Jednatel Okresního mysliveckého spolku Blansko
Jaroslav Zelený mi i v předvánočním shonu spojeném s placením členských příspěvků věnoval hodinu času na rozhovor v rámci seriálu představování nových členů MR ČMMJ.
Jsem bývalý voják z povolání, mám vystudovanou vojenskou školu radiotechnickou v Novom Meste nad Váhom, vojáka z povolání jsem dělal tři roky od roku 1987 do 1990. Byl to asi můj životní omyl, ale už se k tomu nechci vracet.
Pak jsem patnáct let jezdil u různých firem s náklaďákem, od roku 2005 jsem jednatelem tady na OMS Blansko. Zkoušky z myslivosti jsem složil v roce 1994, v roce 2004 jsem složil zkoušky pro myslivecké hospodáře, v mysliveckém spolku Lhotky Černá Hora jsem prošel kromě předsedy skoro všemi funkcemi, přes jednatele, finančáka a teď jsem myslivecký hospodář.
V rámci nových stanov jste byl zvolen jako krajský zastupitel Jihomoravského kraje. Jak se zrodila tato myšlenka a následně volba?
Jihomoravský kraj má od roku 2011 založenou o.p.s. Jihomoravské sdružení pro přírodu a myslivost, kde dělám ředitele celých devět let. Na základě zkušeností mě oslovili z jednotlivých okresů, zda bych do nové funkce nešel. Byli jsme jen dva kandidáti a já volby vyhrál.
Co je vaše parketa? Co byste v nové funkci chtěl prosazovat?
Já jsem hlavně přes kulturu, protože pořádáme ve spolku kde jsem členem, ples, dětský den, různé akce pro děti, spolupořádáme už šest let výtvarnou soutěž, účastníme se loveckých slavností, děláme soutěže pro děti, účastníme se dětských dnů na obci. Mám tedy s touto oblastí snad jisté zkušenosti.
Troufám si proto tvrdit, že bych byl asi nejlépe platný celé ČMMJ v rámci kultury. Možná v Myslivecké radě bude někdo schopnější, zatím nemám konkrétnější představu, jak bude tento orgán fungovat, jsme vlastně na začátku něčeho nového a je třeba, abychom se nejprve poznali a vytvořili si nějaký systém komunikace a spolupráce.
Jak vůbec vidíte jakožto zkušený jednatel změnu, že jsou nově ve stanovách krajští zastupitelé?
Na jednu stranu je dobře, že se bude každý člen Rady zodpovídat okresním spolkům v kraji a že se nastolila rovnováha v tom slova smyslu, že každý kraj má ve vedení svého zástupce.
Na druhou stranu se v minulosti sestavovala Rada podle odborností, což teď není. A tak se v novém složení kromě toho, jak bude Rada fungovat, také musíme podělit o jistou formu rozdělení pravomocí podle odborností a také bedlivě zvolit podle nových stanov složení odborných pracovních skupin, které by Radě měly poskytovat odborné pohledy na jednotlivé problematiky.
A neměl by být zastupitel kraje spíš manažer a vyjednávač než odborník?
Asi ano, ale bohužel ve většině krajů stále nechápou princip fungování krajského uskupení, myslím, že se to zatím stále nevysvětlilo dostatečně a jasně. Krajská koordinační rada je mnohde jen poradní orgán, stále se mnozí chovají tak, jako by byly jen okresní myslivecké spolky a pak vrchní vedení v Praze. My tu máme výhodu, že už delší dobu funguje krajská o.p.s., scházíme se pravidelně a i díky tomu se mám komu zodpovídat a má mě kdo úkolovat.
To si uvědomuji, že jste jeden z mála krajů, kde funguje o.p.s., jste zvyklí spolu komunikovat a máte vztah ke krajskému úřadu. Čím byste se tedy mohli pochlubit? A jak je možné to využít v rámci nových stanov, na čem by se mohlo stavět dál?
Společnou o.p.s. jsme založili hlavně kvůli tomu, abychom mohli komunikovat s krajem ohledně dotací, hlavně na děti a mládež. Daří se nám z kraje získávat docela dobré finanční podpory, propagovat naši činnost v celém kraji a podporovat děti a mládež ve vztahu k myslivosti. Finanční podporu dostáváme také na střelectví, kynologii, příhraniční spolupráci, nejsou to tedy dotace vyloženě jen na děti a mládež.
A když teď vzniklo podle stanov trochu jiné postavení zástupce kraje, tak snad bude i větší šance na získání podpory z kraje a snad i na získání trochu lepší pozice pro vyjednávání za jihomoravské myslivce s krajským úřadem.
My máme podepsané memorandum o spolupráci, které zajišťuje určitý finanční obnos, tak si myslím, že bychom z toho měli vycházet a vlastně pokračovat v zajetých kolejích. Ale to také není možné jednoznačně predikovat, vyměnili se krajští zastupitelé, je nový hejtman, ještě jsme spolu nejednali, nebyl ani čas a v této nákazové době to ani nelze.
Takže uvidíme jaké budeme mít podmínky a jak bude nastavená spolupráce do dalších let, v každém případě by mohlo ke zdaru jednání přispět, že jsem byl zvolen oficiálním zástupcem kraje podle nových stanov ČMMJ a mám tak jednoznačný mandát k vedení takových jednání.
Je šance, že byste se domluvili v rámci Jihomoravského kraje k užší spolupráci i s dalšími podobnými zájmovými spolky jako jsou rybáři, včelaři a nebo zahrádkáři?
Možná taková šance je, záleží, kdo by měl takovou spolupráci iniciovat. Vím, že memorandum o spolupráci s krajským úřadem mají i jiné organizace, zatím ale vlastně ani nevím, kdo zastupuje včelaře nebo zahrádkáře.
Každá organizace má ale jiné zájmy a v některých zájmech se i dost lišíme. Například zahrádkáři asi někdy moc nemusí myslivce, neboť černá zvěř dělá mnohde velké škody a spolupráce by mohla být tak trochu dvojsečná.
Ale zcela jistě by nebyla vůbec špatná užší spolupráce v rámci ochrany přírody a krajiny, mohla by tak vzniknout větší zájmová skupina, která by prosazovala svoje zájmy vůči kraji nebo státním orgánům.
V současné covidové době ale byli myslivci postiženi tím, že nemohou pořádat akce, na kterých získávali pro svoji činnost někdy docela zajímavou část financí. Neměli jsme už v roce 2020 také jako myslivci požádat o podporu?
Určitě, ale to mělo přijít z vrchu, z centra, tam přece mají bližší vztah k ministerstvům, takže měli zareagovat rychleji, než my tady dole.
Když si to promítnu na jednotlivé myslivecké spolky, kde i já pracuji, tak vím, že budeme hodně finančně bití díky covidu. Náš spolek dostával dotace od obce na činnost s dětmi a pokud nic takového nebylo a nebude možné pořádat, tak o tento příjem přijdeme. Je tady ale taky každoročně nemalý příjem z jednotlivých kynologických a střeleckých akcí, z plesu apod., to vše nebylo a finanční prostředky jsme nezískali. Takových spolků je plno a řeší co dál, přitom to mnohdy byly prostředky, které myslivci dál využívali ve prospěch zvěře a přírody.
Čeká nás proto asi těžší období, i když třeba peníze na účtu ještě nějaké máme, budeme muset přesvědčit řadové členy, že budou muset sáhnout do svých vlastních kapes. Obdobná situace může být i na jednotlivých okresních mysliveckých spolcích, my tu třeba v Blansku neděláme ples, takže z něj finanční propad nemáme, ale budeme mít určitě dopad do rozpočtu z toho, že se neuspořádala chovatelská přehlídka trofejí.
Jaký je vás názor na spojení funkce předsedy a jednatele? Je to dobře nebo špatně?
Špatně, jsem tady šestnáctý rok a nikdy jsem neměl v úmyslu kandidovat do myslivecké rady. Myslivecká rada přece úkoluje jednatele a není možné, aby sám sebe úkoloval. Jednatel a předseda by vždy měly být dvě osoby a jasně oddělené funkce se všemi povinnostmi a pravomocemi, a tak, jak je to na okresech, by to mělo být i v centru.
Cítíte z Prahy dostatečnou podporu a informovanost?
Doteď žádné moc velké informace nebyly, v minulosti jsem měl tu výhodu, že náš předseda byl členem vedení v Praze. V novém složení je tak trochu problém, že se zatím moc neznáme a hlavně, že se nemůžeme scházet.
Chodí teď sice spousta mailů, ale je to tak trochu vřava a chaos v tom, jak a co dělat dál. Určitě bych čekal, že budeme nejen my nově zvolení členové Rady, ale i okresní myslivecké spolky a jejich jednatelé, mnohem lépe a srozumitelněji informováni.
Bohužel je to ale dané také tím, že neproběhl řádný volební sněm a vlastně ani nevíme, jak to bude dále s pozicí předsedy a místopředsedů.
A jak z vašeho pohledu zkušeného jednatele funguje sekretariát?
Protože jsem v minulosti mnohokrát spolupracoval třeba na přípravě výstavy Natura Viva, na hodnocení trofejí a i na jiných akcích, poznal jsem práci zaměstnanců sekretariátu a snad i mohu hodnotit, vím, jaká byla spolupráce. Bohužel z mého pohledu zrovna ideálně sekretariát nefunguje. Mrzí mě, že odešla Jana Adámková, předtím Martina Novotná. Nebudu raději jmenovat ostatní jména.
Dobrá, pojďme raději zpět na úroveň okresu. Jak to vidíte s počtem členů a jak vůbec oslovit a získat nové členy?
Je to rok od roku těžší, když jsem nastoupil v roce 2005, tak tu bylo asi 1350 členů, zamávalo tím první zdražení, zamávalo tím i druhé zdražení, dnes jsme na 800 členech a tento počet se drží asi třetí nebo čtvrtý rok. Když se podívám na skladbu členské základny, je jedna třetina chlapů, kteří jsou ve vyšším důchodovém věku sedmdesát plus, to jsou ti, kteří začali myslivost dělat v sedmdesátých letech, kteří si drží členství z nostalgie a platí poctivě. Ti ubývají bohužel spíše v souvislosti s úmrtím, nebo s ukončením aktivní myslivosti.
Nejvíc ubylo těch aktivních, trochu mladších členů, kteří asi mnohdy necítí oporu a podporu v členství v ČMMJ, zaplatí si povinné pojištění jinde a nic je nenutí být našimi členy.
A jak nové mladé oslovovat? Je to těžké, o myslivost moc zájem není, vidím to i v našem mysliveckém spolku, kde stále klesáme níž a níž, bylo nás dvacet dva a dnes je nás třináct a nemůžeme sehnat mladého chlapa. Nejmladšímu členovi je 45 let.
Když to vidím z pohledu okresního mysliveckého spolku, když tu bývaly zkoušky z myslivosti, tak tu bývalo 40 adeptů, dnes když jich seskládáme deset nebo dvanáct, tak jsme spokojeni, ale z nich jedna třetina následně po zkouškách myslivost ani neprovozuje, dělají zkoušky třeba kvůli sokolnictví a nebo psům, případně se vůbec aktivně nezapojí do práce místních spolků a loví jen na pozvání od přátel.
Nevidím to zatím sice úplně černě, ale budoucnost myslivosti, pokud se něco zásadního nestane, není růžová. A když vidím diskuse na sociálních sítích a internetu, nedej bože pod článkem o poranění při honu, tak jsme jen vrazi a že je jen dobře, že se postřílíme mezi sebou. Tady jsme ale jako ČMMJ zcela zásadně zaspali, neumíme se obhájit a neumíme představit naši úlohu a práci, zatím jsme se neprobudili a antimyslivecké organizace okolo nás toho jen využívají.
Samozřejmě nebudu oponovat, je to tak, ale čím se mohou myslivci prezentovat vůči veřejnosti? Co jste ochoten přinést nového, když jste řekl, že vaší parketou je také propagace a kultura?
Určitě vším, co k myslivosti patří. Já vždy říkám, že myslivost není jen lov, ale vše kolem toho, pokud to nepůjde zespodu, tak shora to asi nikdy nepůjde. Jsou sdružení, která na dědinách nic nedělají a myslivci nejsou vidět. Ale pokud jsou to spolky, které na dědinkách fungují, snaží se vést kroužky, dělají dětské dny, dělají ples a jsou vidět, tak každý řekne, že tam nejsou jen fotbalisti a hasiči, ale že jsou tam i myslivci.
My v našem spolku chodíme sázet stromky, pomáháme při místních akcích, jsou spolky, které na Den země sbírají s dětmi odpadky v přírodě a dalo by se vyjmenovat více různých akcí. Zase tak málo se toho nedělá, ale asi to nestačí, když to neumíme veřejnosti představit.
Ale právě proto jsem se ptal, zda by nebyla pragmatická šance ve spojení s jinými zájmovými organizacemi v rámci kraje, kraj je přece jen blíž obcím. Co zkusit takové věci na kraji projednat právě ve spolupráci s rybáři, chovateli, turisty? Myslím, že i s velkou většinou ochránců přírody se dá spolupracovat. Máte přece nyní větší slovo jako oficiální krajský zastupitel.
Pokud to nejsou extrémisté, kteří se přivazují ke stromům nebo obhajují vlky, tak běžný ochránce přírody má zájem o přírodu stejně tak jako myslivec. V každé organizaci nějaký extrém bude, ale je to o domluvě, o tom se někde setkat a vyříkat si, co je potřeba.
Každý kraj je jiný a každý kraj na něco jiného slyší. Není to jak bychom si řekli, že budeme žádat o něco a ono to půjde v každém kraji jak po másle. Výhoda zástupců krajů v Myslivecké radě je, že si budeme moci říct zkušenosti a navzájem se inspirovat.
Když jsme zakládali o.p.s., tak jsme čerpali z jihočeského kraje a dá se říct, že nám to devět let funguje. Dobře funguje i olomoucký region. Proto věřím, že najdeme společnou řeč a společnými silami i z pozice Myslivecké rady snad iniciujeme větší aktivitu jak na krajské, tak i okresní a nebo místní úrovni. Nic jiného nám totiž nezbývá, pokud chceme myslivost obhájit i do dalších let.
S poděkováním za rozhovor
připravil Jiří KASINA