ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Září / 2019

Průběrný odstřel holé srnčí zvěře

Myslivost 9/2019, str. 14  Pavel Scherer
aneb Realita naší myslivecké praxe Nosným pilířem zdravé populace srnčí zvěře jsou kondičně zdatné a tělesně silné srny, jejichž organismus je schopen v produkční oblasti podstupovat vysokou fyziologickou zátěž. Kvalitní srny kladou zpravidla časná a životaschopná srnčata s vysokými porodními hmotnostmi a jedině tito jedinci mohou být do budoucna značným přínosem a zvyšovat kvalitu populací srnčí zvěře v našich honitbách.

Bohužel musím konstatovat, že cílená selekce srn je ve většině honiteb České republiky na bodě mrazu a srny nám hynou biologickým stářím! O tom se můžeme přesvědčit při nálezech kadáverů uhynulých srn, jejichž chrup je mnohdy obroušen až na samé kořeny.

V oblasti průběrného odstřelu holé srnčí zvěře se zcela ztotožňuji s názory a poznatky mého dlouholetého kamaráda z Klubu autorů Josefa Drmoty, který tuto problematiku zcela pregnantně vystihl a popsal ve svém příspěvku věnující se úpravě doby lovu v souvislosti s kůrovcovou kalamitou (Myslivost č. 7/2019 str. 18-22).

Je pravdou, že holá srnčí zvěř, zejména dospělá, se vůbec neloví, potenciální odstřel se provádí pouze na oko, převážně jen „papírově“, anebo se odstřel účelově protahuje, oddaluje a výsledek je nakonec nulový.

Pokud se na poslední chvíli přece jen „něco“ uloví, jsou to většinou jedinci tělesně vyzrálí, v dobrém zdravotním stavu a kondici, kteří v honitbě měli zůstat jako základ kvalitního chovu. Naopak přežívají kusy tělesně slabí, neduživí a nemocní, kteří měli být z chovu již dávno vyřazeni.

O těchto skutečnostech se stále častěji přesvědčuji při návštěvách různých honiteb a zejména pak při plamenných diskusích na svých přednáškách o srnčí zvěři v rámci našich okresů a krajů. Pro mnohé myslivce jsou totiž srny doslova „svátostí“, na které se nesmí sáhnout, a to i navzdory špatného tělesného vývinu, zdravotního stavu, hmotnosti, kondice a celkové chovatelské hodnoty.

 

V souvislosti se skutečností, že průběrnému odstřelu holé zvěře je v odborném mysliveckém tisku věnována malá pozornost, bude v tomto čísle Myslivosti (a následných) věnován větší prostor. Pokusím se vysvětlit nutnost průběrného odstřelu holé zvěře ve vztahu k zvýšení chovné a trofejové kvality a zejména pak eliminaci škod při obnově lesních kultur po kůrovcové kalamitě.

Zdraví selský rozum již nyní napovídá, že intenzivnímu odstřelu holé zvěře se budeme muset všichni intenzivně věnovat, abychom udrželi populaci tzv. „na uzdě“, tedy na přijatelné bezkonfliktní limitní úrovni odpovídající kapacitě přirozeného prostředí a vyhnuli se tak potenciálnímu direktivnímu nařízení o uvolnění doby lovu spárkaté zvěře na neomezený celoroční odstřel.

 

Hned na úvod musí říci, že myslivci se příliš zaslepeně zaměřili na průběrný odstřel srnců podle paroží a průběrnému odstřelu srn a srnčat se nevěnují buďto vůbec nebo jen sporadicky. Jak uvedu níže v jiných souvislostech, tak to nefunguje a nikdy fungovat nemohlo. Tento zažitý systém mysliveckého hospodaření, prováděný po desítky let, se exponenciálně nikam neposunul a rozhodně nezvýšil kvalitu populací srnčí zvěře v našich honitbách.

Je nutno si uvědomit jednu zásadní skutečnost, kterou by měl znát každý rozumný a problematiku chápající myslivec. Srny jsou totiž z pohledu přenosu vlastností další generaci víc než srnci a v procentuálním vyjádření předávají podstatně větší podíl potenciálu (až 70 %) než srnci! A z toho je nutno v řádném a cíleném chovu vycházet.

 

Vše začíná u srn!

Většina myslivců vidí vysoký počet srn jako zdroj příštích loveckých příležitostí a šetřením holé zvěře bez ohledu na její tělesný vývin, kondici a chovnou hodnotu chtějí zvýšit reprodukční přírůstek, a tím do budoucna docílit vyššího počtu odstřelových srnců.

Neuvědomují si však, že tento způsob mysliveckého hospodaření je ve své podstatě kontraproduktivní. Jakmile se totiž populační hustota srnčí zvěře přiblíží na samou hranici únosnosti životního prostředí, začne se projevovat potravní a prostorová konkurence, a to se všemi negativními důsledky pro tento stav. S vysokými stavy zvěře pak samozřejmě souvisí i škody na lesních porostech, což je v dnešní civilizované době v očích majitelů pozemků a lesních hospodářů a ideální podnět k pranýřování všech myslivců (a to i těch poctivých důsledných a cílevědomých).

Nutno vědět, že při nízkém odstřelu srn a srnčat početní stavy srnčí zvěře (po dosažení určité populační hustoty daného životního prostředí) již dále nenarůstají, neboť přírůstky a ztráty se v rámci populace vyrovnávají. V myslivecké praxi to znamená, že početní stavy srnčí zvěře zůstávají i přes nedostatečný a nedůsledný průběrný odstřel holé zvěře stále na stejné úrovni (maximální možné únosnosti dané kapacitou životního prostředí) a paralelně s touto skutečností se zvyšuje jen úmrtnost.

Primárním aspektem těchto skutečnosti je pak trvale snížená kvalita populace srnčí zvěře, a to jak z hlediska chovné, tak i trofejové hodnoty. Jsem přesvědčen, že tento „patologický“ stav by ve své honitbě nechtěl trpět žádný cílevědomí myslivecký hospodář, nehledě na skutečnost, že to nemá s řádným a důsledným chovem srnčí zvěře nic společného.

 

Doba odstřelu srn

 

K časově omezenému průběrnému odstřelu holé zvěře je bezpodmínečně nutné využít celé doby odstřelu a hlavně začít s odstřelem včas!

Již v září můžeme probírat slabé, cílenému chovu nevhodné srnky – čiplenky, dříve než nám splynou v tlupách s ostatními srnami. Jejich lov je o to jednodušší, že dosud nevodí, a tudíž nemusíme brát ohled na srnčata.

Dále je pak nutné odlovit co nejdříve slabší srnčata z dvojčat, zejména i z trojčat a ponechat z nich pouze dobře vyvinutá.

Zejména v honitbách převážně polních je dobré využít k průběrnému odstřelu srn a srnčat právě doby, kdy jsou ještě krytiny, protože na holých polích je později lov často velmi obtížný. Vyrušená zvěř se sbíhá do velikých tlup a po ráně odbíhá často velmi daleko, mnohdy i do sousední honitby. Ponechá-li se odstřel na pozdní dobu a je-li naplánován silnější zásah, velmi těžko se pak plní.

Při odstřelu holé zvěře v pozdějším období (v druhé polovině zákonem stanovené doby lovu), kdy je zvěř soustředěna do tlup, je pak možno využít vzájemného porovnání síly zvěře stojící v tlupách. Platí to stejně o srnách jako o srnčatech.

Posouzení tělesné síly srny stojící v tlupě je pro mnohé myslivce snazší než v létě u osamělého srnce, často krytého vegetací. Je-li srnčí zvěř již v tlupách, vede tlupu vždy obezřetná srna – matka v plné síle a kondici, kterou je nutno zásadně uchránit.

 

Nutno mít stále na paměti, že průběrný odstřel holé zvěře je prostředkem k dosažení dobrého chovného stavu zvěře. Proto je třeba dbát, aby všechny srny zbývající po odstřelu byly skutečně dobře vyvinuté a zdravé, tedy s vysokým chovným potenciálem.

Ponechání špatných kusů ve stavu znamená vždy škodu. Padnou-li přes zimu, znamená to zbytečnou hospodářskou ztrátu, která bývá mnohdy značná. Přežijí-li, tím hůře, zůstávají „zakrslíci“ a „neduživci“, kteří chov jen kazí.

V této souvislosti je třeba si také uvědomit, že jakákoliv péče o zvěř má smysl jen tehdy, navazuje-li na správně provedený průběrný odstřel. Pak totiž přikrmujeme a chráníme jen skutečně kvalitní zvěř a pomáháme ji udržovat v dobrém zdravotním stavu a kondici. Naopak péčí o špatně založenou nezdravou zvěř jí pomáháme jen přežívat zimu ke škodě chovu a kromě toho zvyšujeme nebezpečí šíření parazitárního onemocnění a dalších chorob u krmelců.

 

V souvislosti s kůrovcovou kalamitou a obnovou lesních holin bude nutno věnovat odstřelu srn a srnčat větší pozornost než dosud. Zejména bude nutno překonat častý odpor k odstřelu holé zvěře, který je přežitkem poměrů z minulosti nebo bývá zastírán falešným „citem“.

Dále je třeba pod pojmem průběrný odstřel nevidět jen přímo paroží srnců samotných, ale skutečnost, že silná srna dobré konstituce a kondice a silné, dobře živené srnče jsou právě tak nutnými předpoklady pro silné trofeje srnců jako silní srnci sami.

Tělesná hmotnost a kondice, životaschopné a silné potomstvo jsou hlavními indikátory vysoce chovné srny. U srn, na nichž dědičné vlohy k parožení přímo nepoznáme, je tělesná síla a kondice prakticky jediným primárním ukazatelem chovnosti.

Pokračování v dalším čísle

Pavel SCHERER

člen Myslivecké komise ČMMJ a Klubu autorů

Tel: 724 218 513, www.scherer.cz

 

Zpracování dat...