VÝVOJOVÝ CYKLUS SRNČÍCH PARŮŽKŮ (I.)

Vážení čtenáři, zimní období je obdobím, kdy srncům narůstají nové ozdoby – parůžky. Každé parůžky jsou co do tvaru a členitosti jiné, originální, variabilita jejich tvarů je obrovská. I ve velmi početném souboru srnčích parůžků se zastoupením všech věkových tříd by bylo velmi obtížné nalézt dva parůžky, které by se tvarem a architektonikou zcela podobaly. Na tvar a celkovou konstrukci parůžků má totiž vliv celá řada vzájemně se ovlivňujících a podmiňujících faktorů.
Mezi primární faktory patří úživnost honitby, výživný a zdravotní stav jedince, genetické založení, populační hustota, poměr pohlaví, charakter počasí, rušivé faktory apod.
 
Co vlastně víme o tvorbě srnčích parůžků?
Jaké příčiny vedou k jejich vzniku a jak se vyvíjí?
Troufnu si tvrdit, že o detailech týkajících se vývoje tohoto nesmírně citlivého a hormonálně řízeného útvaru se mezi mysliveckou veřejností ví velice málo. Srnčí parůžky jsou jistě velice atraktivní téma, které si zaslouží širší vysvětlení. V tomto trojdílném seriálu se budu aktuálně věnovat vývojovému cyklu srnčích parůžků, od začátku jejich růstu až po dobu, kdy srnci v důsledku nejnižší hladiny pohlavního hormonu – testosteronu parůžky shazují. Do myslivecké praxe chci přinést nové, dosud nikde nepublikované poznatky a skutečnosti týkající se této stále aktuální problematiky. Textovou část bude opět účelově doplňovat rozsáhlý, ucelený obrazový materiál, který svou autentičností dá čtenáři přehlednou a srozumitelnou formou dostatek informací k tomuto tématu a nenechá nikoho na pochybách o správnosti popisovaných skutečností.
 
Vývoj pučnic
Paroží samců jelenovitých představuje biologický fenomén, jehož studiem se odedávna zabývala řada domácích a zahraničních odborníků a vědců. Parožím, které je sekundárním pohlavním znakem samců jelenovitých (výjimkou je sob polární, u něhož paroží roste také samicím), nazýváme kostnaté výrůstky, které se periodicky každoročně vyvíjejí na dvou zvláštních výčnělcích kosti čelní.
Podle kvality jedince a jeho genetickém založení je možmé v druhém měsíci života pozorovat na čelní kosti dva zvedající se kostní útvary, zvané pučnice. Aktivátorem růstu pučnic je takzvaná okostice, což je v podstatě tenká, mechanicky pevná blána, nacházející se pod kůží na čelní kosti. Růst pučnice a okostice je integrální, s vyrůstající pučnicí současně dorůstá i okostice, která obaluje pučnici po celé její ploše. Tuto skutečnost dokládají autentické fotografie, kde jsem zachytil detail obnažené pučnice uhynulého, přibližně pětiměsíčního srnčete. Na první fotografii je zachycen charakter pučnice po stažení krycí kůže, na ostatních je fotosekvenčně zachycena okostice, kterou jsem stáhl z korpusu pučnice.
Jakmile pučnice začne ronit nový parůžek, okostice integrálně s růstem lodyh regeneruje a obaluje parožní dřeň po celé její ploše, a to až do doby, než průžek zcela doroste a získá definitivní tvar. Na základě mého dlouholetého pozorování rostoucích parůžků a jejich případných úrazů jsem zjistil, že okostice reaguje na jakékoliv rozsahy či formy poranění rostoucích parůžků a tato vlastnost je pro ní charakteristická. Pokud dojde k povrchovému poranění, tedy pouze kůže ochranného lýčí, a okostice s cévy zůstanou neporušeny, nemívá tato skutečnost na přirozený růst a tvar parůžků žádné negativní následky. Pokud je v menším rozsahu integrita okostice rostoucího parůžku narušena, například mechanickým poraněním (natržením lýčí, vpichem apod), bývá toto místo po ukončení růstu a vytlučení parůžků vždy nějakým způsobem poznamenané.
Pokud však dojde vlivem rozsáhlé destrukce ronících parůžků, například nárazem na tvrdou překážku apod., k poranění všech důležitých vyživujících elementů (okostice, cévního a nervového systému apod.), dochází ihned k intenzivnímu krvácení a k následné regeneraci poškozených tkání. V důsledku této skutečnosti pak vznikají rozsáhlé atypické formy parůžků, nám známé jako abnormality.
Na fotografiich, které jsou součástí tohoto příspěvku jsem zachytil různé charaktery poranění parůžků a jejich následky. Typický příklad reakce okostice na narušení její integrity dokládá obrázek srnce s poraněnou přední výsadou. Z důvodu většího rozsahu poranění okostice a současně cévy vyživující tuto výsadu, nebyla na rostoucích parůžcích výsada dotvořena do typické podoby.
Podle výzkumů bylo prokázáno, že pučnice mají základy u srnčích zárodků obou pohlaví, ale nejsou na povrchu čelních kostí patrné. V prenatálním období, kdy dochází v děloze matky k diferenciaci pohlaví, dochází totiž u zárodků samiččího pohlaví k trvalému potlačení základů pučnic.
U srnců, na rozdíl od ostatních jelenovitých, se pučnice u srnečků opticky objevují velice brzy, a to již ve věku okolo druhého měsíce života. Na časnost a rychlost vývoje pučnic má zásadní vliv zdravotní a výživný stav srnečka, genetické založení jeho matky, životní podmínky a prostředím, ve kterém žije, klidové faktory apod.
U tělesně vyspělých jedinců žijících v optimálních podmínkách lze pučnice pohmatem zjistit již koncem prvního měsíce věku, opticky pozorovatelné jsou ve druhém měsíci života. Vývoj pučnic pokračuje u dobře založených srnečků až do podzimních měsíců. Pučnice výškově dorostou přibližně mezi 5. - 6. měsícem života srnce a dále prodělávají již pouze tvarové změny, spojené s každoročním vývojovým cyklem parožení (se zvyšujícím se věkem srnce se zvětšuje jejich průměr a snižuje jejich výška a také se mění úhel jejich postavení). Na základě svých měření mohu potvrdit, že u některého srnce se obvodový růst pučnic zastaví ve dvou letech života, zatímco u jiného pučnice zesilují ještě okolo pátého roku. Tato skutečnost má rozhodující vliv na kvalitu a primárně celkový objem srnčích parůžků. Exaktní měření a ostatní práce týkající se této problematiky obrazově doložím v nové publikaci o srnčí zvěři, kterou v současné době připravuji.
 
Při pozorování srnčí zvěře v letních měsících často dochází k omylům – u srnčat lze zaměnit světle kadeřavou srst na čele za počáteční stádium růstu pučnic. Světlejší body na čelních partiích lebky mívají převážně srnčata obou pohlaví. Pučnice vyrůstají na čelní kosti podstatně výše. U tělesně vyspělých srnčat samčího pohlaví s dobře vyvinutými pučnicemi dochází ke konci doby lovu srnců (září) v mnoha případech ke špatnému posouzení jejich věku a k záměně za roční knoflíkáče či paličkáče!
Po vytvoření pučnice srneček nasadí prvotní parůžky ve formě malých, většinou hladkých a někdy mírně zvrásněných špiček. Jen zcela ojediněle bývají prvotní parůžky srnečků vyšší než 2 cm. Na základě svých pozorování mohu potvrdit, že nikdy nemají vyvinuté růže, maximálně větší shluk perlí v dolní polovině. Výšku a sílu pučnic srnečků, stejně jako vývoj prvotních paliček, dokáže výrazně ovlivnit momentální zdravotní stav srnce, předkládaná výživa a též genetické založení. Na připojených fotografiích jsou zachyceny rozdíly ve výšce a síle prvotních paliček u několika přibližně sedmiměsíčních srnečků. Vývoj prvotních paliček bývá dokončen přibližně v 6. - 8. měsíci života a po přibližně 14denní mineralizaci je srneček vytlouká.
Někteří, a to i velmi nadějní srnci, mohou první stupeň růstu parůžků zcela vynechat, i když mnohé prameny tuto alternativu neuvádějí. Po krátkém, asi dvouměsíčním nošení, srnec první paličky přibližně v únoru shodí a nasadí druhé parůžky. Zpravidla mají tvar špičáka, ale mohou být i členěny, takže srnec může být vidlákem, a případě, že se jedná o velmi nadějného jedince, šesterákem. Roční srnci tedy nosí zpravidla již druhé parůžky. 
Pokud byl vývoj srnečka z jakékoliv příčiny zpomalen či opožděn (pozdní kladení, ztráta matky apod.), dochází též k opoždění ve vývoji jeho pučnic, které v zimních měsících nemusí být zcela dorostlé. V důsledku strádání v zimním období se další vývoj již tak opožděných jedinců většinou ještě zpomalí, takže jejich biologicky prvotní parůžky dorostou po dočasném zpomalení či zastavení růstu pučnic teprve ve věku okolo jednoho roku. V tomto období nosí převážná většina středně založených srnců druhé parůžky.
Někteří myslivci polemizují u slabých srnců, k nimž přistupujeme jako k průběrným, o jejich možnosti „dohnat“ ve vývoji pučnic a tělesné konstituce silnější jedince. Podle mých pozorování je tato možnost zcela minimální, a proto doporučuji opožděné jedince z chovu co nejdříve vyřadit. Na fotografiích jsou pro demonstraci zachyceny pučnice průběrného paličkáče a chovného srnce, který ve věku jednoho roku nasadil druhé parůžky.
Stavba rostoucího parůžku, pokrytého lýčím, fyziologie růstu parůžků a jeho neurohumorální regulace je dodnes atraktivním tématem mnoha studií. Rychlý růst parůžků má podklad v neobyčejně intenzivním prokrvení podmíněném růstem a funkcí cévního systému.
Parůžek vyrůstá z pučnice nejprve jako chrupavčitá hmota tzv. předkostní tkáň, která se postupně zpevňuje – mineralizuje. Tvoří se pod lýčím, které přirůstá paralelně s parožní dření a parůžek po celém povrchu obaluje . Kůže lýčí, která je porostlá kratší jemnou srstí, slouží jako mechanická a vyživující část parůžku. Z mého pozorování a četných „delaborací“, které jsem provedl na parůžcích uhynulých srnců vyplývá, že kůže lýčí je přímo srostlá s okosticí rostoucího parohu. Pod kůží lýčí chybí na rozdíl od ostatních částí těla, pokrytých kůží vrstva podkožního vaziva a tuku. Z toho důvodu je takřka nemožné úspěšně injekčně aplikovat znecitlivující prostředek pod vrstvu kůže lýčí. Pro zdárný efekt je možné tento prostředek aplikovat pod kůži pučnice.
Kůže lýčí je mnohem silnější než kůže na jiných částech těla a v ohybech potenciálních výsad může dosahovat podle mých měření u některých jedinců až 7 mm tloušťky. Lýčí je pokryté hustým porostem jemných chlupů, které jsou zcela jiného charakteru než na jiných partiích hlavy a těla. Zvláště scházejí dlouhé krycí chlupy, tzv. pesíky a srnec toto ochlupení nedokáže vzhledem k absenci podkožního vaziva a svalstva naježit (efekt husí kůže).
Ochlupení na intenzivně rostoucích vrcholcích lodyh a výsad není zpočátku patrné. Houstne a zvětšuje se teprve s dalším růstem, tj. na starších částech parůžku. Na zcela dorostlých parůžcích je kůže lýčí již pokryta hustou a dlouhou srstí, která je u každého srnce ve zbarvení a délce ochlupení individuální. Někteří srnci mají ochlupení kratší a hustější, jiní řidší s dlouhými chlupy, které mohou dorůst délky až
20 mm. Proto dorostlé parůžky v lýčí takových pozorovaných srnců klamně opticky vyhlížejí obrovských rozměrů. Po vytlučení ztrácejí takové parůžky více než 60 % z celkového optického objemu a většinou jsme zklamaní jejich malým objemem.
 
CÉVNÍ SYSTÉM
 
Mezi lýčím a rostoucím parůžkem je bohatě rozvětvená sít cév, jimiž krev (barva) přivádí do parůžku stavební látky. Nejjemněji jsou cévy rozvětveny v chrupavčité tkáni růstového vrcholu parůžku. Odtud probíhají cévy odvádějící krev do dřeně parůžků a posléze do dřeně pučnice a čelní kosti a z části se vracejí stěnou parůžku zpět do lýčí. Na fotografii schematického modelu je viditelný detail vaskularizace parůžků.
Na rostoucím paroží jelenovitých byla v minulosti provedena řada pokusů, jejichž výsledky objasňují fyziologii tohoto jevu a poskytují zásadní informace o anatomické stavbě rostoucího parůžku. Doprovodné fotografie podélných a příčných řezů parůžků v lýčí, jejichž studiem jsem se intenzivně zabýval, potvrzují obecně platné skutečnosti.
Hlavní cévy, které se mi podařilo stáhnout z lýčí uhynulých srnců, mají silnou stěnu z pružných svalových vláken a v tahu značně odolávají mechanickému přetržení. Podle literárních pramenů tlak v cévách vedoucích pod kůži pučnic během roku silně kolísá. Nejvyšších hodnot dosahuje právě v době, kdy jsou parůžky dorostlé do konečné podoby. Zaškrtíme li nějakým způsobem (gumičkou apod.) cévy vedoucí pod lýčím v počáteční fázi ronění, nebrzdí tato skutečnost růst parůžků, protože krev v podobě stavebních látek proudí zvnějšku prostřednictvím pučnice. Tato skutečnost je dobře patrná na řezu pučnice v době intenzivního růstu, kde jsou viditelné známky její perforace, poréznosti a křehkosti. V pozdější době, kdy se dřen parožní hmoty částečně zmineralizuje (zkostnatí) škrtící páska způsobí odumření parůžku, protože přívod krve byl již částečně pučnicí přerušen.
Přítok krve do paroží při poranění může být centrální nervovou soustavou jednostranně regulován či dokonce reflexivně zastaven. Tuto skutečnost dokazuje fotografie mechanického poranění parůžku v lýčí , kterou jsem zachytil u jednoho z mých srnců. V první fázi vážnějšího poranění okostice a cévního systému přední výsady vystřikovala barva z poraněné cévy v rytmu pulzujícího srdce do výšky asi 2 cm. Přibližně za 30 vteřin bylo krvácení centrální nervovou soustavou jednostranně regulováno a později zcela spontánně zastaveno. Pokud by tento obranný mechanismus u srnců neexistoval, tak při rozsáhlém zcela destruktivním poranění obou lodyh, by muselo dojít k vykrvácení a úhynu jedince.
Po celou dobu růstu, až do doby krátce před vytlučením, jsou parůžky v lýčí na pohmat příjemně teplé, a kdo měl tu možnost si u srnce chovaného v zajetí osahat jeho budoucí ozdobu ve fázi ronění, cítil kromě tepla i jeho tep. Způsobuje to cirkulace krevního oběhu v závislosti na pulzující činnosti srdce.
 
NERVOVÝ SYSTÉM
 
Rostoucí parožní hmota je bohatě inervována. Vlastní růst parůžku je řízen centrální nervovou soustavou, přičemž růst každé lodyhy je řízen samostatně. Parůžky jsou inervovány nadočnicovou a spánkovou větví trojklaného nervu, díky čemuž srnec vnímá v době růstu parůžků dotyky a reaguje na bolest. Pokusy denervace provedli Wislocký a Singer (1946) tím, že přerušili jelenci viržinskému na rostoucím paroží nadočnicovou a spánkovou větev. Přesto se růst paroží nezastavil a vytloukání a shazování proběhlo v obvyklém časovém období. Na té straně, kde byly nervy přerušeny, však docházelo k častému mechanickému poškozování rostoucího parohu. Na počátku období růstu jakoby jelenec úmyslně otíral denervovaný paroh o různé překážky. Následkem mechanických poškození na straně, kde byly nervy přerušeny, vyrostl paroh menších rozměrů a částečně deformovaný.
Rychlost regenerace nervových vláken v rostoucích parůžcích srnce je fenomenálním jevem. Největší výška parůžků srnce z mého chovu je přibližně 26 cm. Srnec parůžky těchto rozměrů dokázal vyprodukovat za neuvěřitelných 60 dnů intenzivního růstu (počítáno od vizuálních hrbolků na pučnici až po ukončení růstu), což dělá přírůstek 4,3 mm denně a stejnou rychlostí dorůstají senzitivní nervy. U ostatních jelenovitých je regenerace nervových vláken a cév ještě rychlejší. Například u jelena wapiti z rekordní délkou parohů 164 cm a časové délky růstu přibližně 100 dnů dosahuje přírůstek parožní hmoty a paralelně s ním i nervových vláken 1,64 cm za den!
Je pozoruhodné, že srnec i po vytlučení dokáže s parůžky velmi obratně zacházet, přestože již parůžky nejsou inervovány. Byl jsem svědkem, když byly agresivnímu dvouletému srnci, chovanému v zajetí, uřezány oba parůžky ve stupni vidláka těsně nad růží. Srnec si tuto skutečnost z počátku vůbec neuvědomoval, a když útočil, počínal si úplně stejně jako by parůžky měl v jeho obvyklé délce a před sokem vždy zastavoval na distanční vzdálenost rovnající se délce oddělených parůžků. Teprve po třech dnech se naučil obratně útočit a zasazovat tvrdé rány samotnými růžemi. Pokračování v dalším čísle
Text a snímky Pavel SCHERER
p.scherer@atlas.cz
tel. 724 218 513
vychází v 7:15 a zapadá v 16:14 vychází v 20:23 a zapadá v 11:57 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...