Požadavky na chov psů jsou zakotveny nejen v kynologických předpisech, ale také v celé řadě zákonů. Může se jednat o obecně platné záležitosti, jako je například oblast smluv, reklamací štěňat nebo povinnosti odvádět daně z příjmu. Přímo držení a chovu se pak týkají dva zákony – Zákon č.166/1999 Sb. o veterinární péči a Zákon č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání.
Pro vysvětlení je asi třeba připomenout, že z pohledu kynologických předpisů je chovatelem ten, kdo má registrovaný název chovatelské stanice a odchovává štěňata.
Z pohledu zákonů je pak za chovatele považován každý majitel nebo držitel zvířete a je úplně jedno, zda jej využívá nebo nevyužívá v reprodukci.
Zákon o veterinární péči byl novelizován v roce 2017 a jeden z požadavků, který se týká přímo psů, je zakotven v §4 (3) a říká že:
„Chovatel, který chová 5 a více psů samičího pohlaví starších 12 měsíců, je povinen tuto skutečnost oznámit krajské veterinární správě Státní veterinární správy nebo Městské veterinární správě v Praze Státní veterinární správy (dále jen „krajská veterinární správa“) nejpozději do 7 dnů ode dne, kdy počet chovaných psů samičího pohlaví starších 12 měsíců dosáhl 5 a více chovaných zvířat; tato povinnost se nevztahuje na osobu, jejíž oznamovací povinnost upravuje jiný právní předpis, a na osobu, jejíž právo nebo povinnost držet, cvičit nebo používat psa stanoví jiný právní předpis, zejména na chovatele služebních psů, psů se zvláštním výcvikem, vodicích psů, asistenčních psů, psů určených k odhalování výbušnin a loveckých psů. V oznámení chovatel uvede počet chovaných zvířat a místo jejich chovu. Za chovatele tvořící domácnost může oznamovací povinnost splnit jeden z nich".
Pro majitele loveckých psů je potěšitelné to, že podle informací zveřejněných na webu Státní veterinární správy (www.svscr.cz) se ohlašovací povinnost nevztahuje na psy lovecké, tj. psy loveckého plemene se složenou zkouškou lovecké upotřebitelnosti.
Dne 1. ledna 2020 vstoupí v platnost další ustanovení novelizovaného zákona, která dává
nová pravidla pro vakcinaci proti vzteklině. Ta se týkají všech psů bez ohledu na plemeno, praktické využití a složené zkoušky.
Majitelé psů vědí, nebo přesněji řečeno by měli vědět, že jsou ze zákona povinni zajistit, aby byli „
psi, jakož i lišky a jezevci držení v zajetí, ve stáří od 3 do 6 měsíců platně očkováni proti vzteklině a poté během doby účinnosti předchozí použité očkovací látky přeočkováni, uchovávat doklad o očkování po dobu platnosti očkování a na požádání jej předložit úřednímu veterinárnímu lékaři".
Nový požadavek zákona říká že: „
Očkování psa proti vzteklině je platné, pouze pokud pes splňuje podmínky na označení zvířat v zájmovém chovu stanovené v čl. 17 odst. 1 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu, s výjimkou psa, který byl označen čitelným tetováním provedeným před 3. červencem 2011. Chovatel, který chová psa, je povinen zajistit, aby identifikační číslo psa bylo zaznamenáno v dokladu o očkování psa. Identifikačním číslem psa se rozumí alfanumerický kód zobrazený transpondérem, který umožňuje zjistit totožnost konkrétního psa". Pokud si někdo bude chtít přesné znění požadavku ověřit, musí si otevřít znění Zákona platné od 1.1.2020. V současně platném znění ustanovení nenajdete.
Možná je pro někoho řeč zákona příliš složitá. Srozumitelně řečeno s platností od 1.1.2020 nebude moci veterinář naočkovat proti vzteklině psa, který není identifikačně označen čipem. Výjimku tvoří před 3.7.2011 čitelným tetováním označení psi.
V praxi to znamená problém pro celou řadu loveckých plemen. Mají-li mít štěňata průkazy původu, musí být identifikačně označena. Kynologické předpisy zatím uznávají jak tetování, tak čipování. Jen požadují, aby vrh byl jako celek označen stejným způsobem. Většina loveckých plemen tetuje. Českomoravská kynologická unie zatím neuvažuje o tom, že by jako identifikační označení psů s průkazem původu uznávala jen čipování. Chovatelské kluby ale mají o čem přemýšlet. Zůstanou-li u tetování, budou muset majitelé psů nechat své čtyřnohé pomocníky ještě jednou identifikačně označit čipem kvůli vakcinaci proti vzteklině, která je ze zákona povinná.
Obě zmiňovaná ustanovení novely Zákona o veterinární péči byla přijata se záměrem něco udělat v problematice množíren. Asi každý, kdo se o chov psů jen trochu zajímá, má jasnou představu o tom, co se pod označením množírna skrývá. Je to „chov“ různého počtu psů bez průkazu původu, jehož cílem je získat a prodat s co největším ziskem co největší počet štěňat módních plemen. Prostředí v množírně je nevyhovující, veterinární péče žádná a feny se kryjí při každé říji, a to od dorostenek až po seniorky. Štěňata se prodávají novým majitelům ve věku, kdy by měla ještě být ve společnosti matky a sourozenců. O tom, že by se psi chovali v souladu s jejich fyziologickými, biologickými a etologickými potřebami nemůže být řeč.
Hlášení pěti a více fen by mělo zlepšit informovanost o větších chovech. Požadavek na to, aby proti vzteklině mohl být očkován jen čipem označený pes s pasem nebo očkovacím průkazem, by zase měl umožnit lepší identifikaci určitého psa. Názor na to, zda vůbec a jak to bude fungovat, si každý může udělat sám a hlavně to ukáže praxe.
Výše uvedené povídání není myšleno jako podpora nebo naopak kritika přijímaných opatření. Chovatelé, majitelé a držitelé psů obecně a loveckých plemen zvláště, by ale měli vědet, co je od 1.1.2020 čeká. Pravdou je, že to určitě není poslední snaha, jak pomocí zákonů nekorektní chovy psů omezit.
Novela Zákona na ochranu zvířat proti týrání se chystá a zdá se, že to je momentálně velmi aktuální záležitost. O množírnách se hodně mluví a padají návrhy na zpřísnění požadavků, na povinnost chovatelů mít na chov psů licenci, na povinné čipování všech psů, na zvýšení trestů za týrání zvířat a zvětšení pravomocí pro Státní veterinární správu, která je oprávněná potvrdit, zda k týrání psů dochází či ne. Asi bychom si všichni přáli, aby slovo „množírna“ zmizelo z našich slovníků. Určitě bychom si ale také přáli, aby přijatá opatření postihla nekorektní chovy, nikoliv zkomplikovala život slušným chovatelům.
Vladimíra TICHÁ
foto Jan Tichý
