K napsání podobného článku jsem se odhodlával dlouhou dobu. Důvodem byla skutečnost, že mi unikal nápad celkové koncepce a zejména vhodná alegorie, pomocí které bych nastávající genezi myslivosti co nejlépe vystihnul.
Myslivosti se aktivně věnuji již více než třicet pět let. Stala se mi vášní, náplní velké části života a životním stylem celé rodiny. Téměř tři desetiletí funguji jako myslivecký hospodář, lektor a zkušební komisař. Pravidelní čtenáři těchto stránek mne znají coby člena redakční rady, aktivního přispěvatele a autora. To, co se nyní děje s celým oborem myslivosti, mne proto nutí k hlubokému, v mnohých ohledech nijak lehkému zamyšlení nad možnými směry budoucího vývoje.
K napsání podobného článku jsem se odhodlával dlouhou dobu. Důvodem byla skutečnost, že mi unikal nápad celkové koncepce a zejména vhodná alegorie, pomocí které bych nastávající genezi myslivosti co nejlépe vystihnul. Soudobou situaci nechápu v žádném případě jako bleskovou revoluční změnu, ale především jako evoluční vývoj, který má za sebou, ale i před sebou, dlouhou cestu a který právě nyní dospívá do jisté přelomové fáze.
Předpokládám, že s mými názory, myšlenkami i postřehy nebude řada čtenářů a kolegů souhlasit. Budiž, mají na to plné právo. Nejedná se o výsledek žádné studie. Publikuji je především jako úvahu vyplývající z okolností, které mám možnost kolem sebe dlouhodobě pozorovat. A především vnitřně cítit.
Paralela s jarní povodní
Změny, které se na nás chystají bych asi nejlépe připodobnil k povodni přicházející do nížin v období tání sněhu. Není pouhým důsledkem toho, že na jaře začne svítit slunce. Její původ totiž sahá mnohem, mnohem dál. Vyrůstá z posunu atmosférických útvarů kdesi nad Atlantikem, z následující změny směru proudění vzduchu, vzrůstu teploty, a mnohých dalších souvislostí. Projeví se nejdříve ve změně hustoty sněhu, postupném odtávání, plošném odtoku vody a jejím hromadění v erozních rýhách. Osvobození prvních bystřin přichází teprve v následující fázi.
Od tohoto okamžiku se začíná rodit povodňová vlna, která mohutní s každým dalším soutokem. Ve finále se může prohnat jako pustošící bestie krajem. Nebo se naopak sice nezadržitelně, nicméně s neoddiskutovatelnou grácií, rozlije do širokých záplavových oblastí, kde jen lehce pohladí kmeny staletých stromů a dočasně ohne větve keřů. Po opadnutí hladiny se pak díky jejím darům vše vesele zazelená a zrodí se nový život.
Průběh povodně závisí od jejího zárodku až po konec na mnoha faktorech. Dnes v první řadě na rozumu lidí sedících u propustí vodohospodářských děl, kteří kontrolují vzedmuté masy. A v té neposlední na osvícenosti celých generací, které formovaly okolní krajinu. Minimálně díky těmto dvěma skupinám se dá pracovat i s běsnícím živlem a usměrnit jej tak, jak je to třeba.
Pro čtenáře, kteří by se snad obtížněji prokousávali tímto zobecňujícím úvodem, mám malé doporučení – zajeďte se osobně podívat na Třeboňsko na tzv. Rozvodí rozdělující Lužnici na Starou a Novou řeku. Postůjte v tichém zamyšlení nad velikostí myšlenky, která tento malý technický zázrak a jeho důsledky pro krajinu i lidi v ní žijící zrodila. Možná právě zde pochopíte, co jsem chtěl naznačit…
Naše myslivost se totiž nachází na podobném rozvodí a povodňová vlna změn již dorazila k prvním stavidlům. V nejbližších týdnech bude záležet právě na moudrosti lidí, kteří mohou ovlivnit, ne-li přímo ovládat, podobně koncipované pochody. Koneckonců bude ale záležet i na nás – řadových myslivcích – kteří onu pomyslnou mysliveckou krajinu každodenní prací utváříme. Konečný výsledek změn pak může mít pro celý obor oba výše popsané extrémní výstupy.
Legislativní rámec
Na způsob dalšího fungování odvětví myslivosti v České republice, a v souvisejícím důsledku také na volně žijící zvěř, bude mít zcela zásadní vliv způsob vypořádání chystaných, respektive již schválených legislativních změn. Z oné záplavy návrhů a na papír položených myšlenek, bych rád upozornil na tři nejdiskutovanější – tzv. kůrovcový přílepek, přílepky k zákonu o invazních druzích a chystanou komplexní novelu Zákona o myslivosti (předesílám, že tento text vzniká v polovině května 2021 a situace se během několika týdnů zbývajících do jeho otištění může radikálně změnit).
Přestože si to velká část myslivců nechce připustit, je momentálně největší hrozbou první z uvedených úprav, která již dveře zákonodárného sboru opustila a vstoupí v platnost v listopadu letošního roku. Na jejím základě se od píky změní způsob mysliveckého plánování, a především evidence ulovené zvěře (nedojde-li samozřejmě k urychlené nápravě). A to takovým způsobem, jaký nepamatujeme.
Plány lovu přestanou být postupně pod kontrolou uživatelů honiteb, kteří se zvěří každodenně pracují, a kteří jediní vědí (nebo by alespoň měli vědět!), kolik jí v naší současné krajině ve skutečnosti žije. A samozřejmě také vědí, jedná-li se v rámci daných regionů o stav z hlediska poškození prostředí únosný či nikoliv, což je naprosto rozhodující.
Namísto nich bude o tomto faktu rozhodovat nezávislý odborný posudek externích osob, které se v honitbách objeví jen na krátký čas, prohlédnou tu strom, tam pole, a za celkově horentní sumy placené z kapes daňových poplatníků rázem „moudře“ stanoví, jak se budeme nadále (v rámci nájemních vztahů hrazených plně z kapes našich) chovat.
Přestože dosud nikdo nezveřejnil přesný postup, jakým bude vše probíhat, budeme (od listopadu 2021!) předkládat státní správě markanty z ulovené zvěře a zanášet do systému digitální důkazy o naší činnosti. Vymknou-li se výsledky z externě stanovených mantinelů, zaplatíme rozdíl v podobě finančních penalizací opět my.
O tom, že tuto skutečnost psychicky celá řada myslivců neunese a se svým celoživotním koníčkem skončí, netřeba hovořit. Veškerá tíha se pak přesune na zbývající a prozatím odolnější. Uvedení tohoto přílepku v život tak bude znamenat zcela jistě první malou povodeň, která již ve skutečnosti pění kousek od našich dveří…
Druhou tragédií může být pro mnoho uživatelů schválení některého z nápadů opětovně „přilepených“, tentokrát k návrhu zákona o invazních druzích. Osobně považuji za nejvíce alarmující myšlenku na umožnění lovu pachtýřům malých pozemků (od 5 hektarů výměry). Zde se můžeme sice pokusit vymýšlet jejich „odstavení“ v podobě různých úprav provozních řádů honiteb, omezení povolenek k lovu či stanovením dalších podmínek pro jejich přidělování.
Nejsem právník, nicméně se obávám, že výsledkem budou minimálně tahanice, pletichaření a vyčerpávající soudní spory. Vydání podobných povolenek se uživatelé honiteb následně plošně stejně neubrání. Jak pak bude vypadat chov zvěře, dodržení myslivecké etiky, zásad průběrného odstřelu, věkové i pohlavní struktury a další souvislosti, si netroufám ani odhadnout.
Kdo na to doplatí, to ovšem vím bezpečně – volně žijící zvěř. V krajním případě budou v honitbách pronajatých často za statisícové částky zdarma lovit uživatelé několika hektarů polí přilepených k lesním celkům v rámci vyrovnávání hranic a přičleňování pozemků. Výsledkem nebude nic jiného, než vypovídání nájemních smluv a další úpadek mysliveckého hospodaření.
Třetí legislativní vlnou je chystaná novela celého zákona o myslivosti, která již byla Ministerstvem zemědělství zpracována a předložena k diskusi. Výše uvedené problémy by se jejím přijetím vyřešily. Nicméně jsem pesimistou s ohledem na schválení dokumentu během tohoto volebního mandátu. Ve Sněmovně leží několik set podobných, s ohledem na velmi obtížný „covidový rok“ mnohem důležitějších materiálů. A čas se krátí. Pomineme-li hlasy volající po předčasných volbách, je nejzazším teoretickým termínem říjen letošního roku. Vzhledem k tomu, že za pár týdnů začnou prázdniny a dovolené, nám již hodiny v podstatě dotikaly…
Z hlediska obsahu tohoto matriálu vidím jako nejcitlivější dopad do každodenního mysliveckého života vznik navrhovaného centrální informačního systému zpracovávajícího komplexně mysliveckou evidenci. Pro osvícené myslivecké hospodáře i státní správu by při rozumném provozním nastavení (a odpovídající prováděcí vyhlášce) mohl být výrazným zjednodušením práce. Při vší úctě ke svým kolegům je nicméně naprosto jasné, že mnoho z nich odpovídající úkony prostě nezvládne. Ať již z pohledu technického vybavení, vlastních IT kompetencí či pouhé ochoty se novince podřídit.
Vše pak bude opět na bedrech mysliveckých hospodářů, budou-li tedy ochotni za svoje kolegy celou agendu zastřešit, což vidím v plné výši jako nereálné. Z časového pohledu, z pohledu vlastních reálných výdajů na chytré telefony, dostupná mobilní data, rychlá internetová připojení a další. Spolky se v tom případě musí připravit na odpovídající kompenzace.
Nedojde-li k odladění těchto mechanismů, bude efekt obdobný, jako již výše popsaný – dojde k odchodu části aktivních myslivců, složení funkcí řady mysliveckých hospodářů a ke kolizím s orgány státní správy myslivosti.
Vše mají v tomto směru nyní v rukou zákonodárci sedící u stavidel této legislativní vlny. Ozvěme se, prosím, také my, tvůrci oné pomyslné, výše nastíněné myslivecké krajiny, podpořme u svých poslanců a senátorů boj proti monstrózním a nepromyšleným nápadům.
Jako nejrozumnější řešení vidím urychlené přijetí jiného, již předloženého návrhu – zrušit jediným paragrafem jak již platné, tak i chystané přílepky k ostatním zákonům, dočasně ponechat současné znění zákona o myslivosti a rozvinout hned po volbách a ustavení nové Vlády i Sněmovny opravdu odbornou diskusi nad zákonem novým.
Netvrdím, že současný stav je bezchybný. Nicméně v něm již pár let žijeme, jsme s ním schopni pracovat, ochránit naši zvěř, která je součástí společného dědictví a bohatství celého národa i naše společné životní prostředí…
Jednotná a silná Jednota
Druhou zdrojnicí zvedající povodňovou vlnu změn v myslivosti představuje aktuální dění v rámci Českomoravské myslivecké jednoty, kterou v následujících týdnech čeká veledůležité volební jednání. Jeho výsledkem bude dovolení zbývajících členů Myslivecké rady tvořících nejužší vedení, tzv. předsednictvo. Právě tyto volby mnohé napoví o dalším směrování, funkčnosti, ba troufnu si říct, o šancích na přežití naší největší myslivecké organizace.
Téměř mne již unavuje opakovat znovu a dokola ony neustále omílané argumenty o nutnosti jednotného postupu či silné skupiny se silnou lobby. Je to ale tak neskutečně důležitý stavební kámen v myslivecké protipovodňové ochraně, že jej vynechat zkrátka a dobře nemohu. Vzhledem k prostoru se ovšem omezím na některá základní konstatování a pár namátkově vybraných příkladů, které snad znovu zodpoví otázku, proč jako řadový myslivec potřebuji vůbec nějakou organizaci.
Největším omylem a mýtem je přístup k pojištění. Členství v ČMMJ není pojištění! Členství nám pojištění zajistí jako jeden z benefitů! Bohužel, ten s viditelným přínosem pro každého člena. Zajistit jej lze samozřejmě i jinak – přímo u komerčního subjektu. Za polovinu peněz. Ale bez benefitů dalších. A samozřejmě s jinou mírou pojistného krytí (chybí zde například základní úrazové pojištění).
Jednodušeji řečeno – podívejte se, prosím podrobně, co nám nabízí ostatní produkty. Nepřivolávám nikomu nic zlého, chraň Bůh, nicméně si zkuste hypoteticky představit postřelení špičkového manažera s následujícím chirurgickým zákrokem, pár týdnů trvající pracovní neschopností a ušlým ziskem. Dost možná, že nám nebude stačit ani výše pojistného plnění náležející členu ČMMJ. Nicméně bychom si v tomto hypotetickém případě měli skutečně porovnat rozdíl (uhrazený z kapsy hypotetického střelce, kterým se může, bohužel, stát kdokoliv z nás) oproti plnění „levné a super“ pojistky. Víra, že mě se to stát nemůže, samozřejmě hory přenáší. Finanční kompenzace však nezůstane na opačné straně hřebene. A může činit i částku se šesti nulami na konci.
Přestože je pojištění velmi citelným a citlivým benefitem, je v členství, kterým přispíváme k zachování existence naší organizace, zakomponována řada výhod sice momentálně nezúročitelných, nicméně do budoucna jednoznačně přínosných. I těch na první pohled neviditelných. Vyberu z nich s odpuštěním opět víceméně heslovitě.
Na prvním místě se znovu vrátím k výše nastíněné legislativní vlně. Máme jako řadoví myslivci skutečně představu, kdo stojí za neustávajícím bojem o přijetí alespoň částečně rozumného znění odpovídajících paragrafů? Kdo vehementně bojuje proti zákazu olova? Kdo se snaží o prosazení ústavního práva na držení zbraně v ČR? Kdo napomohl zařazení myslivosti na seznam nehmotného kulturního dědictví? Kdo lobuje za myslivost na úrovni Evropské unie? Kdo nejintenzívněji pracuje s poslanci? Kdo vysvětluje trpělivě souvislosti napříč politickým spektrem a napříč zájmovými skupinami?
Na dané otázky odpovím jednoduše. Především zástupci ČMMJ. Řadoví členové. Jednotliví nadšenci i celé skupiny. Okresní myslivecké rady. A zejména ti, kteří jsou nejvíce vidět – vedení prozatím silné myslivecké organizace, které musí být chápáno jako skutečný partner pro každého. Právě proto jsou nadcházející volby tak důležité.
Prosím jednotlivé delegáty, aby vybírali opravdu uváženě. Ne na základně osobních ambicí, sympatií a regionální příslušnosti. Pouze na základě zdravého selského rozumu. Aby volili osobnosti, které se opravdu viditelně zasadily o rozkvět naší myslivosti. Které dokázaly v předchozích letech svojí prací, že jsou pro celou myslivost schopny mnohé udělat a i mnohé z osobního života obětovat.
Z dalších přínosů organizace s dovolením vynechám ty, které jsou neustále připomínány, protože jejich výčet by byl přepestrý. Jedná se o aktivity v rámci podpory spolkového, kulturního a společenského života, prezentaci myslivosti navenek i tolik důležitou práci s mladou generací. Zaměřím se pouze na ty, které mají jednoznačný dopad na každého jednotlivého myslivce a které mu přinášejí, i když si to nechce uvědomit, jednoznačný osobní benefit.
Jedná se o zkoušky z myslivosti, zkoušky pro myslivecké hospodáře a zkoušky loveckých psů. Tuto kvalifikaci potřebujeme všichni. Bez základních zkoušek nevezmeme nikdo do ruky zbraň. Bez lovecky upotřebitelného psa nemůžeme provozovat žádnou honitbu. A bez doslova každodenní práce mysliveckého hospodáře nikdo z nás do honitby s puškou ani nevkročí, natož, aby ji nabitou pozvedl.
Uvedené kvalifikační předpoklady opět zajišťuje v plošně nenahraditelném rozsahu ČMMJ. Za přijatelných organizačních, odborných, a především pro všechny finančně dostupných podmínek. Nikdo ale vlastně nenahraditelný není. Věřím, že v naší společnosti by se v tomto případě náhrada velmi rychle našla. Ovšem z řad komerčních subjektů.
Nechápe-li někdo, co tím míním, dovolím si opět malé hypotetické rozvinutí. Nedělám si žádné iluze, že by celé procesy nebylo možné nahradit (legislativně i organizačně) tak, aby je někdo zajistil z pozice podnikatelské úrovně. Tehdy by to ovšem bylo „v plné palbě“, tedy za úhradu plných režijních nákladů a s odpovídajícím ziskem organizátora. Převedeno do řeči desetinných míst – k poplatkům účtovaným ČMMJ svým členům si klidně můžete připsat jednu nulu. Myslím, že daleko od pravdy nebudu. A k úplné dokonalosti pak už zbývá jediné – přidat do systému povinné periodické přezkoušení. Pochopitelně za odpovídající poplatek…
Pozorní čtenáři zajisté pochopili že jsem se nyní již dostal od tématu nového vedení, které má nejen zajistit to, aby současný systém nadále fungoval, ale především to, aby se stabilizoval, zmodernizoval a zdokonalil, k celkovému fungování ČMMJ. Je to opět téma na dlouhé povídání a hlubší samostatné zamyšlení, protože „bolavých míst“ je mnoho.
Začínají již zmíněným uvědoměním si významu jednotlivců pro život a existenci organizace a významu organizace pro život každého (paradoxně i neorganizovaného) myslivce.
Zde mne nejvíc zaráží, kolik kolegů, kteří „nějakou ČMMJ vůbec nepotřebují“ bez nejmenších skrupulí využívá automaticky výhody pramenící z jejího fungování (viz výše popsaný systém vzdělávání, kterým prošla drtivá většina myslivců, kvalifikaci loveckých psů nebo jen zprostředkování výplaty dotací na myslivecké činnosti).
Pokračovat samozřejmě můžeme vztahem vůči okresním mysliveckým spolkům, jejichž prostřednictvím jsme členy ČMMJ, vztahy mezi okresními spolky a vedením se sekretariátem v Praze.
Tento bod stojí za samostatnou malou vsuvku. Jsme vesměs patrioté, dnes s okresní subjektivitou a vlastním majetkem. Takže mnohdy slyším, že „ty nahoře“ k ničemu nepotřebujeme. Opět zdůrazním, že nejsem právník. V konečném účtování by ale tento jednoduchý výklad mohl podle mého názoru doznat určitých trhlin. Možná bychom byli mnozí nepříjemně překvapeni. Pro mnohé není například zcela jasné organizování výše uvedených kvalifikačních programů. Pověření pocházející od Ministerstva zemědělství totiž drží ČMMJ Praha a na pobočné spolky je pouze deleguje. Stejně tak jim je ale může odebrat.
Na všech vztahových úrovních v rámci ČMMJ, počínaje jednotlivými myslivci, a konče komunikací okresů s ústředím, je nyní třeba udělat spoustu další práce. A především změnit filosofii v přístupu ve vzájemných kontaktech…
Dílčí závěr
Alegoricky vykreslená povodňová vlna, na které se nyní veze česká myslivost, již vyrazila nezastavitelně na svoji pouť. Pro zasvěceného to není věc zhola neočekávaná, vývoj je přirozený a přizpůsobení se měnícím se vnějším podmínkám je zcela nevyhnutelné. Do značné míry záleží ale i na nás, myslivcích, jaký bude průběh této potopy a jak se s ní dokážeme sžít, protože bránit se přívalu pouhou snahou o jeho odražení nemusí být tím nejúčinnějším způsobem.
Máme v podstatě dvě varianty. Pasívně stát na břehu, sledovat, jak jej vlna podemílá, a nakonec i s námi strhává. Někteří se z kalné vody určitě dostanou na suchou zem. Bohužel se ale obávám, že bude mnoho těch, kteří se již nad hladinu nikdy nevynoří.
Druhou možností je pokusit se blížící se příval vhodně usměrnit a využít jeho nezměrný potenciál. Nechat jej rozlít do krajiny a následně pozorovat, jak uklidněná hladina zvolna klesá. Již staří Egypťané věděli, že se nakonec vynoří úrodný nános, který jim poskytne šanci na ještě větší prosperitu.
A každá povodeň má ještě jeden bezesporu pozitivní přínos – i z těch nejukrytějších koutů vyžene hmyz a odnese prach usazený za předchozí dlouhá období nečinnosti. Kéž by bylo pro naši myslivost stejně obrodné i přicházející období a kéž by s sebou definitivně neodneslo to dobré, co má po každé povodni zůstat zachováno…
K danému tématu zůstává ještě mnoho nevyřčeno. Bude-li mi to případnými ohlasy a náklonností redakce umožněno, rád bych se k němu ještě vrátil v příštím čísle Myslivosti. S upřímným pozdravem Lovu a myslivosti zdar!
Josef DRMOTA