V roce 1812 Samuel Johannes Pauly (*1766 - †1821) vynalezl lůžkový závěr, který sklopením hlavní otevřel nábojovou komoru a umožnil tak nabíjení zezadu. Brokové zbraně jej ve zdrcující většině případů využívají dodnes.
V roce 1840 Johann Nikolaus von Dreyse (*1787 - †1867) vynalezl válcový odsuvný závěr. Komora se uzavírá válcovým blokem, který se posouvá dopředu a dozadu a tím odkrývá zadní konec nábojové komory pro nabíjení. Aby tlak spalných plynů na dno nábojnice nemohl závěr samovolně otevřít, je na obvodu válce výstupek – uzamykací ozub, který zapadne do drážky v pouzdře závěru a nedovolí závěru pohybem vzad se otevřít.
V roce 1857 vznikly jak náboje se středovým zápalem (Angličan William Lancaster, *1820 - †1878), tak s okrajovým zápalem (Američané Horace Smith ,*1808 - †1893, a Daniel B. Wesson ,*1825 - †1906), u kterých mosazná nábojnice současně sloužila jako těsnění nábojové komory.
V polovině 19. století bylo konstrukcí záběrů víc, klapkové, s klesajícím blokem, rolling block, … ale nakonec se válcový otočný záběr prosadil jak ve vojenských, tak v civilních zbraních nejvýrazněji.
V roce 1855 si americká firma Volcanic nechala patentovat trubicovou nábojovou schránku pod hlavní.
V roce 1867 Švýcarsko jako první stát na světě zařadilo do výzbroje opakovací pušku s válcovým odsuvným závěrem a trubicovou nábojovou schránkou pod hlavní – která po svém tvůrci získala jméno Vetterli.
V roce 1871 přijala pruská armáda první opakovačku bratří Mauserů.
V roce 1888 pruská Gewehrprüfungs Komission vytvořila lahvičkovou nábojnici s drážkou, určenou pro armádní pušku model 88. Tato puška má závěr s dvěma uzamykacími ozuby, ale hlava není v jednom celku s tělem (konstruoval jej E. Schlegelmich na základě závěru pušky model 71).
V roce 1879 v Kanadě usazený Skot James Paris Lee (*1831 - †1904) vynalezl dvouřadý schránkový zásobník.
V roce 1898 Peter Paul Mauser (*1838 - †1914) zkonstruoval armádní pušku model 1898 (Gewehr 98). Jedná se o první vrchol konstrukce klasické opakovačky s válcovým odsuvným závěrem.
Mauserův závěr se vyznačuje dvěma uzamykacími ozuby na hlavě závěru (hlava závěru, tělo a uzamykací ozuby jsou jeden díl), dlouhým perem (listovou pružinu) vytahovačem a vyhazovačem neseným v rámu zbraně. Tento typ závěru vede celý pohyb náboje ze zásobníku až do komory, a proto hovoříme o tzv. řízeném nabíjení - controled feed).
Čelo závěru dosedne na dno nábojnice v zásobníku a vysune jej do komory. V konečné fázi pohybu náboje v nábojišti podklouzne pod drápek vytahovače a ten přidrží náboj na čele závěru a současně jej vrovná s osou hlavně. Tak je náboj držen až do okamžiku, kdy je náboj zcela v komoře, závěr je uzamčen … a až je nakonec nábojnice vytažena z komory a vyhozena ze zbraně.
Razance vyhození nábojnice závisí na razanci pohybu závěru vzad. Když střelec chce, může pomalu vytáhnout náboj zcela z komory a pak ho rukou úplně potichu vyjmout ze zbraně.
V roce 1958 americký konstruktér Roy Weatherby (*1910 - †1988) představil svoji kulovnici Mark V s extrémně pevným závěrem.
Weatherbyho závěr se vyznačuje vícenásobnými uzamykacími ozuby, umístěnými na hlavě závěru ve třech řadách (typicky po třech ozubech v každé řadě). Tělo závěru má typicky průměr shodný s vnějším průměrem uzamykacích ozubů, čímž se dosahuje hladkého vedení závěru v těle zbraně. K odemčení závěru stačí menší úhel otočení kliky závěru než u klasického mauserova závěru. Vytahovač má podobu krátkého, příčně odpruženého drápku a vyhazovač tvoří podélně odpružený pístek.
Při pohybu závěru vpřed se náboj sune dopředu, je naveden skluzavkou nábojiště do komory, stěny komory postupně vyrovnávají náboj s osou hlavně. Nakonec náboj dosedne na dosedací kužel, zastaví se, drápek vytahovače se přesmykne do drážky ve dnu nábojnice a závěr se uzamkne.
Při vytahování nábojnice z komory pístek vyhazovače má snahu vypáčit dno nábojnice zpod vytahovače, na čele závěru nábojnici drží jen rozepření nábojnice o bok komory. Jakmile celá nábojnice opustí komoru a ztratí tak oporu v její stěně, pístek „vyrazí“ dno nábojnice zpod vytahovače a vyhodí nábojnici ven ze zbraně. Razance vyhození je tedy nezávislá na rychlosti pohybu závěru vzad.
Tento typ závěru náboj do komory nevede po celou dobu nabíjení, jen jej zasouvá do komory a proto se tento způsob nazývá suvné nabíjení – push feed.
V roce 1962 vznikla puška Remington 700, která měla hlavu závěru se dvěma uzamykacími ozuby a vyhazovačem v podobě pístku neseného na čele jako u weatherbyho. Vznikl tzv. remingtonův závěr, který je dnes běžně spojován se suvným nabíjením. Ten byl dál zdokonalen do podoby se třemi uzamykacími ozuby symetricky na obvodu hlavy závěru – tím se zmenšil odemykací úhel závěru, ačkoliv se tak stalo za cenu zvýšení síly potřebné k otevření závěru.
O tom, zda je lepší řízené nabíjení nebo suvné nabíjení se vedou dlouhé a velmi vášnivé debaty. Stručně řešeno – z hlediska spolehlivosti funkce jsou si oba způsoby nabíjení rovnocenné.
Mauserův závěr nemá rád nabíjení přímo do hlavně, zvýšené namáhání pera vytahovače, kdy se musí přesmyknout přes okraj nábojnice do drážky hrozí praskáním vytahovače. Výhodou je možnost velmi tichého vybití zbraně. Remington a weatherby snáší nabíjení přímo do komory bez potíží, ale prázdnou nábojnici vyhodí poměrně razantně a hlasitě.
Ačkoliv české země byly součástí rakousko-uherské monarchie, která jako armádní zbraň používala kulovnice systému Mannlicher s přímotažným závěrem, Československá republika si zvolila za standardní zbraň pěchoty mauserovy kulovnice, označované jako vz. 98/22.
Výroba rychle naběhla díky tomu, že v roce 1919 se podařilo čs. státní správě odkoupit od firem Mauser, Oberndorf am Neckar, L. Löwe, Berlín Spandau, Hahn und Kolb a A. H. Schütte, oba Kolín nad Rýnem, výkresy, přípravky, strojní vybavení a částečně i rozpracované součástky pro výrobu mauzerovek. Pro výrobu pušek byl zvolen bývalý c. a k. arzenál v Brně, ze kterého se stala Čs. státní zbrojovka, později známá jako Zbrojovka Brno (jména se měnila stejně jako právní forma, pro jednoduchost zůstaňme u označení Zbrojovka Brno).
Ta mauzerovky dále vylepšovala a upravovala, až nakonec vznikla puška vz. 24 v ráži 8x57I, která se stala standardní armádní puškou prvorepublikové československé armády. Puška vz. 24 se také stala velmi úspěšným exportním artiklem, zejména v Persii, Číně a Latinské Americe.
Výroba armádních mauserovek pokračovala ve Zbrojovce Brno i pod německým područím a dál až do počátku 50. let.
Po celou dobu souběžně běžela produkce mauzerovek i pro lovecké potřeby. Tyto kulovnice měly spoušťový mechanismus s německým napínáčkem (se dvěma jazýčky), většinou v celopažbeném provedení. Lovecké kulovnice nesly označení Z a obecně se pro ně vžil název „Zetka“. Jejich výroba skončila v roce 1955, kdy ji nahradila kulovnice ZG 47, známá podle jména konstruktéra Otakara Galaše jako „galaška“.
„Galaška“ opět vycházela mauserova závěru, ale měla zcela nový spoušťový mechanismus – tzv. bleskovou spoušť, která namísto vysouvání spoušťové páky ze záběru s nosem úderníku spoléhala na podepření spoušťové páky. Stisk spouště rušil podporu a spoušťová páka byla z cesty úderníku odhozena tlakem bicí pružiny. Tato koncepce spoušťového mechanismu se později rozšíří napříč loveckými kulovnicemi.
Výroba skončila na počátku 60. let 20. stol. – poslední kusy vyrobené ze skladových zásob se v Brně vyrobily zřejmě v roce 1963. Celkem bylo vyrobeno asi 20 000 těchto kulovnic.
Na „Zetku“ a „Galašku“ měla navázat nová kulovnice, kterou konstruovali bratři František a Josef Koučtí. Zbraň dostala označení ZKK 600 (Zbrojovka Kulovnice Koucký), ale v Brně se nikdy nevyráběla. V rámci rozdělení výroby v plánovaném socialistickém hospodářství byla její výroba zahájena v závodě v Přesné strojírenství v Uherském Brodě, dnešní České zbrojovce Uherský Brod.
První kusy kulovnic ZKK 600 (standardní ráže) a ZKK 601 (krátký systém, určený zejména pro ráži 308 Winchester) byly vyrobeny v roce 1966, o rok později vznikly první kusy modelu ZKK 602 v těžkých tropických rážích (zejména 375 Holland & Holland Magnum, 358 Magnum a 458 Winchester).
ZKK využívaly opět mauserův závěr vylepšený přemístěním vyhazovače, který již nadále nezasahoval do uzamykacího ozubu a novou dvoupolohovou pojistkou na pravé straně pouzdra závěru.
Zcela nový byl spoušťový mechanismus s francouzským napínáčkem. Ideově vycházel z Galašovy bleskové spouště, ale vlastním způsobem (patent 104865 z 15. 3. 1962).
ZetKáKáčka si získala značnou popularitu po celém světě, ačkoliv jim (právem) bývá vytýkaná hlučná pojistka a v některých rážích příčení závěru při nabíjení. To druhé částečně odstranilo ohnutí rukojeti závěru (kliky) směrem vzad a dolů. V Africe dodnes mnozí profesionální lovečtí průvodci přísahají na ZKK 602 a zbraň se těší pověsti extrémní odolnosti a spolehlivosti, které jsou při lovu těžké tropické zvěře zcela zásadní.
V roce 1993 v Uh. Brodě vyrobili stotisící kulovnici ZKK 600 (v ráži 7x64) a výroba běžela až do roku 1997. ZKK 601 se vyráběly s přestávkou až do roku 1997, ZKK 602 do roku 1999. Celkový počet kulovnic ZKK se blíží 200 000 kusů.
Jistou pikanterií je, že uhersko-brodský závod na základě delimitačních odhod se Zbrojovkou Brno razil na kulovnicích ZKK asi do roku 1976 brněnské logo „Z ve vývrtu“ a i později část zbraní nesla popis Brno. To mate mnohé badatele; faktem ale zůstává, že všechny kulovnice ZKK opravdu vznikly v Uherském Brodě.
V roce 1995 se zkušenosti s číslicově řízenými obráběcími stroji zúročily v podobě kulovnice CZ 550. I tato kulovnice má klasický mauserův závěr s upravenou polohou vyhazovače, který leží mimo uzamykací ozub, pojistkou na pravé straně pouzdra závěru (dvoupolohovou nebo třípolohovou) a s možností volby zásobníkového nebo schránkového provedení.
CZ 550 se stala důstojným nástupcem kulovnic ZKK 600 a jako první kulovnici ji Česká zbrojovka Uherský Brod dokázala rozvinout do extrémně široké nabídky různých variant, ať již pažbených v ořechu nebo plastu či v laminovaném dřevu.
Samostatnou kategorii pak představují řady CZ 550 Magnum a CZ 550 Safari Classic a odstřelovačské, resp. sportovní speciály řady CZ 750 které s kulovnicemi CZ 550 sdílejí významnou část součástek.
Celkem bylo vyrobeno přibližně 230 000 kulovnic CZ 550, poslední byly vyrobeny v roce 2014. CZ 550 byly poslední „velké kulovnice“ s mauserovým závěrem, které se Uherském Brodě vyráběly.
V roce 2014 Česká Zbrojovka nabídla novou kulovnici, model CZ 557. Původ zbraně měl kořeny ve snaze zlepšit model CZ 550 a přizpůsobit ji výrobním postupům nové generace CNC strojů, které dokázaly vyrábět pušky prakticky bez doteku lidské ruky. Cílem bylo odlehčení zbraně, ztišení pojistky a „uhlazení“ chodu závěru. Z modernizace se nakonec vyklubala zcela nová zbraň.
I ona má závěr remingtonova typu se suvným nabíjením a dvěma uzamykacími ozuby, ale nově konstruovaný. Nový je v širokém rozsahu stavitelný spoušťový a bicí mechanismus, koncepčně blízký bleskové spoušti kulovnice ZG 47.
I tato kulovnice se nabízela jak ve schránkovém, tak v zásobníkovém provedení a podobně jako u CZ 550 vznikla celá řada různých variant.
Zbraň je u uživatelů oblíbená, nemalý podíl na tom jistě má vydařená pažba klasického loveckého provedení Lux. Na její podobě měl významný podíl přední český zakázkový pažbář a zdatný sportovní střelec, František Lenikus.
Výroba modelu CZ 557 zřejmě končí s nástupem nové kulovnice CZ 600, již v roce 2021 byla nabídka CZ 557 výrazně omezená.
Výroba kulovnic s mauserovým závěrem ale neskončila s CZ 550 v roce 2014. Posledními mausery ve výrobě byly v Uherském Brodě kulovnice CZ 527, které vznikly v roce 1990 rekonstrukcí předchozí „foxky“. Pánové Polanský, Brožek a Kouba rozměrově upravili závěr – takže pojal podstatně širší nabídku nábojů (kromě již zmíněných přibyly 223 Remington, 7,62x39, 17 Hornet, 6,5 Grendel a další) a zbraň dostala nový stavitelný spoušťový mechanismus s francouzským napínáčkem (s jedním jazýčkem), který byl později sjednocen s kulovnicemi řady 550.
Výroba běžela v nespočtu provedení, s lehkou a těžkou hlavní, jako krátká karabina, s thumbhole pažbou z laminovaného dřeva i limitované luxusní edice.
CZ 527 se stala – ve speciální pažbě, také zbraní mistrů světa v lovecké kombinované střelbě. Výroba skončila v roce 2021 a CZ 527 byla na dlouhou zřejmě posledním mauserem z Uherského Brodu. Celková výroba nebude zřejmě daleko od čtvrt milionu kusů a pokud ji sečteme s Hornetem a Foxem, pak tyto malé, ale odolné a přesné kulovnice jsou zřejmě nejpočetnějším mauserem z Uherského Brodu vůbec.