Časopis Myslivost

Kožešina je stále velmi kvalitní přírodní produkt

Myslivost 8/2019, str. 45  Lubomír Hajný
Na výstavě Natura Viva měla zajímavou prezentaci firma kožešnictví Slezák. Na jejím stánku byla k vidění spousta výrobků z kožešin, různé přehozy, deky, paleta a podobně. Oslovil jsem proto majitele firmy, aby pro čtenáře Myslivosti přiblížil, kam se za poslední roky posunul trh s kožešinami a jak dnes kožešinu jako trofej vnímají myslivci, se kterými pan Slezák při svém podnikání spolupracuje. A nebo snad kožešnictví jako obor čeká vlivem moderní doby a pod tlakem ochranářských aktivistů velký ústup nebo dokonce zánik?
 
Pane Slezáku, jak dlouho se pohybujete v oboru kožešnictví?
 
Firmu jsem založil v roce 1997, když jsem po předchozích dvaceti letech praxe na závodě Kara Hlinsko odešel do soukromého podnikání. Důvodem byla privatizace závodu, noví majitelé již měli jiné zájmy než provozovat kožešinářskou výrobu a zpracování kožešin. Tehdy jsme začínali v nájemních prostorách a během dvou let jsme vybudovali novou firmu s vlastním zázemím. Našimi zákazníky byly německé firmy a zásadní bylo také to, že jsme se dokázali prosadit na ruském trhu, kdy byly české kožešiny známé a byl o ně zájem.
 
Říkáte, že pro zahraniční trhy jsou české kožešiny zajímavé, proč tomu tak je?
 
Kožešiny, které v naší zemi produkujeme, umíme velmi kvalitně zpracovat ze stavu surové kožešiny, kterou získáme ze zvířete, až po precizně zpracovaný výrobek, ať už se jedná o kožichy nebo přehozy. Vždy jsme si zakládali na kvalitě a to byl základ úspěchu.

_MG_1700.jpg
 
Společnost ale vnímá kožešiny a výrobky z nich v posledních letech více negativně, nebo se snad pletu?
 
Máte pravdu, pozorujeme velký ústup zejména v prodejnosti kožichů. Prosazovali jsme se hlavně na trzích v Rusku, kde nošení kožichů a kožešin má stále velkou tradici, ale bohužel vlivem sankcí na ruskou ekonomiku již zde máme cestu prakticky zavřenou. Orientujeme se tedy jinde, na Německo a Rakousko.
 
Co čeští klienti? Je u nás o vaše výrobky alespoň nějaký zájem?
 
Naším typickým českým klientem byli myslivci, kteří měli vlastní kožešiny z lišek a kun. Z těch jsme pro ně vyráběli různá paleta, bundy, čepice, límce a jiné doplňky. Však také jistě známe to, že manželky myslivců chodily nejenom při společenských příležitostech v kožiších nebo s oděvními kožešinovými doplňky, na jejichž výrobu jim kožešiny získal manžel. V současné době bohužel už není ani u myslivců o kožichy takový zájem.
 
Logicky mne tedy napadá, že s úbytkem zájmu o kožichy obecně jste se asi museli ve výrobě orientovat jinam…
 
Zaměřujeme se zejména na různé kožešinové deky, koberce a předložky, které mají uplatnění v interiéru. Vyrábějí se nejčastěji deky o standardním rozměru 140x200 cm, ale není problém vyrobit jakýkoliv jiný rozměr a tvar. Kožešinové výrobky vyrábíme jak z našeho materiálu, tak i z materiálu, který si zákazník pošle.
 
V minulosti bylo také běžné, že se myslivec ke kožešině choval s úctou, zodpovědně, nakonec to byla i určitá možnost přivýdělku. Umí vůbec dnešní myslivci zpracovat kvalitně kožešinu, která je použitelná dál?
 
U materiálu, který nám zákazníci donesou, je opravdu někdy problém s kvalitou vyčinění kožešiny. Dříve myslivci pracovali s kožešinami lépe. Domácí činění není ta nejlepší volba, kožka musí být po vyčinění elastická a nesmí se trhat. To se pozná hned, když mírně rozmočíme řemen v místě, kde je tenký – bříško, a zatáhneme. Když se v tomto místě neroztrhne, tak ostatní plocha už bude určitě v pořádku.
 
Jak tedy mají myslivci postupovat, aby se stažená kožka dala kvalitně zpracovat?
 
Rozhodně je nutné po stažení očistit kůži od tuku a nejlépe napnout na prkénko, které je u hlavy užší a u zadní části širší. Prkénko je třeba volit podle tvaru kůže. Kůži je nejlepší vytáhnout do délky a nechat zvolna usušit. Není vhodné sušit na sluníčku a není třeba ji solit. Nejlepší je kožku pouze usušit a uchovávat v suchu, než se dostane na činění. Pokud už je kožka po vyčinění poškozená od střely, nebo může být odřená, je stále ještě použitelná na výrobu. Z takových kožešin se vykrojí pouze dobré kusy materiálu a sešijí se nepravidelně k sobě. Je lepší, když je takových kůží potom více, aby se vyrobila větší plocha.
 
Dají tak kožešnicky zpracovat stará paleta nebo kožichy z kožešin?
 
Často řešíme dotazy, co právě se starým paletem. Jsme schopni vyrobit z paleta nebo z kombinace dvou nebo i více palet deku nebo předložku. Takové výrobky se vyvážejí velmi často do Německa a Rakouska. Podmínkou ale je, že musí být řemen kožešin pevný, aby vydržel šití, napínání a hlavně kontakt s vodou, která se při zpracování musí používat. To už je dané tím, jak byla kožešina vyčiněná. Výrobky z takových kombinací jsou často velmi zajímavé.
 
Kolik je potřeba kožek na jednu deku?
 
Standardní rozměr deky, které vyrábíme je 140x200 cm. Lišky spojujeme hlavami do sebe, takže musí mít délku 70 cm. Část délky se vytáhne při zpracování. Pokud jsou lišky velké, tak vedle sebe použijeme sedm lišek, to znamená 14 lišek na deku.
To je však ideální stav, kdy jsou všechny lišky velké a nejsou příliš poškozené střelou. Jinak musíme poškozený kus vykrojit a použít z jiné lišky tak, aby nakonec vznikla celá pěkná kožešina. V průměru používáme do jedné deky jednu lišku na různé výspravy. Pokud jsou lišky menší, tak se deka vyrobí ze 16 kůží, nebo se použije jiné polohování kůží, čímž vznikne jiný obraz celé deky. Potom se zpracuje třeba i 20 až 24 kůží.
 
Jak se jednotlivé kožešiny sešívají?
 
Když vyrábíme kožešinovou deku, musíme u všech kožešin namočit řemen vodou, aby byla kožešina tažná a nechala se tvarovat. Potom se musí vyspravit vady - poškozená srst, díry. Pak se kožešiny třídí podle barvy, výšky a charakteru srsti.
Následuje přikrojení kožešin, aby dobře pasovaly vedle sebe, a následuje sešití. Na sešívání kožešin používáme speciální kožešnické stroje.
Po sešití se výrobek kontroluje, případné nedostatky se ještě opraví a celá deka se navlaží vodou a napne na prkno podle požadovaných rozměrů. Zde se projeví kvalita činění. Pokud nejsou kožešiny dobře vyčiněné, řemen se roztrhá a část kůže se musí vyměnit.
Po uschnutí se deka odepne, tříbí se v tříbícím sudu ve speciálních pilinách - zde se odstraní uvolněná srst.
Po následné kontrole se deka znovu napne, druhý den se opět odepne, na speciálním lisu se nalepí do okrajů zažehlovací plátno, aby se nevytahovaly okraje, deka se kožešnickým nožem obkrojí na požadovaný rozměr a je připravená na dokončení s podšívkou. Zde se našívá na řemen vatelín, slabá mezipodšívka a nakonec vrchní kvalitní podšívka. Ještě se upraví srst, aby nebyla pomačkaná, a potom je deka dokončená a jenom zbývá poslední kontrola. 
 
Jak dlouho přibližně trvá výroba kožešinové deky?
 
Když vyrábíme novou deku, tak od začátku až po finální výrobek potřebujeme asi dva týdny, v závislosti na ostatních zakázkách a termínech. Neznamená to, že se pracuje na dece celé dva týdny, ale kožešiny musí schnout a samozřejmě záleží na náročnosti zpracování. Takže termín pro dodání jsou 2 až 4 týdny.
 
A jak dlouho taková deka z kožešin vydrží?
 
Životnost deky je daná samozřejmě tím, jak se o ni zákazník stará a jak se používá. Jsou zákazníci, pro které jsme vyráběli několik různých kožešinových dek a používají je i jako přikrývku na spaní. Taková deka musí vydržet spoustu let, maximálně se může vyměnit podšívka, pokud by byla poškozená. Pokud se deka používá na sedačku a sedí se stále na stejném místě, může dojít k odření srsti, nebo zafilcování. Když slouží jako předložka a nezničí ji moli, tak nás asi i přežije. Určitě ale není vhodné nechat deku, ale i každou jinou kožešinu, na stálém sluníčku.

red_fox_deka_2.jpg
 
Deka by se asi taky měla nějakým způsobem udržovat…
 
Deka prakticky zvláštní údržbu nepotřebuje, stačí občas proklepat, může se odstranit vysavačem prach. V žádném případě neprat ve vodě a pokud možno ani nedávat do čistírny, kde vám deku vyperou v perchloretylenu a dojde k vysušení a ztvrdnutí řemene a částečně se zmenší celkový rozměr. U nás používáme na čištění speciální piliny nebo speciálně upravené granule. Ty se u nás však nevyrábí. Při takovém čištění, pokud zákazník souhlasí, vypářeme i podšívku (není to však podmínka), vyspravíme poškozené části a znovu doděláme. 
 
Z které zvěře se nejlépe dělají kožešnické výrobky?
 
V naší dílně jsme už zpracovávali tolik druhů kožešin, že je těžko odpovědět, co se nejlépe zpracovává. Všeobecně mohu říct, že nejlépe se zpracovává kvalitní materiál, který nemá žádné poškození. Takových kůží však není mnoho.
V současné době se dobře zpracovávají kožešiny z bobra do kožešinových dek. Jedná se o bobra kanadského Castor Canadensis, který je volně obchodovatelný.
Dobře se zpracovávají také kuny, z těch vyrábíme taktéž deky a je zajímavý i koberec na zem, nebo „obraz“ na zeď, kdy se vyrobí kulatý tvar a natáhne se na překližku. Pěkné jsou i půlkruhy z červených lišek před postel. Nyní i podšíváme jednotlivé kožešiny jako předložky zelenou filcovou látkou. Zajímavé jsou i předložky, polštářky nebo i deka z červených lišek, které jsou hodně poškozené střelou. Z těch se vyřežou pouze dobré části kožešin a ty sešijeme nepravidelně do sebe a vznikne tzv. patchwork. 
 
Která kožešina ze zvěře, která žije v ČR, je nejkvalitnější?
 
U nás tak velký výběr kožešinových zvířat není. Za nejkvalitnější kožešinu bych považoval kunu lesní i skalní. Krásná kožešina je z tchoře, ale těch už se už tolik neuvidí. Jedna z nejhezčích kožešin, podle mého názoru, bude stále zimní pěkně vybarvená červená liška.
 
Kolik přibližné kožek za rok zpracujete?
 
V současné době se zpracovává ročně přibližně 2000 lišek, 1000 králíků, vloni okolo 1000 bobrů, zdůrazňuji že bobrů kanadských, 100 psíků mývalovitých, 500 kun, 1000 ondater, občas nějací soboli, skunci, jehnětina a další jednotlivé materiály.
 
Na závěr se asi logicky musím zeptat, jak vůbec vidíte budoucnost kožešnictví?
 
Co se týká budoucnosti kožešnictví, tak výhledy nejsou příliš příznivé. V Hlinsku, které se nazývalo město kožešin, byly dva závody na zpracování kožešin - Kara a družstvo Vzor. Celkem zaměstnávaly asi 600 pracovníků. Zároveň byla v Hlinsku učňovská škola, kde se každý rok vyučilo okolo 80 nových kožešníků a šiček. To bylo samozřejmě pro všechny výrobní závody v celém tehdejším Československu. Poslední učňové nastoupili do školy v roce 1999. Takže poslední kožešník se vyučil někdy v roce 2003. Tehdy to byly i učební obory s maturitou.
Obdobná situace je i v sousedním Německu. Tam sice škola ještě je, ale ročně se do ní hlásí asi jen 10 žáků. A tak by se mohlo pokračovat napříč celou Evropou.
My jsme již poslední firmou u nás, kde pracuje ještě několik kožešníků, kteří jsou schopni vyrobit kvalitní výrobky. Jak v bývalé Kaře, tak v družstvu Vzor se již žádné kožešiny nevyrábějí.
Největší problém způsobilo omezení vývozu kožešin do Ruska vzhledem k různým sankcím, a tím došlo i k citelnému poklesu kurzu rublu. To mělo samozřejmě vliv na celosvětový trh s kožešinami. Surové kožešiny se nakupovaly v USA, činily se a zpracovaly v Evropě a vyvážely se následně do Ruska, dnes je tento obchod bohužel téměř na nule.
Takže po omezení vývozu do Ruska jsme začali vyrábět kožešinové doplňky do interiérů a tento sortiment vyrábíme dodnes.
 
S poděkováním za rozhovor
připravil Luboš HAJNÝ
Zpracování dat...