Chov a lov srnčí zvěře

Chov a lov srnčí zvěře
O tom, že se problematika chovu srnčí zvěře těší mezi středoevropskými myslivci značné oblibě, svědčí i další novinka na našem knižním trhu s názvem Chov a lov srnčí zvěře. Pro myslivecky zaměřené čtenáře ji na jaře letošního roku připravilo Vydavatelství Víkend. Autorem publikace je německý odborník Kurt Menzel, který je jako autor znám i našim myslivcům.

Přestože je uvedená publikace cizojazyčným překladem, lze zajisté konstatovat, že svojí celkovou koncepcí i obsahem zapadá poměrně dobře mezi ostatní knihy věnované srnčí zvěři, se kterými jsme se mohli na pultech knihkupectví v poslední době setkávat. Vzhledem k zemi původu je však nutno počítat s některými odlišnostmi textu, které jsou dány nejen jinými zvyklostmi, ale také německou, tudíž jinak koncipovanou legislativou. Tyto rozdíly však na mnoha místech doprovází komentáře překladatele, upozorňující vhodně na řešení dané problematiky na našem území. Jedná se zejména o doby lovu, legislativní otázky přikrmování apod. Pravděpodobně největším rozdílem pak bude pro naše čtenáře zcela odlišné pojetí problematiky chovu zvěře a jeho koncepce, včetně plánování lovu, které je v Německu navíc různé v jednotlivých spolkových zemích.
V tomto směru čtenář zajisté nepřehlédne ani rozdělení srnčí zvěře na pouhé dvě věkové třídy, a sice na zvěř mladou do 1 roku věku a dospělou od 2 let věku. Na tuto zvláštnost, která zcela odporuje základním biologickým principům, poukazuje koneckonců i sám autor. Ten se v publikaci opakovaně pouští do zajímavých polemik se "státní koncepcí" chovu zvěře a stojí obvykle v roli oponenta používajícího argumenty založené na letitých praktických zkušenostech posbíraných v různých revírech několika spolkových zemí. Z pohledu chovu potírá např. myšlenku průběrného odstřelu (ten ale ani není, vzhledem k výše uvedeným věkovým třídám, v našem pojetí vůbec možný), nicméně na opačné straně připouští, že současná situace vede ke stavu, kdy se v některých německých honitbách vůbec nevyskytují srnci starší čtyř let, a kdy se na některých okresních chovatelských přehlídkách neobjeví ani jeden srnec, který by byl alespoň pětiletý!
I přes tyto rozdíly, kterých si zajisté zkušený český myslivec v textu opakovaně povšimne, přináší autor i pro naše podmínky řadu zajímavých poznatků z oblasti biologie a etologie srnčí zvěře, odvolává se na nejnovější vědecké výzkumy a shledává velmi těsnou vazbu mezi prostředím, tělesnou konstitucí a utvářením trofeje srnčí zvěře. Jedinou informací, nad kterou bych se snad v textu pozastavil je názor, že kromě suchá období srnčí zvěř nepije a vystačuje si s vodou vázanou v zelené paši. Ostatní naše literatura totiž téměř shodně uvádí spotřebu vody u dospělého kusu srnčí zvěře v objemu asi dvou litrů na den, přičemž část musí být přirozeně přijata z povrchových zdrojů.
Jako velmi hodnotné považuji v publikaci rozvíjené ekologické souvislosti popisující vztah mezi volně žijící zvěří a prostředím, ve kterém se pohybuje. Autor opakovaně upozorňuje, že středoevropská krajina je beze zbytku umělým výsledkem dlouhodobého působení člověka. Zvěř pak do ní v současném druhovém zastoupení přirozeně patří, má v ní svoje místo a vyvíjí se takovým způsobem, který jí "kvalita daného místa" dovoluje. Text neopomíjí ani současné rušivé vlivy v krajině - turistiku, hospodářskou činnost či dopravu. Ve vztahu k posledně jmenovanému fenoménu přináší rozbor možných řešení kolizí zvěře s vozidly a vyhodnocuje zkušenosti, které přinesla dosavadní praxe na německých silnicích.
Zajímavé postřehy se týkají problematiky škod páchaných srnčí zvěří na lese, kde autor zejména důsledně upozorňuje na skutečnost co je a co není škoda a na to, že na vznik skutečných škod má vliv nejen početní stav srnčí zvěře, ale zejména nevhodná skladba uměle zakládaných porostů a časté rušení zvěře, které výrazně mění její přirozený potravní cyklus.
V souvislosti s péčí o zvěř se K. Menzel zabývá také otázkou, kde je ještě hranice smysluplné myslivecké péče o srnčí zvěř jakožto součásti ekosystému. Odmítá tak například podávání medikamentů s odůvodněním, že dávkování ani časové schéma jejich odebírání nelze zajistit ani efektivně kontrolovat a preferuje proto důsledný odstřel zvěře podle zdravotního hlediska a vyspělosti (tedy ve skutečnosti průběrný odstřel). Poněkud rozpačitě budeme zajisté vnímat také problematiku zimního přikrmování, které je rozdílné podle jednotlivých spolkových zemí Německa a které je v některých případech i zákonem zapovězeno (resp. státní orgány vyhlašují dobu nouze, přesně specifikují čím lze a čím nelze krmit, jak má vypadat krmné zařízení apod.).
Jako ryze praktický a rozumný poznatek hodnotím názor, že při odhadu věku živé i ulovené zvěře je důležité bezpečně a přesně rozeznat zejména roční kusy. U starší zvěře pak postačuje pro potřeby chovu určení věku na rok+-1 rok. Odůvodnitelné je to zejména individuálními odlišnostmi jednotlivých kusů zvěře a možnými odchylkami ve vzhledu i opotřebení chrupu. Při připuštění uvedené tolerance se chybovost v odhadu věku statisticky významně snižuje.
Pasáže věnované lovu srnčí zvěře lze do jisté míry považovat za univerzální, nicméně si na tomto místě neodpustím jednu drobnou kritickou poznámku. Domnívám se totiž, že zejména problematika naháněk či naháněk se slíděním, které se v Německu k lovu srnčí zvěře běžně používají, by v českém překladu snesly poněkud rozsáhlejší komentář objasňující tento problém vzhledem k naší legislativě, zvyklostem i chovatelským zásadám.
Jako podnětný naopak považuji např. stručný přehled patologických změn, které je schopen u ulovené zvěře rozeznat již samotný lovec nebo přehlednou výtěžnost jednotlivých částí zvěřiny, které vznikají při zpracování jednoho kusu srnčí zvěře. S jejich pomocí tak lze snadno finančně ohodnotit procentuálním dílem jednotlivé části zvěře pro případ vypořádání členských podílů, ev. prodeje tam, kde jsou splněna ostatní veterinární pravidla.
Co dodat na závěr? Snad jen stručné shrnutí. Koupí publikace Chov a lov srnčí zvěře zajisté zajímavým způsobem doplní svoji knihovničku každý myslivec, který to s chovem naší nejrozšířenější spárkaté zvěře myslí opravdu vážně. Přestože pro něj možná budou některé informace zopakováním jinde dostupných údajů, nalezne i zde celou řadu zajímavostí a zejména podnětů k popřemýšlení nad tím, jak dál v chovech srnčí zvěře postupovat. Knížka je navíc (jak jsme si již koneckonců u uvedeného vydavatelství zvykli) zpracována precizním způsobem, s pevnou obálkou, na 130 stranách kvalitního křídového papíru a je opatřená řadou barevných, tématicky zařazených fotografií s odpovídajícím odborným komentářem.
Publikaci lze koupit nebo objednat v knihkupectví Myslivost za cenu....
Mgr. Josef Drmota
vychází v 4:52 a zapadá v 21:13 vychází v 5:27 a zapadá v 21:22 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...