z dělohy, hrozí srně velké riziko poporodních komplikací.
Srna nejčastěji klade srnčata vleže, ale též i vestoje. Srnčata klade v krátkých intervalech tak, že doba vypuzování plodu od vyhřeznutí plodových obalů až po narození posledního srnčete trvá přibližně dvě až tři hodiny. V průběhu kladení je možno pozorovat, jak srna opakovaně vstává a opět uléhá a často přitom hlasitě naříká. U srny se při porodu výrazně zrychluje frekvence tepu a dechu. Dýchá tedy podstatně rychleji, než by fyziologicky odpovídalo teplotě okolního prostředí.
Všechny tyto popisované skutečnosti včetně fenomenálního kladení srnčat, můžete shlédnout na mých webových stránkách www.scherer.cz v sekci video.
Před porodem se pohlavní ústrojí srny silně prokrvuje a vytéká z něj hlen, a to nejdříve čirý a později tmavý, který je produkován v děložním krčku. Tento výtok může spontánně začínat již den před vlastním kladením srnčat. Pánevní vazy a břišní svaly srně před porodem ochabují, břicho poklesává, boky vpadají, čímž se zvýrazní žebra, výběžky obratlů a křížové kosti. Uvolňuje se také svalstvo zádi a beder a pánevní vazy se po ochabnutí prodlužují. U srny prvorodičky, která je již od mládí tělesně slabá a podvyživená, bývá zpravidla úzká porodní cesta, takže plod se obtížně protahuje. U těchto srn bývá porod těžký a pro srnče i matku často i velmi nebezpečný.
Srnče je v děloze během svého prenatálního vývoje obaleno plodovými obaly, které se při porodu postupně protrhávají. V plodových obalech je uzavřená plodová voda, která tak chrání plod před nárazy a hlukem přicházejícím zvenčí. Plodové obaly také poskytují imunitní ochranu plodu.
Vnější obal plodového vaku obvykle v děložním krčku praskne. Další dva obaly zůstávají na plodu většinou až do doby, kdy vyjde z dělohy zcela ven. Po prasknutí nebo protržení plodových obalů a následném výtoku plodové vody dochází ke zvlhčení porodních cest, což usnadní rychlejší vypuzení plodu. Časové odstupy mezi jednotlivými stahy svalů se ve vypuzovací fázi stále zkracují.
Přítomnost plodu v porodních cestách podnítí zvýšenou produkci hormonu oxytocinu. Ten podmiňuje během vypuzování plodu rytmické stahy děložních i břišních svalů. V důsledku stresu však může dojít ke snížené produkci tohoto hormonu a následně k nedostatečným děložním stahům a těžkému průběhu porodu.
 
Vlastní porod tedy sestává ze tří fází. Začíná fází otevírací, která je provázena stále se stupňujícími stahy děložních svalů. Stahy dělohy přispívají k roztažení děložního krčku a vtlačení plodu do krčku. U srny se tím výrazně zvyšuje frekvence dechu a srdečního pulzu. Tyto předběžné stahy dělohy mají zásadní význam při zaujímání vhodné polohy plodu pro průchod pánevním kanálem. Plod před vlastním porodem tedy mění svoji nitroděložní polohu.
Při průběhu porodu dochází k intenzívním peristaltickým stahům dělohy. Plodové obaly jsou tlačeny na vnitřní branku děložního krčku. Zvýšený tlak tekutiny v prvním plodovém vaku zpravidla vyvolá jeho následné prasknutí a výtok plodové vody.
Je velmi důležité, aby nedošlo k nedostatku kyslíku, tedy hypoxii. Z toho důvodu musí srnče projít nejkritičtějším místem děložního krčku co nejrychleji. Zvláště důležité je jeho rychlé vytlačení při případné tzv. zadní poloze, tedy zadními běhy napřed, kdy dochází zpravidla ke kompresi pupeční šňůry o pánevní dno a srnče se následně začne dusit, protože nemá zajištěn dostatečný přísun okysličené krve. Ve snaze nadechnout se zpravidla vdechne plodovou vodu a následně se zahltí.
Závěrečná, třetí fáze, je poporodní, kdy jsou za plodem vytlačovány zbytky plodových obalů a placenta.
U srn, které rodí pouze jednoho potomka, je poloha plodu ve vyšší fázi březosti zpravidla zádová, tedy plod v děloze leží na zádech. Teprve těsně před nastávajícím porodem, přibližně 24 hodin zaujme plod následnou porodní pozici, která je pak zpravidla taková, že přední končetiny srnčete směřují k ústí dělohy, a hlava je natažená a leží mezi předními běhy. Zadní končetiny jsou složeny v protisměru k ústí dělohy. Při porodu proto musí opustit porodní cesty nejdříve přední běhy a posléze hlava, která je většinou obalena elastickým povlakem. Přední běhy při východu z rodidel bývají většinou již oproštěny od plodových obalů. Tuto skutečnost dokonale zachycuje připojený detailní autentický snímek.
Hned za běhy se objevuje hlava srnčete, krk a ostatní části těla, naposledy vychází z matčina lůna zadní končetiny. Celý proces vypuzování plodu od vyklouznutí hlavičky až po průchod celého těla je u každé srny velmi individuální, avšak na základě mých pozorování mohu konstatovat, že trvá zpravidla 2 až 5 minut.
Někdy však může dojít v průběhu porodu, k následným komplikacím, a to tím, že se vysunou pouze přední běhy srnčete, zatímco hlava se zvrátí dozadu. V důsledku této skutečnosti se mládě v děloze vzpříčí a nemůže být již vytlačeno ven. Také se může v průběhu porodu stát, že vyjde z dělohy nejprve hlavička srnčete a běhy zůstanou vklíněny v porodních cestách. Takový průběh porodu má pro matku i mládě většinou tragické následky.
Odborná literatura uvádí, že u porodu dvojčat obvykle první z nich vychází v poloze čelní, tedy hlavičkou dopředu, a druhé v poloze zadní, tedy pánví napřed. Toto tvrzení však na základě svých pozorování potvrdit nemohu. Jak je z přiloženého snímku patrné, srnčata z dělohy vycházela v klasické poloze, tedy hlavičkou napřed.
Při porodu se svalová vrstva dělohy silně stahuje, v důsledku čehož se odtrhne placenta. Placenta vychází většinou 5 - 20 minut po porodu, někdy však z těla vyjde až za 2 - 3 hodiny. Přestávky mezi děložními stahy se po porodu prodlužují, ubývá intenzity kontrakcí, až nakonec zcela ustanou. Po porodu se následně začne děloha regenerovat a stáhne se do své původní velikosti.
Říká se často, že plodové obaly, které srna následně rozžvýká a pozře, „údajně“ obsahují látky, které zastavují krvácení z rodidel. Toto tvrzení však osobně pokládám za mýtus. Pokud se srně kladoucí v zajetí obaly a placenta odstraní a zabrání se jejich pozření, nemívá to nijak nepříznivé následky. Je zcela pravděpodobné, že úplné odstranění zbytků po kladení má spíše pudový charakter a funguje jako „zametání stop“ před potenciálními predátory.
Taktéž se někdy tvrdí, že pozření plodových obalů podporuje laktaci. Podle mého osobního názoru, pozření placenty a plodových obalů nemá žádný vliv na zvýšení produkce mateřského mléka, takže i toto tvrzení je nutno považovat za mýtus. Odstraněním zbytků je spíše odvětráno místo porodu, nedaleko něhož srna své potomky zpravidla brzy odkládá.
Během porodu se krev v pupeční šňůře okamžitě sráží, takže srnče nemůže nikdy vykrvácet, a to ani v případě, kdy srna pupeční šňůru překousne nešetrně. Během případného pádu srnčete na zem, je-li rozeno ve stoje, dochází k uvolnění srnčete z plodových obalů a většinou i k zcela neřízenému přetržení pupeční šňůry. Zbytek pupeční šňůry, který byl při porodu od placenty odtržen anebo překousnut, během několika hodin srnčeti zaschne a po dvou dnech již samovolně odpadne.
Odborná literatura často uvádí, že šelmy rodí vleže a přežvýkavci vestoje. Tuto skutečnost u srn potvrdit nemohu. Jak je z přiložených snímků patrné, poloha srn při kladení srnčat, byla v mém zájmovém chovu převážně vleže.
Při kladení srn jsem obrazově zachytil jeden skutečně zajímavý biologický poznatek. Jakmile vyšla z dělohy hlavička srnčete, srny instinktivně vstaly a udělaly pár kroků. Jakmile se plod v děloze srovnal a částečně povolilo sevření pánevního kanálu, v důsledku čehož se plod kousek povysunul, srny opět zalehly a porod dokončily vleže. Tímto počínáním jsem nabyl dojmu, že si srny touto činností ulehčují vypuzování plodů. Hmotnost srnčete a zemská gravitace jim zřejmě pomáhá k snazšímu vytlačení plodu z porodních cest.
Narozením srnčete a přetržením pupeční šňůry dochází k přerušení placentárního krevního oběhu. V krvi srnčete tak vznikne nedostatek kyslíku a přebytek kysličníku uhličitého, což má za následek stimulaci dýchacího ústředí v mozku. Tato skutečnost bezprostředně nutí plíce zahájit dýchání. Pokud by srnče do tohoto okamžiku nebylo osvobozeno od plodových obalů, potenciálně naplněných plodovou vodou, mohlo by se v ní utopit.
Neprodleně po porodu začne srna, zpravidla vstoje anebo ještě vleže, čistit srnče lízákem, a to nejdříve na hlavě, v okolí pupeční šňůry, na zadečku a posléze na celém těle. Srna intenzivním olizováním rovněž uvolní zahleněné nozdry, aby mohlo srnče naplno dýchat. Opakovaným olizováním zbavuje své potomky především silné vrstvy hlenu, který pokrývá celý povrch jejich těla. Masáží také srnčeti prokrvuje kůži, a tím jej povzbuzuje k nezbytné aktivitě.
Srst srnčete bezprostředně po porodu je zcela zplihlá a zvlhlá, takže v této době ještě neplní svoji tepelně izolační funkci. Odpařování plodové vody z mokré srsti srnčeti působí ztrátu jeho tělesné teploty, a proto se srna snaží srnče co nejdříve vysušit. Brzké porody, spojené s nepříznivým charakterem počasí za chladných a deštivých dní, kdy srnče nemá možnost fyziologickou cestou oschnout, mají z důvodu podchlazení srnčat většinou tragické následky. Charakter počasí v době kladení rozhoduje v těchto případech o dalším osudu srnčat.
 
Velmi smutný případ z oblasti reprodukce srnčí zvěře, který měl pro srnu a její potomky tragické následky, se mi podařilo obrazově zdokumentovat u jednoho chovatele z Brněnska. Jeho čtyřletá srna, která již v minulých letech úspěšně kladla, v letošním roce při porodu uhynula. Příčina úhynu byla podle mého názoru naprosto jasná. Nedošlo k fyziologické evakuaci plodu při průchodu děložním kanálem a plod uvízl v děložním krčku. Srnče tak v důsledku mechanického zaklínění a s tím spojené hypoxie uhynulo a tím se osud srny zpečetil.
Jak bylo uvedeno výše, srnče musí projít nejkritičtějším místem děložního krčku zásadně co nejrychleji! Jakékoliv případné komplikace mohou mít pro matku a její potomky smrtelné následky.
Ucelený obrazový materiál z následně provedené „pitvy“, zcela výstižně dokazuje příčinu úhynu. Hlavička srnčete sice prošla děložním hrdlem, avšak přední běhy zůstaly zaklíněny v děložním kanálu, čímž zabránily dalšímu fyziologickému průběhu. Srna nedokázala tento plod přirozenou cestou protlačit a následně za několik hodin uhynula. Chovatel bohužel již nemohl tragédii zabránit, jelikož srna kladla přes noc a ráno již byla nalezena uhynulá. Srna měla v děloze dva plody samčího a samičího pohlaví s porodními hmotnostmi kolem 1,8 kg.
Skutečnost, že se tyto případy stávají i ve volnosti dokládá následující autentický příběh, který mi velmi emotivně vyprávěl Jiří Vorlický z Boskovic, který v tomto příběhu sehrál hlavní roli.
Před čtyřmi lety šel Jiří se svým psem na večerní vycházku lesem, který se nacházel v bezprostřední blízkosti jejich chaty, kde rodina tráví veškerý volný čas. Při cestě zpět zaslechl v nízké smrkové monokultuře bolestivý nářek zvířete v podobě pískání. Jeho pes ihned zavětřil a dovedl ho na inkriminované místo. Tam se mu naskytl pohled, který jen tak běžně nevidí.
Spatřil ležící srnu, jak bolestivě naříká a ze svírky jí vykukuje hlavička společně s jednou přední končetinou srnčete. Při detailním zkoumání zjistil, že srnče již nejeví známky života. V okolí světel a větrníku mělo nakladené shluky vajíček od létajícího hmyzu.
Jako správný návštěvník přírody a pozorovatel fauny usoudil, že má srna zřejmě potíže při kladení. Pro jistotu zavolal mobilním telefonem kamarádovi, který v jednom polesí vykonává funkci hajného. Ten mu potvrdil domněnku, že má srna zřejmě při kladení potíže a že jí musí pomoci. Jiří tedy uvázal psa ke stromu a šel, jak se říká „do boje“. Jenže jak už to bývá, nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Myslel si, že zatáhne za běh a bude po problému.
Srna byla z důvodu patologické formy porodu a opakovaného pískání tak vyčerpaná, že nebyla schopna útěku a nechala člověka se přiblížit na kritickou vzdálenost. Podle slov Jiřího jakoby na jeho pomoc doslova čekala. V tomto směru se potvrzuje skutečnost, že i divoce žijící zvíře, které je ve velkých nesnázích, si nechá od člověka pomoci. Jiří klekl na zem, srnu párkrát pohladil po hlavě a opatrně zatahal za přední končetinu.
Pokus byl však zcela marný. Srnče bylo v děložním krčku tak sevřené, že se ani o kousek neposunulo. Bylo tedy zapotřebí vynaložit podstatně větší fyzickou sílu. Srna s každým dalším pokusem tlačila a spolupracovala. Po několika neúspěších Jiří poznal, že s opatrností zřejmě neuspěje. Uchopil tedy přední běh a táhl tak silně, až se končetina vytrhla z ramenního kloubu a vyjela ze svírky. I přes tuto děsivou skutečnost ho nic neodradilo, a v boji o záchranu života srny pokračoval dál. Jednou rukou uchopil hlavičku srnčete, druhou rukou se zapřel o křížovou kost srny a vší silou táhl. Vynaložil přitom takovou mechanickou sílu, že bylo slyšet praskání krčních obratlů.
Úspěch se však záhy dostavil. Jejich vzájemnou spoluprací se srnče z děložního sevření kousek po kousku posouvalo, až nakonec vyšlo celé. Jakmile bylo srnče z dělohy venku, objevily se záhy končetiny druhého srnčete. To už však opustilo dělohu srny jako „po másle“, s minimální pomocí.
Radost z úspěšného porodu byla veliká, protože toto srnče bylo již živé! Pohybovalo hlavičkou ze strany na stranu a bylo vidět, že je velmi životaschopné. Jiří srnče uchopil a předložil i s plodovým obalem k hlavě vyčerpané, ležící srny. Srna svého potomka s vypětí všech sil začala olizovat a masírovat…
Na druhý den se šel Jiří společně s otcem podívat na místo porodu. Na exponovaném místě leželo uhynulé srnče s mechanicky „amputovanou“ končetinou a srna se zdravým srnčetem byli pryč. Záchranná akce byla tedy úspěšná.
Je nutno upozornit, že tento „zachránce“ není myslivec a přesto dokázal v kritické situaci ubohému zvířeti v nesnázích pomoci, čímž srně zcela jistě zachránit život. Před jeho činem, odvahou a profesionalitou je nutno smeknout klobouk. Jsem přesvědčen, že i mnohý zkušený myslivec - praktik, by tuto situaci nezvládl lépe. Je také zcela možné a velmi pravděpodobné, že dnešní „moderní“ myslivec by to raději nechal na přírodě a vůbec by si toto činností „nešpinil ruce“… 
Text a snímky Pavel SCHERER
www.scherer.cz, 724 218 513
                                                                                         
vychází v 7:15 a zapadá v 16:14 vychází v 20:23 a zapadá v 11:57 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...