Karle, vidíme se zase po delší době, tvoje kresby jsem mnohokrát v minulosti využil v časopisu Myslivost, ale vlastně jsme nikdy neměli možnost si popovídat, jak ses k myslivosti a výtvarničení dostal…
Můj děda byl nadlesní u hraběte v Hustopečích nad Bečvou, měl velký statek, všichni moji příbuzní stříleli, všichni strejdové, táta, takže já jsem žil v myslivosti od malička. Když jsem byl malej kluk, táta mi dal pumpky a šli jsme podél Bečvy na kachny, stříleli se také divocí králíci, jo, to holt byla úplně jiná doba. Dětství a mládí jsem prožil v Černotíně, narodil jsem se v roce 1948 v Hranicích na Moravě, otec byl sedlák.
Otec si všimnul, že mám zájem o kreslení, a tak mě poslal ke svému bývalému spolužákovi akademickému malíři Wlodkovi, aby mne naučil základům a trochu se podíval, na mé výtvarné umění. Ten mi říkal, dokud se naučíš řemeslo, tak nezačni s barvou, to je základ a pak začni teprve s barvou. Takže jsem začínal kresbami, v šesti letech jsem nosil velké desky na zádech a on mi řekl, běž podél Bečvy a tam uvidíš tři lípy a ty mi nakresli. Přišel jsem, on mi to zmuchlal a řekl běž znova. To byla řehole. Přitom jsem byl problémový žák ve škole, v deváté třídě jsem dostal čtverku z kreslení. Paradoxně mě ale pak prof. Zatloukal vyzval, abych s ním udělal výstavu a na konci roku už jsem měl jedničku.
Podal jsem si přihlášku na umělecko-průmyslovou školu do Uherského Hradiště, jenomže mi napsali, že jsem talentovky udělal, ale z kádrových důvodů mě nemohou přijmout. Tátu totiž v roce 1952 zavřeli jako kulaka. Tak jsem vystudoval stavárnu, když jsem přišel do Čech, tak jsem vystudoval ještě další dvě střední školy, tchán mě zase dotáhl udělat policejní kriminalistickou nástavbu v Pardubicích, mám i půl právnické fakulty v Bratislavě.
V roce 1977 jsem spadnul z posedu a zlomil jsem si obratle, půl roku jsem byl v sádře, už jsem nemohl u policie dělat, tak jsem šel na uran, tam jsem si udělal chemickou školu, abych mohl dělat dispečera výroby. Takže životní běh mám docela pestrý, sem do Zákup jsem se dostal díky vojně.
Jak to bylo s myslivostí a kreslením zvěře?
První lovecký lístek jsem dělal v roce 1966 v Hranicích na Moravě. Mě se líbilo hlavně srnčí, to jsem hodně maloval, a jinak jsem maloval veškerou zvěř, kterou jsem viděl. Mně se vždycky líbily okamžiky, kdy je zvěř v pohybu, při honu mě zajímalo, jak bažanti vylétávají, jak padají, pozoroval jsem jak odbíhá srnčí zvěř po vyrušení. Já chodím po lese vždy s foťákem, snažím se zachytit takové okamžiky. Pak si snímky promítnu na zeď a kreslím.
V kynologii jsem rozhodčím z výkonu, mezinárodním loveckým průvodcem, motivů pro zobrazení jsem měl před očima nespočet. Tvořil jsem nejen samotné kresby, ale i pozvánky, diplmy a plakáty na nespočet mysliveckých akcí.
Když sedíš na kazatelně nebo posedu, tak tě napadne motiv? Nebo si tam rychle nakreslíš skicu, co bys mohl nakreslit doma?
Ne, já si na kazatelně nekreslím nic, tam si také hlavně fotím a doma si to promítám.
A jaké máš preference z hlediska druhů zvěře? Dá se říct, že je některý druh, který jsi nekreslil a nebo máš z našich druhů zvěře vše?
Když přijdu na zajímavý druh, tak nakreslím každý. Kuny jsem kreslil rád, stejně tak lišky, nenapadá mě druh, který bych nezobrazil.
Co exotické druhy zvěře?
Já jsem byl v Africe, jsem mezinárodní lovecký průvodce, i tam jsem si udělal snímky exotické zvěře, ale zatím jsem se vlastně k jejich nakreslení nedostal. Já jsem prostě hlavně na naši zvěř a přírodu.
Kreslí se nebo maluje lépe druh se srstí a nebo s peřím?
To je o pohledu, srstnatá je jednodušší, to je pravda, ale pernatou kreslím taky rád. Víš, ono mi nejde ani tak o to, zda má zvěř srst a nebo peří, já preferuji hlavně zajímavý moment pohybu, postoje, určitý moment specifického chování zvěře.
Rád se nechám poučit, jakou techniku tvorby používáš…
Mám kresby tužkou, některé kresby jsou barevně lavírované, dělám samozřejmě perokresby, ale můžeš tu na výstavě vidět i zafixované kresby pastelkami, mám tu ale i tři oleje. Zkoušel jsem všechno možné, pastely, oleje, tempery, akvarely, mám výtvory na balícím papíru. Oleje jsem musel ale přestat dělat kvůli dětem, když byly malé, terpentýn smrdí, to se nedá v bytě dělat. Teď už mám sice velký barák, ale zaměřil jsem se na perokresby a tužkokresby, v mých letech se už nechci nutit ke změně, kresba mi dělá největší radost.
Kde se všude se objevily tvoje práce? Kde se všude našli kupci?
Po celé republice mám obrazy, měl jsem výstavu v Olomouci, v Hustopečích nad Bečvou, v Hranicích na Moravě, tady v Zákupech už mám druhou výstavu. Já ale obrazy neprodávám, já je daruji, většinou kamarádům k výročí, k různým událostem, a nebo daruji obci, třeba na policii v Mimoni visí můj obraz, dokonce je i jeden v bance v Novém Boru.
Kresby vycházely i v časopisu, ale ilustroval jsi třeba knihy?
Ne, zatím jsem knížky nevydával, ilustroval jsem jen básně Josefu Jirotkovi. Ale připravuji knížku povídek, už mám sedm povídek, ilustrovat si je budu sám a chtěl knihu vydat k mým 75. narozeninám, to je za dva roky. Bude se jmenovat Jak jsem proskotačil život, ještě musím další povídky napsat a dodělat k nim ilustrace.
Jsi členem ČMMJ? Lovíš tady v Zákupech?
Já lovím ve třech honitbách, ale zlobí mě nohy a už mi taky brzo bývá zima, na posedu vydržím hodinu a musím jít pryč. Já mám ale naloveno dost, doma mám jídelnu plnou preparovaných úlovků, já jsem se učil preparovat u Míly Vacha.
Takže na závěr přeji, aby vydrželo nejen zdraví, ale i výtvarné nadšení a abychom se setkali, když ne dříve, tak nejpozději za ty dva roky při křtu tvé nové knížky povídek.
připravil Jiří KASINA