Jak již bylo avizováno v úvodní části, uveřejněné v předcházejícím čísle časopisu Myslivost, osud polních ptáků není pouze v rukou zemědělců, jak se někteří lidé mylně domnívají. Je samozřejmě pravdou, že zásadní vliv na krajinu mají právě zemědělci, ale ve skutečnosti každý z nás svým jednáním může ovlivnit způsob hospodaření.
Zásadní je ovšem to, že zemědělec pracuje přímo v krajině, kterou tak současně určitým způsobem ovlivňuje, kdežto zbytek společnosti se produkce potravin přímo téměř neúčastní, a neformuluje tak zemědělskou krajinu. Způsob hospodaření však ovlivňuje nepřímo, a to svým chováním, zejména při nákupu potravin apod.
Domnívám se, že právě to je hlavní důvod, proč mnozí jednoduše ukazují prstem a hází veškerou odpovědnost na zemědělce, pokud se hovoří o žalostném stavu dnešní agrární krajiny, neboť většina společnosti je od vlastního získávání potravin značně distancována.
Ač to bohužel nelze tvrdit hromadně, znám naštěstí farmáře, kteří se snaží hospodařit šetrně k půdě i biodiverzitě, neboť je pro ně zemědělství či láska k zvířatům a přírodě prakticky smyslem života. Právě je pak paradoxně nejvíce poškozují názory, že zemědělci devastují naši krajinu a mohou za všemožné negativní důsledky.
Podívejme se proto nyní na tuto situaci racionálně a objektivně a představme si, jaké cesty mohou vést k harmoničtějšímu snoubení zájmů lidí i polních ptáků (možností je celá řada).
Začněme u zemědělců, kteří mohou významně přispět k návratu života do naší agrární krajiny. Aby pro ně byla realizace různých opatření ekonomicky zvládnutelná, existují finanční podpory, které cíleně slouží k podpoře hospodaření v souladu s přírodou. Jednou z možností jsou agroenvironmentálně-klimatická opatření, která zahrnují několik podopatření, jako jsou biopásy, ochrana čejky chocholaté a další.
Nejen ptákům, ale i dalším organismům mohou zemědělci přispět, pokud omezí pěstování monokultur na rozlehlých lánech polí. To lze vyřešit tím, že se zmenší plocha osetá jednou plodinou. Na jednom pozemku tak bude pěstováno několik plodin vedle sebe, ale každá na menší rozloze.
Další vhodnou alternativou je rozčlenění pozemků pomocí různých krajinných prvků, které mohou být třeba jen dočasného charakteru. Vhodné je rovněž zakládat zatravněné pásy okolo vodních ploch, které opět mohou přispět ptákům, ale kromě toho mají i půdoochrannou funkci, protierozní funkci atd.
Zvýšit diverzitu krajiny je rovněž možno lokálním vytvořením úhorů, pěstováním meziplodin, dodržováním rozmanitějších osevních postupů, ponecháním strnišť po sklizni obilovin v bezzásahovém stavu přes zimu apod.
Při realizaci různých opatření je samozřejmě vždy zapotřebí zvážit i možná negativa, jako je například riziko šíření invazních druhů, šíření některých konkurenceschopných plevelů atd. Ponechání strnišť bez jakéhokoliv zásahu zase naráží zejména v posledních letech na problém s nadměrným výparem vody, proto bývají nejen z tohoto důvodu pozemky po sklizni obilí či řepky podmítány, čímž dojde k přerušení kapilarity (pravdou ale je, že mnozí ptáci ve strništích s oblibou hledají potravu).
Dále je žádoucí na pozemcích s ornou půdou či trvalými travními porosty zachovat stávající mokřady a nepokoušet se o jejich další vysoušení. Mokřadní biotopy mají nezastupitelný význam nejen pro mnohé ptáky či jiné organismy, ale i pro retenci vody v krajině, což je zvláště v současné době velmi aktuální téma.
Pokud je to alespoň trochu možné, tak je velmi užitečné omezit aplikaci různých pesticidů. O jejich negativních důsledcích na faunu již bylo pojednáváno, proto je vhodné upřednostňovat způsoby mechanické likvidace, dodržování osevních postupů, volbu vhodné agrotechniky, podporu přirozených predátorů atd.
Zemědělci, kteří chtějí hospodařit ekologicky, tj. s minimem chemie a trvale udržitelným způsobem, mohou přejít do režimu ekologického zemědělství. Jedná se o systém, který již v České republice řadu let funguje a reaguje na negativa vyplývající z průmyslového zemědělství. Jeho smyslem je produkce zdravých potravin, ale setrvale udržitelným způsobem (je nutné dodržovat platnou legislativu).
Dále bylo pojednáváno o rizikovosti jednotlivých pracovních operacích na orné půdě i trvalých travních porostech. Ochrana mnohých hnízd před likvidací mechanizací bývá často značně komplikovaná. Důvodem je to, že z jedoucího traktoru má obsluha zpravidla jen velmi malou šanci, že si hnízda včas všimne, aby se dalo bezpečně předejít jeho devastaci. V případě praktické ochrany hnízd čejek se občas využívá toho, že se daný pozemek nejprve opatrně projde, aby se podařilo lokalizovat případná hnízda. Ta se posléze označí tyčemi, které následně upozorní traktoristu, aby se takovému místu bezpečně vyhnul.
Dalším významným pracovním zásahem, který nezřídka vede k usmrcení celé řady živočichů, je seč. Zemědělci v dnešní době velmi často disponují rychlými traktory a žacími stroji o velkých záběrech, a to bývá ještě s nevhodně zvolenou technikou seče smrtící kombinace pro některé luční ptáky či mláďata savců.
Z hlediska volně žijících živočichů se nedoporučuje sekat pozemky od jejich okrajů (po obvodu) do středu. Mnozí živočichové pak před strojem prchají směrem dovnitř, kde ještě není tráva posekaná, ale ukrýt se samozřejmě mohou jen nakrátko. Mnohem vhodnější a šetrnější je sečení pozemku od jeho středu do kraje, případně od jednoho kraje k druhému. Okraj, kde je porost posečen až nakonec, by ovšem neměl sousedit s nějakou neprostupnou bariérou, aby živočichové měli kam utéci a schovat se.
Pokud již pojednáváme o kosení trvalých travních porostů, je též na místě doporučit tzv. mozaikovitou seč. To znamená, že není celá plocha posečena naráz, a vzniká tak mozaika čerstvě vyžnutých ploch s nepokosenými, kam se mohou organismy přesunout. Vhodné je rovněž vytvářet pásy, které jsou v bezzásahovém stavu ponechány do další seče, případně do následujícího roku. Tím je umožněno některým živočichům i rostlinám prodělat celý svůj vývojový cyklus, ptáci zde mohou bezpečně vyhnízdit, a navíc zde naleznou potravu.
I období žní ovšem skýtá svá rizika. Věrným příkladem je právě dravec moták lužní (Cyrcus pygargus), na něhož již bylo v textu v souvislosti se sklizňovými pracemi upozorněno. Tento pták byl u nás v minulosti vzácný, nicméně v průběhu tohoto století se na území České republiky začal šířit. Jeho hnízdím prostředím bývají často obilná pole, kde pak ukrývá svá mláďata. Bohužel ani tento majestátní dravec nebyl ušetřen hrozby plynoucí z výkonné a rychlé techniky. V době, kdy probíhá sklizeň obilí, většinou nebývají mláďata ještě dostatečně vyvinutá na to, aby mohla před kombajnem uniknout. Právě proto se začala realizovat opatření, která mají za cíl hnízda motáka uchránit.
Prvním krokem je nejprve detekce hnízd a posléze zajištění jejich adekvátní ochrany. Zřejmě nejznámějším příkladem je jejich oplocení, čímž se dá zabránit jejich vysečení. Existují ale i jiné možnosti ochrany, jako je například posunutí termínu sklizně apod. Důležitá je ovšem vždy spolupráce mezi zemědělci a ochránci.
Kromě doposud uvedených možností je ptáky zemědělské krajiny možno podpořit i dalšími způsoby, o kterých vzhledem k rozsahu článku nemůže být již podrobně pojednáváno. Jedná se například o management pastvin, kdy pro mnohé hnízdící druhy je limitující extrémní zatížení pastviny (počet DJ/ha).
Rovněž existují možnosti, jako je například zakládání tzv. skřivánčích plošek, jejichž cílem je zejména posílit populace skřivanů.
Další známou metodou, užívanou zejména v období početních gradacích hrabošů, je instalování tzv. berliček pro dravce, kteří pomáhají regulovat přemnožené hlodavce. Možností, jak pomoci ptákům, je zkrátka celá řada
Doposud bylo pojednáváno spíše o metodách, které mohou využít zejména zemědělci při snaze napomoci polním ptákům. Jak ale bylo napsáno, krajina je obrazem smýšlení celé společnosti, proto každý z nás může svým dílem přispět k lepšímu, nebo horšímu.
V prvé řadě je třeba si uvědomit fakt, že velkou část půdy mají zemědělské podniky v pronájmu. V minulosti došlo k narušení kontinuity a ztrátě citového vztahu k vlastní půdě. V České republice je mnoho vlastníků zemědělsky využívaných pozemků, na kterých ovšem hospodaří jen zlomek z nich. Mnozí je tak projímají zemědělským podnikům, ale vzhledem k nepříliš šetrnému hospodaření dochází nezřídka k jejich degradaci. Řada vlastníků se totiž bohužel příliš nezajímá o to, jakým způsobem je na jejich půdě hospodařeno, což je škoda.
Ti, kterým na své půdě nejvíce záleží, mohou pronajímat své pozemky ekologickému zemědělci či drobnému farmáři, kteří v blízkosti působí. Všichni vlastníci pak mohou požadovat, aby zemědělec hospodařící na jejich pozemcích nezhoršoval úrodnost a kvalitu půdy. Ta je totiž naším velkým bohatstvím.
Výzvou pro všechny spotřebitele je zase nákup potravin vyprodukovaných způsobem, který co nejméně zatěžuje životní prostředí. Zákazníci mají přitom značnou moc, pokud se jedná o trh. Je zcela logické, že obchodníci se snaží nabízet sortiment, o který mají kupující zájem. Myslím, že pro řadu lidí již není směrodatné nakoupit co nejvíce potravin za co nejnižší cenu bez ohledu na další aspekty, jako je například způsob jejich získávání. V literatuře jsem četl o řadě případů, kdy právě hromadný nezájem lidí o některé potraviny vedl k pozastavení technik, kterými byly získávány (příkladem budiž některé nehumánní způsoby chovu hospodářských zvířat). U nás se to projevuje stále se rozšiřující nabídkou bioproduktů v obchodech, což dozajista kvitují i někteří spotřebitelé. Obchodníci tyto produkty nabízí jen díky tomu, že se po nich zvyšuje poptávka ze strany nás, zákazníků.
Další možností, jak pomoci ptákům zemědělské krajiny, je tedy i nákup potravin pocházejících z ekologického zemědělství, které je pro mnohé živočichy z řady aspektů přívětivější než konkurenční konvenční zemědělství.
Kromě nákupu bioproduktů je vhodné rovněž upřednostňovat koupi potravin vyprodukovaných v našem regionu či přímo od místních producentů. Důvodem je to, že čím kratší je celý řetězec od produkce, přes zpracování a distribuci, tak tím vzniká nižší zátěž pro přírodu. Rovněž nákup potravin od místních farmářů, kteří se chovají šetrně ke zvířatům a krajině, je cestou, jak nepřímo podpořit polní ptactvo.
Ti nejosvícenější z nás pak mohou finančně či jinak podpořit různé aktivity, které se přímo soustředí na ochranu polních ptáků a krajiny, která je jim domovem. Zájemci o ornitologii se pak mohou zapojit do různých projektů na mapování ptáků. Záznamy o pozorováních je pak vhodné pravidelně vkládat např. do faunistické databáze České společnosti ornitologické (Birds.cz). Rovněž je možné se zapojit do monitoringu hnízdišť čejky (data je opět možno vkládat prostřednictvím speciálního formuláře na stránkách Birds.cz) či mapování koroptve na území České republiky (záznamy se vkládají přes speciální formulář, který naleznete na adrese www.koroptvicky.cz/clanky/monitoring/). Pomoci můžeme i tím, že budeme šířit osvětu ve společnosti, neboť je nesmírně důležité nadchnout pro toto úsilí co největší množství lidí.
Proč chránit ptáky zemědělské krajiny?
Doposud bylo popsáno, jak se daří ptákům zemědělské krajiny, které faktory je nejvíce ohrožují a jaké možnosti jejich ochrany se nabízí.
Proč bychom ovšem měli polní ptáky chránit?
Zaslouží si opravdu takovou pozornost?
Toto jsou základní otázky, na které přirozeně hledáme odpovědi, pokud přemýšlíme o opodstatnění počinů ve prospěch ptáků a biodiverzity obecně. Aby tento článek mohl podat čtenáři co nejucelenější pohled na probíranou problematiku, stručně se pokusím přiblížit i význam polních ptáků nejen pro celé ekosystémy, ale i pro člověka.
Není pochyb o tom, že ptáci jsou přirozenou součástí bioty agroekosystémů. Jsou důležitým článkem trofického (potravního) řetězce a podílejí se na udržení stability celých ekosystémů. Existuje značná variabilita v potravních preferencích jednotlivých druhů – někteří se živí semeny plevelů, jiní konzumují housenky motýlů a další zase loví drobné ptáky či savce. Ptáci proto mají opravdu velký význam pro fungování celých společenstev, neboť se v podstatě podílí na nastolování určité rovnováhy. Současně se také přirozeně podílí na regulaci různých „škodlivých“ organismů.
Je dobře známo, že zejména v hnízdním období dokáží ptáci ulovit velké množství organismů, a to včetně některých škůdců polních plodin či ovocných dřevin. To platí i pro většinu semenožravých ptáků, neboť i ti zpravidla nosí svým nenasytným mláďatům vydatné porce hmyzí potravy. Konkrétně dravci pak zase hrají nezastupitelnou roli v regulaci přemnožených hlodavců, k nimž je zejména v poslední době upřena velká pozornost.
Je nutné si však uvědomit, že potenciál dravých ptáků v regulaci hlodavců ve značné míře ovlivňuje dostatek míst a vhodnost lokálních podmínek k hnízdění či přítomnost různých prvků, z nichž mohou ptáci potencionální kořist vyhlížet. Je tedy zřejmé, že v přirozeně fungujících agroekosystémech mohou být ptáci nemalými pomocníky, kteří se podílí na snížení abundance různých živočišných škůdců. Díky tomu jsou mnozí z nich považováni za tzv. „užitečné“ druhy, jak se mnohdy uvádí.
Na ptáky ovšem nepohlížíme pouze z hlediska jejich funkce v ekosystémech či přímého významu pro člověka. Mnozí ptáci, kteří obývají zemědělskou krajinu, jsou poměrně dobře známí i laické společnosti. Koroptve, bažanti, skřivani, čejky a mnozí další jsou chápáni jako neodmyslitelný symbol naší agrární krajiny. Ačkoliv jejich přítomnost možná mnozí lidé příliš nevnímají, jen těžko si dokážeme představit, že se jednou půjdeme projít po polní cestě, kde nezaslechneme zazpívat jediného ptáčka. Krajina bez ptáků by byla velmi tichá, smutná a mrtvá. Navíc by tato skutečnost přímo poukazovala na značnou míru její destabilizace.
Biodiverzita má pro nás nevyčíslitelnou hodnotu, i když ztráty způsobené úbytkem či extinkcí jednotlivých druhů není možné přímo finančně vyjádřit. Je také dozajista naší morální povinností zajistit, aby i naše děti měly možnost poznat koroptev či chocholouše v přírodě, a nikoliv jen z fotografií a dokumentů v televizi.
Zamyšlení na závěr
Polní ptáci dávají nám všem podnět k zamyšlení. Jejich stavy vypovídají o mnohém – nejen o stavu naší kulturní krajiny či udržitelnosti zemědělského hospodaření, ale dokonce i o našem smýšlení a lidských vlastnostech. Zřejmě není pochyb o tom, že se polní ptáci nachází v nelehké situaci.
Podaří se nám však zvrátit tuto nepříznivou situaci dříve, než z naší krajiny zcela vymizí další druhy?
Bude pro naše potomky všedním zážitkem zaslechnout melodický zpěv skřivana, nebo se v budoucnu stane takový zážitek nevšední raritou?
Podaří se nám snoubit cesty vedoucí k zajištění dostatku potravin s minimálními dopady na složky životního prostředí, nebo se z půdy stane zcela mrtvá a neúrodná hmota?
Ponecháme dalším generacím krajinu přívětivou pro život, nebo ji předáme ve zcela žalostném stavu s temnou vzpomínkou na nás?
Právě nad takovými otázkami se musíme umět všichni racionálně zamyslet a naučit se k jejich řešení přistupovat s notnou dávku odpovědnosti a respektu. Příroda může fungovat bez lidí, my bez přírody ovšem nikoliv. Voda, půda, ptáci, motýli i rostliny – ke všem těmto přírodním složkám se musíme naučit chovat s úctou.
Tomáš CHVOJKA