Časopis Myslivost

Připomněl jsem si podobné výzvy u nás a přemýšlel nad jejich výsledkem. Mnoho mysliveckých hospodářů dosud na společných lovech černé zakazuje lov bachyní. Je to jednoznačné porušení zákona, což se brzy rozkřiklo, tak zvolili strategii jinou. Při zahájení společného lovu upozorní všechny účastníky na to, že odstřel bachyně je poplatkový, a sumy uváděné jsou od pěti do deseti tisíc korun. Dokonce jsem měl možnost vyslechnout nedávno na zkouškách mysliveckých hospodářů od zkoušeného větu „na nástupu požádám všechny, aby nelovili bachyně“. Dotyčný zkoušky udělal, jaký ale bude hospodář se lze jen domýšlet. Navíc na moji otázku, zda čte náš časopis, odpověděl, že na to nemá čas!
Ano, byl naprosto mimo a přehled o současném dění v myslivosti měl velmi mlhavý. Použil jsem svou obligátní větu – kdo nečte myslivost, umře hloupý, protože další diskuze už neměla význam.
A přitom právě myslivečtí hospodáři jsou těmi, kteří nejvíce ovlivňují skutečnou praktickou podobu současné myslivosti, oni z velké části rozhodují, jak je myslivost v té které honitbě prováděna.
Bohužel ale mnoho z těch, kteří černou zvěř s oblibou loví, má naprosto stejný přístup a bachyni by nelovili ani za nic. Záměrně nepíši mají rádi černou, protože svým přístupem ji připravují téměř plošné vyhubení.
Obecně lze říci, že přístup mnoha (nebo většiny?) myslivců je velkým zklamáním, protože nebýt zástřelného zaměřeného na monitoring ACH, pravděpodobně by rekordní výše odstřelu nebyla. A je velkou chybou, že stát prakticky nemá ze zákona žádnou kontrolní moc nad výkonem práva myslivosti. Právě to, že by zástřelné bylo vypláceno pouze za ulovené bachyně, by mohlo pomoci se snížením stavů. Takže AMP jsme se zbavili, vždyť jsme také rekordně lovili a jedeme dál.
Odhaduji další vstup AMP na naše území maximálně do dvou let. Stavy černé máme stále velmi vysoké a šíření se neomezí a je opravdu těžké si představit, co se bude dít.
Náš „myslivecký“ přístup ale není problémem jen u černé zvěře. Platí i pro ostatní spárkatou zvěř, kdy se až příliš často veřejně hovoří o přemnožení, což samozřejmě není správně, přemnožená je zvěř až tehdy, když potravní nabídka prostředí nestačí množství kusů, které v prostředí žijí. Nicméně stavy jsou opravdu vysoké a s tím i související škody v lesích i na polích.
Už roky tvrdím, že jestliže je něco zásadním rizikem pro myslivost jako takovou, tak jsou to právě nezvládnuté stavy spárkaté zvěře. Ochranářství není na místě, a přestože si mnozí namlouvají, že zvěře přece není tolik, tak opak je pravdou. Zatím se stále máme na co vymlouvat, zatím se naše nízké plány lovu plní snadno - tužkou na papíře. Nicméně se stále častěji a z různých stran tento problém ozývá. A ruku na srdce – ze zákona jsme vlastníkem tohoto problému my – myslivci.
Lov zvěře je v současné společnosti vnímán často negativně. Kombinace nezvládnutí stavů zvěře a zmíněného negativismu může vyústit v zatím těžko představitelné řešení, třeba i v zákaz myslivosti jako takové, a nebo se může najednou zobrazit v myšlence, že regulaci zvěře lze zajistit najatými profesionály. Nerad bych se něčeho podobného dožil, a věřím, že i mnoho dalších z nás. Proto jednejme, dokud je čas!
Miloš FISCHER, jednatel ČMMJ