Časopis Myslivost

Označování a převoz ulovené zvěře

Myslivost 4/2021, str. 68  Roman Ondrýsek
Ulovím-li při jedné čekané slabé srnče se srnou, mohu označit jednou plombou tak, že ji protáhnu zadním během srny i srnčete zároveň a na jednom lístku o původu zvěře označím srna + srnče, přičemž lovec, honitba, datum a čas ulovení jsou přece stejné?
 
Podle bývalé právní úpravy (zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti) nebyla kontrola ulovené zvěře dostatečně upravena, ulovená zvěř tak často byla přepravována bez jakéhokoli označení.  Z toho důvodu bylo pro policejní orgán, ale i jiné kontrolní orgány, velmi složité prokázat, že zvěř byla ulovena nelegálně, nebo že došlo k jinému závažnému porušení v této oblasti. Policii totiž prakticky nezbývalo nic jiného než věřit prohlášení kontrolované osoby, že pytlákem není.
I z toho důvodu byly v novém zákoně (zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti - dále jen „ZoM“) přijaty ustanovení upravující podrobnější úpravu kontroly ulovené zvěře. Zejména byla pevně zakotvena povinnost označit ulovenou zvěř plombou.
Od přijetí této právní úpravy tedy letos uplyne dvacet let. I přesto se ale v souvislosti se značením ulovené zvěře či přepravou takové zvěře stále vyskytují jisté sporné otázky. Uvedu například dvě nedávno došlé otázky do právní poradny časopisu Myslivost.
Ulovím-li při jedné čekané slabé srnče se srnou, mohu označit jednou plombou tak, že ji protáhnu zadním během srny i srnčete zároveň a na jednom lístku o původu zvěře označím srna + srnče, přičemž lovec, honitba, datum a čas ulovení jsou přece stejné?
Co když mám v honitbě loveckou chatu, kde si ulovený kus nejen vyvrhnu, ale i rozdělím na hlavní díly a pak vezu v lodně domů? Jak prokážu v případě kontroly policie, že jsou to díly jen z jednoho kusu a kam pak připevnit plombu?   
 
Označení ulovené zvěře plombou
 
Nejprve bych se zaměřil na označování ulovené zvěře plombou. Konkrétně na to, jak plombu na zvěř připevnit.
Ačkoli by se mohlo zdát, že tato skutečnost bude každému jasná, opak je pravdou. Na internetu není složité nalézt diskuze na toto téma, nebo fotografie, na kterých je plomba připevněna nesprávně. Jak tedy má být zvěř správně označena?
Podrobnosti o tom, jakým způsobem má být plomba na zvěř připevněna stanovuje § 29 vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 244/2002 Sb. (dále jen „Vyhláška“). Podle tohoto ustanovení musí být plomba připevněna nesnímatelným způsobem za Achillovu šlachu libovolné zadní končetiny. Nesnímatelným způsobem se přitom rozumí zatažení na nejzazší místo tak, aby plomba nemohla „sklouznout“ či jinak ze zvěře odpadnout.
V případě, že upevnění za Achillovu šlachu není z nějakého důvodu možné, připevní se plomba na libovolné žebro hrudního koše.
Pro označování plombou je důležitý zejména § 49 odst. 1 věta první ZoM, který k označení plombou stanovuje: „Každý kus ulovené nebo nalezené zužitkovatelné zvěře spárkaté musí být ihned po ulovení, nalezení nebo po provedené dohledávce označen nesnímatelnou plombou“. S ohledem na toto ustanovení lze za výjimku z označení považovat zejména zvěř nalezenou nezužitkovatelnou. Tedy takovou zvěř, kterou nepůjde uvést do oběhu ke spotřebě, např. zvěř usmrcenou po střetu s dopravním prostředkem. Na tomto místě je potřeba taktéž zmínit, že se musí vždy jednat o zvěř spárkatou.  
V souvislosti s tímto ustanovením se nabízí hned několik zajímavých otázek. Jednou z nich je možnost označit jednou plombou více kusů ulovené spárkaté zvěře. Příkladem budiž provléknutí jediné plomby ke svázaným běhům srny a jejího srnčete. Výše uvedené zákonné ustanovení přitom podobné situace výslovně nezakazuje. Je však takový postup správný?
Pro odpověď je důležité se podívat na smysl a účel celé právní úpravy a také na to, jakým způsobem je psaná. Zejména z formulace „Každý kus“ lze jasně dovozovat, že plombou má být označen každý kus spárkaté zvěře jednotlivě. Tedy jedna plomba pro jeden kus spárkaté zvěře.
Tento závěr lze též dovodit s ohledem na důvodovou zprávu k ZoM (dále jen „DZ“). Z té vyplývá zavedení plomb zejména pro účely kontroly ulovené zvěře a jejího převážení, a to nejen u samotného lovce, ale také v případě kontroly přepravců, obchodníku nebo zpracovatelů zvěřiny. Označování více kusů zvěře jedinou plombou by proto bylo v rozporu se smyslem a účelem uvedeného ustanovení.
Lze tedy konstatovat, že je v rozporu s ustanovením § 49 odst. 1 ZoM, pokud lovec označí více kusů ulovené spárkaté zvěře jedinou plombou. Uvedeným jednáním by se dopustil přestupku dle § 63 odst. 2 ZoM.
 
Další spornou otázkou, která souvisí s označováním zvěře plombou, je časové hledisko takového označení. Je například možné, aby lovec ulovenou zvěř nejprve odtransportoval na svou loveckou chatu, která leží ve stejné honitbě? Nebo je dokonce možné ulovenou zvěř nejprve přepravit automobilem na jiné místo, kde dojde k označení?
Základní otázka tedy zní: Kdy má dojít k označení ulovené zvěře plombou?
Opět se bude vycházet z ustanovení § 49 odst. 1 ZoM stanovující, že „Každý kus (…) musí být ihned (…) označen nesnímatelnou plombou“. Zákon zde jasně hovoří o povinnosti, která má být stanovena ihned. Vyvstává však otázka, co konkrétně to znamená.
K této otázce se v minulosti vyjádřil také Nejvyšší správní soud, který stanovil, že ihned znamená bez jakéhokoli odkladu. Není proto možné, aby lovec nejprve dopravil zvěř do přilehlé chaty a teprve v ní zvěř plombou označil.
Není ani možné, aby zvěř odtáhl do nějakého přístupnějšího terénu. Ihned znamená skutečně hned, jak se dostanu k ulovenému zvířeti.
K tomu též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8.3.2012, č.j. 5 As 21/2011-39: „Nejde-li o společný lov spárkaté zvěře, má oprávněný lovec, (…) vždy označit spárkatou zvěř nesnímatelnou plombou, a to bez jakéhokoliv odkladu po jejím ulovení, nalezení nebo dohledávce, tedy dříve, než budou provedeny jakékoliv jiné úkony nebo manipulace se zvěří“. Lze tak konstatovat, že prakticky jakýmkoliv odkladem označení, se bude lovec dopouštět přestupku dle § 63 odst. 2 ZoM. Za ten mu je možné uložit pokutu do výše 30 000 Kč a zároveň mu může být uložen zákaz činnosti, a to až na dobu dvou let.
 
Jak však jednat za situace, kdy lovec vidí srnu vedoucí slabé srnče? Pokud by měl v takovém případě plně následovat slova zákona, pak by nemohl ulovit oba kusy „najednou“. Takový postup je však obecně přijímán, ba přímo doporučován.
Podle mého názoru se lovec přestupku nebude dopouštět v případě, kdy k „zhasnutí“ vícero kusů zvěře dojde v minimálních časových rozestupech, či jinak řečeno bez jakéhokoli odkládání.
Pokud však takový postup nebude možný, je nutné, aby lovec ihned označil srnče. Pro ulovení slabé srny by se tak měl vrátit v následujících dnech. Lov vícero kusů „najednou“ nebude například možný za situace, kdy po zhasnutí prvního kusu druhý kus odběhne.
Ačkoli tedy ZoM hovoří o povinnosti označit zvěř ihned, jsem názoru, že v případě vícenásobného lovu je nutné dovodit výjimku tak, aby takový lov byl možný a lovec se pro přílišnou formálnost nedopouštěl přestupku.
 
Lístek o původu zvěře
 
S označením ulovené zvěře bych nyní krátce zmínil další povinnost lovce, která také souvisí s přepravou. Tou je povinnost vyplnit lístek o původu zvěře.
Ačkoli to v případě lístku o původu zvěře není stanoveno výslovně, měl by být vyplněn co nejdříve po označení zvěře plombou. Na rozdíl od označení plombou však komentářová literatura připouští v dané věci určitou toleranci. I ta je však na lovce poměrně náročná, neboť omluvu pro bezprostřední nevyplnění lístku o původu zvěře vidí např. v extrémně nepříznivém počasí, jako je sněhová vánice. I v takovém případě by však měl lovec vyplnit lístek o původu zvěře ihned poté, co se dostane mimo dosah těchto nepříznivých podmínek, tedy například do zmíněné lovecké chaty.
Nebudou-li takové podmínky splněny a lovec přesto nevyplní lístek o původu zvěře bezprostředně po označení ulovené zvěře plombou, pak se opět vystavuje přestupku dle § 63 odst. 2 ZoM a jeho následkům zmíněným výše.
 
Co však platí pro plombu a lístek o původu zvěře shodně, je skutečnost, že nemá-li je lovec u sebe, pak by vůbec neměl přistoupit k lovu! Toto vyslovil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 29.1.2009, č.j. 7 As 74/2008-47. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zároveň vyslovil následující: „Lovec, který má zkoušku z myslivosti, jež obsahuje otázky z právních předpisů tohoto oboru lidské činnosti, a má tedy v tomto směru i základní znalosti práva, proto nemůže důvodně požadovat svou beztrestnost – pokud porušil některé z pravidel lovu uvedené v § 49 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti.“
Uvedené považuji za důležité nejen v souvislosti s § 49 ZoM, ale obecně v souvislosti s mysliveckou činností. Není možné se při porušení určitých pravidel omlouvat vlastní neznalostí. Nejen z důvodu, že ignorantia iuris non excusat neboli neznalost práva neomlouvá. Ale zejména proto, že myslivec má být do jisté míry odborník a s tím souvisí také znalosti právních předpisů daného oboru.
Jak jsem již tedy zmínil výše, skutečnost, že se v honitbě nachází lovecká chata, na které dojde k rozbourání uloveného kusu zvěře, je z právního hlediska neoznačování plombou, popřípadě nevystavení lístku o původu zvěře, irelevantní. Plombou má být ulovená zvěř označena vždy, stejně tak má být vždy vystaven lístek o původu zvěře. Nestane-li se tak, vystavuje se lovec riziku přestupku dle § 63 odst. 2 ZoM.
 
Výše jsem také zmínil, že cílem zavedení plomb byla snazší možnost kontroly ulovené zvěře a snížení pytláctví. To samé lze říct o existenci lístků o původu zvěře. Konkrétně § 51 odst. 2 věta první ZoM stanovuje „Ke každému kusu zvěře spárkaté musí přepravující osoba mít u sebe vyplněný lístek o původu zvěře, z něhož je patrné datum ulovení a honitba, v níž byl uloven, a číslo plomby“. Je přitom nerozhodné, zda převážejícím je sám lovec, nebo je jím např. přepravce či zpracovatel.
Zákon zde výslovně hovoří pouze o lístku o původu zvěře. O plombě zákon nehovoří, pravděpodobně se totiž předpokládalo, že plomba má být s ohledem na jiná ustanovení stále připevněná na zvěři.
Fakticky by převážení mělo vypadat následovně: plomba připevněná za Achillovu šlachu libovolné zadní končetiny a lístek o původu zvěře by měl být u zvěře (klasicky jako součást dokumentů). Podle § 51 odst. 2 ZoM následně předá přepravující osoba lístek o úvodu zvěře příjemci, který je povinen si jej uchovat.
Zmíněný postup směřuje k tomu, aby případná kontrola byla schopna objasnit původ zvěře nejen při již zmíněné přepravě, ale také před jejím zpracováním a jiném nakládání. Lze tedy shrnout, že osoba je vždy povinna prokázat původ kusu zvěře, se kterým nakládá. Není-li toho schopná, opět se dopouští přestupku dle § 63 odst. 2 ZoM. U toho upozorním, že k sejmutí připevněné plomby může dojít až před rozbourání zvěře, nikoli dříve.
 
Co ale v situaci, kdy lovec uloví srnu a rozhodne se ji rozbourat na lovecké chatě, kam ji bezprostředně po ulovení odtrasportoval? Ani tato situace nezbavuje lovce povinností uvedených výše. Srnu musí ihned označit plombou. Musí také bezprostředně vyplnit lístek o původu zvěře. To i přesto, že srnu následně rozporcuje a převážet ji bude pouze jako „čistou zvěřinu“.
V takovém případě sice může být případná kontrola pro kontrolní orgán, resp. policii, složitější, nicméně tato situace nezbavuje osobu povinnosti prokázat původ zvěře. Je proto nutné, aby i v takovém případě měla osoba u sebe řádně vyplněný lístek u původu zvěře, a lze také doporučit, aby u sebe měla příslušnou plombu.  Výše uvedené pak platí i za situace, že tuto „čistou zvěřinu“ chce lovec použít pro vlastní spotřebu. Právní úprava v tomto nedávají žádnou výjimku.
 
Na závěr zmíním, že článek popisuje problematiku značení a převážení ulovené zvěře z hlediska právní úpravy, tedy toho, jak by dané situace měly probíhat de lege. V praxi se však označení ulovené a přepravované zvěře často ihned neřeší. Naopak dojde k transportu ulovené zvěře do lovecké chaty, nebo dojde k rozporcování neoznačeného kusu a jeho následné spotřebě. Zvláště pak v případě lovu na honitbě využívané jejím vlastníkem je možnost případné kontroly prakticky nulová. Tento fakt však lovce nezbavuje případné přestupkové odpovědnosti, ani jej nijak neomlouvá.
 
 

Zpracování dat...