Sedím tedy na zahradě domku v Lichocevsi, mým hostitelem je
Jan Fiala, kynologický referent MS Svrkyně - Velké Přílepy. Tento muž sympaticky zažraný do myslivosti mi prozradil, že pracuje jako reklamační technik ve stavební firmě. Jinak celý život zastával poměrně vysoké manažerské posty, o kterých se už ale nechce bavit.
Takže pojďme hned do honitby…
Honitba Svrkyně - Velké Přílepy má papírovou rozlohu asi 1120 ha, reálně se velikost pro výkon práva myslivosti každoročně zmenšuje. Jsme na hranici Prahy a doslova tu bují výstavba satelitů. Takže využíváme myslivecky asi tak 850-900 ha a bohužel výstavba stále roste. Dalším faktem je to, že do honitby patří okolí hradu Okoř, vedou tudy velmi frekventované turistické trasy, a nejen za pěkného počasí je údolí kolem hradu plné lidí, cyklistů, pejskařů. Lov je pak velmi obtížný, není totiž výjimkou, že sedíte na čekané a za tmy vám vyběhne pod kazatelnu běžec s čelovkou, který se ještě diví, proč tam v noci sedíte. Honitba je z asi 90 % polní, lesní plochy jsou jen kousky, které se ani za pořádný les nedají považovat.
Kolik je vás členů? A jaké je složení, místní lidé, a nebo Pražáci?
Je nás dvacet čtyři členů, máme tři adepty, kteří čekají na zkoušky z myslivosti a doufám, že se rozšíříme a omladíme. Polovina členů jsou buď místní nebo z nejbližšího okolí, druhá polovina jsou členové bydlící v Praze. Věkový průměr je asi jako všude poměrně vysoký, takže se budeme snažit hledat nové tváře. My mladí, kterým už je čtyřicet a víc, toho už taky máme někdy nad hlavu, takže potřebujeme omladit základnu.
Pojďme k charakteristice druhů zvěře…
Ze spárkaté je samozřejmě hlavní srnčí, na tom to stojí. Máme docela dobrou kvalitní populaci a je to i zásluhou dobré práce mysliveckého hospodáře, který dbá na správný průběrný odlov. Z drobné zvěře to je bažant a zajíc. Bohužel tím, že je tu obrovský provoz, máme i vysoké ztráty na silnicích. Zvěř vytlačují pejskaři a turisté i z těch posledních trochu klidových zón. Zvláště za poslední rok je extrémní tlak na zvěř. Ročně lovíme kolem osmi až deseti srnců, stejně tak holé zvěře, záleží na počtu evidovaných úhynů.
A černá zvěř? Řešíte škody?
Tak ta tu stálá není. Většinou jen přechází, je taková sezónní. Vloni jsme sice střelili něco kolem dvaceti kusů, ale průměr je kolem deseti. Vše je to odvislé od skladby plodin. Vloni jsme měli kukuřice poměrně dost, tak se tam prasata stáhla a byla tu déle, letos máme kukuřice minimum, takže to ovlivní jak početnost, tak i celkový úlovek divočáků.
Škody naštěstí tím pádem ani moc nemusíme řešit, hlavní část polí a luk obhospodařuje farma Hole rodiny Poláčků. Snažíme se jim jít maximálně vstříc a škodám zamezit. Máme odlovy v místech, kde by škody hrozily. Tak se snažíme škodám předcházet a farma po nás zatím žádné náhrady škod nepožadovala. Je to o vzájemné komunikaci a dobré domluvě, zatím se to tak daří.
Už jste řekl, že je honitba postavená i na drobné zvěři, pojďme k ní. Sám vím, že se tu kdysi lovilo hodně, a i pravidelně odchytávalo na vývoz…
Ano, i já jsem mnohokrát poslouchal, co se tu lovilo zajíců, tři sta na jednom poli bylo normální. Tady to opravdu bylo velmi dobře zazvěřené zaječí zvěří, ale ty doby jsou bohužel pryč. Posledních osm let jsme tady zajíce vůbec nelovili, ti šli hodně dolů. Vloni jsme měli poprvé hon na zajíce. Naplánovali jsme jich ulovit dvacet, to se také ulovilo. Letos to vypadá velmi dobře, populace se zvedá. Zaječí zvěři se tu snažíme také pomáhat. Udělali jsme krmelečky, v honitbě máme napáječky, a ač nám tu sice protéká potok, celé léto jsme vozili vodu na místa, kde bylo sucho. A na stavech zvěře se to projevilo, počty jdou zase nahoru.
Platí to také pro bažanta?
Co se týče bažantí zvěře, tak když to vezmu historicky, lovilo se tu běžně čtyři sta divokých kohoutů za hon. To si částečně pamatuji i já, ale posledních pět let zpátky lovíme kolem dvaceti až třiceti divokých kohoutů a to jen ve vybraných lokalitách. Kde byly plochy dlouhodobě ponechány ladem, tam se začala zvěř objevovat. Bohužel pod tlakem výstavby taková místa mizí. Přijedou bagry a za chvíli vyroste další satelit. Nejen bažanti jsou vytlačeni a mají stále méně vhodných lokalit, kde by mohli být stranou turistického ruchu, v klidu hnízdit a nerušeně vyvést kuřata.
Naštěstí máme uznanou bažantnici, letos líhneme okolo 1200 bažantů. Také nově zkoušíme odchovat bažanty i polodivoce. Viděl jsem reportáž z Maďarska, jak pod krůtami odchovávají bažantí kuřata a nadchnul jsem se, a nakonec se rozhodlo, že vyzkoušíme tuto metodu i u nás. Nakoupili jsme tedy krůty. Dnes dopoledne jsme dělali na odchovně ohrádky a už tam krůty sedí na podkladcích. Jsem moc zvědavý na výsledek, zda by to mohla být cesta, aby se bažantí populace zvedla.
Povídejte, to mě docela zajímá…
Krůta je venku, tu nemáme pod sítí. Kolem ní je zpočátku jen ohrádka, v které kuřata do třech týdnů věku jen poletují. Zhruba v osmi týdnech už by měla kuřata normálně lítat a hřadovat na stromech v okolí až do výšky 30 m. Pod jednu krůtu se dá dát 45 až 50 kuřat, které si ohlídá a vychová. Doma na zahradě jsem měl připravených šest krůt určených pro odchov bažantů, o které jsem se celý rok staral. Pak ale do ohrady vlítla liška, a nezbylo z nich vůbec nic. Narychlo jsem sehnal nové krůty. Pokud se nám odchov podaří, do budoucna je problém s nedostatkem krůt vyřešen. Líhneme si vlastní divoké krůty.
No a co s krůtami v honitbě, když bažantí kuřata vyvedou?
Zase je odchytáme, dáme je ke mně na zahradu a budeme se o ně starat, to by neměl být problém.
Jsou tu také nějaké koroptve? Ty jste nezkoušeli odchovat?
Víme zhruba o čtyřech, pěti hejnech, pohybují se u hranic honitby. Ano, jsou tady, víme o nich. Tyto stavy jsou v podstatě dlouhodobě neměnné. Nezdá se, že by koroptví populace nějak narůstala. Máme v plánu do budoucna zkusit pomoci i jim, ale bůh ví, jak to tady bude vypadat. Víme také, že je možné využít na podporu těchto druhů zajímavý dotační program. Plány jsou jedna věc, ale chce to řešit postupně a v závislosti na vývoji situace.
Jak se vypořádáváte s pernatou a srstnatou dravou zvěří?
S pernatou se vypořádat nedá, na polích je šílený stav. Loňský rok byl plný hrabošů, tak i počty dravých ptáků šly nahoru. Motáci jsou tady všude, máme tu jestřáby i výry, takže tlak na drobnou zvěř je velký. Co se týče srstnaté dravé zvěře, máme tu jezevce, těch je tu opravdu dost. Samozřejmě jsou tu lišky, které intenzivně lovíme. Ročně jich ulovíme kolem pětadvaceti, ale máme také nepsané pravidlo, že jsou měsíce, kdy se i liškám dává klid. Jezevce lovíme jen v době lovu, stejně tak i kunu.
Máme také jednu umělou noru, ale vzhledem k ne úplně šťastnému umístnění, nám moc dobře nefunguje. Je blízko roklí, které jsou podnorované úplně celé, takže umělá nora lišky už tolik neláká. Do budoucna bychom chtěli udělat i nějaké lapací nory. Není to jen o penězích, ale i o čase. Zkusíme také využít dotace. Děláme toho však tolik, že je nezbytné tyto činnosti seřadit dle priorit.
Pokud mám správné informace, tak se snažíte odchovávat nejen bažanty, ale také divoké králíky a zajíce…
Ano, chtěl jsem odchovávat i zajíce, ale pokud bude mít místní populace nadále stoupající tendenci jako v posledních několika letech, tak je zatím odchov zajíců zbytečný. Jen pro porovnání, na poli za domem bylo loňskou zimu na sněhu vidět 50 zajíců najednou, letos už jsem jich napočítal stovku. Přitom léta předtím to bylo jen o pěti nebo šesti zajících. Pozoruji tedy docela progresívní vývoj a jen držím palce, aby to tak bylo i nadále.
Co se týká divokých králíků, tak asi ještě před patnácti lety tu byly obrovské kolonie. Pak přišla myxomatóza a sbírali se stovky králíků do rovnou pytlů. Byly tu dvě hlavní lokality, kde bylo králíků nejvíc, jedna kolem naší bažantí odchovny a druhá v části okořského údolí. Řekli jsme si, že když už tam jednou byly, tak proč bychom je nezkusili znova. Jako chovný základ jsme nakoupili králíky 12 krevních linií, které jsme sehnali z celé republiky. A tak jsme začali s odchovem divokých králíků v Lichocevsi s pracovním názvem „Lichocevský divočák“ 😊. Odchováváme je u mě na zahradě v králíkárnách a roční odchov je kolem 500 králíků.
A ty vypouštíte?
Zatím jsme vloni vypustili na zkoušku 26 kusů a chceme počkat, co se stane. Zda je nesebere škodná, a jestli až se podhrabou z vypouštěcí voliéry, budou schopni se roztáhnout po okolí a udržet ve volnosti. Již v loňském roce se králíci dokázali podhrabat a první vrhy vyvést ve vlastních norách v okolí voliéry. Letos už jsou asi kilometr na každou stranu a je vidět, že se populace adaptovala. Všichni, kdo se již chovem zabývali, mě upozornili, že první tři roky jsou rozhodující. Teprve pak se ukáže, zda to má smysl, zda se dokáží udržet. Takže ještě chvíli počkáme. Pokud se nám způsob odchovu a vypouštění osvědčí, půjdeme do toho naplno.
Ani nevíte, jak vám držím palce, a rád se přijedu po čase na zkušenosti zeptat. Původně jsem ale k vám přijel, protože jsem na FCB stránkách zjistil, že se vám osvědčila metoda ochrany zvěře pomocí pachových přípravků a máte také velmi dobré zkušenosti s ochranou srnčat. Zkuste se tedy pochlubit…
S pachovými přípravky kolem silnic máme velmi dobrou zkušenost. Začínali jsme s kartonem Hagopuru a pěnou na frekventované části silnice z Velkých Přílep. Za poslední roky tu provoz narostl extrémně. Každoročně tu zahynulo minimálně deset kusů srnčí zvěře pod koly aut na přibližně kilometrovém úseku. Jakmile jsme nainstalovali sloupky s pěnou a doplnili koncentrát, ztráty šly rapidně dolů. Vloni jsme na stejném úseku silnice měli jen jeden sražený kus.
Velmi dobré zkušenosti máme také s použitím pachových repelentů Hagopur v rámci ochrany zvěře při senosečích. Nejprve porosty projdeme se psy, přitom rozmisťujeme také smotky z dřevité vlny napuštěné repelentem. Je to velmi dobré, praktické, dobře se smotky rozmisťují, docela dlouho vydrží. Hlavním přínosem je, že se ekologicky nezávadné smotky z dřevité vlny na rozdíl od plašičů, nemusí před sečí sbírat.
Jakmile plochu projdeme a zapachujeme ze strany, odkud srny přicházejí do porostu, dáme na kraj pole i kolíky s napuštěnou pěnou. Srny si srnčata většinou z takto zapachovaných ploch přes noc odvedou do bezpečí, ale hlavně je do takto ošetřeného prostoru nepřivedou zpět. Je také potřeba znát místa, kde srny rády srnčata odkládají a zabezpečit je o to více.
Se zemědělci je vztah dobrý?
Vše je vývoj v časové ose. S nadsázkou řečeno, začínali jsme tak, že jsme na sebe koukali skrz prsty. Každý rok se posunujeme dál a dál. Dcera majitele a vlastně již i spolumajitelka Farmy Hole s námi chodí vyhánět a syn jezdí přímo s žacím strojem. My porost proženeme a nahlásíme, zda a kde jsme nalezli srnčata. On pak v těchto místech jede pomaleji, na traktoru má nainstalované plašiče a ještě troubí. Správné sečení probíhá od prostředka do stran, z důvodu možnosti úniku zvěře. I tento postup je zde dodržován. V posledních pěti letech jsme každý rok měli mezi dvěma až čtyřmi posekanými srnčaty, které se nepodařilo zachránit. Vloni byl první rok, kdy se nám podařilo zachránit všechna srnčata při sečích. Z vyprávění vím, že za hluboké totality se na jednom poli posekalo i osmnáct kusů. V hospodě se chlapi málem chlubili, kdo jich seknul víc.
Když skončí senoseče, tak si všichni účastníci vyhánění užijí dovolenou a v září po prázdninách v naší klubovně na střelnici připravíme večírek, na kterém spolu s hospodářem, předsedou a zástupcem farmy Hole všem poděkujeme a zhodnotíme úspěšnost našeho konání. Ti, kteří pomáhali při vyhánění, dostanou diplom, vyhlásíme vítězku již tradiční pekařské soutěže „O nejlepší buchtičku”, pojíme a popijeme. Po domluvě, mají vůdci se svými čtyřnohými kamarády možnost si za odměnu přijít do naší honitby potrénovat v divoké zvěři. Za ta léta jsme už fajn parta kamarádů a na toto setkání se všichni moc těší.
A to vyhánění se psy probíhá jak?
Co se týká této činnosti, tak v našem spolku se vyhánělo před sečí vždy. Já jsem to dostal před pěti lety na starost. A protože mám hodně kamarádů, cvičím se psy a stále se pohybuji mezi kynology, tak jsem to vzal jako výzvu a postupně se vyhánění ve Svrkyni stalo již společenskou akcí. Začínali jsme hlavně s lidmi, kteří za mnou jezdili cvičit a když jsem je požádal, rádi přijeli pomáhat i při vyhánění. Pak se to pomalu rozkřiklo a začali jezdit i kamarádi kamarádů atd. Jednou mě pozvali na seminář na Kladno říct veřejnosti o problematice při senosečích. Dojel jsem tam a dostal jsem se mezi takové ty echt ochránce. Měl jsem trochu strach, ale nakonec z toho bylo příjemné posezení. Hezky jsme si popovídali, a oni díky tomu zjistili, že myslivost není jen o lovu zvěře, ale že se dá dělat něco i pro její záchranu.
Účastníci semináře měli zpočátku jiné názory, ale jak jsme se postupně bavili o způsobech ochrany zvěře a o činnostech myslivců, tak se začali ptát a více zjišťovat, o co vlastně jde. Najednou se jim otevřely obzory, přijeli se podívat sem k nám a jezdí stále. S radostí musím konstatovat, že je to posunulo od zarytých názorů ochranářských aktivistů k lidem nakloněným myslivosti. Snaží se s myslivci spolupracovat a funguje to skvěle. Byly mezi nimi i velké milovnice lišek, které odsuzovaly myslivce jen proto, že tuto zvěř loví. Vysvětlil jsem jim důvody, kvůli kterým je nutné populaci lišek udržovat v únosném stavu. Nejdříve to nechtěly pochopit a dnes to již berou jako součást chovu zvěře. Osobně mám s těmito dobrovolníky opravdu jen dobré zkušenosti. Založili si fb skupinu:
Vyhánění srnčat - senoseč, Kladensko.
Když se dozví, že se v okolí začne sekat, spojí se zemědělci i mysliveckými spolky a jsou jim nápomocni při vyhánění zvěře. Takto se k nám přidalo dalších minimálně dvacet lidí. Kromě našich členů, dobrovolníků a kynologů chodí také adepti myslivosti, přidaly se k nám i koňandy z okolních stájí, což je minimálně dalších dvacet pomocníků. Takže nás je momentálně přes 60 lidí a 40 psů, kteří jsou k dispozici v podstatě na zavolání. Člověk si neporučí, kdy se bude sekat, vše je závislé na počasí. Jakmile zemědělci zavolají, jsem schopný zajistit zhruba 40 lidí s 20 psy. Funguje to.
Po vyhánění se vždy sejdeme tady u mě na zahradě v altánu. Popijeme, něco ugrilujeme, popovídáme si, co je nového. Je to taková neřízená spontánní zábava, myslivci i nemyslivci, kolikrát se rozcházíme až nad ránem a je nám dobře.
Zkusili jste využít aplikaci Senoseč online?
Já jsem si ji nainstaloval a pozoroval co se tam děje a neděje. Bezesporu je to dobrá věc, ale proto, že nemám potřebu shánět více lidí, tak jsem ani nezkoušel žádný požadavek zadat. Je skvělé, že aplikace funguje a plno lidí ji využívá, ale vzhledem k tomu, že naše skupina již funguje jinak, aplikaci nevyužijeme.
V průběhu rozhovoru přijela Věra Forstová, mladá sympatická studentka FLD ČZU. Společnost ji dělal výmarák a drsnosrstý jezevčík. Pomáhat vyhánět zvěř dojíždí až z Dobřichovic.
V případě, že Honza svolá přes sociální sítě vyháněcí akci, vždy se snažím dorazit. Někdy nás jede rovnou víc. Víme, že děláme správnou věc a baví nás to, i když je to často sjednané velmi narychlo.
Výmar, se kterým pomáhám vyhánět, je můj první pes. Tehdy jsem si ho pořizovala jako „módního“ parťáka ke kolu, na běhání a cestování. Díky kynologickému výcviku na zkoušky lovecké upotřebitelnosti jsem se začala více zajímat o myslivost. Lovecký lístek mám už čtyři roky. Nakonec mě myslivost pohltila natolik, že teď studuji posledním rokem vysokou školu zemědělskou, obor Provoz a řízení myslivosti. Ano, byl to pes, kdo mě dovedl k této krásné spolkové činnosti, kterou myslivost beze sporu je.
V dnešní době si lidé pořizují lovecké psy čím dál častěji a v mnohých případech jako módní doplněk. Postupem času zjišťují, že pro lepší ovladatelnost je vhodné podstoupit alespoň základní lovecký výcvik, který zahrnuje činnosti, ke kterým byl pes vyšlechtěn. Ti, kteří nemají zájem absolvovat lovecký výcvik a dále uplatňovat v lovecké praxi, mají možnost alespoň částečně využít vrozené vlohy svých psů třeba právě při vyhánění zvěře před senosečí. Pomáhají nám tu jak zkušení, tak začínající kynologové i ti, kteří se kynology teprve chtějí stát. Zde se mají možnost seznámit s rozličnými plemeny nejen loveckých psů a vidět je při práci. Chodí s námi vyhánět převážně ohaři, retrívři, jezevčíci, ridgebaci, jagdteriéři. Máme tu obrovskou smečku jack russelů a další lovecká plemena. Kromě loveckých psů chodí vyhánět třeba kolie nebo pudlové. První jdou vždy lovecky upotřebitelní ohaři, další plemena jsou většinou na vodítku a používáme je na přirozené zapachování. Jen tím, že se loukou projde a vyvenčí třeba čtyřicet psů najednou se louka dostatečně zapachuje.
Takže to je také vlastně taková přirozená propagace myslivosti…
Velmi to ty lidi táhne, začínají se o myslivost zajímat a přijdou pomoci vyhánět i třeba třikrát týdně. Večer po vyhánění o myslivosti pravidelně debatujeme. Někteří jen poslouchají, jiní se zájmem vyptávají.
Zaklepu to, zatím nebyl nikdo, kdo by měl nějakou nepřiměřeně negativní reakci, naopak se lidé vracejí a víc se zajímají o myslivost jako takovou. Je znát, že si i sami něco nastudují a příště už mají otázky na jiné úrovni.
Věra dodává, že Honza umí o myslivosti velice příjemně povídat a myslí si, že i díky této nenásilné osvětě myslivosti se komunita rozrůstá a lidé si i proto tyto večery hodně oblíbili.
Závěrem bych chtěl poděkovat šéfredaktorovi časopisu Myslivost za milou návštěvu a možnost, podělit se o naše zkušenosti. Největší dík však patří vám všem, kteří myslivcům pomáháte a není vám lhostejný osud čerstvě kladených srnčat.
Myslivosti, lovecké kynologii a záchraně srnčat zdar!