Jsme dlouholetí myslivci, kteří se zájmem sledují dění v myslivosti a samozřejmě nás zajímá, kam povede dál cesta českých myslivců. Zcela záměrně jsme se zatím nechtěli nijak zásadněji angažovat, a tak trochu jsme spoléhali na to, že se o osud české myslivosti postarají spíše mladší ročníky.
Aktuální situace nás ale donutila zareagovat, neboť 26. 5. 2021 poslanci projednali tzv. vládní novelu zákona o myslivosti (dále ZOM) ve druhém čtení (sněmovní tisk číslo 954), která je připravena z dílny Ministerstva zemědělství.
Je slibováno, že novela má vyřešit nedostatky nedomyšleného „kůrovcového přílepku“ poslanců Holomčíka, Balcarové a Pekarové-Adamové, který byl přijat v rámci lesního zákona v roce 2019.
Při podrobnějším prostudování příslušného sněmovního tisku zjišťujeme, že tato vládní novela, bohužel, podle nás, nemá slibovaný přínos, a naopak v případě konečného schválení v třetím čtení může dokonce poškodit myslivecké spolky a naši myslivost.
Jedná se o návrh, který byl připravován Ministerstvem zemědělství ve spolupráci s vedením ČMMJ v poměrně velkém časovém stresu (kůrovcový přílepek byl ale přijat už před dvěma roky, času tedy bylo dost!), byl ušit zjevně horkou jehlou, což se kromě jiného projevilo v tom, že novelu mnoho zájmových skupin nepovažuje za vyváženou a přijatelnou, a to přesto, že s nimi byl návrh údajně projednán.
Takže nám dovolte několik pohledů z místní úrovně, pohledů sice možná do jisté míry neinformovaných, ale podložených dlouholetými zkušenostmi a mysliveckou praxí.
Vládní novela obsahuje změny, které podle našeho názoru nejsou vždy v zájmu nás myslivců. Naštěstí není vůbec jisté, zda návrh vládní novely ZoM stihne projít celým legislativním procesem, protože jej ještě čeká třetí čtení ve Sněmovně a schvalování Senátem, který je ovládaný opozicí a často vrací vládní návrhy zpět do Sněmovny.
Je pravda, že vládní novela ZoM sice ruší „přílepek“ z roku 2019 (jehož účinnost nastává už od letošního listopadu!) a navrhuje některá drobná zlepšení, avšak vtírá se otázka, zda to není ono pomyslné z bláta do louže či z deště pod okap?
Bude myslivecký „superúřad“?
Zjednodušeně řečeno nás děsí, že by měl moc nad honitbami získat místo akreditovaných znalců (podle přílepku) Ústav pro hospodářskou úpravu lesů (podle vládní novely). Tedy prakticky – zatímco přílepek uděluje akreditovaným znalcům téměř absolutní moc v souvislosti s vypracováním plánu mysliveckého hospodaření, vládní novela má sice zrušit přílepek, a tím i moc znalců, ale nahrazuje ji novým prvkem s dalekosáhlými pravomocemi – zavedením sledování stavu lesa a honiteb organizační složkou státu ÚHÚL pro účely vypracování plánu mysliveckého hospodaření.
Tak trochu nám to připomíná dění kolem aktuálního stavebního zákona, kdy se vzedmuly vášně kolem „superúřadu“ v centru, který by měl celorepublikově a bez místních znalostí a vazeb řešit povolování staveb.
Doženou myslivce nové peněžní sankce a další navrhované okolnosti?
Už dnes je myslivost velmi finančně náročná, o to víc nás znepokojuje, že vládní novela obsahuje nové sankce pro myslivce až 200 000 Kč, které by mohly být pro běžný myslivecký spolek a zejména nás, starší myslivce, likvidační.
Z vládní novely totiž vyplývá jasně povinnost splnit plán lovu spárkaté zvěře nejméně z 90 %, povinnost zadat vše elektronicky do systému, jinak se ulovená zvěř nezapočítá. Přitom se jedná o povinnost spojenou se sankcí až 200 000 Kč! Tedy s podmínkou velmi tvrdou, minimální hranice splnění by se měla určitě snížit, ale i tak se jedná se o návrh, který může poškodit klasické myslivecké spolky užívající společenstevní honitby.
Vládní novela totiž stanovuje nepřiměřené sankce za nesplnění plánu lovu spárkaté zvěře a za nesplnění nebo porušení povinnosti stanovené podle § 39 – snížení stavu zvěře nebo lov samců starších dvou let, pokud to bude zakázáno (§ 64 a § 64a).
Například může nastat objektivní problém při sezonní migraci zvěře, kdy se prostě v zimním období zdržuje zvěř jinde, než v letním období, kdy je zvýšený pohyb lidí v lese či v přírodě vůbec a zvěř se stáhne do klidnějších oblastí atd.
Doženou nás neustálé změny hranic honiteb?
Asi se nemusíme přesvědčovat, že jednou z podmínek dlouhodobého mysliveckého hospodaření je určitá stabilita honiteb. Ta je ale návrhem narušena! Z navrhovaných paragrafů vládní novely totiž vyplývá, resp. si vyvozujeme takovou možnost, že poté, kdy bude pravomocně změněna hranice honitby, hranice se posune a žádost o změnu podá další vlastník či vlastníci honebních pozemků, kteří se stanou vlastníky nových hraničních pozemků. Spustí to lavinu změn, a přitom taková řízení mohou proběhnout klidně i třikrát do roka! Jinak řečeno, pokud dojde ke změně hranic honiteb, hranice se posunou a žádat o změnu hranic honitby mohou další a další vlastníci, jejichž pozemky se původně nacházely uvnitř honitby, netvořily předtím hranici, a nyní se jen otevře další možnost změny. Nastane tedy chaos a zmatek, doslova to nabourá dlouhodobé hospodaření.
A nejen to, ve vazbě na změnu hranic a velikost honitby bude třeba měnit rozhodnutí o uznání honitby, tedy i minimální stavy zvěře. Proč je vůbec navrhována taková změna, když stávající znění – § 31 odstavec 4 zákona o myslivosti prošel přezkumem Ústavního soudu z hlediska konformity s ústavním pořádkem a obstál, což doložilo v minulosti usnesení Ústavního soudu IV. ÚS 34/03 ze dne 11. 2. 2004?
Stavy zvěře
Pojďme ale dál. Ať si každý vykládá zákon jak chce, podle našeho pohledu novela a její tvůrci obhajují klientelistické zrušení normovaných stavů zvěře.
Soudíme tak podle navrhovaného § 3 vládní novely, zrušení normovaných stavů totiž znamená krok ve prospěch uživatelů honiteb, kteří jsou současně jejich držiteli, tedy jsou to vlastní honitby a honitby státní Lesů ČR, s.p. a Vojenských lesů a statků, s.p.
Hrozí, že pokud uživatel vlastní honitby, který je držitelem, bude udržovat vysoké stavy zvěře, prostě je nenahlásí a nezanese do plánu, a dokud nedojde k nápadným škodám na lesích či na přírodě, pak nemá kdo dát podnět k uložení opatření.
V důsledku toho budou odnášet tento stav poctiví myslivci, užívající honitby v okolí, kam bude přemnožená zvěř chodit na pastvu a kde budou vznikat škody zvěří.
Velké nebezpečí vznikne zejména v případě lesních honiteb, kde lze jen velmi hrubě odhadnout početní stav zvěře. Jedná se tedy, podle našeho názoru, o návrh, který může poškodit klasické myslivecké spolky, užívající společenstevní honitby v sousedství takových honiteb.
Jedná se o zvýhodnění držitelů vlastních honiteb?
Vládní novela zákona o myslivosti je nastavena tak, že je ve prospěch držitelů vlastních honiteb, protože ruší normované stavy zvěře a zavádí sankci za nesplnění plánu lovu spárkaté zvěře, a to bez ohledu na to, zda má toto nesplnění plánu lovu negativní dopad na honitbu, výši škod zvěří nebo na životní prostředí.
Pokud bude vlastní honitbu užívat její vlastník, bude na sobě uplatňovat škody zvěří? Bude sám sebe oznamovat orgánu státní správy lesů, myslivosti nebo ochrany přírody, aby mu navýšila plán lovu? Ne, nebude. Bude hospodařit se stavy zvěře, jaké mu budou vyhovovat, a to mnohdy na úkor sousedního mysliveckého spolku, který bude hradit škody zvěří z honitby vlastní. Kontrolní systém vzbuzuje pochybnosti, protože nebyl zcela jasně popsán a zřejmě bude mít mezery.
Další otázkou je, proč novela obsahuje prodloužení doby pro uplatnění škod zvěří z 20 na 60 dní? Navržená změna je totiž zjevně v neprospěch klasických mysliveckých spolků, užívajících společenstevní honitby. V dřívější verzi byla dokonce původně navržena extrémně dlouhá lhůta uplatnění škod 90 dnů! Ať už se jedná o 90 nebo 60 dnů, takové dlouhé lhůty zasáhnou neefektivně například do lovu srnčí zvěře, protože myslivec se dozví škody třeba až v září, a to už je velmi málo času na zásah do populace.
Kdo je vůbec schopen sledovat stav lesa pro účely vypracování plánu mysliveckého hospodaření?
Z textu vládní novely jsme nabyli názor, že zavedené sledování stavu lesů „organizační složkou státu“ (jednoznačně tedy směřováno na Ústav pro hospodářskou úpravu lesů) není reálně schopné zabezpečit vše s vypovídající podrobností. Opět připomínáme výše uvedené podobenství se stavebním „superúřadem“. V ČR je asi 5900 honiteb, pokud by mělo proběhnout mapování jejich stavu, dejme tomu, od ledna do března, pak by ÚHÚL musel stihnout asi 2000 honiteb měsíčně, což není možné. Pokud bude sledování jen rámcové, postrádá pak logicky zcela smysl. Doufáme, že se snad jedná opravdu jen o omyl a nepromyšlené a neúčelné založení zcela nevypovídajícího systému.
Megalomanský projekt informačního systému?
Vládní novela ale připravuje naprosto nový a dosud v myslivosti nevídaný projekt, u kterého ale scházejí podrobnosti a dotažení do konce – kontrolní systém ulovené zvěře má probíhat elektronicky. Ano, je nám jasné, že se vše postupně mění a elektronizuje, ale diskutoval někdo s myslivci, zvláště těmi staršími, jaká je například cena mobilního telefonu schopného vyfotit celý kus spárkaté zvěře tak, aby bylo zároveň čitelné označení plomby? A to navíc v noci, v šeru, v místech, kde není signál.
Není jasné, jakou technikou bude muset být lovec vybaven, aby mohl vyfotit zvěř za splnění minimálních parametrů kladených na fotografii. Máme jen informace, že se uvažuje o tom, že pokud nebude mít myslivec dostatečné vybavení a schopnosti úlovek zaznamenat, tak se budou fotografie vyhotovovat u mysliveckého hospodáře dodatečně. To ale zase jen a jen nahrává těm, kteří chtějí údaje zfalšovat, zahrnuje to novými povinnostmi hospodáře a celé je to opět o necitlivém a neprodiskutovaném přístupu k myslivecké veřejnosti.
Není nám jasné, jak si celý systém předkladatelé z MZe představují a nedokázali ani srozumitelně popsat krok po kroku, co bude přesně muset udělat řadový myslivec a co přesně myslivecký hospodář a s jakým vybavením. Proč nám nebyly takové informace už dostatečně předem vysvětleny třeba na stránkách časopisu Myslivost?
Doslova za úsměvné v této souvislosti považujeme „zvěsti“, že na kvalitní mobilní telefony bude možné získat nějaké finanční příspěvky. Za stávající pandemie budou přece přednější jiné záležitosti, než podpora myslivců. Prostě to vypadá jen na chaos a nejistotu.
V této souvislosti nás ale děsí ještě jedna s tím spojená skutečnost. Zcela jistě půjde o doslova megalomanský projekt za obrovské státní peníze, a po zkušenostech s kolabujícími státními elektronickými systémy kolem mýta, přihlašování se k očkování, a nebo například sčítáním lidu, si neděláme iluze o snadném vytvoření a náběhu systému. Musí se totiž do něj dostat také veškeré údaje o honitbách, loveckých lístcích a další údaje, a s ohledem na neveřejnou část půjde o velmi finančně náročný projekt.
Pomineme-li efektivitu takového činění, systém není stále připraven, a přitom, pokud by se měl nahradit kůrovcový přílepek, pak je tu termín listopad 2021! Systém musí být v tu dobu plně připraven, software musí projít testováním a zkušebním provozem, musí být proškoleny všechny součásti systému, tedy státní správa myslivosti, Policie ČR a všichni uživatelé honiteb v ČR.
Reálně jsme tedy schopni připustit spuštění odhadem nejdříve za rok až rok a půl po dokončení systému, optimisticky tedy s náběhem od začátku mysliveckého roku 2023, tedy od 1. 4. 2023, ale spíše od 1. 4. 2024. Zatím je ale „ticho po pěšině“, po elektronickém systému ani vidu ani slechu.
Zákaz lovu samčí zvěře a jeho důsledky
Jedním z bodů, který nás zaujal, je možnost zákazu lovu samců starších dvou let. Sice nejsme uživateli honiteb, které by měly ekonomiku postavenou na poplatkových lovech, ale navrhovaná změna v podstatě znamená, že uživatelé honiteb, kteří kalkulují s příjmy za poplatkový lov trofejové, tedy dospělé samčí zvěře, přijdou o zdroj financování, resp. o jeho podstatnou část. Týká se to zejména honiteb s jelení, sičí, mufloní a daňčí zvěří.
V podstatě to vidíme, jako jinou skrytou formu zákazu pronájmu státních honiteb, protože pokud nájemcům státních honiteb zakážete lov samčí zvěře, pak nájemní smlouvy vypoví.
Nelze pominout, že takový zákaz bude podstatnou změnou smluvních podmínek, které budou moci být důvodem pro vypovězení nájemních smluv na pronájem honitby, a to bez jakékoli smluvní pokuty. Toto je nebezpečné zejména u pronajímaných státních honiteb. Přitom je takovéto nařízení opatřením obecné povahy, které lze přezkoumat jen soudně, takže než se domůže uživatel honitby soudního přezkumu a v případě úspěchu se domůže zrušení opatření, tak již dávno předtím může zákaz lovu uživateli způsobit ekonomické potíže, nebo dokonce i krach.
Vše je tedy skrytým tlakem na to, aby byly takové honitby užívány na náklady a odpovědnost jejich držitelů, tedy zejména podniků Lesy ČR a VLS ČR, s.p., takže podle našeho mínění je to v konečném důsledku návrh poškozující klasické myslivecké spolky.
Škody zvěří
Vládní novela zavádí další novou povinnosti uživatele honitby, vést evidenci škod zvěří, o kterých byla uzavřena dohoda, nebo byl vydán pravomocný rozsudek soudu. Povinností je zatížen uživatel honitby, což není zcela logické, škody by přece měla evidovat státní správa myslivosti, která z nich má vycházet při posouzení opatření ke snížení stavů zvěře.
Navržený systém není funkční z toho hlediska, že rozsudky soudu jsou obvykle vydány a nabývají právní moci se zpožděním, kdy původní uživatel již uživatelem být nemusí a předchozí uživatel ani poškozený nemají povinnost novému uživateli rozsudek předat či jen ho uvědomit o jeho vydání. Navržený systém tedy postrádá veškerou logiku.
I když necítíme podporu, nikdy naši stavovskou organizaci neopustíme a zůstaneme věrnými členy.
Výše uvedené pohledy (a mohli bychom uvést i další, ale pro nedostatek času a prostoru nechceme další souvislosti rozebírat) by mohly povrchního čtenáře vést k úsudku, že chceme předchozí vedení ČMMJ hanit a špinit.
Ne, nechceme, chtěli jsme jen vyjádřit zklamání, že se dostatečně nepracovalo s členskou základnou, členové nebyli dostatečně informováni. Však si prolistujte stránky Myslivosti za uplynulé dva roky, kdy se údajně vládní novela připravovala, a zkuste najít články z pera našich vrcholných představitelů, představující či vysvětlující, kam a jak chce ČMMJ směřovat, co vlastně chce za nás členy prosazovat a jak pokračují práce na myslivecké legislativě...
Podle našeho názoru asi jediný veřejně vyřčený slib, že se „vyřeší“ kůrovcový přílepek, nebyl, ale ani vzhledem k výše uvedeným komentářům a vzhledem k času projednávání ve Sněmovně, ani splněn být nemůže. Rádi bychom se mýlili!
S ohledem na další okolnosti proto vidíme dikci novely vládního návrhu jen jako kombinaci zavedení neefektivních opatření, jejichž proveditelnost je pochybná, za vynaložení obrovských finančních prostředků, která vyvolá nutnost zaměstnání spousty nových úředníků.
Soudíme, že vládní novela ZoM je zpracována spíše v neprospěch obyčejných myslivců a mysliveckých spolků, přičemž umožní v případě přijetí destabilizaci honiteb a navíc její přínos z hlediska eliminace škod zvěří je velmi diskutabilní.
Doufat přitom, že špatným zákonem, schváleným na poslední chvíli touto Sněmovnou, se situace uklidní a zajistí stabilitu do dalších let, je naprosto mylné. Nová Sněmovna totiž může kdykoli již přijatý zákon změnit či zrušit, nebo přijmout zákon zcela nový.
Naším společným úkolem by mělo být tedy místo hektické snahy protlačit nedokonalý a neprodiskutovaný zákon, raději napnout veškeré síly k jasnému, odbornému, transparentnímu a se všemi stranami diskutovanému návrhu nového mysliveckého zákona.
Mějme na paměti, že myslivci pečují o přírodní bohatství státu, nejen o zvěř, ale o životní prostředí jako takové. I přes jisté výtky stále považujeme naši stavovskou organizaci za jediného garanta zachování myslivosti pro příští generace. Musíme mít ale v čele představitele, kteří budou chtít transparentně a jednoznačně diskutovat a konfrontovat svoje názory se všemi členy, ukázat, že jsou těmi oprávněnými nás všechny zastupovat.
ČMMJ nikdy neopustíme, vážíme si jí a cítíme jistý závazek jednoty. Vždy je totiž lepší mít nějakou společnou střechu, i přes některé chyby je to lepší, než stát sám v dešti. I proto jsme si dovolili vznést poznatky, které by se mohly zdát jen kritické, jsou ale vedeny upřímnou snahou posunout vše dál a k lepším zítřkům.
Všichni myslivci by měli být členy naší jednotné organizace, věřte, že i přes nějaké výhrady se to dlouhodobě všem vyplatí!
Chraňme proto a zachovejme myslivost, naše národní kulturní bohatství!
Petr MÁNEK
člen ČMMJ od roku 1971,
myslivecký spisovatel,
dlouholetý myslivecký hospodář
Přemysl BOUŠKA
člen ČMMJ od roku 1972,
dlouholetý myslivecký hospodář