Tuto otázku si klade mnoho myslivců, když vyplňují příslušný tiskopis. Jako každý statistický údaj se jedná o přesný součet nepřesných čísel. Nejpřesnější údaje jsou počty úlovků, méně přesné údaje jsou sčítané stavy zvěře a nejméně přesné jsou údaje o počtu ostatních druhů v honitbě.
Proto mnoho odpůrců myslivosti znevažuje údaje získané od myslivců. Přitom neberou v úvahu obtížnost získání některých údajů (např. zjistit přesně početní stav dravců). Ale přesto, i přes určitou nepřesnost tyto údaje vypovídají o výskytu sledovaných živočichů a velikosti jejich populace. Právě údaje o početním stavu predátorů, vyvolávají největší kritiku, na druhou stranu zde chybí údaje od někoho jiného.
Přitom když použijeme údaje od ornitologů například u káně lesní, kde se udává, že na území České republiky hnízdí 10 až 12 tisíc párů a vezmeme-li v úvahu, že káně lesní dospívá zpravidla třetím rokem života, a proto se do sčítaného stavu musí započítat i nehnízdící jedinci, tak je početní stav káně lesní zhruba 50 až 60 tisíc jedinců, tedy toto číslo se neliší od údajů získaných v myslivecké statistice.
Je třeba také uvést argument, že celé území státu je rozdělené do honiteb, ve kterých myslivci tráví spoustu času. Myslivci jsou tudíž jedinou organizovanou skupinou lidí, kteří jsou celoročně a permanentně v přírodě, tedy asi jedinou skupinou, která může mít přehled o živočišných druzích v honitbě se vyskytujících, a hlavně o vývoji početnosti a sezónních vlivech na počty zvěře. Tedy opravdu jen myslivci ve většině případů vědí, co se kde vyskytuje za zvěř. A toto nemohou nahradit všelijaké hlídky, jednorázové akce, bezpočet fotopastí, a nebo další podobné snahy některých jiných organizací a aktivistů, jelikož není splněn onen celoroční a zároveň celoplošný aspekt takových zjišťování.
Při odpovědi na otázku, zda má tedy myslivecká statistika smysl si musíme odpovědět na následující otázky či pohledy. Člověk musí v současné moderní, člověkem přetvořené a neustále ovlivňované krajině, usměrňovat početní stavy živočichů v přírodě, to snad chápe, i když s obtížemi, i dost odpůrců myslivosti. Nežijeme už dávno v nedotčené divočině řídící se jen přírodními zákonitostmi. A pokud usměrňování početního stavu živočichů má být úspěšné, musíme mít co možná nejpřesnější údaje o početních stavech. Kromě myslivecké statistiky se neprovádí plošné zjišťování stavů, přesto údaje získané od myslivců jsou různými ochranářskými subjekty stále znevažovány a údaje získávané od různých amatérů a aktivistů mají větší váhu.
Myslivec, aby mohl vykonávat myslivost, přitom musí složit státem předepsanou zkoušku, myslivecký hospodář musí složit další zkoušku, oproti tomu členem ornitologické společnosti se stane každý, kdo jen zaplatí příspěvky. Přesto údaje od myslivců jsou znevažovány na rozdíl od ornitologů, kteří se stanou odborníky zaplacením příspěvků a navíc vlastně ani nemají žádnou zákonem danou odpovědnost vůči státu, tak jako mají myslivci.
Mysliveckou statistiku ale znevažují i někteří myslivečtí odborníci, kteří přitom rádi používají termín moderní myslivost. Nevím, co si pod tím představují, ale pokud má dojít skutečně k cílevědomému ovlivňování početního stavu zvěře a volně žijících živočichů, tak aby byla zachovaná druhová pestrost a nedocházelo i ke škodám jak hospodářským, tak ekologickým, musí být přesně znám početní stav. Proč tedy tito odborníci znevažují práci řadových myslivců a místo kritiky tedy nepomohou k větší edukaci myslivců a zdokonalení statistiky? Asi je pro mnohé snazší jen od stolu kritizovat, místo toho, aby nabídli své znalosti ke konkrétním krokům, jak lepšit výpovědní hodnoty myslivecké statistiky.
V současnosti není stát schopen bez myslivců zajistit zjišťování početního stavu živočichů na celém území státu, není ani státní instituce, která by toto byla schopná zajistit. A je na pováženou, že při vyhlašování ochrany živočichů se státní orgány řídí nepřesně získanými údaji. Naprosto markantním příkladem je krahujec obecný, který je veden jako kriticky ohrožený druh, přitom je to jeden z nejběžnějších dravců, nemluvě o motácích, krkavcích a dalších druzích.
Právě zjišťování početního stavu živočichů ve volné krajině, resp. honitbě a spolupráce se státní správou je jedna z možných náplní pro moderní myslivost. Těžko stát získá tolik dobrovolníků, kteří by nároky splňovali tak, jako organizovaní myslivci. Místo toho, aby se rozšířila spolupráce a braly se údaje takto získané vážně, se naopak údaje jen zpochybňují, bohužel i ze strany některých mysliveckých odborníků, výsledkem je pak jen veskrze negativní pohled. Všechny myslivecké organizace i časopisy by měli začít vysvětlovat myslivcům, že myslivecká statistika je jedno z míst, kde mohou myslivci prokázat svoji kvalifikaci a i opodstatnění v moderní společnosti.
Obraťme ale pozornost sami do vlastních řad. Pokud ke statistice někdo přistupuje jako k nutnému zlu a ze setrvačnosti stále opisuje údaje, které získal před dvaceti lety od svého předchůdce, když mu předával funkci mysliveckého hospodáře, je stejně myslivecká statistika na nic. Znevažuje to práci ostatních poctivých mysliveckých hospodářů, kteří svědomitě vyplnili statistický výkaz, a hlavně jen podporuje negativní názor na myslivost.
Mělo by být samozřejmostí, že než bude výkaz Mysl 01 předán na pověřený úřad, bude prodiskutován se všemi členy mysliveckého spolku příslušné honitby, budou s ním seznámeni všichni myslivci, kteří v dané honitbě vykonávají právo myslivosti, neboť hospodář si musí údaje zkonfrontovat s detailní místní znalostí i jednotlivých členů spolku. Nedbale nebo nepřesně vyplněný statistický výkaz je obrázkem uživatele honitby a jeho odborné úrovně, ale i jeho vztahu k myslivosti.
Naprostou samozřejmostí by měla ale také být spolupráce s místními složkami a orgány státní ochrany přírody, která by se měla zaměřit na rozšíření kvalifikace myslivců odpovědných za získávání údajů pro statistické účely. Proč by například nemohl uživatel honitby zkonzultovat údaje statistiky s místními ornitology a ochránci přírody?
Je k zamyšlení, zda by neměly být vypracovány nové metodiky pro co nejpřesnější zjišťování početního stavu živočichů v honitbě, které by pro uživatele honiteb byly závazné. Například u zvěře, která se neloví, by bylo účelnější než zjišťování jarního početního stavu zjišťovat její výskyt v honitbě v době rozmnožování a mimo dobu rozmnožování.
Je tedy pouze na myslivcích, zda využijí této příležitosti se prezentovat před veřejností a státem jako zodpovědní hospodáři v krajině, nebo zda dobrovolně vyklidí pole jiným, například rádoby ochranářským organizacím.
Ing.Josef Novák
vedoucí oddělení ochrany přírody, myslivosti a rybářství
Odbor životního prostředí
Magistrát města Mladá Boleslav