S nově ustanovenou poslaneckou sněmovnou začíná také nová snaha o novelizaci současného zákona o myslivosti. Poslední pokus o významnější novelizaci, možná už tradičně, dopadl neúspěchem, když se poslanecká sněmovna nedostala ani k hlasování o předloženém návrhu.
Zásadní roli v neúspěšném procesu samozřejmě sehrál covid a upřednostnění přijímání a tvorba jiných právních předpisů souvisejících s pandemií.
Je však také nutné dodat, že k novele bylo navrženo několik pozměňovacích návrhů, které se nestačily před poslaneckou sněmovnou řádně projednat. Tak jako tak byl výsledek takový, že novela zákona o myslivosti přijata nebyla.
Pro nás myslivce to pak také znamená, že s novou vládou, resp. novým ministrem zemědělství, bychom měli v co nejkratší době zahájit rozhovory o nové podobě novely, která by byla v průběhu následujících let Parlamentem přijata. Ačkoli se toto může zdát jako tzv. Sisyfovská práce, tak snahy o novelizaci mají svůj smysl a jakýkoli časový odklad příprav by v budoucnu mohl vyústit v opětovné neprojednání návrhu a tedy jeho nepřijetí.
Rád bych se pokusil otevřít diskuzi nad některými nedostatky současné právní úpravy a současně nastínil možnou právní úpravu, která by se mohla promítnout v nové právní úpravě zákona o myslivosti, případně jím souvisejících právních předpisů v oblasti práva myslivosti.
Za tímto účelem jsem se rozhodl vytvořit sérii článků k dané problematice. V dalších mých příspěvcích se pokusím rozebrat vybraná ustanovení současné právní úpravy a nastínit možnou budoucí právní úpravu.
Jistou výhodou se pak v současné době může zdát, že nepřijatý návrh je do značné míry propracovaný a při tvorbě nové novely může být jistým odrazovým můstkem. Tím samozřejmě nemyslím návrh opsat a předložit znovu. Podle mého názoru vycházejícího jak ze zkušeností myslivce, tak právníka musím naopak konstatovat, že v současném zákoně o myslivosti je vícero ustanovení, která zaslouží pozornost a která by mohla být předmětem novelizace.
S ohledem na aktuální vývoj společnosti a technologií se pak také nabízí otázka, zda by určitá ustanovení vůbec měla být v zákoně zachována, popřípadě naopak, zda by měla být nová ustanovení do zákona zanesena.
Určitě by se nemělo přistupovat k řešení v podobě jednorázového vyložení kompletního návrhu paragrafovaného znění na stůl a následně začít o něm diskutovat. Zákon o myslivosti je právní normou zasahující do mnoha oblastí a zájmových skupin a obsahující více jednotlivých částí. Proto bych rád inicioval jednání a diskuzi v postupných krocích, začít diskutovat postupně o jednotlivých částech zákona a pro začátek si vyjasnit, resp. dojednat pro většinu přijatelné kompromisy v určitých základních pasážích zákona. A až teprve po vytvoření obecně akceptované jakési „kostry zákona“ přistoupit ke zpracování v paragrafovém znění.
A právě v těchto fázích by měla sehrát hlavní roli jakéhosi mediátora či hlavního aktéra Českomoravská myslivecká jednota, jednající v zájmu a také váhou počtu svých členů.
Jedním z témat, které se pro budoucí novelizaci nabízejí, je například změna týkající se minimální výměry honitby. Téma, které již za minulého funkčního období vlády bylo hojně diskutované, ale které se nakonec do chystané novely nepromítlo.
Jen připomenu, že v současné době § 17 odst. 7 ZoM stanovuje, že minimální výměra honitby je 500 ha, v případě obory pak 50 ha.
Ačkoli vím, že k možnosti zmenšení minimální výměry honitby je ČMMJ dlouhodoběji skeptická, myslím si, že toto téma jistě stojí za další analýzu a případné přehodnocení názoru. Domnívám se totiž, že v případě některých oblastí s výskytem určitých druhů zvěře by zmenšení honiteb vedlo ke zlepšení celkového stavu. Za zvážení pak jistě stojí také určitá obdoba systému, který v současné době platí v Německu, tedy rozdělení na tzv. soukromé oblasti a oblasti tzv. honebních společenství, kdy pro soukromé oblasti je stanovena nižší minimální výměra. Zmenšení určitého druhu honiteb by pak také umožnilo některým myslivcům zaměřit své jednání na konkrétnější oblasti, z čehož by těžila především příroda. Ostatně jsem také názoru, že případné umožnění vzniku menších honiteb by k myslivosti mohlo přitáhnout nové zájemce a členy.
V každém případě by mělo být ale prioritní, aby se v rámci úpravy honiteb vytvářely logické a přirozené celky, resp. hranice, čímž by se mohly na mnoha místech odstranit zdroje problémů v podobě naprosto nelogicky vytvořených hranic honiteb v podobě hrany pole – les, či jen neznatelné polní cesty, kdysi zanesené v katastrální mapě.
Dalším tématem pro připravovanou novelu by také mohla být změna úpravy týkající se neplatnosti rozhodnutí valné hromady honebního společenstva. V současné době může člen honebního společenstva před soudem podat žalobu pro vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady, pokud je takové rozhodnutí v rozporu se zákonem či stanovami organizace. Zásadní překážkou pro řádné podání žaloby však je dodržení lhůty, která dle § 22 odst. 8 ZoM činí 15 dnů ode dne, kdy se člen o rozhodnutí dozvěděl, nejpozději však do 3 měsíců od konání valné hromady. V praxi se pak relativně často stává, že člen se o rozhodnutí dozví například ústně, v důsledku čehož mu začíná běžet subjektivní, tedy patnáctidenní lhůta. V dané situaci však člen často není řádně seznámen s odůvodněním rozhodnutí, což však nemá vliv na běh lhůty.
Z ustanovení § 22 odst. 6 ZoM, plyne, že o rozhodnutích valné hromady musí být pořízen zápis obsahující průběh jednání. Tento zápis by měl být vyhotoven současně s ukončením jednání valné hromady.
Mohu konstatovat z vlastní advokátní praxe při zastupování klientů, že takovéto jednání není ojedinělé, kdy nastává neochota vydat členovi zápis z konání valné hromady po skončení valné hromady, případně se tento zápis vyhotovuje dodatečně, tj. až několik dní po konání valné hromady. Aby tedy člen podal žalobu v zákonné lhůtě, musí žalobu podat bez znalosti obsahu rozhodnutí, což se samozřejmě odráží v kvalitě žaloby, která tak může mít nižší šance na úspěch ve věci. Za vhodné bych tedy považoval zejména rozšíření subjektivní lhůty pro podání žaloby alespoň na 1 měsíc a dále bych buďto explicitně stanovil zákonnou lhůtu k předložení zápisu o konané valné hromadě členovi, případně zákonnou lhůtu k zaslání kopie o zápisu valné hromady. Až poté, co bude tento zápis doručen či předán, by měla začít plynout subjektivní lhůta pro podání případné žaloby na neplatnost valné hromady.
Stejně tak bych uvítal alespoň zamyšlení nad výslovným zakotvením využitelnosti ustanovení § 22 odst. 8 ZoM také pro rozhodnutí jiných orgánů honebního společenstva, zejména tedy honebního výboru, u kterého je v současné době rozporování rozhodnutí velmi složité i v situacích, kdy došlo k zásadnímu porušení stanov či zákona. Pro úpravu týkající se honebních společenstev jsem tím spíše, pokud ji srovnáme s úpravou spolků, u kterých lze žalovat proti jakémukoli rozhodnutí orgánu, a to v subjektivní lhůtě 3 měsíců a objektivní 1 rok.
Uvedena jsou pouze jako příklad dvě z mnoha témat, která by s ohledem na chystanou novelu měla být předmětem širší, nejen myslivecké, diskuze.
Dalším tématem by jistě mohla být určitá digitalizace či elektronizace části myslivosti, ke které věřím časem dojde.
Na zákon o myslivosti by se nemělo hledět jako na dokonalý právní předpis, který nepotřebuje žádnou úpravu, protože tomu tak opravdu není. Naopak se jedná o předpis, který by si novelizaci skutečně zasloužil. Aby však mohla být kvalitní novela přijata, je nutné co nejdříve začít pracovat na její přípravě.
JUDr. Ing. et Ing. Roman ONDRÝSEK, MBA, Ph.D.
autor působí jako lektor a zkušební komisař ČMMJ
člen právní komise ČMMJ
působí na katedře teorie práva
Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
advokát - Specialis s.r.o., advokátní kancelář
Aktualizace:
Poznámka k článku
S novou vládou by měla přijít snaha o novelizaci zákona o myslivosti
V časopisu Myslivost 12/2021 byl zveřejněn můj článek s názvem „S novou vládou by měla přijít snaha o novelizaci zákona o myslivosti“. Obsahem tohoto článku bylo jednak konstatování, že v průběhu funkčního období minulé poslanecké sněmovny se nepodařilo přijmout chystanou novelu zákona o myslivosti, a dále také jistá výzva k zahájení prací na tvorbě nové novely, která by mohla být přijata, dnes již novou poslaneckou sněmovnou. Článek měl pak primárně za cíl otevřít širší diskuzi nad nedostatky současné právní úpravy a jejími možnými změnami. Za tímto účelem jsem pak v článku v krátkosti nadnesl několik témat k zamyšlení.
Byl jsem ČMMJ požádán o členství v Právní komisi ČMMJ, s tím, že připravím celou sérii článků týkajících se jednotlivých ustanovení zákona o myslivosti, které vnímám jako vhodné k novelizaci. Jen v konstruktivní široké diskuzi se svými členy, ale i dalšími partnery, si totiž ČMMJ může vyjasnit své pohledy na to, jak by měl či mohl návrh nového zákona o myslivosti vypadat. V této souvislosti ale považuji za důležité doplnit, že jakékoli názory, které v mých článcích zazní, jsou pouze mými osobními názory a žádným způsobem nevyjadřují názor Českomoravské myslivecké jednoty.
Výše uvedené pak také platí pro můj článek v Myslivosti 12/2021, ve kterém například zaznělo zamyšlení nad případnou změnou minimální výměry honitby. Právě kolem tohoto tématu byla již u minulé novely velmi živá diskuze, možná větší než o jakémkoli jiném projednávaném návrhu na změnu. Lze tedy předpokládat, že i v případě nově připravované novely bude toto téma předmětem mnoha debat a vyjednávání, a to je také důvod, proč jsem toto téma ve svém článku zmínil. Velice dobře si uvědomuji, jak je toto téma kontroverzní z hlediska pohledů všech stran, jichž se zákon o myslivosti dotýká, nakonec i proto jsem toto zmínil hned v prvním ze zamýšlené série článků.
Právě rozdílnost názorů a z toho vzniklých debat napříč nejen samotnými myslivci, ale také například lesníky, zemědělci a dalšími s myslivostí více či méně spojenými odvětvími, je nezbytným předpokladem pro následné vytvoření novely, která bude prospěšná především přírodě jako takové. Ostatně značnou rozdílnost názorů jsme již v minulosti mohli vidět právě v souvislosti s návrhy na (ne)změnění minimální výměry honiteb. V této souvislosti připomenu, že zatímco například Českomoravská myslivecká jednota byla proti snížení minimální výměry honitby, tak mnoho jiných organizací, v čele se Sdružením vlastníku obecních a soukromých lesů ČR, bylo v zásadě pro snížení minimální výměry. V souvislosti s tím je také důležité pamatovat, že myslivost a její výkon není nijak izolován od okolního světa a na ochraně přírody se podílí široký okruh organizací a osob, kdy každý může být jinou představu o ideálním stavu. I proto jsou kvalitní věcné debaty při tvorbě novely zcela zásadní, aby ve výsledku nebyla nejvíce „bita“ sama příroda.
Mnozí čtenáři a kritici mého článku bohužel ve svém „svatém pohoršení“ asi ani nedočetli kritizovaný odstavec, kde zmiňuji nejen možný rozdílný pohled na honitby vlastní a honitby společenstevní, ale hlavně zmiňuji podle mne zcela zásadní a podstatnou podmínku – hranice honiteb. Nejen ČMMJ by totiž měla více než trvání na nějakém čísle minimální výměry trvat na tom, aby honitby v krajině vytvářely logické a přirozené celky, respektující jak geografické podmínky, tak hlavně potřeby zvěře.
Určitě tedy není dobrý pohled na minimální výměru jakožto nějakou „posvátnou krávu“, se kterou stojí a padá česká myslivost. Je to sice nesmírně důležitý moment návrhu zákona, ale paradoxně právě třeba jasnou, logickou a fakty podpořenou diskuzí můžeme dosáhnout jak logicky tvořených, tak ale i v mnoha případech možná větších výměr honiteb. Nemluvě o tom, že máme šanci tak odstranit na mnoha místech celou řadu naprosto nevhodně zvolených hranic, vlastně tedy i sousedských sporů.
Situace, kdy příprava novely bude postrádat věcné debaty nad možnými změnami a zamýšlení se nad důvody proč ti či oni jsou odlišného názoru, případně co by tento odlišný názor mohl přinést, bude mít za následek pouze další novelu, která sice z krátkodobého hlediska něco formálně změní, nicméně nevyřeší skutečné problémy, které myslivost má z hlediska dlouhodobého, a které přírodě neprospívají.
Závěrem bych tedy zopakoval, že názory publikované v mých článcích žádným způsobem nereprezentují Českomoravskou mysliveckou jednotu, ani nevyjadřují její názor na projednávanou problematiku. V článcích jsou publikovány pouze mé osobní názory, nejsou to oficiální názory ani redakce časopisu, ani ČMMJ. Vážím si toho, že redakce dává prostor pro diskuzi a tříbení názorů, neboť budoucí podoba zákona není přece jen předmětem diskuzí momentálně zvoleného vedení, ale všech členů, kteří mají právo na informace a vyjádření svého názoru.
Zároveň doplním, že i mé názory, stejně jako názory kohokoli jiného, nemusí být přijaty každým. Nechci ani tvrdit, že mnou zmíněné možné návrhy na změny musí být následně zpracovány do návrhu novely. Zastávám však názor, že debaty o možných změnách jsou nezbytným předpokladem pro následně kvalitně zpracovanou novelu zákona o myslivosti, kterou si všichni již delší čas přejeme. Ukažme, že jsme myslivci, kteří umí diskutovat a vážit si i názoru jiných, v přírodě přece nepůsobíme jen sami a je v našem bytostném zájmu se domluvit a sjednotit. Nekopejme tedy zákopy, nabídněme raději prostor k jednání a diskuzi, jen to může naši zálibu obhájit i do dalších období.
Roman ONDRÝSEK