Časopis Myslivost

Jak je z názvu druhu patrné, tak tento druh má svoji původní domovinu v severní Americe, odkud byl v roce 1934 introdukován do volné přírody poblíž německého Edersee. Další jedinci byli do Evropy dovezeni za účelem chovu v kožešinových farmách, odkud velmi záhy několik jedinců uniklo. Oba tyto počiny byly základem pro dnes již významný problém v naší krajině. Do volné přírody se mývalové dostali velmi záhy, protože již v roce 1936 byli jedinci pozorováni mimo areál původní introdukce.
V současnosti je mýval zavlečen ve všech zemích střední Evropy, Francii, zemích Beneluxu, Dánsku, Itálii, Bělorusku či Rusku. V České republice je podle nálezové databáze ochrany přírody mýval rozšířen na 12 % území státu, přičemž evidujeme dvě významná centra rozšíření v severních Čechách a na střední Moravě.
 
Mýval, se svojí velikostí těla 40 až 70 cm a živou hmotností od 4 do 9 kg, je největším zástupcem čeledi medvídkovití (Procyonidae). Povrch těla je porostlý hustou šedou srstí s typickou černobílou maskou na hlavě a pruhovaným ocasem. Ocas slouží jako zásobárna tuku přes zimu, proto je přes léto je tenčí a nemusí být tolik výrazný.
Ve volné přírodě se dožívá maximálně 4 let věku.
Z hlediska rozmnožování je mýval polygamním druhem, u něhož nastává říje na konci zimy až začátku jara. Samice je březí přibližně 65 dní a rodí 3 až 7 mláďat, která se osamostatňují až po půl roce, tj. na podzim téhož roku.
Ačkoliv bylo dříve uváděno, že mýval žije samotářsky, tak dnes se potvrzuje, že podobně jako psík mývalovitý, může žít ve skupinách.
Aktivita tohoto druhu je soustředěna na soumračnou a noční část dne. Přes den odpočívá v dutinách, skalách či opuštěných hnízdech a norách.
Jeho výskyt je vázán na lesní prostředí v okolí tekoucích i stojatých vod. Často se však vyskytne i v urbanizovaném prostředí. V Evropě je jediným zástupcem svého rodu, díky čemuž má prakticky neomezenou ekologickou niku, a společně se schopností velmi efektivně získávat potravu a absencí jeho predátorů, mu nic nebrání se úspěšně šířit naší krajinou a být silným konkurentem pro domácí druhy.
 
Z hlediska potravy se jedná o všežravce, který využívá širokou škálu potravy zastoupenou ořechy, ovocem, semeny, trávou, hmyzem, měkkýši, raky, žížalami, vejci, obojživelníky, ptáky, rybami, drobnými savci či padlinami. Při hledání potravy využívá velmi dobrého čichu a obratné přední končetiny. Ve vztahu k domácím šelmám má mýval všechny předpoklady být jednoznačně efektivnějším predátorem a díky tomu je dokáže z lokalit rychle vytlačit.
Právě predace ptačích hnízd, mláďat zvěře, raků, obojživelníků či měkkýšů je hlavním problémem, která tato invazní šelma způsobuje. Pro ptáky je mýval velmi nebezpečný díky své schopnosti šplhat po stromech a predovat tak nejen hnízda na zemi. Díky své predační úspěšnosti dokáže v případě některých oblastí způsobit jejich nulovou reprodukci. Posledním prokázaným vlivem v ČR byla eliminace populace racka chechtavého na Chomoutovském jezeře nedaleko Olomouce, kde ještě před pár lety čítala kolonie tisíce jedinců, nyní však již neexistuje.
Právě predaci ptačích hnízd byla ve světě věnována velká pozornost. Všeobecně jsou udávány predace vajec a mláďat bažantů, koroptví, kachen, chřástalů aj. od 25 do 90 %, které byly způsobené právě tímto druhem. V ČR byla před 11 lety vypracována studie nedaleko Olomouce, kde predace mývala dosahovala asi 8 % ze všech predujících druhů. V roce 2019 se však jednalo již o 27 % ve stejné lokalitě.
Predace dalších skupin jsou zmiňovány např. na Přerovsku, kde jsou decimovány populace vodních mlžů či raků. Detailnější data pro celou ČR však stále chybí.
 
Z veterinárního hlediska jsou tyto šelmy nebezpečné z důvodu přenosu chorob a parazitů. Můžeme například hovořit o vzteklině, leptospiróze, toxoplazmóze, svrabu, echinokokóze či škrkavkách, přičemž některé z těchto chorob jsou přenosné na člověka, jiné na hospodářská zvířata či domácí mazlíčky.
V našich končinách tento trend zatím často neevidujeme, ale například z Německa jsou známy případy, kdy mývalové škodí na domácí drůbeži či jiném hospodářském zvířectvu, ale také poškozují elektroinstalaci či střešní krytiny.  
Důležitost problému zdůrazňuje také Evropská unie prostřednictvím nařízení č. 1143/2014 o prevenci a regulaci, zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů, kde je mýval severní řazen mezi nejinvazivnější druhy v přírodě.
Ještě nedávno, pokud nebyla udělena výjimka, mohli lov vykonávat pouze myslivecká stráž nebo myslivecký hospodář. Nicméně nová, tzv. invazní novela zákona, dala pravomoc lovit invazní druhy všem myslivcům. Samotný odstřel je však velmi náročný, kdy je nutné mít k dispozici noktovizory a vybavit se trpělivostí v nepříznivých přírodních podmínkách. Je však zřejmé, že bez finanční motivace to nepůjde.
Zástřelné mělo výborný efekt například v okolí Chropyně na Kroměřížsku, kde bylo přistoupeno k vyplácení ulovených kusů z důvodu predace chráněných živočichů. V krátké době byly uloveny vyšší desítky jedinců a prokazatelně snížen predační tlak.
V našich končinách se přistupuje především k odstřelu jedinců, méně pak k odchytu do sklopců. V jiných zemích, například v USA, kde mají lovci letité zkušenosti s tímto druhem, je však možné využít několik důmyslných selektivních pastí s návnadou, které jedince neusmrcují a vykazují velkou efektivitu. V našich podmínkách je však jejich použití zakázané. Velmi dobré výsledky vykazuje také použití reproduktoru k vábení, který je u nás rovněž zakázaný či vábničky.
Že populace rychle narůstá, je patrné také z vykazovaného odstřelu. Ten se v posledních letech několikanásobně zvýšil a má stále vzrůstající trend. Poslední čísla hovoří o necelých 2000 jedincích v celé ČR.
 
V současné době je zřejmé, že invaze mývala je nezastavitelná a je nutné přijmout všechna opatření k jeho regulaci. Početnost populace narůstá a silný predační tlak není nebezpečím pouze pro lovné druhy, ale všeobecně pro biodiverzitu v naší krajině. Je proto namístě všeobecná spolupráce všech dotčených skupin k řešení problému, a to i přesto, že se často setkáváme s nepochopením a nevolí veřejnosti. Ještě stále máme možnost tuto invazi zastavit v relativním počátku a nenechat ji vygradovat v další vážný problém naší přírody.

RNDr. Ondřej MIKULKA
Ústav ochrany lesů a myslivosti
Lesnická a dřevařská fakulta
Mendelova univerzita v Brně