Časopis Myslivost

 
Štědré jaro a podzim, ani léto není skoupé
 
V našich podmínkách je to rozvoj vegetace koncem jara až počátkem léta a také zhruba polovina podzimu. První stádia rozvinuté vegetace jsou charakteristická nejen vysokým obsahem, ale také vysokou dostupností živin.
Traviny a byliny poskytují býložravcům dostatek bílkovin i cukrů ve velmi snadno i rychle využitelné formě, vláknina je rovněž pro minimální zdřevnatění dostatečným zdrojem energie.
Nejen pro spásače, tedy jeleny, daňky a muflony, i srnčí zvěř si užívá lístečků, pupenů a výhonů s mimořádně vysokou koncentrací živin. Základní minerální látky (jejich obsah ale závisí na půdních zdrojích) jsou z mladé zelené hmoty také velmi dobře dostupné.
 
Léto je dobou laktace samic, podpořené bohatou vegetací. Vývojově ustálené porosty poskytují dostatek objemu s dieteticky bezproblémovým poměrem živin pro laktaci matek a postupný rozvoj předžaludků mláďat, což se konstruktérům a vývojářům ve vývojové kanceláři přírody skutečně podařilo.
Ale nehleďme jen na spárkatou zvěř, i přízemnější živočichové jako zajíci si podobně užívají nástupu příjemných letních období a pro slepá střeva se schopností mikrobiálního trávení i reprodukci jsou podmínky přiměřeně optimální. Nejen býložravcům, ale i hmyzu poskytuje mladá šťavnatá zelená hmota základní podmínku životu, což nezajímá nás, ale hlavně křepelky, koroptve a bažanty. Kromě toho část jejich jídelníčku tvoří i mladé pupeny a výhonky. 
A konečně, zvýšená teplota vody v přírodě napomáhá rozvoji nejen rostlinné, ale i živočišné biomasy, vědecky zvané vodní žoužel ku prospěchu vodní pernaté zvěře.
 
Podzimní období s dozráváním semen a plodů poskytuje zdroje k vytvoření zásobního tuku na zimu, u samců jelenovitých pak kompenzaci úbytku energetických rezerv po fyzicky náročné říji. Byliny a traviny podzimních porostů mají vysoký podíl vlákniny se špatným energetickým využitím, obsah bílkovin je nízký a oproti počátku vegetace podstatně hůře využitelný.  
Nepříznivě působící jsou porosty jetelů a vojtěšek. Poslední seče obrůstají s nízkým zastoupením vlákniny a vysokým obsahem bílkovin. Nízké noční teploty až mrazivá rána způsobují vývoj dusičnanů a dusitanů. Dospělá zvěř se s dusitany a jejich vazbou na hemoglobin dokáže vyrovnat působením enzymů, mláďata nikoliv. 
 
V zimním období se u přežvýkavců jako reakce na sníženou nabídku objemných krmiv dostavuje zmenšení objemu předžaludků i povrchu i plochy sliznice bachoru a následně i redukce mikroflóry.
 
Změna klimatu zamotala se zaběhlými pořádky
 
Nelze vynechat konstatování, že změna klimatu nekompromisně zasáhla do tohoto vývoje. Jako by nestačila průmyslově zparchantělá rostlinná velkovýroba s nelítostnou, často nekvalifikovanou, v lepším případě jen nedomyšlenou, chemizací. K tomuto silně omezujícímu faktoru pro lovnou zvěř, ostatní živočišnou i rostlinnou říši ještě nastala změna tradiční agrotechniky i modernizace mechanizačních prostředků.
Snad bychom se na jednotlivá stádia vegetačního období a jejich spojitost s reprodukční cyklem zvěře mohli podívat věcně a podrobně.
 
Začněme v zimě, době vegetačního klidu, to může být dobrý start do poněkud složitého a provázaného celoročního vývoje.
Nelze nebýt na rozpacích, zda sáhnout ke vzpomínce na romantickou Ladovu zimu, kdy byly podmínky pro zvěř velmi náročné, až neúnosně tvrdé v porovnání se současným podivným klimatickým hybridem mezi podzimem, zimou a jarem.
Faktem je, že tvrdá zima působila jako regulační a selekční faktor, ale sledujme skutečnou realitu. Jejím typickým rysem je v prostředí polních honiteb vysokých podíl ploch ozimů. S negativně působícím podílem řepky a snad jen ambivalentním účinkem obilovin. Remízky, neobdělávané plochy a lesní porosty oplývají stařinou s vysokým podílem silně lignifikované vlákniny, tedy špatně využitelné a způsobující zpomalení průchodu tráveniny trávicí trubicí, popřípadě zácpy.  Kromě toho lze reálně počítat s rozvojem plísní na většině takových porostů a nejspíš i vývojem mykotoxinů i nežádoucí mikroflóry, různých bakterií a kvasinek, často s patogenním účinkem. Není to dobré pro březí samice, i když redoxpotenciál bachoru a částečně enzymatické aktivity mikroflóry spolu s jinými mechanizmy detoxikace větší část negativního působení omezují. 
 
Řešení nebo pomoc je v rukou člověka
 
Řešení situace ze strany člověka, tedy myslivce, dvojjediného v pozici chovatele a hospodáře, může spočívat ve zřizování biopásů a políček s plodinami, které si zachovávají maximální biologickou i zdravotní hodnotu i v zimním období. Může to být trsnaté žito, trvalé travní porosty v dobrém stavu, popřípadě řídce seté podzimní směsky. Jelenům a daňkům může prospět porost topinamburu, pokud jej péče hospodáře zachrání před spontánní devastací ihned po zpřístupnění – nejlépe dávkovou pastvou. Ve výčtu objemných krmiv nelze vynechat nelze vynechat krmnou řepu a řepu cukrovku.
 
Další možností jsou siláže a senáže, využívané spíše v oborách než volných honitbách. Srncům velmi prospěje letnina, popř. vojtěškové seno. Luční sena pro ně připadají v úvahu jen jako otavy, nejlépe s podílem jetelovin. Stále je třeba připomínat, že zvěř nesmí být likvidátorem neplnohodnotných a starých zbytků objemných krmiv ze zemědělských provozů.
 
Příkrmy obilovin a doplňkových směsí mají být podporou v době podzimní a zimní nouze. Jejich funkce se ale od dob už zmíněných romantických obrázků Josefa Lady podstatně změnila. Nejsou již energetickou pomocí či záchranou zvěře v době tvrdých mrazů a vysoké sněhové pokrývky. Měly by napomáhat kompenzaci mizerného zdravotního působení řepky a negativního dietetického i zdravotního vlivu narušených přírodních porostů. Pro zvěř je od podzimu do jara kritický úbytek kvalitních krmiv pro mechanické nasycení, a tak by měly doplňkové směsi obsahovat kromě obilovin a bílkovinných extrahovaných šrotů také částečně balastní komponenty. Jsou to vojtěškové úsušky, sušené cukrovarské řízky, pšeničné otruby, sójové slupky… Jejich kladným vedlejším účinkem je dietetické působení, v zimním období současného klimatického typu skutečně potřebné.
Doplňkové směsi standardně obsahují vitaminy A, D, E, z B vitaminů je vhodná kyselina listová, vit. B 12 a cholin chlorid. Ve směsích bývá nebo měl by být standardní obsah minerálních látek, s učebnicovým poměrem Ca : P 2 – 2,5 : 1. 
Podstatné  jsou i mikroprvky Fe, Cu, Zn, Mn, malé obsahem a velké účinkem, v půdách někde jsou a někde téměř nejsou. Pokud jsou, mohou být hůře (nebo vůbec) využitelné pro rostliny, tedy pro zvěř už nejsou.
Mezi mikroprvky patří také selen. Je to významný a přes doplňkové směsi snadno dosažitelný antioxidant, který je v našem prostředí nedostatkový pro potřeby zvěře, hospodářských zvířat i člověka. Jeho kladné působení je velmi silné a zejména v kombinaci s E vitaminem podstatně snižuje působení oxidantů i super oxidantů (peroxidy) na tkáně živočišného organizmu. Podílí se i na snížení většiny vlivů civilizační zátěže, tedy těžkých kovů, PCB i starého hříchu poloviny minulého století DDT (poprvé byl syntetizován již v roce 1874).  V doplňkových směsích selen kvůli ceně často vidíme v levné anorganické formě jako seleničitan sodný, ale ta je nevýhodná kvůli jeho nízkém prahu toxicity a relativní nestabilitě. Dražší, ale bezpečná a lépe účinná je organická forma, selenomethionin.
 
Začneme v zimě…
 
V zimním období probíhá vývoj plodu gravidních samic. V tuto dobu nemá zárodek v souladu s přírodními podmínkami téměř žádné nároky na zvýšené množství živin. Podstatné ale je zdravotní působení krmiv, a tak je skutečně potřebné pomoci zvěři kvalitními, dieteticky i zdravotně hodnotnými doplňkovými směsmi.
Odpůrcům přikrmování je třeba připomínat, že jejich přístup je logický a vhodný pouze v původních přírodních podmínkách, které ale v naší přírodě poměrech už dávno nejsou. Současná zima už nemůže působit jako regulační faktor, ale je pro zvěř přímým podnětem k pastvám na ozimech a jistě by se dalo vyvodit, že taková pastva zhoršováním výživného a zdravotního stavu způsobuje zvěři útrapy, na které by mohl pamatovat zákon proti týrání zvířat. 
 
Jaro má bohatou nabídku, ale také rizika
 
Jarní probouzení přírody sebou nese rychlé zlepšení kvality i množství objemných krmiv. Skutečné zlepšení se ale týká jen luk a pastvin, popřípadě některých přirozených lokalit. Polní plodiny s vysokými dávkami napřed regeneračních a pak produkčních dávek dusíkatých hnojiv a následně herbicidů a pesticidů i přirozený obsah toxických látek v řepce přínosem nejsou.
Ideální by bylo udržet zvěř u krmných míst, ale šťavnatá pastva mladých polních porostů je stejně přirozeným jako neodolatelným lákadlem. Faktem ale je, že i pro srnčí zvěř platí, že pokud si za podzim a zimu navykne přicházet ke svědomitě doplňovaným žlabům, bude přicházet i na jaře a v létě.
Mladá zelená hmota, s nadbytkem rychle rozložitelných bílkovin musí být kompenzována rozumným přídavkem jádra. Bez dostatku energie nedochází v bachorovém prostředí k plnému využití uvolněného čpavku, pocházejícího z původně fyziologického rozkladu bílkovin a následkem bývá chronická alkalóza.
Kromě toho je u mladé zelené píce riziko nerovnováhy mezi sodíkem, draslíkem, vápníkem a hořčíkem s následkem metabolických obtíží až onemocnění, zvaného pastevní tetanie. S největší pravděpodobností se zaznamená spíše v oborách než ve volnosti.
Rozumnou prevencí jsou lizy s obsahem Ca a Mg. Příčinou bývá nedostatek přírodních zdrojů minerálních látek nebo velká nerovnováha mezi nimi v zelené hmotě. Tato zmínka je vhodnou příležitostí k připomenutí, že chovatel a hospodář by rozhodně měl vnímat, nebo ještě lépe, znát geologické poměry pod svými pozemky a brát vážně skutečnost, že ne všechny půdy jsou z matečné horniny zásobeny minerálními látkami, jak by to zvěř potřebovala. A také skutečnost, že některé typy podloží sice obsahují např. vápník či hořčík, ale ne ve formě, která je pro rostliny využitelná.
Příroda je z lidského pohledu značně rozmarná a dělicí čára mezi příznivými nebo nepříznivými poměry může probíhat uprostřed jedné nebo mezi dvěma honitbami. Pokud zvěř z nějakého důvodu méně migruje, může docházet k velikým rozdílům mezi trofejemi, robustností kostry i vývojem mláďat.
Jarní období, zejména jeho počáteční část proto vyžaduje příkrmy. Přinejmenším minerální lizy, ideálně kvalitní doplňkové směsi. Je tu ale i zvýšená potřeba zvěře pro parožení samců a nároky vrcholící březosti a první fázi laktace samic. I pro loňská mláďata znamená zvýšený obsah živin zvýhodnění k dokončení růstu.
Viditelným vrcholem mysliveckého snažení je kvalita trofejí. Zahrnuje skutečnou péči o zvěř, tedy potravní podmínky, veterinární prevenci, selekci a pokud je to možné, také alespoň částečné zlepšení prostředí včetně úkrytů a klidných enkláv. Chovatel, což je skoro totéž, co myslivec, vidí také příchovek a kondici mláďat a matek, živou hmotnost, zmasilost, konstituci a kondici.
 
Feministky mezi zvěří se budou zlobit
 
Začněme u parožení. Ale před úvahou o transportu živin a jejich ukládání je třeba vždy mít na paměti, že výsledek záleží na genetických předpokladech otce i matky (úloha a vlohy přenášené matkou se hůře sledují a tudíž podceňují), ale také na kvalitní a koncepční výživě matky v době březosti a laktace, eliminaci stresů – tedy klidových poměrů prostředí a klimatických podmínek. 
Řekneme-li parožení a zejména v souvislosti s jeleny, nutně si vzpomeneme na mimořádně záslužný výzkum pana Vogta. Musíme ale z dnešního pohledu správně pochopit roli či význam sezamových pokrutin v jeho pokusech. Tehdy to bylo nejsnáze dostupné ryze bílkovinné krmivo. Šťastnou okolností bylo, že zrovna sezamové pokrutiny mají podstatně vyšší obsah Ca a P než jiné typy pokrutin.
Řada provozovatelů obor či velkých honiteb je dnes přesvědčena, že sezamové pokrutiny zůstávají jediným komponentem ručně míchaných směsek či doplňkových směsí k dosažení rekordních nebo aspoň nadprůměrných paroží. Rozhodně tomu tak není.
Skutečnou cestou k úctyhodným trofejím je kvalifikovaná komplexní péče o zvěř. Výběr komponentů k sestavení doplňkových směsí musí vycházet ze znalostí přírodního prostředí i vysoké kvalifikace v oboru výživy a krmení zvířat. Dnes jako bílkovinné složky používáme kombinaci sójových, slunečnicových a řepkových šrotů a rutinně používáme minerální komponenty: uhličitan vápenatý, vápenaté fosfáty a hořečnaté soli. Také mikroprvky a vitamíny jsou zcela věcným doplňkem k podpoře látkové výměny v organizmu i v souvislosti s potřebou parožní hmoty.
Potřeba živin v souvislosti s parožením má dvě fáze: bílkovinnou, a to se netýká jen stavby základní hmoty paroží, ale také posílení krvetvorby. A následně fázi potřeby značného množství minerálních látek k jeho osifikaci. Kromě toho je třeba mít na paměti, že s tak výraznou metabolickou změnou spojenou s potřebou a využitím bílkovin je nutný i energetický doplněk.
Příroda chovatelům jelenů ale připravila malý rébus: pokud by měl váhově průměrný jelen „postavit“ nadprůměrnou trofej jen z pastevního porostu, potřeboval by denní příjem 40 až 50 kg kvalitní zelené hmoty. Při klimatických podmínkách, které panovaly v minulosti, byla taková pastva reálná nedříve koncem dubna. V současné době sice porost vyraší dříve, ale realita výnosu a kvality je s velikým otazníkem.
V oborách a honitbách s perspektivním chovem jelenů nebo daňků je nutné intenzivní přikrmování kvalitním objemem, podle možností a převládající zvěře. Jen u srnců je pro dobrý výsledek nutné vojtěškové seno nebo otavy z luk s vyšším podílem jetelovin.
Stojí za připomenutí, že zimní redukce trávicího traktu jelenovitých není řízena délkou světelného dne, ale je to jen adaptace na omezenou nabídku přírodních objemných krmiv. Pokud tedy hodláme zaměřovat chov k vysoké kvalitě trofeje, je nutné dbát už během zimy na dostatečné množství příkrmů. Do počátku parožení musí zvěř mít předžaludky plně funkční, s maximální kapacitou.
A další složitost: potřeba bílkovin musí být splněna z krmiva, které je aktuálně k dispozici. Uvolňování bílkovin ze svalové tkáně je děj, který nastaven až pro stav vysoké živinové nouze, nikoliv pro stavbu bílkovinné složky parožní hmoty.
Přísný manuál vývojové kanceláře přírody připouští jedinou výjimku, a sice dobu laktace. Bílkoviny mléka se mohou uvolňovat na úkor tělesné podstaty matky.
První podporou parožení je tedy dostatek bílkovinných krmiv. V první fázi parožení, zejména u starších jelenů, musíme počítat s racionálně sestavenými doplňky. Jelen je přežvýkavec a pokud má fermentační proces v jeho soustavě předžaludků poskytovat dostatek mikrobiální bílkoviny, je nutné udržet jej v co nejlepším stavu. Bez dietetických potíží, s dobrým poměrem bílkovin a energie krmiv. S tím souvisí i klid a pohoda prostředí, aby zvěř plně využila potenciál přirozeného počtu a rozložení pastevních cyklů.
První fáze parožení je charakteristická aktuální, neodložitelnou potřebou bílkovin. Protože souvisí s mnoha metabolickými změnami a nároky, musíme zvěři poskytnout pestrou i dieteticky a zdravotně bezproblémovou výživu.
Na první fázi navazuje druhá, charakteristická mineralizací bílkovinné hmoty. Máme tu ale opačnou situaci. Potřeba minerálních látek může být a bývá z významné části hrazena z rezerv kostitvorných minerálních látek kostní tkáně.
 
Holky to mají těžší…
 
Konec březosti a laktace by se daly po stránce výdeje živin vzájemně přirovnat. Samice musí dodat do intenzivně rostoucího plodu v poslední třetině gravidity značné množství živin. Laktace je ještě vypjatější období.
 
Podrobnější popis transportu a potřeby živin v II. Části v následujícím čísle Myslivosti.
Ing. Martin MOHELSKÝ