Časopis Myslivost

Smutné jelení troubení

Myslivost 9/2020, str. 78  Jiří Kasina
Jsou v životě lidském okamžiky, které bychom buď vůbec prožít nechtěli, a nebo se snažíme se je odložit a oddálit co nejvíce. Ale kdo jiný než myslivci, kteří umějí číst v knize přírody, by měli vědět, že zákonitosti přírody přinášejí jak okamžiky radostné a veselé, okamžiky zrození a začátků, tak i okamžiky smutné, okamžiky konce a loučení.
I já nosil v povědomí již delší dobu slib, o kterém jsem věděl, že ho stejně budu muset dříve nebo později splnit. A tak jsem byl postaven před velmi obtížný úkol, rozloučit se nejen za sebe, ale i rodinu a za myslivce s Honzou Kupkou. S člověkem, který byl léta kamarádem, přítelem i učitelem, s Honzou, který celý život měl srdce doširoka otevřené pro všechny a všem srdce po kouskách rozdával. A právě srdce ho v podvečer 26.7.2020 zradilo naposledy.

Honza-Kupka-2-smutecni.jpgIng. Jan Kupka se narodil 27.11.1945 jako páté poslední dítě a jediný syn do rodiny hajného v Brdech a právě jeho mládí v lese mezi zvěří a ve skromných podmínkách zásadně formovalo jeho celoživotní postoje a názory. Vystudoval gymnázium v Příbrami a následně lesnické vzdělání na tehdejší Vysoké škole zemědělské v Brně. Po studiu začal pracovat v lesnictví u Vojenských lesů a statků, ale asi nejvíce si ho pamatujeme jako dlouholetého ředitele Interlovu, až na sklonku profesní kariéry se na chvíli vrátil do lesnické praxe.
Už ve třetím ročníku vysoké školy se oženil s Ludmilou a narodili se jim dcera Andrea a syn Jan, kteří je postupně obdarovali vnoučaty Honzíkem, Ondráškem, Petříkem a Kristínkou. Mnohokrát jsem byl svědkem  vyprávění, co Honza s vnoučaty podnikal, co je učil a jak je s láskou vedl k lásce k přírodě.
Honza Kupka byl velký bojovník, řadu let ho sužovala borelióza, měl problémy s páteří, přidala se bohužel arytmie srdce a potíže s dýcháním. Nic na sobě ale nedával znát, snažil se být do posledních chvil aktivní. Jsem ale jeden z těch, který ví, že ho mnohem více než zdravotní problémy sužovala velká nespravedlnost a pocit křivdy, kterou v sobě těžce nesl.
Byl totiž naprosto neprávem spojován s tím, že to byl on, kdo zavinil konec Interlovu. Při proslovu nad jeho rakví jsem se proto musel ohradit a jeho památku bránit. Honza se bohužel marně snažil nacházet v lidech jen to dobré a nedokázal dostatečně čelit pomluvám, lžím a intrikám, které záměrně používali ti, kteří v konci Interlovu viděli možnost získání vlastního finančního prospěchu. A tak je třeba si při vzpomínce uvědomit, že kdyby nebylo Interlovu, nebyl by dům ČMMJ, nebyla by pojišťovna Halali, nebyly by ale ani mnohé odchovny, střelnice a jiné akce a počiny na okresních mysliveckých spolcích. Za to vše Honza Kupka zaslouží plným právem poděkování.
Honza byl ale také velký sportovec, horolezec, cestovatel a milovník přírody. Vystoupal na Kilimandžáro, Mont Blanc, se synem prošli Island, byl i v daleké Patagonii, Ekvádoru a nebo v jihoamerickém pralese a jinde po světě. Bohužel se mu už nesplnil letitý sen poznat Čínu a navštívit Tibet.
Lásku k horám se snažil předávat i nám ostatním, a tak jsme s ním zažili nezapomenutelné zájezdy do Alp, navštívili jsme Gran Paradiso, Marmoladu, Isgl, Chamonix a další místa, vylezli jsme docela vysoko na Mont Blanc, ale třeba i na Ostrý Roháč. Účastníci postgraduálních kurzů zase jistě nezapomenou na spanilé poznávací myslivecké cesty napříč Evropou právě pod vedením prof. Hromase a Honzy Kupky.
Byl ale také zkušeným lektorem, zkušebním komisařem, hodnotitelem trofejí a vábičem. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl před pětadvaceti lety sedět u stolu společně s ním, Petrem Šeplavým, Alexem Krahem a Hermannem Wolfem, sedět u stolu, kde se zrodila myšlenka na Mistrovství Evropy ve vábení jelenů. Akce, které se dnes účastní 17 evropských států. Honza byl zcela přirozeně respektovaným nejzkušenějším a nejdéle a nepřetržitě fungujícím rozhodčím, společně jsme vytvořili pravidla mistrovství a právě on předával zkušenosti ostatním státům.
Při mistrovstvích jsme také procestovali celou Evropu, byli jsme ve Slovinsku, na Slovensku a v Maďarsku, v Polsku i Rakousku, ve Francii i Německu, daleko až v Litvě a Bělorusku, Honza učil i estonské jelenáře.
Vychoval jak prvního mistra Evropy Pepu Kaprase, tak hlavně čtyřnásobného mistra Honzu Brtníka. A já nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsme v litevském Kaunasu stáli na podiu pod českou vlajkou a naši mladí jelenáři v ten den obsadili první tři místa. Honza měl slzy v očích a já viděl jeho radostnou spokojenost a zadostiučinění, to byla pro něj ta největší odměna!
Honza byl držitelem mnoha mysliveckých vyznamenání a ocenění, ale ani já nevím, co kdy vlastně obdržel, on sám to totiž nevěděl. Na vyznamenání a medaile si totiž nikdy nepotrpěl a jeho největším oceněním byli spokojení a úspěšní adepti, správně a korektně ohodnocené trofeje, chvilky, kdy viděl, že mohl předat zase kousek svých bohatých znalostí a zkušeností jiným, hlavně mladým, že mohl zase o kousek posunout výše naši českou myslivost. Plným právem tedy Jan Kupka patří mezi velikány novodobé české historie a dnes už sedí u stolu sv. Huberta s prof. Hromasem a dalšími opravdovými mysliveckými znalci a odborníky.
Na Honzu budeme s láskou všichni vzpomínat, já osobně třeba i při cestě po D1. Kousek před Velkou Bíteší stojí v poli taková osamělá stará borovice, pod ní je malý skromný křížek. Vždy, když jsme jeli s Honzou okolo, musel jsem přibrzdit a on zdálky pozdravil „tu svoji holku“. On ji totiž zdravil už jako student, když dojížděl na školu.
A tak já teď pojedu k té borovici, pohladím jí po rozpraskané kůře a pošeptám jí poslední pozdrav od Honzy, aby věděla, že už jí Honza bohužel nepozdraví. Ta borovice teď už i pro mne  bude nadosmrti borovicí Honzovou.
Ale nejen po cestě do Brna si můžeme všichni na Honzu vzpomenout. Za chvíli se začnou ozývat každoroční velebné hlasy říjících jelenů, hlasy, které Honza tolik miloval a tak úžasně napodoboval. Letos to budou hlasy i tak trochu smutné, pozdravující tam nahoru ke sv. Hubertovi toho, který jim rozuměl tak, jako málokdo jiný.
Važme si, co pro českou myslivost Jan Kupka vykonal, uchovejme si v paměti jeho světlou památku, odešel nám jeden z velikánů české myslivosti. I proto letos bude jelení troubení smutné.
Honzo, přijmi za nás všechny symbolický poslední úlomek a poslední smutné Lovu zdar!
za redakci Myslivosti a české myslivce
Jiří KASINA

Zpracování dat...