Časopis Myslivost

Velmi častá přítomnost parazitů, ať již vnitřních anebo vnějších, je skutečnost neoddiskutovatelná. Klinický průběh onemocnění jimi vyvolaného závisí na druzích parazitů a jejich lokalizaci v těle zvířete a zejména na intenzitě infekce. U závažných parazitárních onemocnění dochází k ohrožení i ostatních zvířat, nejen rizikových skupin jako jsou mláďata, gravidní samice či jinak oslabené kusy.
V našich podmínkách představují zdravotní riziko zejména parazitární hlístice gastrointestinálního traktu, které vyvolávají parazitární gastroenteritidu (PCG). Jedná se o smíšené infekce četnými druhy hlístice řádu Strongylida.
Mezi nejpatogennější hlístice patří vlasovka slezová Haemonchus contortus, která se u nás v posledních letech významně šíří, i když je více rozšířena v tropických a subtropických zemích.
Na druhé straně nízká intenzita infekce gastrointestinálními hlísticemi je zdravotně tolerována a není prakticky možné, aby zvěř byla prosta běžných parazitů.
Téměř nikdo se nevyjadřuje k poměrně rozšířené střečkovitosti, která působí příslušné spárkaté zvěři významné utrpení a podle informací z mnoha stran došlo k jejímu rozšíření i v důsledku zakázané možnosti léčit onemocnělou zvěř v dotčených lokalitách. To docela instruktivně doplňuje informace v Myslivosti 1/2019 na str. 14, takových poznatků a dotazů známe mnohem více. A to je hlavní důvod, proč jsme jednoznačně přivítali změnu v nařízení SVS k zákazu používání antiparazitik.
Jsem hluboce přesvědčen, na rozdíl od některých jiných veterinárních lékařů, že v lokalitách, resp. honitbách, kde je prokázáno onemocnění střečkovitostí, ale i tam, kde je vysoký průkaz plicních a gastrointestinálních endoparazitů, je naše povinnost léčit onemocnělá zvířata.
Je samozřejmě také potřebné léčit „lovem“, ale to se týká jen těch onemocnělých zvířat, která v době lovu vyjdou před kazatelny, posedy atd.. Ale co zvěř, která není takto zjištěna a ošetřena tímto způsobem – ta nemá právo na ošetření?
Souhlasím se stanovisky, že v Rakousku a v Německu se zvěř neléčí, ale tam jsou přece zcela jiné podmínky dané tradicí chovu a péčí o zvěř, která je tam též v menším počtu a především má dostatek možností k příjmu bylin a potravy, která je u nás v důsledku obrovských ploch řepky, obilovin a kukuřice zcela nedostupná.
Je též jistě správný názor, že chemizace do přírody nepatří, ale zde bych poukázal na opakované ošetřování všech zmíněných osetých ploch desikanty a dalšími prostředky, které zvěř každodenně přijímá v potravě. Proč tam nezaměříme pozornost za účelem snížení chemizace?! Nepomohlo by to zvěři podstatně více?!
Pokud se týká vlastní léčebné látky ivermectinu, je běžně používána také u lidí. U zvěře je podávána léčebně pouhé dva dny a v dávce, která je i při několikanásobném předávkování zcela neškodná. Dosažené hladiny reziduí léčivé látky po podání zvířeti jsou v orgánech a tkáních u cílových zvířat hluboce pod bezpečnou hladinou maximálního reziduálního limitu (MRL) stanoveného Evropskou komisí pro možnost používání této látky k léčebným účelům u potravinových zvířat - přežvýkavců a prasat.
Obdobně v rámci monitoringu cizorodých látek nikdy nebyla rezidua ivermectinu ve vyšetřovaných orgánech a tkáních zvěře prokázána, na rozdíl od jiných chemických látek jako jsou např. jiná chemoterapeutika, těžké kovy a další.
Zde je třeba konstatovat, že v důsledku odborného působení na oprávněné uživatele medikace ivermectinem došlo v průběhu posledních let ke snížení medikace, resp. spotřeby této léčebné substance téměř o polovinu, o čemž budeme informovat v následující informaci o výsledcích farmakovigilanční studie.
Pokud se týká požadavku, že při medikaci je třeba znát přesný počet zvěře, sledovat spotřebu medikovaného krmiva (i krmiva v návykové dávce) a podle příjmu návykového krmiva po stanoveném vysazení krmiva následně aplikovat přesně nadávkované medikované krmivo, uvádíme, že respektovat podmínky pro používání veterinárních léčivých přípravků (VLP) stanovené striktně v souhrnu údajů o přípravku a v příbalové informaci je naprosto zásadní při používání jakéhokoliv jiného léčiva.
Měl jsem zřejmě to štěstí, že při podílení se na ověřování účinnosti a bezpečnosti VLP pro zvěř jsem se vždy setkal se zodpovědnými veterinárními lékaři a s mysliveckými hospodáři a myslivci, kteří potřebné podklady a údaje vždy kompletně připravili a medikaci věnovali příslušnou potřebnou pozornost.
Pokud ale zodpovědní pracovníci neví, kolik je zvěře v jednotlivých věkových kategoriích, jak zvěř navštěvuje krmná zařízení atd, pak nechápu, jak mohou plnit povinnosti stanovené zákonem a jak se kontroluje jeho dodržování.
Proto při dobré znalosti počtu a správném odhadu hmotnosti zvěře je při velmi výhodné terapeutické šíři ivermectinu (široké rozpětí neškodnosti dané látky pro cílové zvíře) poměrně snadné vypočítat bezpečnou a účinnou dávku medikovaného krmiva na potřebné dva dny léčení. Je třeba sledovat, kolik medikovaného krmiva bylo přijato - při ranní aplikaci je téměř vždy předložené medikované krmivo přijato zvěří v průběhu dne - včetně odebrání a správné likvidace nespotřebovaného medikovaného krmiva.
Takže konstatování, že nikdo neví, kolik kusů určitého druhu zvěře se ve skutečnosti v honitbě nachází, je snad lehce nadsazené.
To samozřejmě souvisí s možnou případnou intoxikací, která vznikne při nadměrném příjmu jadrného krmiva jednotlivými kusy, ale to jen tehdy, je-li toto krmivo předloženo v nadměrném množství, bez kontroly jeho příjmu v průběhu aplikace.
Také je třeba konstatovat, že ztráty vzniklé v důsledku omezení lovu černé zvěře v důsledku dodržovaní stanovené ochranné lhůty by v žádném případě neměly být více významné než případná potřebná léčba onemocnělé zvěře s výsledkem podstatného snížení jejího utrpení. Ochranná lhůta je pro tato léčiva u černé zvěře 14 dnů (a tedy ne až 60 dnů).
Stejně tak konstatování, že léčba zvěře zakrývá selhání a neschopnost mysliveckého hospodaření, je značně nadsazeno. Chci se zastat těch stovek poctivých myslivců, kteří léčení vesměs s úspěchem realizovali. Podle mého názoru léčba v odůvodněných případech zbavila zvěř bolesti a utrpení, což jistě mohou potvrdit mnozí zkušení myslivci, se kterými jsem v minulosti spolupracoval a kteří poctivě a důsledně zvěř v případech onemocnění léčili.
Vzhledem k předchozím požadavkům na hodnocení bezpečnosti a účinnosti VLP (do konce r. 2018 platná směrnice 2001/82/ES), která byla v lednu 2019 nahrazena novými nařízeními (2019/6/ES) je striktně požadováno hodnocení těchto vlastností formou tzv. farmarmakovigilančních studií.
Zřejmou a významnou nevýhodou při hodnocení uvedených vlastností antiparazitik u zvěře je nemožnost hodnocení účinnosti a bezpečnosti přesnými daty u jednotlivých léčených zvířat. Je proto nutné hodnotit tyto vlastnosti formou anonymního odběru trusu (nejlépe z rekta po odlovu) s jejich následným laboratorním vyšetřením za předpokladu, že je třeba získat vzorky od většího počtu zvěře v různých ročních obdobích. U střečkovitosti pak dostačuje průkaz přítomnosti larev v podkoží a v nosních dutinách.
Proto jsme se v letech 2017 a 2018 zabývali hodnocením těchto vlastností u srnčí zvěře po cílené léčbě antiparazitiky v několika honitbách v různých regionech ČR. Bohužel výskyt AMP a s tím spojený zákaz léčení spárkaté zvěře v tomto období nám značně narušil realizaci připravené studie. Přesto se budeme nadále zabývat tímto požadavkem a průběžně budeme podávat informace o dosažených výsledcích tohoto orientačního ověřování.
Zatím můžeme jen konstatovat, že dosažené výsledky léčení onemocnělé srnčí zvěře ve zdůvodněných lokalitách s průkazem přítomnosti střečkovitosti nebo významného stupně zatížení endoparazity prokázaly opodstatněnost použitého léčení.
Prof. MVDr. Alfred HERA, CSc.
Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv