Časopis Myslivost

Prvním přístrojem je model S256 s 35 mm čočkou a jádrem o rozlišení 640x480 px. Kromě toho má obnovovací frekvenci 50 Hz, digitální zoom 2 až 4x, HD displej 1280x960 px, funkci „obraz v obraze“, možnost úpravy kontrastu, červené barvy a také dálkoměr.
Druhým, základním modelem je DALI S253, který má oproti druhému modelu základní rozlišení 384x288 px a čočku 25 mm.
 
Dnes je velmi teplý slunečný den, a tak to vypadá, že zvěř půjde ven poměrně pozdě. Po práci se tedy ještě pověnuji rodině a kolem deváté beru psa, alpskou braku Fany a vyrážím k nám do hor. Naše honitba je z větší části lesnatá a na vršcích hor přechází v louky a pastviny, kam zvěř často a ráda vytahuje. Dnešní den lov neplánuji, ale stejně si s sebou vezmu zbraň, částečně ze zvyku a částečně kdyby se mi do cesty připletla nějaká škodná.
Auto nechávám na lesní cestě, beru batoh, pušku a samozřejmě obě termovize. Slunce teprve zapadá, a tak si sednu na mez pod strom, kde hodlám počkat na tmu. Ideální příležitost si oba přístroje vyzkoušet za světla, abych pak po nich za tmy netápal. Již dříve jsem měl možnost vyzkoušet kromě jiných značek i předchozí model DALI, a to konkrétně S246. A okamžitě konstatuji, že rozmístění tlačítek se nijak nezměnilo. A to je dobře.
První tlačítko (nejblíže čočce) je zapínání. Druhým tlačítkem se dají měnit pozorovací režimy, třetím jas a poslední tlačítko je zoomovací. Jednoduché, a tak to mám rád. V „akci“ často není příliš času na experimentování.
Při seznamování se s termovizí jsem zabrouzdal i do menu, je v něm možnost změny kontrastu, zesílení obrazu, úprava intenzity červené barvy a úprava jasu. Když jsem si s hodnotami pohrál, tak jsem dosáhl ještě čistšího obrazu. Hodnoty jsem si později upravil podle toho, zda jsem pozoroval za dne, v noci, nebo když bylo mlhavo. Ze zkušenosti mohu říci, že termovize má hodnoty přednastavené na rozumný střed pro noční pozorování.
Hmotnost přístroje je necelých půl kilogramu, což je v pohodě, a také rozměry jsou tak akorát do ruky.
Výrobce slibuje detekci „teplého bodu“ – v našem případě zvířete na vzdálenost kolem kilometru (základní model) a kolem kilometru a půl (nejvyšší model). Tak na to jsem zvědavý.
Vzhledem k tomu, že výrobce také uvádí výdrž baterie kolem 5 hodin a já nepředpokládám, že budu v lese déle, přístroje zapínám a jsem rozhodnutý je po celý večer nevypínat, pouze je dávat do úporného režimu.



Ještě je čas, ale stejně louku před sebou prohlédnu. A podívejme se, ve vzdálenosti přibližně šedesáti metrů vidím pomocí termovize v trávě slechy. Jasně září v režimu iHot (teplo jako červená), který mám pro prvotní obeznávání nejraději. Kouknu prostým okem a nevidím nic. Tráva je vysoká, jelikož zemědělci u nás sekají později. Až když se podívám přesněji dalekohledem, vidím srnu, která je zalehlá a oddává se podvečerní siestě. A tato srna mi také dělá společnost po zbývající čas.
Konečně se zešeří a já se vydávám na noční šoulačku na rozhraní lesa a luk. Rád jezdím lovit do zahraničí. Není to pouze o tom, že tam mají jiný druh zvěře než u nás a že je možnost poznat nové přátele, zvyklosti a místa, ale také proto, že v jiných zemích se často loví ve dne. U nás se, stejně jako na mnoha místech České republiky, stali divočáci zvěří noční a potkat je za dne lze spíše zřídka, až výjimečně. A mě, to se přiznám, noční vysedávání na posedech a kazatelnách příliš nebaví.
Noční šoulačka je ale něco jiného. Pobalím se tedy a pomalým krokem, abych nezradil již opět pasoucí se srnu se vydávám na malý hřeben, odkud je vidět na celé údolí. Jdu pomalu, mám čas a co chvíli prohlédnu své okolí termovizí. Srna můj odchod nijak nezaregistrovala. Nyní, když se setmělo a okolí přestalo být ohříváno sluncem, je její silueta v přístroji pěkně ostrá. Na základní přiblížení nevidím příliš velký rozdíl mezi „velkou“ (S256) termovizí a „malou“ (S253). Lepší rozlišení se projeví například při zoomu, ale i tak je v obou přístrojích na tuto vzdálenost poznat, že se jedná o srnu. Chvíli se ještě bavím poletujícími netopýry, kteří jsou také dobře vidět a přicházím na hřeben. Tam se uvidí, jak to s tou detekcí vlastně je.
Jako první vidím ve vzdálenosti asi 500 m krávy. Nejsou naštěstí jediné, co je odtud, kde stojím, vidět. Ve vzdálenosti zhruba dvou set metrů vidím, jak se honí dva kusy srnčího. A podle toho, jak ten první před druhým peláší, je jasné, že půjde o srnce. Teritoriální srnec, spokojen s tím, jak svého soka prohnal, se pomalu vrací zpět k lesu, kde vidím prosvítat další dva, v mém případě žluté body (zapnul jsem si duhovou paletu).
Beru proto do ruky velkou termovizi a zoomuji. Jedná se také o srnčí a podle velikosti nejspíše o srnu a srnče. Přepínám si na režim, kdy jsou teplé body černé. To je podle mého názoru nejlepší na čtení detailů, někdo preferuje zase teplé body jako bílé, nebo barevnou duhu. Srnče za chvíli začne skotačit a tryskem obíhat srnu. Fany srnčí voní, a tak i když nejspíše nic nevidí, tak díky větru, který fouká od zvěře k nám, ví, co se tam děje.
Opět si na chvíli sednu. Vpravo, z kraje remízu vytahuje vysoká. Odhadem tak 400 m ode mě. Není problém v tomto období, kdy mají jeleni paroží v lýčí, poznat, že se jedná právě o ně. Jsou tři a již mají dobře nasazeno. Střídavě se rozhlížejí a berou paši. Je to fajn pocit sedět ve tmě, a přitom mít stále přehled, co se okolo vás děje.
V údolí vypukl noční ruch naplno. Kolem dokola je vidět srnčí, které díky možnosti si obraz přiblížit snadno identifikuji i na poměrně velkou vzdálenost.
K přiblížení se ještě vrátím - DALI má funkci obraz v obraze. Pod tímto poměrně tajuplným názvem se skrývá možnost vložení 2x přiblíženého středu obrazu do již pozorované scény. Funkci zapínám na danou srnu a zjišťuji, že pro obeznání konkrétního kusu je funkce k nezaplacení, mohu pozorovat jak celou scénu, tak zvětšený střed na okraji obrazovky, a to se mi moc líbí.
Nechce se mi zvěř šouláním vyrušit, a tak měním plán a jdu se podívat do lesa na malou loučku, na které je kaliště. Mohl bych si cestou dát každý přístroj na jedno oko, ale to bych si možná zašlápl psa, což nechci. Ještě musím dodat, že přístroje oproti mému očekávání ani příliš „netahají“ oči, tudíž se zdá, že Fany rekvalifikační kurz na slepeckého psa asi nevyužije.
Cestou lesem dělám trochu rachot, jelikož suchému listí se po tmě spatně vyhýbá, nicméně zjišťuji, že něco dělá ještě větší hluk. Zastavuji se a prohlížím les. Kromě všudypřítomných myší ještě nevidím nic, ale hluk se přibližuje. Netrvá dlouho a z houští do vysokého lesa vychází divočák. Přikládám na oko termovizi, tu základní S253, a zřetelně vidím, že je to kňourek, odhadem 60 kg, který má zjevně namířeno do kaliště. Vítr mám dobrý, a tak ho nechám odejít a pomalým krokem se jdu přesvědčit, zda jsem měl pravdu.
Když dojdu na kraj loučky, od kterého je kaliště přibližně 150 m, tak vidím, že jsem pravdu měl. Proč vlastně odhaduji vzdálenost, když jsou oba přístroje vybaveny dálkoměrem? Ideální příležitost si ho na tomto divočáku v lázních vyzkoušet. Přesná vzdálenost je tedy 141 m, funguje to dobře.
Ještě probrnknu okolí a vidím, jak po cestě přímo proti mně něco ťape. Ještě je to daleko na to, abych poznal, zda je to liška nebo jezevec, ale jeden z nich to bude. Zatím šelma zkoumá okolí cesty, ale do trávy se jí nechce. Podle pohybu se přikláním spíše k jezevci. Je vzdálen 211 m. Na 150 m už bezpečně rozpoznávám jezevce, dálkoměr mě baví. Pomalu ale jistě se přibližuje a já už mám s určením jistotu.
Uvidíme, jak blízko k nám dojde. Fany už o něm také ví, a ačkoliv se trochu chvěje, nevydává sebemenší zvuk. Moc ráda by se na něj rozeběhla. Jezevec nás zaregistruje, až když je téměř na dosah ruky. Dost se lekl a Fany nechápe, proč ho nemůže sežrat.
Divočák mezitím ukončil koupel a zmizel někde v mlazině.


Večer zakončuji na posedu, kde získám lepší rozhled na delší vzdálenosti. Beru do ruky obě termovize, nejprve DALI S253, a „projíždím“ okolí až na horizont vzdálený zhruba kilometr od nás. Na horizontu pozoruji horké body, podle pohybu a tvaru je odhaduji na rudl prasat. Beru tedy do ruky tu nejvyšší řadu termovize, DALI S256 a svou teorií si díky vysokému rozlišení ověřuji. Jedná se o rudl divočáků, tři dospělé kusy a deset selat. Termovize udává vzdálenost 1033 metrů.
Ještě chvíli posedíme a pak už se pomalu vydáváme cestou nazpátek. Vítr nyní dobrý nemáme, a tak zrazujeme srnce špičáka, jehož části nevytlučeného paroží jsou v termovizi dobře patrné.
 
Co říci závěrem? Oba přístroje jsou si dost podobné a určitě splní to, co od nich očekáváte. Nebo alespoň co očekávám já. Chci vědět, kde co je, chci poznat, co to je a vědět o tom dříve, než ono o mě.
Model S256 má díky vysokému rozlišení a větší čočce také lepší obraz a lépe rozpoznáte detaily.
Během testu jsem používal průběžně úsporný režim a po 4 hodinách šoulání mi baterie ukazovala ještě zhruba polovinu kapacity.
Kdybych si měl vybrat - pro základní myslivecké účely mi výborně poslouží i základní model DALI S253, ve kterém dobře přečtu detaily zvěře na střeleckou vzdálenost.
Pokud bych byl náročným myslivcem a chtěl rozpoznat dobře detaily i na 600 m a více, tak bych sáhl po modelu s vysokým rozlišením DALI S256.
Já si noční čekanou s termovizemi užil a už se těším na další.
S pozdravem Myslivosti zdar
František ŠTOLFA
předseda Mezinárodního klubu výměnných lovů
www.exchangehunt.com