Časopis Myslivost

Husice nilská

Myslivost 4/2021, str. 46  Tomáš Kunca
Šance pro myslivce nebo další konflikt? V době psaní tohoto článku je ve Sněmovně projednávána novela zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a dalších složkových zákonů (lesní zákon, zákon o myslivosti, zákon na ochranu zvířat proti týrání), a to za účelem adaptace evropského nařízení k invazním nepůvodním druhům.
Navrhované změny se výrazně dotknou i myslivců, a pokud se návrh schválí v takovém znění, který byl načten, pak by měl zákon o myslivosti obsahovat zmocnění k prováděcímu předpisu, kterým by Ministerstvo zemědělství stanovovalo druhy živočichů vyžadujících regulaci (kromě jiných i invazní nepůvodní druhy z evropského seznamu). Dále by zákon nově dovoloval druhy vyžadující regulaci (včetně invazních nepůvodních druhů) regulovat (lovit) všem, kteří budou mít od uživatele honitby vystavenou povolenku (oproti stávajícímu stavu, kdy mývala, psíka, norka a nutrii může usmrcovat pouze myslivecká stráž).
Mezi invazní nepůvodní druhy s významným dopadem na Evropskou unii, tzv. druhy na unijním seznamu, patří i husice nilská (Alopochen aegyptiaca).  
Jedná se o středně velkého, výrazně zbarveného ptáka patřícího do vrubozobých, který pochází z Afriky. Obdobně jako naše druhy husí je býložravá, přičemž může spásat i osetá pole. Tento druh je výrazně agresivní a může představovat pro původní druhy ptáků významného konkurenta, zejména v době hnízdění. V ČR je tento druh již etablovaný a jeho početnost se stále zvyšuje (Jaška & Řepa, 2017). První ojedinělá hnízdění byla prokázána v letech 2008 a 2009. V roce 2013 započalo šíření a v roce 2016 bylo zaznamenáno již 27 hnízdění v jedenácti krajích.  Celkově bylo na území ČR v letech 2008 až 2016 zaznamenáno 72 prokázaných hnízdění na 40 různých lokalitách.
 
A teď k meritu článku. Husice nilská byla zařazena na invazní seznam, a tudíž celá Evropa má zájem na tom, aby tento druh z naší přírody vymizel a negativně tak neohrožoval naší původní faunu a flóru. V ČR je to zatím druh, který sice je široce rozšířený, ale troufám si tvrdit, že stále v takovém počtu, kdy se „s ním dá něco dělat“. Nově připravovanou legislativou se dává šance právě myslivcům, aby to byli ti, kteří včas zasáhnou.
Co na to ale myslivci? Chopí se této šance a zlepší vnímání myslivosti touto cestou?
Nebude to lehké, a to z více důvodů. Je potřeba k tomuto úkolu přistoupit komplexně a na území celé ČR. Občasné usmrcení několika jedinců nebude mít dopad na celou populaci a druh se bude i nadále množit a šířit. V centralizovaném přístupu bych viděl šanci naší největší myslivecké organizace. I pro ní by to bylo dobré PR směrem k veřejnosti. Otázkou je, jak v předvolebním boji a později za nového vedení bude v tuto chvíli nejednotná ČMMJ postupovat.
Myslím, že je velká škoda, že na sekretariátu není jedna či dvě osoby, které by měly na starost granty a projekty – získávání financí a organizaci rozličných projektů, které by mohly výrazně přispět k pozitivnímu vnímání myslivosti a získávat pro ČMMJ tak potřebné finance. Stále je v EU a přeshraniční spolupráci spousta peněz na projekty, ale chce to chtít, hledat, žádat. Ve vztahu k regulaci invazních druhů i MŽP poskytuje granty na jejich eradikaci (Operační program životního prostředí). Z velkého grantu by se tak nabízela i třeba určitá forma zástřelného.
 
Přístup myslivců však není jediným omezujícím faktorem v úspěchu celého managementu. Ačkoliv je tento druh lehce detekovatelný a myslivci by již nyní měli vědět, kde a kolik párů se v honitbách nachází, spolupráce s ornitology se přímo nabízí. Problémem je, zda se náhodou již husice nestala v podvědomí ornitologů a veřejnosti „jedním z dalších krásných ptáků ČR“, a tak nebude úplně ochota spolupráce při jejím odstranění z přírody – hlášení hnízdění a výskytu.
Veřejnost bude ten klíčový prvek, který však při správném uchopení může být lehce ovlivněn ve prospěch myslivců. V tuto chvíli na publikovaných fotografiích ulovených husic může veřejnost vnímat tento akt jen jako další usmrcování „hezkých“ živočichů, kdežto při správné komunikaci prostřednictvím celorepublikového a logicky věcně zargumentovaného přístupu by myslivci mohli být považováni za úspěšnou skupinu k ochraně původní bioty.
Celý článek a budoucí výskyt husice v ČR je tudíž jednou velkou otázkou. Najdeme na ní odpověď?
 
Tomáš KUNCA
 

Zpracování dat...