Časopis Myslivost

Hned v úvodu předesílám, že prezentuji pouze své názory a nemám žádnou ambici ovlivňovat budoucí komunikační strategii ČMMJ. Na to by tu měli být odborníci na sekretariátu ČMMJ, kteří to mají v popisu své práce.
 
Pro lepší přehlednost se pokusím rozdělit různorodou činnost, jakou myslivost je, do čtyřech skupin, na které bychom se podle mého názoru měli v budoucnu v mediální prezentaci zaměřit. Jsou to: lidé, zvěř, kynologie a zbraně.
 
LIDÉ:
 
Největší a nejdůležitější část, s kvalitními lidmi vše stojí a padá. Jsem přesvědčen, že dozrál čas, abychom si konečně přiznali, že kromě drobné zvěře je stejně ohroženým druhem i myslivec.
V naší komunikaci bychom tedy měli začít aktivně bránit stovky a tisíce poctivých a slušných lidí, kteří sice nikoho neohrožují, nikomu neubližují, ale protože mají jiné světonázorové přesvědčení, než je současný převažující „zelený“ trend, ocitají se pod stále silnějším tlakem veřejnosti. Nejedná se tu přitom o fakta, ale o ideologii. Pro příklad nemusíme chodit daleko, stačí se podívat na komunikaci prakticky kterékoliv ekologické instituce. Přestože se s nimi ČMMJ snaží v posledních letech spolupracovat, a mnohokrát jsme zdůrazňovali, že myslivci i ekologické iniciativy mají totožný cíl, kterým je zdravá krajina s pulzující životem, nakonec se stejně ve většině svých výstupů o myslivce alespoň „otřou“.
Uhelným kamenem se pak stal vlk, jehož návrat do tuzemské přírody už dávno není jen souborem racionálně řešených problémů, ale daleko spíš ideologickým střetem dvou zcela odlišných světů.
Podle mě je proto zbytečné snažit se neustále přesvědčit ty, kteří se stejně přesvědčit nedají. Zbytečně z našich vyjádření záměrně či podvědomě retušujeme lov a všechno, co jen vzdáleně souvisí se zabitím zvěře. Marně se veřejnosti pokoušíme nabízet kolorovaný obrázek myslivce vlekoucího v plachetce otep sena hlubokými závějemi sněhu k nejbližšímu krmelci. Naše zapřisáhlé odpůrce tím nedojmeme a jen se stáváme zcela nedůvěryhodnými pro ty, kteří dobře vědí, že maso neroste v mrazicím pultu obchodních řetězců, že člověk má lov zapsaný ve svém genetickém základu a že ve světě, kde vládnou moderní systémy a informační technologie, se vývoj nevyhnul ani této oblasti.
Ale ještě o jedné podstatné věci bych se v této souvislosti rád zmínil. Jistě mi dáte za pravdu, že v našich řadách máme mnoho inspirativních a vnitřně bohatých lidí, ať už to jsou třeba lékaři, umělci, úspěšní manažeři velkých firem. Řada myslivců se věnuje výchově dorostu, jiní pozvedli mysliveckou kulturu a tradice na úroveň, kterou obdivuje okolní Evropa. To jsou osobnosti, které bychom měli představovat veřejnosti.
Jakkoli sám dobře vím, jak obtížné je dostávat podobné pozitivní příklady do médií, stále platí, že „exempla trahunt“. Představit zajímavé osobnosti, které jsou kromě jiného i myslivci a nestydí se za to, je pro většinu lidí mnohem stravitelnější, než trochu těžkopádné vysvětlování, kterak myslivci sice zvěř střílí, ale jen proto, aby ji chovali.
 
ZVĚŘ:
 
Je podstatou myslivosti, bez ní sice může existovat spolková činnost, ale jinak je to asi jako hrát hokej s tenisákem na betonu. O tom, že zvěř se v naší společnosti stává veřejným nepřítelem, bylo na stránkách tohoto časopisu napsáno již mnohé. Faktem je, že myslivci jsou jedinou skupinou, která zvěř brání. A toho bychom si měli být patřičně vědomi, protože v tomto bodě máme možná největší zodpovědnost vůbec.
A měli bychom si být také vědomi, že to ani v budoucnu nebude zadarmo a bude nás to bolet. Své o tom vědí třeba respektovaní vědci, jakými jsou Jakub Hruška a Petr Marada, kteří dlouhodobě poukazují na neudržitelné poměry v našem průmyslově provozovaném zemědělství, a stali se tak nepohodlnými pro mnohé, kterým z těchto praktik pramení nemalé zisky. Pokud ale chceme naši zvěř chránit, není jiné cesty. Musíme si být realisticky vědomi i toho, že pro drtivou většinu obyvatel je neporovnatelně důležitější, kolik stojí chleba, než zda se na našich polích ještě objevuje koroptev nebo zajíc. Když budou zemědělci donuceni k postupům, které jsou sice k přírodě šetrnější, nicméně dražší, bez uzardění na nás ukáží prstem a označí nás za viníky zdražování potravin. Už nyní přemýšlejme o tom, zda jsme připraveni tuto situaci ustát!
Se zvěří logicky souvisí i produkce zvěřiny. Jak jsem zmínil výše, není žádný důvod se za lov stydět. Moje zkušenost je naopak taková, že pokud je něčím myslivec pro své okolí zajímavý, pak také jako potenciální zdroj vysoce kvalitní potraviny, za kterou je zvěřina stále mnoha lidmi považována.
Malé bourárny zvěřiny, které v posledních letech vyrůstají na mnoha místech, jsou tak zajímavé nejen díky svému ekonomickému potenciálu, ale také jako místa, kde širší veřejnost přichází do praktického kontaktu s myslivostí. Pokud chceme zlepšovat svojí image, toto je jedna z cest. Garantuji vám, že balíček čistě opracované zvěřiny nebo chutné zvěřinové klobásy dokáží mnoho lidí o užitečnosti myslivosti přesvědčit daleko účinněji, než balík letáků a brožurek.
 
KYNOLOGIE:
 
Nabízí nové příležitosti, jak oslovit zvláště ženy a obyvatele měst a příměstských satelitů. Vycházím i ze své zkušenosti lektora, kdy se v našich kurzech stále častěji objevují adepti (často to jsou ženy), kteří chtějí mít myslivecké zkoušky především proto, aby mohli lovit se svým psem. Lovecká plemena jsou zkrátka „in“ a kromě všech nepříjemných dopadů, o kterých by naši myslivečtí kynologové dokázali popsat nejednu stranu textu, bychom měli z tohoto trendu zkusit také vydobýt pro myslivost i něco pozitivního.
A ještě jednu významnou výhodu lovecká kynologie má. V jistém smyslu je to jakási myslivecká sportovní disciplína. Vyžaduje velké penzum pohybu, nabízí možnosti nejrůznějších soutěží a memoriálů. A jestli soudobá společnost, zejména ve větších aglomeracích, po něčem prahne, pak je to zdravý životní styl a sport.
 
ZBRANĚ:
 
Jsou specifickou oblastí, ke které inklinuje mnoho myslivců, ale i lidí, kteří nemají s myslivostí cokoliv společného. Je třeba si ale přiznat, že mezi lidmi, nemáme příliš dobrou pověst.
Není pochyb o tom, že mezi myslivci jsou vynikající střelci, kteří dokáží s kulovými i brokovými zbraněmi doslova divy. Jenže těchto lidí je poměrně málo. Je samozřejmě dobře, že v rámci základního mysliveckého kurzu získají adepti informace (a snad i některé návyky) o bezpečném zacházení se zbraní. Jenže, stačí to? Vždyť po získání loveckého lístku a zbrojního průkazu budou tito lidé moci vystřelit na živý terč!
Nemá cenu si lhát do kapsy a tvrdit, že adepti získají střelecké dovednosti praxí. Většina z nich přichází na střelnice jen výjimečně a těch několik desítek výstřelů ročně z kulové a brokové zbraně nic moc neřeší. Dá se očekávat, že časem bude narůstat tlak na to, aby se myslivci věnovali nácviku střelby mnohem více. Zejména pak nácviku střelby z kulové zbraně na běžící terč.
Naději vidím především ve střeleckých trenažérech, které dnes dokáží simulovat téměř autentické podmínky lovu. Překážkou je vysoká pořizovací hodnota. To mě přivádí k úvaze, zda by právě toto nebyl prostor pro smysluplnou pomoc státu. Jestliže jsou dnes trenažéry běžnou součástí autoškol, nebylo by racionální, aby se podobný výcvik stal třeba podmínkou získání zbrojního průkazu?
Nicméně zpět ke komunikaci. Měli bychom se do budoucna zamyslet nad tím, jak lépe oslovit lidi, kteří se o zbraně a většinou sportovní střelbu zajímají. Mají často velmi podobnou mentalitu jako my. I přesto se nám často nedaří odstranit řadu předsudků a dezinterpretací, které v této cílové skupině vůči myslivcům přetrvávají. Měla by to pro nás být příležitost a v dobrém slova smyslu i výzva. Pokud budou do budoucna z daleko většího počtu myslivců vyrůstat skvělí střelci, není důvod, proč by to nemělo fungovat i obráceně…
 
Závěrem chci jen zdůraznit, že tento příspěvek rozhodně není žádnou ucelenou analýzou nebo vyčerpávajícím návodem, jak dál v mediální prezentaci. Spíše jsem se snažil ukázat některé oblasti, ve kterých se nabízí zajímavé možnosti. Takové společné zamyšlení prospěšné nám všem. To nejdůležitější ale je, abychom byli sami sebou a rozuměli sami sobě. Pak můžeme teprve očekávat, že nás pochopí i druzí.
 
Mgr. Martin HORÁLEK