Časopis Myslivost

Abychom při lovu bažantů byli svědky nádherných útoků ve vysoké kondici dravce, musíme při výcviku dokázat potlačit dravcovu plachost časově náročným onášením. Nejednomu sokolníkovi se již stalo, že nedostatek času řešil nižší kondicí dravce, což možná stačí při lovu zajíců, ale na rychle letící bažanty to skutečně nestačí.

Nejvhodnější pták pro výcvik je ten, který je ve voliéře těsně před opuštěním hnízda. Nemá totiž ještě výcvikem danou žádnou loveckou specializaci. Když si tedy od sokolníka - chovatele opatříme „haluzníka“, přemístíme ho na provizorní hnízdo, kde je v bezpečí, ale přitom nám nemůže „utéct“. Při této příležitosti mu rovnou nasadíme chvatová pouta (postup popsán v Myslivost 2/2020, Obecné zásady výcviku… IX. část), abychom ho za „pár dní“ nemuseli znovu chytat.

Při domlouvání odběru mláděte si zamluvte raději samici, možná sice propásnete začátek sezóny, ale časem se toto rozhodnutí mnohokráte vrátí při náročných útocích na vyspělou kořist.

Jestřábí terček má sice při „startu“ větší zrychlení i vyšší obratnost, naproti tomu samice působí trochu pomalejším až těžkopádnějším dojmem, při lovu v krytu, je však úspěšnější. Stejně tak nedělají samice rozdíly mezi bažantím kohoutem a slepicí. Jejich výhodou je i okamžité vázání kořisti, a to i v případě, že bažant použije tzv. úlekové pelichání, tj. kdy při dostižení a vázání vypouští spoustu obrysového peří.

Terčci někdy dávají přednost slabším bažantím slepicím před kohouty, kdežto u jestřábí samice se s takovou nežádoucí vybíravostí téměř nesetkáváme.

Vraťme se ale k našemu mladému jestřábovi. Nyní je potřeba mládě ještě třikrát denně krmit. Dáme mu vždy tolik, kolik je ochotné přijmout v naší přítomnosti.

Přibližně týden před vypeřením bude zřejmá zvýšená aktivita a bude již potřeba jestřába přivázat. V tomto období je dobré ho umístit na jestřábí oblouk, někam na trávu a do stínu. Dloužec nejlépe z takového materiálu, aby trochu pružil. Je potřeba dohlédnout, aby jestřáb příliš nevyrážel, tím předejmeme možnému zranění. Později dravce přivážeme na vysoký posed (opět popsáno viz. Myslivost 2/2020, Obecné zásady výcviku… IX. část), protože zde jestřáb rychleji krotne, jeho vyrážení není tak časté.

Ani na vysokém posedu však nesmíme nechat dravce bez dozoru. Při seskakování z vysokého posedu však trpí rýdovací pera. Nejlépe je mladému jestřábu na rukavici. Proto ho noste i krmte na rukavici (moje „dobrá“ zkušenost po onášení a následném nakrmení je, že ještě nechám jestřába na pěsti, sednu do křesla, aby mohl být jestřáb v klidu. Téměř vždy se po nakrmení zklidnil, pročistil si pera a „usnul“).

Dobrá doporučení při začátku výcviku:

1. Při přebírání dravce na pěst vždy nabídněte pamlsek (maso).

2. Onášejte ho v co nejrušnějším prostředí, aby byla pěst sokolníka tím nejklidnějším místem v dohledu.

3. Onášejte před krmením, krmte v průběhu onášení a po něm, nasycenému dravci dopřejte klid.

4. Dravec by měl být stále v kontaktu se psem, bude to potřeba při lovu, i kdybyste psa nepoužívali, budou ho na společné akci používat jiní.

5. Kondici dravce zjišťujte každodenním vážením a nespoléhejte na odhad kondice pohmatem.

6. Pokud chcete používat u jestřába čepičku, nejvhodnější dobou pro první nasazení je moment, kdy je dravec poprvé na pěsti, ponechte ji jestřábovi co nejdéle, dokud se s ní nesmíří, později čas postupně zkracujte na požadovanou délku.

Vlastní výcvik opět zahájíme snížením kondice. Přílety cvičíme tak, abychom dravce neučili váhání, vzdálenost prodlužujeme s citem (opatrně – raději méně, popsáno Myslivost 3/2020, Obecné zásady výcviku… X. část). Pokud létá ochotně a bez váhání, vzdálenost prodlužujeme. Jsou-li přílety spolehlivé i v rušivém prostředí, lze výcvik na šňůře ukončit.

Před prvním volným příletem doporučuji prověřit reakci na vlečku, abychom si byli jisti jeho reakcí. Při této příležitosti zkontrolujeme, zda nemá tendenci ulovenou „kořist“ odnášet.

První tři dny volného létání absolvujeme na kraji lesního porostu. Vyžaduje to sokolníkovu trpělivost, neboť je potřeba si uvědomit, že dravec je poprvé na stromě a jeho přílet nebude okamžitý. Je třeba nedělat mnoho příletů a už vůbec ne zbytečně dlouhých, jestřába hodně odměňujeme. V sokolnické brašně je potřeba mít i vlečku nebo vábítko pro případ, že by dravec s příletem dlouho otálel a vypadalo by to, že zbloudí.

Následující dny výcvik poslušnosti rozšíříme o kratší volné sledování (popsáno Myslivost 4/2020, Obecné zásady výcviku… XI. část), které ukončíme příletem a nakrmením „do plna“.

Pokud jestřáb v určité kondici spolehlivě sleduje, létá na ruku a bleskově reaguje na kořist, není ještě výcvik ukončen. Máme zatím jen hotový základ, na němž teprve začneme stavět další výcvik.

Sokolnicky vedený jestřáb toho mnoho nenalétá. Poměrně málo svalů musí pokrýt potřebu velké plochy širokých křídel. Dravec proto musí létat co nejvíce a co nejintenzivněji, aby mohl alespoň částečně ukázat, co v něm skutečně je. Jeho kondici si každodenně kontrolujeme vážením.

Intenzivní pohyb v něm probouzí zdravý hlad, který spolu s častým onášením pomáhá posouvat směrem vzhůru hranici lovecké kondice. Čím vyšší bude kondice vašeho jestřába, tím více se přiblížíte schopnostem divokého jestřába v přírodě a tím bude i vyšší pravděpodobnost loveckého úspěchu a zážitky budou velmi působivé.

Je potřeba, aby výcvik probíhal soustavně, s výjimkou dnů, kdy se loví nebo kdy jestřáb pelichá.

Vlastní navedení na kořist, v našem případě bažanta, nebývá problémem. Zpravidla postačí jeden nebo dva letící kusy bažanta, aby jestřáb zjistil, že to, co právě vyletělo, se dá lehce chytit a je to dobré k snědku. Na začátku se musíme postarat o několik snazších letových příležitostí.

Takto vycvičený jestřáb ještě není potravním specialistou, ale je díky své průpravě schopen lovit s úspěchem veškerou drobnou zvěř. Pokud vynecháme koroptve a králíky (kteří stejně již v našich honitbách téměř nejsou), můžeme lovit bažanty, jejichž lov je příjemným zážitkem.

Jestřáb rozlišuje tři druhy kořisti. Nevyspělé bažanty, jejich lov je pro něj zábava, zajíce, se kterými potřebuje pomoc sokolníka a dospělé, rychlé bažanty, jejichž ulovení je však podmíněno maximálním fyzickým nasazením.

Pokud chceme mít spolehlivého lovce bažantů, je třeba začít od mladého dravce, který je na začátku lovecké sezóny a necháme ho výkonnostně růst současně se sílící kořistí. S přibývajícím podzimem a zimou jsou přepeření bažanti stále rychlejší a jestřáb se musí pravidelnými lety a zvyšováním kondice přizpůsobit.

V počátku můžeme být jestřábovi v rámci výcviku „trochu“ nápomocni. Šance dravce a kořisti totiž bývají velmi vyrovnané, některé rychle letící bažanty jestřáb v plném letu prostě nedokáže ulovit. Naše pomoc bude spočívat ve vypouštění „cvičných“ bažantů, tedy takových, kteří mají být snadnější kořistí, přesněji bažantů se sníženou leteckou schopností, a to přistřižením ručních letek.

Jestřáb musí okamžitě zaútočit, bez sebemenšího zaváhání, nesmí čekat, až se bažant snese k zemi. Pokud nevyrazí, vzápětí jej za bažantem vrhneme za pouta, i když to obvykle nebývá potřeba.

V prvních dnech je potřeba jestřába za úspěšný lov bohatě odměnit.

S přibývajícími úspěšnými lovy zvyšujeme fyzickou zátěž jestřába tím, že již letky nepřistřihujeme, ba naopak pozvolna umožňujeme bažantovi čím dál tím větší náskok (až do 20 m). Pravděpodobnost úspěšného lovu zvyšujeme dostatečnou vzdáleností od krytu, aby nám bažant neunikl. Výsledek našeho výcviku musí být takový, že jestřáb při lovu nepoleví v pronásledování ani několik set metrů.

Pokud jsme nechali jestřába pravidelně přivykat na psa, necháme při vlastním lovu jestřába na pěsti a pes hledá kořist. Když pak bažant před psem vyletí, má jestřáb velikou příležitost vázat ho v letu, což je ze sokolnického hlediska nejhezčí variantou lovu. Sokolník má možno útok sledovat z bezprostřední blízkosti a odpadá mu tak běh za daleko ulétlými ptáky.

Luboš KOUSAL - Klub sokolníků ČMMJ

(Zdroj: J. Kumbera 1976: str. 99-101; Ing. J. Bárta 2005: str. 17-20)