ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Květen / 2022

Výživa srnčí zvěře

Myslivost 5/2022, str. 34  Pavel Scherer
Správné principy přikrmování Dieteticky nevhodná potrava
 
Vážení přátelé myslivosti a milovníci srnčí zvěře, v tomto díle bych rád ukázal na stinné stránky naší myslivecké praxe, spojené s výživou a chovem nejvýznamnějšího a bezesporu nejkrásnějšího druhu spárkaté zvěře, zvěře srnčí. Přál bych si, aby toto významně exponované téma otevřelo oči všem čtenářům a přimělo mysliveckou a laickou veřejnost k malému zamyšlení.
 
Negativní dopady řepky na zdravotní stav srnčí zvěře
 
K velmi závažným faktorům negativně ovlivňujícím zdravotní stav srnčí zvěře patří dieteticky nevhodná potrava. Mezi přirozenou potravu, která významně degraduje kvalitu srnčí zvěře a decimuje její stavy, patří plodina zvaná řepka olejka.
Řepka olejka, známá též pod synonymem dvounulka je hospodářsky a ekonomicky významnou komoditou, která se v současné době pěstuje prakticky na celém území naší republiky. Bez zbytečných okolků si dovolím konstatovat, že v dnešní kulturní krajině je jednou z příčin dynamického úbytku srnčí zvěře a zejména celkového zhoršení její kvality včetně všech reprodukčních schopností. Z toho důvodu bych na tuto plodinu zaměřil větší pozornost a pokusil se vysvětlit závažnost onemocnění, které řepka v důsledku nadměrného příjmu způsobuje.
 
Uplatnění řepky olejky v průmyslových odvětvích
 
Řepka olejka je v České republice hlavní olejninou, která se významně uplatňuje jako surovina pro získání kvalitního potravinářského oleje (za tímto účelem byly vyšlechtěny odrůdy „dvounulové“ s nízkým obsahem kyseliny erukové). Významně se též uplatňuje v průmyslu pro výrobu bionafty, mazacích a hydraulických olejů, fermeží, pracích prostředků a v neposlední řadě i v gumárenském průmyslu.
Řepka olejka je cizosprašná rostlina patřící do čeledi brukvovitých, která má ozimou a jarní formu. Odolává nízkým teplotám pohybujícím se kolem -20 oC. Vedlejší produkty z řepkových semen (výlisky a šrot) jsou velice významnou složkou krmiv.
Řepka ozimá je pro zvěř v době nedostatku přirozené potravy velice atraktivní potravou. Nově vyšlechtěné odrůdy neobsahují na rozdíl od odrůd starších kyselinu erukovou a hořčičné silice, takže jim chybí typická hořká příchuť. Mají sladkou chuť a srnčí zvěř, pasoucí se na ní v období nedostatku jiné potravy, se intenzivně přežírá, což má velice negativní dopad na zdravotní stav v podobě zažívacích potíží – průjmů, resp. zácp.

obr-1.jpg
 
Negativní vlastnosti řepky při nadměrné konzumaci
 
Příčinou notoricky známých patologických změn v chování zvěře jsou vlastnosti řepky, která obsahuje stejně jako ostatní brukvovité plodiny aminokyselinu S-methylcysteinsulfoxid, který se v trávicím ústrojí rozkládá na toxické složky, způsobující rozpad červených krvinek. Tím dochází u postižené zvěře k chudokrevnosti, tělo je nedostatečně zásobováno kyslíkem, vzniká poškození jater, ledvin a sleziny, a dokonce i mozku, čímž se vysvětlují poruchy v chování zvěře a její nepřirozené reakce na vnější podněty.
Pokud podíl řepky v přijímané potravě činí více než jednu polovinu z celkového denního objemu, dochází u příslušného jedince během několika dní k úhynu. Když srnčí zvěř využívá řepku jako jediný zdroj potravy, dochází k úhynu ještě dříve.
Postižená zvěř trpí poruchou trávení, je nadmutá, vzrůstá tlak na krevní oběh. Při tomto onemocnění zůstává potrava v trávníku ležet, prokvašuje, je zpěněná, neboť fyziologický proces přežvykování je silně narušen. Příčinou je vysoký podíl bílkovin a naopak nízký podíl vlákniny. Poruchy zažívacího procesu způsobují velké nadýmání, vzrůstá tlak na plíce, srdce a cévy což vede k udušení nebo ke kolapsu krevního oběhu.
K velkým ztrátám dochází nejčastěji u zvěře pasoucí se na regenerujících řepkových porostech. Případy intoxikace srnčí zvěře, způsobené nadměrným příjmem řepky ozimé, nemusí ale vždy spadat do zimního nebo předjarního období, jak je většinou z praxe známe, ale také do období podzimního, kdy zvěř spásá regenerující řepku vzešlou z posklizňového výdrolu.
K onemocnění dochází i u biologicky starší zvěře, a to i přesto, že má v tomto období paradoxně stále ještě dostatek jiné přirozené zelené potravy.

obr-2.jpg
 
Ovlivnění reprodukčního potenciálu a transfer intoxikovaného mléka při laktaci
 
Na základě mého dlouholetého pozorování jsem přesvědčen, že v důsledku nadměrného příjmu řepky olejky je výrazně ovlivněn také přírůstek srnčí zvěře. Biologické matky pasoucí se dlouhodobě na řepkových porostech mají narušen reprodukční potenciál a srnčata buďto vůbec nekladou, nebo jen v omezené míře. Obvykle mají jen jedno srnče, a to většinou výrazně podprůměrné porodní hmotnosti.
Srnčata intoxikovaných matek bývají neduživá, méně životaschopná s oslabeným imunitním systémem. V období postnatálního vývoje se u nich častěji projevují nemoci, které nezřídka vedou k úhynu jedince. Následkem příjmu nekvalitního mléka v době laktace může dojít i k ochrnutí a následnému úhynu srnčete.
Na webových stránkách www.scherer.cz v sekci video - léto 2014, jsem zachytil průběh intoxikace srnčete přineseného z volnosti, které pravděpodobně v důsledku transferu intoxikovaného mateřského mléka ochrnulo a následně uhynulo. Srnče trpělo svalovou dystrofií a navzdory skutečnosti, že u něj byla zahájena cílená veterinární léčba, během několika dní uhynulo. Podobných případů z volných honiteb znám již celou řadu…
 
Hemolytické účinky řepky olejky na srnčí zvěř
 
Od druhé poloviny 80. let se v České republice rychle rozšířilo pěstování dvounulových odrůd. V semenech ozimé řepky byl šlechtěním výrazně snížen (kromě obsahu kyseliny erukové) také výskyt glukosinolátů. Tyto sirné glykosidy se při mechanickém poškození pletiva začnou působením enzymu myrosinasy rozkládat na řadu produktů škodlivých pro zdraví potenciálních konzumentů.
Šlechtěním došlo k současnému poklesu obsahu glukosinolátů i ve vegetativních částech řepky. Ta přestala být pro zvěř palčivou. Úsilí šlechtitelů snižovat obsah glukosinolátů v řepkovém semenu úspěšně pokračuje a zřejmě bude jejich obsah dále klesat i ve vegetativních částech rostliny. Dá se proto očekávat, že řepka bude pro srnčí zvěř ještě chutnější a atraktivnější a tím pádem bude mít drastičtější dopad na zdravotní stav a celkovou mortalitu zvěře.
 
Podstata vzniku hemolytické anémie
 
Vznik hemolytické anémie přežvýkavců, jako důsledek příjmu brukvovitých plodin, byl u srnčí zvěře popsán již v roce 1912. Podstata onemocnění, byla ale důkladněji objasněna v roce 1973 ve Skotsku, kde byla cíleně sledována u ovcí. Zjistilo se, že příčinou onemocnění je aminokyselina SMCO, která se v brukvovitých plodinách vyskytuje volná, tedy nevázaná v bílkovinách či peptidech.
Denaturací methemoglobinu vznikají v krvi Heinzova tělíska, je narušena celistvost červených krvinek a dochází k hemolytické anémii, tedy chudokrevnosti vyvolané rozpadem červených krvinek. U skotu a ovcí dochází k optickým příznakům mezi třetím až pátým týdnem zkrmování hemolytických pícnin. Anémie probíhá v cyklech plného onemocnění a částečného dočasného zotavení. Cestou k uzdravení je pouze ukončení příjmu brukvovitých plodin.
 
Průběh onemocnění
 
Intenzita hemolytické anémie je ovlivněna jednak mírou SMCO, tak i zvířetem samotným. Nejvnímavější na toto onemocnění je srnčí zvěř. Provedené studie ukázaly, že zvěř jelení má účinnější systém přirozené ochrany červených krvinek. Navíc přichází v přírodě do styku s brukvovitými plodinami jen v omezené míře.
Ze srnčí zvěře jsou nejvíce náchylné zejména nemocné, oslabené či jinak hendikepované kusy. Nejvíce jsou ale postižena srnčata, zejména osiřelá, která postrádají vedení a zkušenost matky.
U postižených přežvýkavců se otrava projevuje nechutenstvím, poruchami zažívacího traktu jako jsou průjmy a nadmutí, výrazně zvýšeným příjmem vody a poklesem tělesné hmotnosti. V histopatologických nálezech se zjišťuje poškození jater, ledvin i sleziny. Sníženy až vyčerpány jsou pak energetické zásoby organismu.
Postižení nervového systému vyvolané nedostatečným přívodem kyslíku do mozku se projevuje letargií, u srnčí zvěře pak notoricky známou ztrátou plachosti, kdy je paralelně postižen zrak, sluch čich a chuť.
 
Existence dvou forem řepkového onemocnění
 
Názory veterinárních lékařů na léčbu jedinců postižených „řepkovým“ onemocněním se výrazně liší. Ze své zkušenosti mohu konstatovat, že na toto onemocnění neexistuje žádný univerzální lék. S lékaři renomovaných veterinárních pracovišť jsem na toto téma několikrát hovořil a mohu říci, že každý lékař má jiný názor a také jiný léčebný postup.
Tuto oblast totiž výrazně ztěžuje skutečnost, že existují dvě formy řepkového onemocnění, suchá forma a průjmová. Každá forma má svá specifika a rozdílné charaktery a vlastnosti.
Medikamenty, které mohou být účinné na jednu formu, nemusí být účinné na formu druhou a naopak. Obě formy jsou však podle mého názoru stejně zákeřné a smrtelné.
Z vlastních zkušeností vím, že léčba tohoto onemocnění nemá u srnčí zvěře žádný ozdravný efekt a míjí se účinkem. Stále častěji totiž nabývám dojmu, že podáním jakýkoliv humánních či veterinárních medikamentů se organismus postiženého jedince ještě více oslabí, zdravotní stav zhorší a úhyn urychlí. Z toho důvodu si troufnu tvrdit, že intoxikovaná zvěř se na veterinárních klinikách, resp. záchranných stanicích a útulcích léčí formou pokus - omyl.
Jsem přesvědčen, že organismus jedince se s tímto onemocněním musí vypořádat sám, tedy bez zásahu člověka a podávání cílených léčiv. Proto je lepší, postiženého jedince ve volnosti nechat na pospas svému osudu a nikam ho za účelem záchrany neodvážet. Fyzickým odchytem se totiž významně promítá stres, který úhyn ještě více urychlí.
V případě rozsáhlého onemocnění, kde jsou již patrné patologické symptomy intoxikace, je naopak dobré postiženému jedinci zkrátit utrpení.
 
Vlastní zkušenosti se záchranou intoxikovaných jedinců
 
S pokusy o záchranu života srnčí zvěře, oslabené v důsledku nadměrného příjmu řepky olejky a ostatních brukvovitých plodin mám řadu vlastních zkušeností.
Zvěři, která trpí vleklými průjmy, a má organismus výrazně oslaben, již není pomoci. Za dobu svého privátního výzkumu biologie srnčí zvěře jsem se pokoušel zachránit na tři desítky jedinců postižených tímto onemocněním, a tak mohu konstatovat, že úspěšnost záchrany se pohybuje pouze kolem 3 až 4 %. V tomto směru však významně záleží na rozsahu onemocnění, resp. jeho charakteru, a také na skutečnosti, zda jde o formu suchou či průjmovou, chronickou nebo akutní.
Jednou na podzim mi přinesli příslušníci městské policie dvouletého srnce, který zmateně a dezorientovaně pobíhal po ulicích Boskovic. Srnec, v paroží šesterák, byl v dobrém výživném stavu o hmotnosti 26 kg a trpěl suchou formou onemocnění. Jedinec měl narušeny všechny přirozené smysly, jako je čich, chuť, zrak a sluch.
Zdravotní stav srnce se v mém chovném zařízení začal překvapivě den ode dne zlepšovat a já nabyl dojmu, že je vše v pořádku a domácí léčba úspěšně probíhá. U srnce se výrazně zlepšila motorika a prostorová orientace, do normálu se vrátily všechny přirozené smysly. Srnec se začal fyziologicky pohybovat a spontánně přijímat potravu.
Jednoho dne jsem však srnce nalezl ve výběhu uhynulého. Popisovaný jedinec s tímto onemocněním bojoval celých 20 dní, až nakonec svůj boj prohrál. Praktické zkušenosti nejen z tohoto konkrétního případu potvrzují skutečnost, že i když se zdá, že uzdravení je tzv. za dveřmi, zdaleka tomu tak nemusí být.
Jeden z mála intoxikovaných jedinců, kterého se mi podařilo zachránit, a toto vážné onemocnění přežil, byl srnec, jemuž jsem dal jméno Joklík (dožil se biologického věku 10 let). U tohoto srnce probíhala suchá, tedy zácpová forma onemocnění, která na rozdíl od průjmové nemá až tak výraznou smrtnost.
 
Odlišné formy řepkového onemocnění
 
Oproti suché formě je průjmová mnohem agresivnější a má výrazně větší progresi. Postižení jedinci nesou patologické známky onemocnění, trpí výraznou kachexií, mají vystouplý kohoutek, propadlá bedra a výrazně vystouplá žebra a pánevní kosti. Z důvodu dynamické ztráty tělesné hmotnosti, bývá u některých jedinců opticky patrná anatomická stavba kostry.
Mám exaktně zjištěno, že postižený jedinec, který měl před onemocněním průjmovou formou živou hmotnost 25 kg, má v době úhynu obvykle jen 14 kg.
Jedinci postižení průjmovou formou mají výrazně pokálené obřitky a běhy, jsou dehydrováni a dezorientováni. Stejně tak jako u suché formy mají narušenou motoriku, postižený nervový systém, výrazně zakalená a „propadlá“ světla, otupené přirozené smysly jako je zrak, čich, sluch a chuť. Takového jedince poznáme v honitbě podle toho, že se k němu můžeme přiblížit na doslova kontaktní vzdálenost. U rozsáhlé patologické formy onemocnění jedinec už nereaguje ani na fyzické doteky.
 
Nálezy kosterních pozůstatků intoxikovaných jedinců
 
Ve volnosti postižený jedinec obvykle zatáhne do ústraní a tam uhyne. O zbytek těla se obvykle postará „úklidová četa“ z řad predátorů a černé zvěře. Mám prakticky ověřeno, že tlupa černé zvěře je schopna tělo uhynulého jedince zkonzumovat mnohdy i s kosterními pozůstatky. Myslivec, který uhynulou zvěř v honitbě nenachází, tím nabyde dojmu, že je vše v pořádku a pozorovaný jedinec se z intoxikace zotavil. Jak je ale z výše uvedeného patrné, pravda je většinou někde jinde.
V jarních a letních měsících do padliny naklade létající hmyz vajíčka a larvy, živící se nekrotickou tkání, se postarají o zbytek těla. Za několik dní můžeme z padlého jedince nalézt jen fragmenty kosterních pozůstatků.
Na doprovodných snímcích je zachycen soubor uhynulých, resp. smrtelně intoxikovaných jedinců, které se mi podařilo za pomoci loveckého psa „dohledat“ a obrazově zdokumentovat. Všichni jedinci uhynuli v důsledku nadměrného příjmu „hospodářsky a ekonomicky“ významné plodiny řepky olejky.
Přestože to bude znít jako utopie, ideální by bylo, kdyby lány ozimé řepky nebyly větší než 30 hektarů a srnčí zvěř měla v blízkosti těchto porostů (zejména před nástupem zimy) přístup ke krmivům s vyšším obsahem vlákniny. Osvědčilo by se například předkládání senzoricky dobře vyhodnoceného vojtěškového či jetelového sena, nebo například kombinace jablečných výlisků s ovsem a jeřabinami. Také by bylo ideální, kdyby v blízkosti řepkových ploch byly trvalé travní porosty.
Zkušenosti z volných honiteb nám ale zcela pragmaticky ukazují, že je vše složitější a jakákoliv snaha odlákat zvěř od exponovaných lokalit se míjí účinkem. Také odváděcí přikrmování v této oblasti většinou selhává a kýžený efekt nemá. Řepka olejka totiž je a stále bude pro srnčí zvěř daleko lákavější a atraktivnější než jakékoliv jiné krmivo.
 
Malé zamyšlení nad fakty
 
Na závěr tohoto článku bych rád mysliveckou veřejnost přiměl k malému zamyšlení. Zemědělské podniky, resp. družstva, stejně tak jako i drobní zemědělci po myslivcích velice často nárokují nemalé finanční prostředky za škody způsobené zvěří na jejich pozemcích. Nikdo se ale již nezabývá a nepozastavuje nad tím, kdo myslivcům, resp. státu zaplatí za ztráty na srnčatech v důsledku kosení pícnin a trvalých travních porostů a zejména za ztráty na mladé a dospělé zvěři v důsledku intenzivního pěstování řepky olejky. Troufnu si tvrdit, že v důsledku těchto dvou faktorů padne každoročně za oběť tisíce jedinců srnčí zvěře. A to je v rámci České republiky významné procento mortality, které myslivci svou činností nezavinili!
Myslím, že autentický obrazový materiál doprovázející tento článek má dostatečně vysokou vypovídající hodnotu a přiměje k zamyšlení a řešení této problematiky ostatní zainteresované subjekty.
Pokračování v dalším čísle.

 Pavel SCHERER
 člen ÚHKT a Klubu autorů
 tel. 724 218 513
 www.scherer.cz
 
Redakční poznámka: Tak jako každý rok budete mít možnost s P. Schererem diskutovat osobně na jeho stánku na výstavě NATURA VIVA 2022 ve dnech 26.-29.5. v 1. patře výstavní haly A na Výstavišti v Lysé nad Labem. Vystoupí též v rámci doprovodného programu a budete si moci koupit a nechat podepsat některou z jím vydaných publikací

Zpracování dat...