Časopis Myslivost

Měrná hmotnost (hustota) parožní a lebeční tkáně srnců

Myslivost 9/2020, str. 30  Pavel Scherer
Trofeje srnců se vyznačují obrovskou různorodostí a tvarovou variabilitou. Mezi mysliveckou veřejností se vedou četné diskuse o odchylkách objemově podobných srnčích trofejí, a především o příčinách tohoto jevu. Co způsobuje tyto hmotnostní rozdíly? Proč jsou jedny parůžky lehké a druhé přesto, že jsou si velice podobné naopak těžké?
Těmito „záhadami” a jevy jsem se v průběhu svého privátního výzkumu biologie srnčí zvěře intenzivně zabýval a provedl četná měření, založená na studiu vnitřní struktury parožní tkáně, rigorózních výpočtech měrné hmotnosti ve vztahu k poréznosti a kompaktnosti parůžků. Díky parožním „delaboracím“ jsem získal ucelený obrazový materiál, který je nyní součástí tohoto rozsáhlého článku.
 
První výpočty měrné hustoty parožní tkáně jsem prováděl v roce 2007. Tenkrát jsem pracoval se statisticky nevýznamným počtem srnčích shozů (138 ks), většinou nalezených ve volnosti, u kterých byl věk nositele odhadnut pouze na základě morfologického vzhledu pečetě. Parůžky byly různých tvarů, velikostí i objemů, od primitivního stupně špičáka až po silného šesteráka.
Dříve provedené analýzy srnčích parůžků prokázaly, že parožní hmota se skládá ze 44 % z ústrojných látek (převážně bílkovin) a z 56 % z neústrojných látek (většinu představuje fosforečnan vápenatý).
Z výzkumů Riecka (in Nečas, 1963), jenž zkoumal parožní hmotu, aby zjistil její specifickou hmotnost, vyplývá, že hodnoty měrné hmotnosti parožní hmoty se pohybují od 1,5 do 2,4 g, průměrně 1,95 g/cm3. Pro nezasvěcené uvádím, že měrná hmotnost, neboli hustota parožní hmoty je veličina, která vyjadřuje, kolik gramů váží výřez 1 cm3 zmineralizované parožní tkáně. Čím je tento údaj vyšší, tím jsou parůžky kompaktnější (těžší) a naopak čím je údaj nižší, tím jsou parůžky poréznější (lehčí).
Zajímalo mne, jaké výše dosahují hodnoty měrné hmotnosti parožní hmoty v podmínkách jižní Moravy (okr. Blansko) a jak vychází jejich porovnání s hodnotami zjištěnými před více než 50 lety. Získat přesný výpočet měrné hmotnosti parůžků na lebce není možný, protože deklarovaný odečet za úměrné seříznutí lebky (podle metodiky CIC 90 g) není objektivní a přesný.
V roce 2007 jsem ke svému měření použil 138 srnčích shozů různých velikostí, členitostí a objemů. Podle tvaru pečetí bylo možno konstatovat, že v souboru shozů z volnosti byly zastoupeny parůžky srnců všech věkových tříd (I., II. i III. věková třída). Pokládám za důležité sdělit, že šest shozů bylo medailové hodnoty, z toho jedny párové dosáhly hodnoty zlaté medaile. Z celého souboru shozů bylo devět párových, přičemž se jednalo o shozy různé délky lodyh, síly a členitosti. U každého shozu jsem nejprve zjistil jeho hmotnost a následně volumetrickou metodou stanovil objem. Ze zjištěných údajů bylo možné vypočítat hmotnost 1 cm3 parožní hmoty.
Hodnoty hmotnosti 1 cm3 parožní hmoty byly u vyhodnocovaných parůžků individuálně rozdílné, pohybovaly se v rozmezí 1,38 až 2,08 g/cm3. Zajímavé bylo zjištění, že hodnota přesahující 2 g/cm3 byla naměřena u všech medailových shozů a pouze u tří slabších shozů (celkem se jednalo o devět shozů).
Hodnoty v rozmezí od 1,8 do 2,0 g/cm3 byly zjištěny u 18 z celkového počtu 138 shozů.
Hodnot od 1,6 do 1,8 g/cm3 dosáhla převážná část shozů (104), u sedmi zbylých shozů se hmotnost parožní hmoty pohybovala do 1,6 g/cm3.
Průměrná hmotnost byla 1,74 g/cm3 , což představuje přibližně o 11 % nižší hodnotu, než byla průměrná hodnota publikovaná v roce 1956.
Zajímavé hodnoty jsem naměřil u párových shozů, které jednotlivě vykazovaly značné hmotnostní rozdíly parožní hmoty. Největší rozdíl byl zjištěn u páru, v němž měl pravý parůžek hmotnost 1,61 g/cm3 a levý 1,82 g/cm3 , nejmenší rozdíl byl zjištěn u parůžků pětiletého srnce (1,75 g/cm3 , resp. 1,76 g/cm3 ). Tento biologický poznatek nesporně potvrzuje skutečnost, že růst parůžků řídí centrální nervová soustava na každé pučnici zcela asynchronně (nesoučasně). Pouze u jednoho exponovaného páru se hodnoty přesně shodovaly.
Dalším zajímavým zjištěním bylo, že nejvyšší hmotnosti parožní hmoty na 1 cm3 dosahovaly parůžky srnců převážně II., ale také III. věkové třídy (odhad věku na základě tvaru pečetě).
 
Další rozšířené měření, resp. výpočty měrné hustoty parožní hmoty jsem prováděl v roce 2013, kde jsem měl možnost pracovat se statisticky významnějším počtem parůžků. V průběhu doby svého privátního výzkumu biologie srnčí zvěře jsem za účelem cílených experimentů zakoupil několik desítek srnčích trofejí, které mi poskytly zásadní informace. Trofeje pocházely převážně z Jihomoravského a Moravskoslezského kraje, byly na celých lebkách a vyznačovaly se obrovskou různorodostí a tvarovou variabilitou. Trofeje pocházely z volnosti, byly různých bodových hodnot, tvarů a členitostí.
Za obrovskou výhodou považuji skutečnost, že na základě úbrusu stoliček horní čelisti bylo možné odhadnout věk nositele, což v prvním případě, v roce 2007, nebylo možné.
Další nespornou výhodou byla skutečnost, že u většiny trofejí byl znám rok ulovení. Z hlediska objektivity a exaktních výpočtů považuji tyto atributy za velice cenné údaje.
Všechny získané trofeje jsem destruktivním způsobem (odřezáním parůžků) „degradoval“ a obě části (parůžky i lebky) použil k cíleným výpočtům.
Na obou částech bylo možné získat biologicky cenné informace, zejména jakou mají čistou hmotnost, resp. jakou mají měrnou hustotu tkáně. U každého parůžku (soubor čítal 386 ks), jsem nejprve zjistil hmotnost a následně volumetrickou (ponornou) metodou stanovil objem. Z těchto údajů bylo možné vypočítat hmotnost 1 cm3 parožní hmoty.
Hmotnosti parožní tkáně jsem také posuzoval i ve vztahu k věku jedince, bodovým hodnotám, hmotnostem lebek a objemům parůžků.
Na základě roku ulovení bylo možné parůžky rozdělit do několika věkových skupin, odstupňovaných po desetiletí. Nejstarší trofej pocházela z roku 1965, nejmladší z roku 2012.
 
Výsledky měření, stejně tak jako předchozích letech, byly velice zajímavé a přinesly další zajímavá zjištění.
Nejnižší měrná hmotnost parožní hmoty byla zjištěna u srnce tříletého (1,43 g/cm3), uloveného v roce 1977, nejvyšší hmotnost (hustota) paradoxně u srnce ročního, uloveného v roce 2012. Měrná hmotnost tohoto předčasně uloveného, chovného ročka s parůžky ve stupni nerovného šesteráka, byla fenomenálních 2,14 g/cm3.
Oproti prvnímu měření, které jsem uskutečnil roce 2007, se průměrná hmotnost parožní hmoty zvýšila z 1,74 g/cm3 na 1,79 g/cm3. Tato skutečnost se dá vysvětlit i tím, že ve volných honitbách se stále více přikrmuje průmyslovými krmivy s větším podílem minerálních látek, které se do měrné hustoty parožní tkáně bezpochyby pozitivně promítají. V souboru měřených parůžků byly totiž v převaze trofeje srnců ulovených po roce 2005, což tento fakt ještě více umocňuje.
 
Výsledky měření jasně ukázaly, že progrese zvyšování měrné hmotnosti parožní hmoty nejde chronologicky s věkem jedince ani bodovou hodnotou trofeje, jak by se dalo očekávat, ale jsou souměrně zastoupeny mezi všemi věkovými třídami. Z toho vyplývá, že i dobře geneticky založený roček může mít hmotnost 1 cm3 parožní tkáně vyšší, než jedinec biologicky staršího ročníku a naopak. Z toho důvodu nelze výsledky měření paušalizovat, ani sestavit všeobecně platný manuál, který by byl platný pro všechny poměry a všechny věkové třídy.
Přestože hodnoty hmotnosti 1 cm3 parožní hmoty byly u vyhodnocovaných parůžků rozdílné, mohu konstatovat, že drtivá většina (78 %) se pohybovala v rozmezí od 1,6 do 1,8 g/cm3. Hodnoty přesahující 1,8 g/cm3 dosáhlo 19 % z celkového počtu 386 parůžků a zbytek, ve výši 3 % se pohyboval pod hranicí 1,6 g/cm3. Velice podobné výpočty (v procentuálním vyjádření) jsem zjistil i při měření roce 2007.
 
Z pohledu výzkumu jsou velice cenné výpočty hmotnosti parožní hmoty párových parůžků, které jednotlivě vykazovaly rozdílné hodnoty. Největší rozdíl jsem naměřil u páru, v němž pravý parůžek měl hodnotu 1,72 g/cm3 a levý parůžek 1,89 g/cm3. Mohu konstatovat, že přibližně v 70 % případů se hodnoty měrné hmotnosti parožní hmoty rozcházely o nevýznamný rozdíl v rozmezí od 0,01 do 0,06 g/cm3. Přibližně v 20 % byly hodnoty zcela identické.
 
Za účelem získání údajů o měrné hustotě parožní tkáně jsem proměřoval i paroží jiných druhů jelenovitých. K individuálnímu měření jsem použil paroží daňka, jelena, losa a soba. Na doprovodných snímcích jsou zachyceny příčné řezy resp. charaktery parožní tkáně jednotlivých druhů, zejména diferenciace kompaktního povrchového pláště a vnitřní houbovité struktury, která je u těchto druhů jelenovitých specifická. Výjimku tvoří paroží losa, jehož struktura je homogennější a kompaktnější.
Naměřené hodnoty hustoty parožní hmoty byly u vyhodnocovaných druhů diametrálně rozdílné. Nejvyšší hodnotu jsem naměřil u losa, u kterého se průměrná měrná hmotnost pohybovala okolo 1,70 g/cm3. Chronologicky pak následoval daněk (1,40 g/cm3), jelen (1,30 g/cm3) a nakonec sob, jehož struktura je z důvodu ztížených životních podmínek nejporéznější a dosahuje průměrné hodnoty pouze 1,1 g/cm3.
Jak je z doprovodných obrázků patrné, vnitřní struktura parožní tkáně soba se vyznačuje největší řídkostí a porézností. Cílený experiment ukázal, že bez vynaložení větší fyzické síly je možné z fragmentu paroží tohoto přežvýkavce odstranit parožní dřeň.
Nutno upozornit, že specifické hmotnosti parožní tkáně všech výše uvedených druhů jelenovitých jsou pouze orientační a mohou se, stejně tak jako u srnce obecného, měnit v závislosti na životních podmínkách, zdravotním stavu a zejména pak příjmu potravy s vyváženým poměrem bílkovin a minerálních látek.
 
Na Evropském trhu se v roce 2010 objevila publikace pod názvem EUROPEAN TROPHY CATALOGUE (Evropský katalog trofejí). Kniha čtenářům přináší ucelený přehled nejsilnějších srnčích trofejí ulovených na území celé Evropy, včetně ČR. Kromě sofistikovaně sestavených tabulek, grafů a statistických ukazatelů uveřejňuje údaje měrné hmotnosti parožní hmoty ulovených srnců.
Protože osobně tuto knihu nevlastním, vycházím z přepisu a sestavených tabulek mého kamaráda Jiřího Hanáka (okr. Šumperk). Přepis byl zveřejněn na internetových stránkách firmy VVS. Autor přepisu zcela správně uvádí „že tyto hodnoty, které byly zjištěny za pomoci pouhého matematického propočtu mezi redukovanou hmotností trofeje a objemem paroží, nemohou odpovídat reálné skutečnosti i kdyby parožní hmota byla tvořena jen samým vápníkem což, jak víme, z rozborů parožní hmoty, není“.
Mohu jen říci, že měrné hmotnosti parožní hmoty uvedené ve výše jmenované knize mě nenechaly klidným a zvedly přímo ze židle. Myslím, že je konečně na čase vyvracet hlouposti, které se v oblasti biologie jelenovitých přežvýkavců stále častěji uvádějí a dokola opisují.
Měrná hmotnost neboli hustota parožní hmoty má svoji fyziologickou hranici, kterou nelze donekonečna překračovat. Aby měrná hmotnost 1 cm3 parožní hmoty překročila měrnou hmotnost našich nerostů jako je např. vápenec, žula či křemen je opravdu neskutečná hloupost a přímo zavádějící údaj. Jen pro názornost uvádím průměrné měrné hmotnosti výše jmenovaných nerostů (vápenec 2,45 g/cm3, žula 2,75 g/cm3, křemen 2,60 g/cm3). Tyto skutečnosti pak mystifikují širokou mysliveckou veřejnost, která má o některých aspektech biologie srnčí zvěře zcela zkreslené představy.
 
Nejvyšší měrná hmotnost parožní hmoty srnce obecného je podle mého zjištění 2,14 g/cm3. Nutno upozornit, že této hranice dosáhnou jen ti geneticky nejkvalitnější jedinci v populaci, kteří mají velice příznivé životní podmínky (bez stresu) a přijímají krmivo s vysokým obsahem minerálních aditiv.
Nejvyšší hmotnost uvedená ve výše jmenované publikaci je 3,31 g/cm3 a pyšní se jí dokonce česká trofej z roku 2008. Při redukované hmotnosti 490 g a objemu parůžků 148 cm³ získala trofej stříbrnou medaili -124,15 bodů CIC. Takto extrémně vysokou měrnou hmotnost nemůže srnec nikdy fyziologickou cestou dosáhnout, a to ani v době příznivé pro parožení a skutečnosti, že by mu byla cíleně předkládána ta nejkvalitnější výživa obohacená minerály a stopovými prvky.
Pro názornost vedu modelový příklad. Pokud by (čistě hypoteticky) měl můj nejsilnější srnec Jůlínek (223 b. CIC), kterého jsem v průběhu svého privátního výzkumu odchoval, ve svých pěti letech měrnou hmotnost 3,31 g/cm3, tak při jeho aktuálním objemu parůžků (345 cm3) by hmotnost obou shozů činila 1,142 g, tedy hodně přes jeden kilogram. Rozumný a problematiku chápající myslivec dobře ví, že této hmotnosti nelze u parůžků srnce nikdy dosáhnout.
Podobné, astronomicky vysoké měrné hmotnosti parožní hmoty, uvedené v tabulkách nejsou v souborech evropských trofejí ojedinělé. Nyní se nabízí otázka, jak tyto zavádějící výpočty vznikly?
Autoři publikace vycházeli totiž z propočtu mezi redukovanou hmotností trofeje a objemem parůžků, kde standardně odečítali 90 g. Nutno upozornit, že na základě pouhého odpočtu 90gramové srážky za úměrné seříznutí lebky, kterou deklaruje metodika CIC při hodnocení srnčích trofejí, nelze objektivní údaj o měrné hmotnosti parožní hmoty získat. Z toho důvodu jsou hodnoty měrné hmotnosti parožní hmoty zkreslené a výrazně nadsazené.
 
Výsledné hodnoty hmotnosti parožní tkáně výrazně ovlivňují individuálně rozdílné hmotnosti lebek srnců, které na základě struktury lebeční tkáně a jejich kompaktnosti dosahují podle mého zjištění hmotnost v rozmezí od 130 do 270 g. Čím těžší lebka, tím více zkresluje výslednou hodnotu. Z výše uvedeného je tedy zcela zřejmé, že rozdíl mezi skutečnou hmotností lebky a předepsanou 90gramovou srážkou podle metodiky CIC velmi často dotuje nejen celkovou bodovou hodnotu trofeje, ale i měrnou hmotnost parožní tkáně.
Pokud bychom čistě hypoteticky všem trofejím, uváděných v knize, odřezali parůžky a přepočítali je na základě skutečné hmotnosti a jejich objemu, zjistíme, že jsme na zcela jiných, a to výrazně nižších hodnotách. Přesné výsledky měření je totiž možné získat pouze na základě „degradace“ trofeje – a to odřezáním parůžků od pučnic, tedy způsobem jakým jsem pracoval v roce 2013. Je to totiž jediný způsob, jak se dopracovat zcela přesného výpočtu měrné hustoty parožní tkáně!
 
Závěr
 
Měrnou hmotnost parožní hmoty udává především charakter a struktura vnitřní parožní tkáně a síla intaktní povrchové vrstvy parůžku (korpus). Máme-li čerstvě vyvařenou trofej, hmotnost parožní hmoty není konečná a mění se v závislosti na vysychání trofeje (této problematice se budu exaktně věnovat v jiném článku).
Dlouholeté studie srnců chovaných v zajetí ukázaly, že měrná hmotnost parožní hmoty identického srnce se může rok od roku měnit v závislosti na zdravotním stavu jedince, prostředí kde žije, kondici či předkládané výživě. Málokdy se stane, aby se měrné hmotnosti parožní hmoty z různých let srncova života zcela přesně shodovaly. V jednom roce může být měrná hmotnost vyšší, v druhém naopak nižší. Výslednou hodnotu například dokáže výrazně snížit nekvalitní potrava často nevhodného složení, dlouhodobě působící stres či různé charaktery onemocnění.
Nejpřesnější výsledky měření hmotnosti parožní hmoty je možné získat pouze u shozů srnců na základě známého biologického věku. Největším přínosem pro exaktní měření jsou vývojové řady parůžků identického jedince, chronologicky seřazené od jednoho roku výše. Výsledky měření se tak mohou objektivně podchytit až do doby, kdy v důsledku vyššího věku se u srnce začne projevovat parožní regrese.
Shozy srnců z volných honiteb nemají pro exaktní měření příliš vypovídající hodnotu, protože podle tvaru, průměru či charakteru pečetě nelze zjistit biologický věk nositele, který je v tomto směru naprosto klíčový. Je známo, že rovnou pečeť, příznačnou staršímu srnci, může mít klidně i roček!        
 
Měrnou hmotnost parůžků může ovlivňovat i těžko postižitelný genetický základ srnce či stejně těžko posouditelná kvalita životního prostředí.
Příčinu diametrálních rozdílů v hmotnosti opticky podobných parůžků můžeme tedy hledat jednak genetickým založení rodičů, prioritně srny - matky, která v nejvýznamnější době předává plodu genetické informace, jednak v životním prostředí jedince.
Kvalita rodičů se brzy projeví i v postnatálním vývoji jedince, zejména v době laktace. V době parožení významně ovlivňují kvalitu trofejí i exogenní faktory, z nichž hlavní roli hrají životní podmínky. Mezi další faktory, ovlivňující hmotnost a kvalitu trofeje patří kondice jedince, zdravotní stav, a prioritně předkládaná výživa. Vysoká kvalita a energetická hodnota přijímané vyvážené potravy s optimálním poměrem bílkovin, minerálů a stopových prvků má pozitivní vliv nejen na celkovou expresi parůžků, ale primárně na zvýšení měrné hmotnosti (hustoty) parožní hmoty.
Pokračování v dalším čísle
Pavel SCHERER
člen Klubu autorů a člen ÚHKT
Tel. 724 218 513 www.scherer.cz

Zpracování dat...