V dnešní době elektronické se stávají sociální sítě místem, kde se setkává mnoho těch, kteří by se vlastně fyzicky nikdy v životě nesetkali a nepotkali. Ani já bych asi nepoznal jednu mladou sympatickou dámu z Moravskobudějovicka, které do vínku příroda dala cit pro detail a schopnost zobrazení přírodních motivů. Jednou z posledních návštěv před „dobou koronavirovou“ bylo příjemné popovídání si s Renatou Strakovou, jejíž perokresby loveckých psů mne zaujaly na sociální síti svojí propracovaností, detailem a věrností zobrazení.
Řekněte mi, prosím, pro začátek něco o sobě, představte se čtenářům Myslivosti.
Mám vystudovanou Střední uměleckou školu grafickou v Jihlavě, dokončila jsem ji v roce 2013, jsem tedy grafička na volné noze, ale momentálně jsem na mateřské dovolené. Ještě dálkově studuji lesnickou školu v Písku, tu mám ale přerušenou kvůli malé.
Zaujaly mne perokresby psů, logicky se tedy musím zeptat, kde a jak jste přišla na právě takovýto motiv a jaká další myslivecká témata tvoříte?
Já jsem vyrůstala na hájence, lesnictví a myslivost byly pro mne přirozenou součástí života. Odmalička jsem si ráda malovala přírodu a zvířata, už na základní škole jsem chodila na kreslicí kroužky. Paní učitelka na výtvarku mi proto doporučila, abych šla na grafickou školu, že by byla škoda nepokračovat. Nedokázala jsem si představit stát několik hodin u stojanu, ale pak jsem chodila na přípravu a zjistila jsem, že to není jen o kresbě, rozvíjela se tam i fotografie, počítačová grafika a další směry. Bavilo mě to stále více, a protože jsem byla vychovaná na hájovně v přírodě, tak jsem vlastně jen spojila postupně dvě věci, které mě vždy bavily – kreslení a přírodní motivy. Začala jsem se zajímat o motivy lesnické i myslivecké, z toho logicky vyplynuly i kresby loveckých psů, díky jejichž portrétům jsme se takto na dálku seznámili.
Ale přece jen, kdy byl ten moment, kdy jste se rozhodla jít takříkajíc se svými pracemi ven, nabídnout je i ostatním?
Je to vlastně docela nedávno, v roce 2019. Spolupracuji s řezbářem Antonínem Stloukalem, který mne tehdy požádal, zda bych mu nenamalovala nějaké motivy na řezbované myslivecké hodiny. Kresby se mu líbily a vnuknul mi myšlenku, že by se z mých kreseb dal vytvořit tištěný kalendář. Takže vlastně on mi byl tím momentem, abych udělala kalendář, tím se vše začalo nějak rozjíždět.
Kam chodíte na inspiraci? Chodíte si sednout na kazatelnu? Jste myslivec?
Lovecký lístek mám od roku 2016, ano, na posedu lze najít inspiraci, ale teď na mateřské dovolené na to moc času nemám. Já také ráda fotografuji, inspirací jsou mi tedy jak moje, tak i jiné snímky z přírody, to je moje častá předloha. A pak se mi také líbí práce malíře Zoltána Borose, ten, taky kreslí výjevy z přírody, dělá dobré práce. Když vidím třeba snímek jelena, tak mne zaujme jeho postoj, snažím se tím inspirovat, ale přírodu a okolí postavy zvěře si už tvořím podle svých představ a citu. Zatím se spíš zaměřuji na portréty, to je hlavní motiv, příroda je tam jen jako doplněk.
Která zvířata nejradši malujete? Chlupatá nebo pernatá?
Pernatá zvířata mne tolik nebaví, nejraději mám lišky a psy. Z naší zvěře mám už zpodobněné asi všechny u nás žijící druhy, chybí mi snad jen sikáč.
A dostane se pak na některé druhy pernaté zvěře?
Ale to víte že ano, neznamená to, že bych se živočichům s peřím vyhýbala, zrovna teď se chystám na sovy a nejen ty by se měly objevit v dalším kalendáři.
Lákají vás exotická zvířata?
Ta zatím moc ne, spíš bych se ráda držela české myslivosti a přírody.
Neumím kreslit, proto se zeptám asi laicky, ale jak dlouho vám kresba trvá?
To takto jednoduše nejde říci, záleží podle toho, jak je motiv náročný, kolik je na kresbě detailů, samozřejmě se to liší i vzhledem k velikosti a formátu a nebo když si musím dovymýšlet detaily, určité rysy zvěře a nebo detaily v oku. Jsem radši, když celou kresbu dodělám rovnou, protože potom už se k ní málokdy vrátím. Někdy mi opravdu nejde kresba dodělat, někdy mě to po chvíli fakt nebaví a radši jdu kreslit nějaký jiný motiv. To se prostě předem určit a naplánovat nedá.
Vím, že zvěř je zvláště zrádná, aby bylo zobrazení opravdu věrně...
To mi povídejte, zvěř prostě musí mít svoji charakteristiku a rysy, ale ta ještě jde, copak oproti tomu psi?! Při kresbě psa je potřeba detailně vystihnout vše, aby to opravdu byl ten konkrétní pes, odpovídalo plemeno, aby koukal stejně a aby také hlavně jeho pán svého psa poznal.
Zeptám se ještě jednou jako naprostý laik – nazývám vůbec vaše práce správně kresbou? Jaká je to vlastně technika?
Je to perokresba, a to doslova, protože většina mých prací je dělaná černou propiskou, něco doplňuji obyčejnou tužkou.
Snažila jste se někdy kresbu doplnit nějakým kolorováním?
Ano, taky jsem dělala takové práce dělala. Ale možná vás bude zajímat, že se mi občas stane, že kolorování doplním až s odstupem času. Například udělám kresbu psa, klasicky perokresbu černobíle, ale pak se třeba za rok na kresbu znovu podívám a napadne mne, že by chtěla dodělat barvou. Takže se občas k mým pracím vracím, ale stále mne stejně nejvíc baví černobílá základní kresba.
Když už se bavíme o technice, zkoušela jste i jiné druhy?
Určitě technik bylo hodně, hodně mne baví olejomalba, ale co mám doma malou, tak terpentýn nemohu používat. Na škole jsme museli projít vším, od aktů po architekturu, auta, ovoce, zátiší, to jsme všechno prošli, začínali jsme zobrazením obyčejné židle a končili jsme akty. Zvěř a příroda mne ale stále oslovovala nejvíc, stejně tak klasická obyčejná tužka. Jak jsem ale vzala do ruky černou propisku, tak jsem jí zatím věrná a nejvíc mě baví.
Kde se všude vaše práce objevily? Prodáváte je, vystavovala jste už někde?
Vystavovala jsem zatím jen jednou v Nové Říši, kde byla degustace vín, tam jsem měla takovou menší kolekci mých prací. Teď budu vystavovat v Moravských Budějovicích na výstavě trofejí. (
bohužel ale byla přehlídka tak jako další zrušena – pozn. redakce). Když něco nakreslím, tak většinou dávám na internet, někdy kreslím na přání přátel někomu k narozeninám nebo k jiným příležitostem, výjimečně někomu nakreslím i portrét. Ale raději něž portrét člověka, to raději kreslím portréty psů.
Takže někdo přijde a řekne, že chce namalovat svého jezevčíka…
Většinou mi lidé napíšou, domluvíme se, pošlou mi fotografie svého psa, spíš více, abych si mohla vybrat. Z fotografie je to lepší, podle živé předlohy to není tak jednoduché, pes vám neposedí.
Co je vaším uměleckým snem nebo cílem? Vydat knížku nebo ilustrovat publikaci?
Nějaké ilustrace do knížky by byly hezké, těžko říct vyloženě sen, já sám nevím, kam by se to dalo dotáhnout, nemám nějaké konkrétní cíle a sny. Budu hlavně ráda, když mé práce budou lepší a lepší, budou realistické a budou se lidem líbit..