). Od roku 1548 byli daňci prokazatelně chováni v pražské Královské oboře ve Stromovce a při úspěšné reprodukci se dosáhlo takových početních stavů, že bylo rozhodnuto daňky vypustit do volnosti. Tento chovatelský zásah se minul kladným výsledkem a do několika měsíců od vypuštění do volnosti nezůstal v okolí Stromovky, ale ani na území Prahy, žádný daněk.
Až do konce devatenáctého století byla daňčí zvěř chována v oborách na Hluboké nad Vltavou, v Lánech, Opočně, Jabkenicích, Březce, Veltrusech, Hukvaldech, Náměšti a v Žehušicích.
První záznamy o úspěšném chovu daňčí zvěře ve volnosti jsou až z 30. let 20. století (Kardašova Řečice).
Daňčí zvěř je druhem spárkaté zvěře, která se poměrně rychle přizpůsobuje novým podmínkám životního prostředí. Osidluje nejenom nížiny, ale také v pahorkatiny a podhorské prostředí.
Na většině území se vyskytuje daňčí zvěř standardního, rezavě hnědého zbarvení s bílým grošováním. Melanistická forma černošedého zbarvení není příliš častá, i když se ve volnosti a oborních chovech vyskytuje. Typickou černou barvu má daňčí zvěř chovaná v oboře Žehušice, která se do Žehušic dostala z Anglie. V některých oborách jsou chovány barevné aberace bíle zbarvené zvěře, nebo plavého zbarvení. V roce 2009 byli dovezeni do Čech daňci z rakouských chovů se srstí světle žluté barvy.
Vývoj početních stavů
V letech 1950 až 1975 se celková početnost populace daňčí zvěře odhadovala na 3 až 5 tisíc kusů. Tento stav by se pravděpodobně udržoval na stejné úrovni s malými výkyvy v počtu zvěře, nebýt výrazného poklesu početních stavů drobné zvěře, která byla v Českých zemích vždy prioritou. Plošný úbytek drobné zvěře byl alarmující zejména v zemědělské krajině. Pokusy o zastavení tohoto úbytku bažantů, koroptví a zajíců na většině území selhaly. Proto se v roce 1980 schválil projekt „zazvěřování“ honiteb daňčí a mufloní zvěří, který měl nahradit ubývající stavy drobné zvěře.
Daňčí zvěř se v naší krajině velmi dobře aklimatizovala a v nových podmínkách se její reprodukce viditelně zvětšovala. Většina myslivců si tento trend vývoje početních stavů nejenom pochvalovala, ale namísto selektivních zásahů do rychle se zvětšujících populací, odmítali daňčí zvěř lovit, v zájmu udržet v honitbách co nejvyšší počty daňčí zvěře. Pro mnohé myslivce byl chov daňčí zvěře novou příležitostí pro získání atraktivních trofejí a většího zisku z daňčí zvěřiny.
Početní stavy daňčí zvěře na mnoha místech dosahují už takových hodnot, že původní hodnocení daňčí zvěře jako druhu, který nepůsobí významné škody na lesních dřevinách, jsou minulostí. Okus letorostů lesních dřevin je natolik závažný, že na mnoha místech bude nutností provádět regulace stavů se snahou dočasně snížit stavy i pod hranici minima. Početní nárůsty jsou velice patrné v grafu od roku 1966 do roku 2020.
Mnoho myslivců se hájí tím, že daňčí zvěř loví podle plánů, které vychází ze sčítaných stavů. Z praxe ale víme, že sčítané stavy jsou v lepším případě kvalifikovaným odhadem, ale daleko častěji jsou spíše výtvorem spekulativního zájmu.
Při pohledu na připojenou tabulku č. 1 je vidět nejenom značný nárůst počtů zvěře za posledních deset let, ale je z ní také patrné, jak se zkresluje sčítání zvěře, lov podle pohlaví a věku.
Je naprosto obecným trendem omezování lovu samičí zvěře, která je na mnoha místech v poměru jeden daněk na pět až šest daněl. Ve statistických výkazech je ovšem vše vyrovnané tak, jak by mnělo být. Převaha „zatajovaných“ daněl působí každoročně nestandardní nárůst počtů zvěře.
Pokud někdo nevěří tomuto zjištění, tak si může zkusit porovnat hodnoty třeba z roku 2019. Pokud je uváděn počet sčítané zvěře 37 172 kusů a vykázaný lov byl 28 313 kusů, tak pak početně v populaci zůstalo pouze 8859 kusů. Při rozdělení tohoto zbytku na třetiny, můžeme předpokládat, že daněl bylo 2953 a při koeficientu reprodukce 0,8 byl přírůstek 2362 daňčat. Když k daňčatům přičteme zbytkovou populaci po lovecké sezoně, tak zůstane v populaci v roce 2020 11 221 kusů daňčí zvěře. V tabulce je ovšem sčítaný stav 38 449 kusů. Je to pravdivé číslo?
Zřejmě ano, protože v tom roce bylo uloveno 30 333 kusů. Jakým způsobem se tedy do populace dostaly ty nadpočetné kusy? Jedině počtem utajovaných daněl, které se na nadpočetné reprodukci podílely.
Pokud tento trend bude pokračovat, tak se chov daňčí zvěře dostane do výrazného střetu s hospodařícími subjekty v lesním hospodářství, zemědělství, ochranou přírody, ale i s chovem ostatní zvěře, zejména srnčí, která daňčí zvěři ustupuje ze svých domovských okrsků.
Není krátkozraké obětovat naši srnčí zvěř populační explozi daňčí zvěře?
Výsledky chovu daňčí zvěře podle prezentovaných trofejí na výstavě Natura Viva 2021
Podle počtu 159 předložených trofejí daňků k hodnocení za období 6 let je obtížné uvést, že kvalita trofejí je nízká, stagnuje, nebo je hodnota na vzestupu. Věrohodnější by bylo, kdyby se daly například k hodnocení všechny trofeje daňků III. věkové třídy za uplynulé šestileté období. To bylo a je technicky i prakticky neproveditelné, a proto kvalitativní rozbor nemůže být nazván zhodnocením chovu daňčí zvěře chované v ČR za posledních šest let, ale zhodnocení výběru trofejí, které byly předloženy na výstavu. A navíc protože byly z prostorových kapacit výstaviště na výstavu předloženy trofeje s hodnotou dosahující na stříbrnou a zlatou medaili, tak se kvalitativní rozbor netýká celé populace, ale jenom toho nejlepšího, co myslivci předložili.
Z tabulky č. 2 je možné vyčíst, že největší počet 32 medailových trofejí z volných honiteb pochází z okresu Mělník. V tabulce č. 3 z oborních chovů jsou uvedeny na prvním místě tři trofeje se zlatou medailí z okresu České Budějovice.
Nejsilnější trofej výstavy z volných chovů je uvedena v tabulce č. 4 s hodnotou 208,09 b. CIC. Trofej pochází z okresu Šumperk. Nejsilnější trofej z oborních chovů je uvedena v tabulce č. 5 s hodnotou 220,94 b. CIC. Trofej pochází ze Staré obory, okres České Budějovice.
V tabulkách č. 6 a 7 je podle volných honiteb a oborních chovů a příslušných okresů uvedeno deset nejsilnějších trofejí aspirujících na zlatou medaili výstavy.
V tabulkách č. 8 a 9 jsou uvedeny nejsilnější trofeje volných honiteb a obor podle členění – národní pořadí trofejí a mezinárodní pořadí trofejí daňků. Toto pořadí bylo sestaveno ze všech katalogů národních a mezinárodních výstav od roku 1937.
Z volných honiteb v národním přehledu má Česká republika nejsilnější trofej daňka v hodnotě 208,09 b. CIC z honitby Dívčí Hrad – Hlinka z okresu Šumperk. Tato trofej byla nejsilnější trofejí daňků na výstavě Natura Viva 2021, ale stala se tak i nejsilnější národní trofejí.
Trofeje českých daňků se do tabulky mezinárodních trofejí nezařadily. Nejsilnější trofejí na světě je trofej daňka z Maďarska s hodnotou 237,63 b. CIC. Druhé místo patří trofeji ze Slovenska s hodnotou 236,14 b. CIC, která byla ohodnocena mezinárodní komisí CIC v květnu 2021 v Židlochovicích.
Tabulku nejsilnějších mezinárodních daňčích trofejí z volnosti obsadilo Maďarsko sedmi trofejemi a Slovensko třemi trofejemi daňků.
Národní a mezinárodní přehled o nejsilnějších trofejích z oborních chovů je uveden v tabulce č. 9. Tady dominuje nejsilnější trofej z obory Nitovice s hodnotou 238,57 b. CIC a je nejsilnější národní trofejí daňka, ale i celosvětovou. V kategorii národních i mezinárodních trofejí daňků se umístila trofej s hodnotou 220,94 b. CIC ze Staré obory, která byla na výstavě Natura Viva 2021 nejsilnější trofejí daňků z obor.
Trofeje daňků vystavených na výstavě Natura Viva 2021 byly v porovnání s minulými výstavami zastoupeny větším počtem trofejí z volnosti, naopak malý počet trofejí z oborních chovů byl překvapením. Malý počet mohl být ovlivněn tím, že řada velmi silných trofejí byla vyvezena do zahraničí, ale také skutečností, že se trofejím z obor nemůže přidělit zlatá medaile CIC.
Přejme si, aby uspokojení nad dobrými trofejemi daňků vystavovaných na výstavě Natura Viva 2021 bylo závazkem a důvodem k zamyšlení všech chovatelů daňků ve volnosti, aby upravili nejenom sociální a věkovou strukturu daňčích populací, ale aby hlavně provedli takovou početní redukci, která umožní existenci i našich původních druhů zvěře, zejména srnčí zvěře.