Aktuality

Je třeba činnost myslivců správně prodat

Lubomír Hajný | Diskuzní fórum
Je třeba činnost myslivců správně prodat
Nejen o střelbě, zbraních, terorizmu a evropské směrnici
 
Střelnice Skalka nedaleko Ostravy se stává skoro každé nedělní dopoledne místem, kde velmi rád zavítá sportovní střelec, příznivce zbraní, myslivec a rovněž znovuzvolený poslanec Parlamentu České republiky Leo Luzar.
Při prohlídce střeleckého areálu jsme si povídali o zbraních, o směrnici Evropské unie o zbraních a zavítali jsme i k mysliveckým tématům.
 
Když jsme si domlouvali rozhovor, nabídl jste mi, že se můžeme setkat přímo na střelnici. Jste tu tedy asi pravidelným hostem?
Snažím se každou neděli, pokud jsem v Ostravě, přijít na střelnici. Dnes jsem tady už tři hodiny a ještě jsem si nevystřelil. Chodí zde lidé, se kterými se dá příjemně popovídat nejen o společném koníčku. Je to určitá společenská záležitost. U střelby jsem vydržel také proto, že střelectví není o zbrklosti. Ke střelbě je potřeba mít klid, rovnováhu a potřebujete mít dobrý pocit z toho, co děláte, jinak se netrefíte. Střelba vás nutí k tomu, abyste uklidnil mysl, uvolnil ruce, dostal se do pohody a trefil se do terče. Tento přístup se dá uplatnit i v civilním životě. Člověk, který zbrkle jedná, impulzivně se chová, na střelnici dlouho nevydrží, protože ho nebude bavit střílet, když se netrefí.
 
Ze kterých zbraní se vám střílí nejlépe?
Preferuji více krátké zbraně, ale rád si také vystřelím z malorážky nebo brokovnice.
 
Můžete představit střelnici Skalka?
Střelnici provozuje střelecký spolek, jehož jsem členem. Máme zde poměrně širokou základnu členů. Na střelnici máme stavy pro pistolovou střelbu, střeliště pro dlouhé zbraně. Střelcům rovněž poskytujeme možnost střílet na otočné nebo běžící terče v pohodlí kryté střelnice. Myslivci si u nás mohou například nastřelit kulovnice na dlouhém střelišti. Myslím si, že vyžití si tady najde prakticky každý střelec. Naši střelnici rovněž využívají ozbrojené sbory České republiky, což nám přináší příjmy do spolkové pokladny. Pro veřejnost máme k dispozici i zbraně k zapůjčení, které si mohou na střelištích vyzkoušet. 
 
Organizujete zde i střelecké závody?
Každoročně pořádáme střelby z malorážky, což jsou závody zařazené do republikové soutěže. Pro naše členy pořádáme v průběhu roku několik střeleckých soutěží, třeba populární soutěž pro amatérské odstřelovače – memoriál Zajceva. Snažíme se přivést ke střelbě i mladé. Kolega střelec Aleš Zedník například pořádá soutěž mladého odstřelovače. Děti se učí zacházet se vzduchovkou a je to pro ně první seznámení se zbraní, ale není děláno sportovním drilem, ale volnočasově. Mezi dětmi se snažíme najít ty, které budou mít ke střelbě talent a hlavně zájem se dále ve střelbě zdokonalovat. Co je ale důležité, chceme dětem především ukázat, že zbraně patří k člověku historicky. Historie člověka je protkána s historií zbraní.
 
Zaslechl jsem, že jste se bavil s kolegy i o myslivosti….
Když tady sedím mezi kolegy aktivními sportovními střelci, tak skoro každý je zároveň také myslivec. Já jsem také myslivec, ale v současné chvíli spíše neaktivní. V minulosti jsem navštěvoval jednu honitbu, ale po změnách nájemce jsem svoji mysliveckou činnost u této honitby prozatím přerušil. Trochu mě mrzí, že myslivci se ve svých honitbách často uzavírají a mnohdy nechtějí mezi sebe přijímat nové členy. Přitom myslivecká základna stárne a u mnohých sdružení vidím volání po nových mladých členech.
 
Prakticky denně je v médiích probíraný problém terorismu a omezení legálně držených střelných zbraní, jak se stavíte k této problematice?
V panice Evropské unie se prakticky ihned po prvních teroristických útocích vyrojily myšlenky, že za tyto tragické události mohou volně dostupné zbraně na trhu a legálně držené zbraně. Zároveň se začala připravovat tvrdá restriktivní opatření pro držitele zbraní.
 
Tohle je ale zcela scestná myšlenka zástupců Evropské unie...
Jednoznačně. Odborníci to naštěstí postupně vyvraceli a debaty na úrovni komisí a výborů probíhaly již trochu jiným směrem, ale ta tendence zpřísnění držení zbraní, abychom zabránili terorizmu, zůstala a neustále se vrací.
 
 Z jakého důvodu vznikla celá ta velká kauza okolo držení zbraní v Evropě? Co si o tom myslíte?
Myslím si, že čelní evropští představitelé potřebovali rychle uklidnit vlastní obyvatele. Postupem času se stále více ukazuje, že tato myšlenka nemá správné základy. Teroristické činy se páchají nelegálně drženými zbraněmi. Zbraní ale přece není jen puška. Jak jsme se bohužel přesvědčili, zbraní může být například nákladní automobil. A taky přece ihned nepřijde volání pro zakázání nákladních automobilů. Problematika zbraní a terorizmu je složitější a najít rozumné řešení není možné ihned a snadno. Bohužel v Evropě, jak jsem již zmiňoval, jsou stále upřednostňována populistická řešení tohoto problému.
 
Jaké vidíte největší nebezpečí ze strany EU pro střelce?
Největší problém vidím v tom, že o střelných zbraních rozhodují lidé, kteří tomu nerozumí, nemají o zbraních informace a v určitých okamžicích nechtějí poslouchat názory jiných. My se snažíme laikům, kteří třeba poprvé přijdou na střelnici, zbraně ukázat, vysvětlit jim celou problematiku a ukázat jim, že zbraň není určena jen k tomu, aby usmrcovala. A tito již informovaní lidí si pak mohou sami vyhodnotit, jestli návrhy EU omezující držení zbraní jsou správné nebo nejsou.
 
Jste opětovně zvolený poslanec Parlamentu České republiky. Jak si myslíte, že se budou vaši kolegové stavět k případným úpravám zákonů o zbraních a střelivu?
Je relativně brzy po volbách a v Parlamentu je spousta nových poslanců, kteří se budou s problematikou zbraní teprve seznamovat. Poslední rozhodnutí minulého Parlamentu, které se týkalo zbraní, byla ústavní většinou schválena možnost zakotvení držení zbraně do ústavních zákonů. Myslím si, že by se zde měl zasunout článek ohledně práva držení zbraně na obranu země. Bohužel se Senát postavil proti návrhu a zamítl jej.
Nevzdáváme se a začínáme sbírat podporu a podpisy pod novou petici proti regulaci zbraní. Vnímám to zatím jen jako signál ve směru k veřejnosti, že jako držitelé zbraní tady jsme a chceme si zachovat svá vlastní práva vůči EU. Ale nikdo neví, co bude za rok či pět let. Bezpečnostní situace v Evropě se může změnit a my bychom měli být na tuto situaci připraveni.
Věřím, že nově zvolení poslanci budou myslet na to, že je v naší zemi 300 000 držitelů zbrojních průkazů, což je velké společenství lidí, kteří jsou prověření, mají zdravotní způsobilost a přísný zákon je určil, že mohou být držitelé zbrojního průkazů. Tito lidé si podporu zaslouží a poslanci by měli ustát některé tlaky ze strany Evropské unie a důvěřovat svým občanům. A pokud zákonodárce ztratí důvěru ve vlastní občany a bude mít strach, že občan se zbraní mu může být nebezpečný, to je nejrychlejší cesta ke zkáze takového systému.
 
Říkal jste mi, že v mnohých věcech se na nás Evropa dívá zvláštně. Lidé si tady mohou koupit a držet nože, poplašné a plynové zbraně a podobně….
Když jsem se seznamoval s různými zákony a nařízeními napříč Evropou, nestačil jsem se mnohdy divit. Zákonodárci mnohých zemí se panicky bojí dlouhých nožů, nožů vystřelovacích a podobně.
 
Proč tomu tak je?
Přiznám se, že nevím. Možná to pramení z nějakého pacifistického pohledu v Evropě, který historicky probíhal od konce války. Když se nad tím zamyslím, je nelogické chtít po vlastním občanu, že nesmí mít dlouhý nebo vystřelovací nůž, když v dnešní době, kdokoliv může ukrást automobil a najet s ním do lidí a zabít jich desítky. Toto myšlení považuji za zcela scestné. Toto je problematika pro odborníky, bezpečnostní sbory a ne pro politiky, kteří mnohdy chtějí jen uklidnit veřejnost iracionálními kroky.
 
Třeba ten, že je stále snaha omezit legálně držené zbraně.
Přesně tak. Vždyť žádný teroristický čin v Evropě se doposud neudál s legálně drženou zbraní. Jedinci, kteří si budou chtít zbraně pořídit, si přece nebudou dělat zbrojní průkazy. V oběhu je spousta nelegálních zbraní z východních zemí a Balkánu. A právě tohle je problematika, které by se měli zákonodárci věnovat. Potírání nelegálního oběhu a držení zbraní a střeliva. Jak chtějí politici zabránit nelegálnímu přísunu zbraní, které jsou v některých zemích snadno k dosažení, když nejsou schopni kontrolovat ani lidi, kteří do Evropy přicházejí? A zbraň je mnohem menší než člověk. A tady vidíte názorně to zcestné myšlení některých politiků, když se k tomu opět musím vrátit.
 
V kontextu našeho povídání mi připadá absurdní třeba omezení počtu nábojů v zásobníku u zbraně…
Už vidím teroristu, jak tráví svůj čas v dílně, aby odfrézoval a upravil zbraň z poloautomatické na automatickou, upravoval kapacitu zásobníku, když si může někde nelegálně a bezpracně pořídit automatickou zbraň na černém trhu.
 
Přitom náš zákon o zbraních a střelivu je přece dobrý…
Já bych ho považoval za vynikající, a to taky zemím v Evropě říkáme, ale to jsou argumenty, které mnozí evropští zákonodárci nechtějí slyšet. Jedou si podle svých pravidel, která chtějí vlivem terorismu upravovat. Bohužel však na nesprávných místech.
 
Co říkáte na společnou iniciativu myslivců, střelců, sportovních střelců a dalších držitelů zbraní, kteří se jasně vymezili proti omezování a úpravám zákonů na držení zbraní a střeliva?
Je dobře, že došlo k sjednocení, protože stále hrozí velmi nebezpečná salámová metoda. Myslivcům se řekne, nebojte se, vy si jen upravíte počet nábojů v zásobníku, jinak nic, sportovním střelcům, že jen malinko upravíme zbraně, a tak bych mohl pokračovat. Ale jak už z minulosti víme, podáte prst a přijdete o celou ruku. Všichni, kteří to se zbraněmi myslí dobře, to vnímají naštěstí stejně a uvědomují si tohle možné pomalé omezování, které když se jednou rozjede, už se nezastaví.
A další prvek, který vždy platil, je, že v jednotě je síla. Pokud by si stěžovala jen například jedna skupina držitelů zbraní, nebudou bráni tak vážně, jako když společně vystoupí naprosto všichni držitelé zbraní od sportovních střelců po myslivce.
Spousta myslivců má doma krátké zbraně, sportovní střelec může být také myslivec a podobně. I my sportovní střelci, si chceme občas vystřelit z brokovnice nebo kulovnice na střelnici. Jsme komunita lidí, ve které to může každého táhnout trošičku jiným směrem, ale všichni máme ke zbraním vztah a v případě ohrožení táhneme za jeden provaz. To se mi líbí a takovouto činnost budu podporovat.
Budeme mít ale dostatečnou vůli odolat vůči tlakům zvenčí na omezení zbraní?
Musí nastat jednotné politické nesouhlasné gesto napříč stranami ve směru k Evropské unii. Ze začátku to na půdě Parlamentu nebylo jednoduché prosadit myšlenky nás střelců vůči ostatním kolegům. Postupem času, jak se šířila osvěta, kolegové postupně uznávali, že naše argumenty jsou správné, a nakonec to vyústilo v drtivé hlasování, které nikdo nečekal. Návrh na zařazení práva na držení zbraně do ústavních zákonů byl Parlamentem podpořen.
 
Které úpravy zákona o zbraních a střelivu byste jako poslanec podpořil?
Až se bude tento zákon projednávat, chtěl bych prosazovat udělení výjimky ze zákona o zbraních a střelivu pro používání tlumiče hluku na střelnicích. Ve světě je již trend tlumení hluku zaveden. Odpadlo by tak velmi časté jednání ohledně hluku vycházející ze střelnice. A když se podíváme k myslivosti, vidíme příklad u lovu černé zvěře, i zde by našly tlumiče výstřelu své opodstatnění na dlouhých střelných zbraních. Zvěř nebudou hlukem stresovat, po výstřelu se zvěř tak nerozprchne.
 
Odbočil jste k myslivosti. Je podle vás i u myslivců důležitá jednota při prosazování mysliveckých zájmů?
Je na myslivcích samotných, jak se budou chovat a jednat. Je důležité si říct, proč se rozdrobují myslivecká sdružení, kdo stojí za tím, aby se snižovaly výměry honiteb. V mnohých honitbách došlo k majetkovým změnám a za mnohými požadovanými úpravami vidím jen osobní prospěch majitelů honebních pozemků. Vidím někdy snahy velkých vlastníků půdy o samostatnou malou honitbu o výměře 100, 200 hektarů. Když pominu, že na takto malých pozemcích myslivecky hospodařit nelze, případné snížení minimální výměry honitby by byl problém administrativní, vzniklo by neúměrné zatížení státní správy. Nechtěl bych, aby snížením minimální výměry honitby byl ohrožen výkon práva myslivosti, který tady je zavedený již po mnoho let. Oněch 500 hektarů je podle mého názoru rozumná minimální výměra honitby. Ale snahy o úpravu zákona jsou tady stále.
 
Zákon o myslivosti byl připraven k novelizaci, ta se ale opět odložila. Které částí zákona by bylo dobré upravit či změnit?
Všechno není jen o legislativních změnách. Je dobré se zamyslet, a případně i zákonně podpořit, sdružování občanů do spolků, větší podporu myslivosti, která by měla za cíl vrátit myslivosti a myslivcům prestiž. Ale to jsme opět u samotných jedinců, jak se budou chovat a jednat. Kvalitní zákon jim může připravit jen dobré základy.
Aktuálně platný zákon o myslivosti má spoustu pasáží, které vzbuzují emoce, ale každým otevřením zákona hrozí, že co bylo v pořádku, bude upraveno v neprospěch myslivosti. Když to shrnu, upravit a pozměnit by se mohlo určování stavů zvěře v honitbě, způsob výpočtu a posuzování škod způsobených zvěří, rozumný je i návrh na omezení výměry půdního bloku nad 30 hektarů atd. Rozhodně bych ale nezasahoval do tvorby honiteb a minimální výměry honiteb. Nyní stojíme před problémy s černou zvěři, morem prasat, v mnohých honitbách si zemědělci oprávněné stěžují na škody způsobené zvěří. To je spousta argumentů pro veřejnost, aby uznala, že myslivci jsou potřeba v naší společnosti. Jen je třeba, jak se říká, svoji mysliveckou činnost správně prodat a převzít odpovědnost za stavy zvěře v naší krajině. Je to jen na myslivcích, zda tento nelehký úkol zvládnou.
 
Děkuji za rozhovor.
připravil Lubomír HAJNÝ

Časopis Myslivost - Aktuální číslo

vychází v 7:26 a zapadá v 18:03 vychází v 15:51 a zapadá v 0:17 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...