A velmi často diskuse končí jednoznačně – zbraň, protože byla vyrobena v Uherském Brodě, je krám (a střelec vlastně ani neví, proč takový krám ještě s sebou tahá) a střelivo, protože bylo vyrobeno ve Vlašimi, je šmejd, který střelec kdysi koupil omylem nebo v krajní nouzi a teď je mu líto ho jen tak vyhodit. Přitom důležitá jsou slova:
protože bylo vyrobeno v … Ta slova jasně říkají, že když je to vyrobeno v té či oné české továrně, bude to automaticky produkt nekvalitní či v nejlepším případě druhé kategorie. Tak to přece je a nic se s tím nedá dělat.
Jsem už, jak říká stejnověký kolega, stařec čekatel, a vyrostl jsem v době, kdy člověk byl hrdým patriotem, vědomým si sounáležitosti s lidmi a společností, ve které žije. Na tomto názoru nemění nic ani skutečnost, že jsem přesvědčením monarchista a žiji řízením osudu v republice. A jsem hrdý i na výrobky, které se v mé zemi vyrábějí.
Nikdy jsem nepochopil, proč my Češi a Moravané máme neblahý sklon se podceňovat a hanět výsledky své práce. Je mi to líto. Vlastně ne, štve mě to. Proto jsem se rozhodl napsat následující řádky, i když tuším, že se najdou čtenáři, kteří se mnou nebudou souhlasit a kteří mě budou považovat za „zaprodance“ českých výrobců. Ale dovolte mi přejít k věci.
Česká zbrojovka Uherský Brod vyrábí kulovnice od roku 1966, kdy na trh přinesla zbraně řady ZKK 600. Do konce produkce v roce 1999 se jich vyrobilo necelých 200 000 kusů. To není zrovna málo. Mnoho odborníků považuje kulovnice ZKK 600 za jedny z nejlepších, ne-li úplně nejlepší mauserovky, jaké se kdy vyráběly. V Africe na zetkákáčka dodnes přísahá nejeden z profesionálních lovců – průvodců. Cenila a cení se spolehlivost, poměr výkon / cena a živostnost zbraně. Dnes tak často zmiňované možné příčení závěru všichni afričtí lovci, které znám, zcela pomíjeli se slovy, že se příčí každý mauser, a kdo si váží svého života, ten se už dávno naučil nabíjet jakoukoliv mauserovku tlakem palce na matici závěru, ne na kliku.
Já sám vlastním ZKK 600 v ráži 7x64 již asi čtyřicet let, je to jedna ze ZKK 600 první generace s rovnou klikou závěru a nepamatuji si, že by mě někdy nechala ve štychu. V rámci svých loveckých potřeb jsem s ní dokázal zasáhnout vše, co jsem potřeboval, ať to bylo srnčí v Česku, kamzík v Tyrolích nebo černá v Maďarsku.
Za ta léta pamatuji jen tři nešťastná období – jedno, kdy nevydržel zaměřovací dalekohled renomované západní značky. Výrobce byl natolik seriózní, že ačkoliv byl dalekohled již skoro deset let starý, opravil jej zdarma. Na celních poplatcích jsem se ovšem „prohnul“, stát odmítl uznat, že se jedná o návrat opraveného přístroje.
Zbývající dvě nešťastná období měly na svědomí náboje. Poprvé to byla vadná série vlašimských devítigramových poloplášťů ještě před rokem 1989 – opravdu lítaly kam chtěly, rozptyl na 50 metrů pokryl značnou část listu A4; podruhé to byly vlašimské polopláště se střižnou hranou, které dělaly v srnčím hladký průstřel (příliš tvrdé olovo). To bylo někdy v roce 1990 nebo 1991.
Zetkákáčka jsou historie, to sem netahej, to byly jiný flintičky.
Ale co dnes? Pominu přechodové modely kulovnic, přidržím se zbraní CZ 550 a 557.
Kulovnicemi CZ 550 si Česká zbrojovka Uherský Brod upravila klasický mauserův závěr pro potřeby nové výrobní technologie. Ty se přece jenom od dob bratrů Kouckých výrazně změnily a nástup číslicově řízených obráběcích strojů si žádal i změny v konstrukci zbraně.
CZ 550 se začala vyrábět v roce 1995 a byla první kulovnicí z Uherského Brodu, která se rozvinula do široké palety nejrůznějších provedení. Také poprvé umožnila uživateli volbu mezi provedením se zásobníkem nebo s nábojovou schránkou.
Zvláštní místo zde mají kulovnice CZ 550 Magnum a z nich odvozená luxusní edice Safari Classics ve vysokovýkonných tropických rážích.
O kvalitě svědčí i skutečnost, že na základě CZ 550 vznikly odstřelovačské pušky CZ 750.
CZ 550 byly velmi dobře přijaty na náročném trhu v USA, kde byly ceněny pro svůj velmi dobrý poměr výkon / cena. O mauserech z Brodu se opět mluvilo velmi pochvalně, i renomovaní odborníci opět hovořili o České zbrojovce jako o vrcholu výroby mauserovek. Jenže mauserovky v Brodě, tedy alespoň mauserovky v puškové ráži plného výkonu, kulovnicemi CZ 550 skončily. Bylo to v roce 2014, tedy po 19 letech, výroba dala asi 230 000 kusů (tedy více než 33 let výroby zetkákáček).
Jejich nástupcem se staly CZ 557 s remingtonovým závěrem. Zajímavostí je, že spoušťový mechanismus CZ 557 je kinematicky velmi blízký slavné konstrukci ZG 47 („galaška“) a její bleskové spoušti.
I z CZ 557 vznikla celá řada nejrůznějších verzí, soudím, že ještě víc než v případě CZ 550. A vznikly i vysloveně sportovní terčové či varmint verze s těžkou hlavní. Osobně se mi velice líbila pažba CZ 557 Lux, na které se podílel kromě konstruktéra i František Lenikus, sám vynikající sportovní střelec a hlavně česká, resp. moravská pažbářská legenda.
Výroba CZ 557 začala ještě souběžně s CZ 550 v roce 2012 a skončila s nástupem kulovnic řady CZ 600 v roce 2021. Za devět let bylo vyrobeno a prodáno asi 56 000 kulovnic. V porovnání s objemy CZ 550 se to může zdát málo, ale je dobré si uvědomit, že v téhle době byla kapacita uherskobrodské továrny do značné míry vytížena přezbrojením Armády ČR novými útočnými puškami CZ 805 BREN, později CZ BREN 2, a že jsem přeskočil výrobu kulovnic CZ 555, které představovaly určitý mezikrok ve vývoji brodských kulovnic. Svůj vliv měla jistě i skutečnost, že Česká zbrojovka se vlastně od roku 1966 prezentovala jako „mistr mauserů“ a najednou nabídla remington.
Kterákoliv z těchto kulovnic, od zetkákáčka po „pětpětsedmu“, dokázala a většinou dodnes dokáže střílet s rozptylem pod 1 MOA (tj. na 100 metrů je průměr kružnice opsané středu zásahů pětiranné nástřelky menší než 29,64 mm). Neříkám, že s každým střelivem, každá puška má svoji preferenci nábojů, ale ve zdrcující většině případů si (zejména v posledních asi dvaceti letech) stačilo vybrat z nabídky vlašimského „šmejdu“ a aspoň s jedním byl střed terče za chvíli na cucky. A je dobré si uvědomit, že od lovecké kulovnice s poměrně lehkou loveckou hlavní se dá jen těžko čekat lepší výsledek.
Ale jak jsme si řekli, Brod proslavil mauser. Nejpočetnějším vyráběným mauserem z České zbrojovky není žádná z výše jmenovaných kulovnic, ale skromná, malá kulovnička, která úplně poprvé přišla jako ZKW 465 Hornet do Brodu v rámci delimitace z Brna v roce 1967 spolu se ZKK. Měla i stejné otce, dnes již legendární bratry Koucké. Zpočátku to na žádné terno nevypadalo, on taky náboj 22 Hornet stačil opravdu jen na škodnou mimo hlavní sezónu, ale vyrobilo se jich do roku 1976 slušných asi 9000 kusů.
V roce 1971 vznikla přerážováním na náboj 222 Remington verze ZKB 680 Fox. Výkon 1500 J náboje 222 Remington umožnilo již i lov srnčí zvěře, ale hodně uživatelů zůstalo věrných ráži 22 Hornet, a tak se foxka vyráběla i v ní. Každopádně, těchhle kulovnic se do roku 1989 s přestávkami vyrobilo skoro 34 000 kusů.
Jak Hornet, tak Fox měly ještě německý napínáček, a zejména v případě foxky v 222 Remington se ukázal i sportovní potenciál zbraně v loveckých kulových disciplínách.
Skutečný zlom nastal v roce 1990. Václav Polanský ve spolupráci s pány B. Brožkem a M. Koubou rekonstruovali malý mauser. Kromě technologických úprav usnadňujících výrobu dostala rekonstruovaná zbraň nový spoušťový mechanismus s francouzským napínáčkem a seřiditelnou spouští. Mimochodem, byl to mechanismus do značné míry shodný s mechanismem CZ 550. Nová kulovnička dostala označení CZ 527 a vyráběla se až do roku 2021.
Asi není kulovnice, která by se v Brodě vyráběla ve více rážích a variantách. Existují verze pro leváky, dopočítal jsem se 10 druhů pažeb (z ořechu, plastu, laminátu i buku) a stejně tolika ráží (a to jsem možná nějakou zapomněl započíst), mezi nimi nejpopulárnější jsou 223 Remington, 7,62x39 a 222 Remington, buď varianty s loveckými hlavněmi nebo těžkými provedeními varmint... Do konce výroby vzniklo skoro 275 000 kusů.
A právě s CZ 527 se pojí největší české úspěchy ve sportovní lovecké kulové střelbě (FITASC). První generace je charakterizovaná jmény Buksa, Kořínek, Kotrc, Zázvorka, ale i Lenikus a další. V loveckém desetiboji se poprvé prosadili v roce 1996. Po roce 2000 ve Finsku a následně ve Stockholmu převzali nadvládu nad Evropou, jak v jednotlivcích, tak v družstvech. A v podstatě ji už nepustili z ruky až dodnes, jen se trochu změnila jména. Nová generace je charakterizovaná jmény Červenka, Štenglová, Staněk, ale zejména zcela fenomenální je střelec Martin Šlechta.
Navíc lovecké disciplíny FITASC nejsou jediné. V poslední době se šíří dálková lovecká střelba (typicky pod hlavičkou České asociace lovecké kulové střelby). Jejím velkým propagátorem a v Česku „otcem zakladatelem“ je Antonín Čech ze Světnovské střelnice.
I v této nadmíru královské disciplíně máme velmi dobré postavení. Jména jako Bilík, Forró, Hlušička a Šlechta zase platí a rezonují střeleckým světem a patří nepochybně ke špičce.
Všechna tahle jména a výše zmiňované úspěchy jsou spojené s CZ 527. A budu citovat M. Šlechtu:
„Na závodech potkávám anchütze, keppelry, savage, … kde co, a nemám pocit, že by se jich měla pětsetdvacetsedmička bát.“
Ptal jsem se hodně těchto vrcholných sportovních střelců, jaké náboje používají – odpověď je jasná: ať se jedná o 222 Remington, nebo 223 Remington, jsou to náboje z Vlašimi. Za posledních třicet let jsme získali nejednu medaili také v brokových střeleckých soutěžích, kromě jiného i na olympijských hrách. A ve zdrcující většině případů se střelivem z Vlašimi.
V roce 2022 Česká zbrojovka Uherský Brod začala vyrábět novou řadu kulovnic CZ 600. Téhle zbrani jsme se na stránkách Myslivosti již věnovali, takže vynechám technické popisy. Osobně ji považuji za velice vydařenou zbraň, která nabízí unikátní spojení vlastností weatherbyho a mauserova závěru a k tomu velmi dobrý spoušťový mechanismus. Zároveň je to zbraň, která měla při svém vstupu na trh neuvěřitelnou smůlu – kromě covidové epidemii i vypuknutí konfliktu na Ukrajině a rozvrat energetického trhu v Evropě. A k tomu se přidala nutnost tzv. „svolání“, spojeného s omezením jednoho z hlavních aspektů nové zbraně, vyměnitelné hlavně.
S CZ 600 jsem se poprvé setkal na představení pro novináře na střelnici Lazce v Olomouci na podzim roku 2021. Již tehdy se mi zdála být verze Range určená pro sportovní střelbu hodně přesná. Ale na Lazcích se ten den střílelo jen na 100 metrů, což je na skutečné posouzení přesnosti málo.
Na jaře jsem měl možnost se zúčastnit další prezentace CZ 600, tentokrát na Placech u Příbrami. Akci organizovala firma Zbraně Šubrt a přímou prezentaci tam měl i vlašimský Sellier & Bellot. Účastníků bylo habaděj, munice na truhlíky, zbraně CZ 600 v různém provedení, pokud si pamatuji, tak převážně v ráži 308 Winchester. Jednou z nich byla i CZ 600 Range, kterou jsem znal již z Lazců. Stejná odřenina na pažbě, stejný zaměřovací dalekohled Leica 2,4–16x56i a jak jsem později dohledal na snímcích ve svém archivu, i stejné výrobní číslo zbraně. Na zbrani tlumič Freyr Devik, jeden z těch, které pořadatel dováží. Zbraň byla osazená dvojnožkou harrisova typu.
Ten den pršelo, ale střílelo se jako o Božím těle. Soudím, že jen ten den „moje“ CZ 600 Range vystřelila několik set ran. Občas na hlaveň kápla nějaká ta kapka vody a hned se vypařila. Odpoledne přece jenom zájem střelců trochu opadl. Sedl jsem ke zbrani a upravil si nastřelení na svoje oko. Puška střílela na 100 metrů do jedné díry, na dvakrát dvě rány jsem měl hotovo. Vybral jsem si terč na 300 metrů a kamarád se uvelebil u pozorovacího monokuláru. Pořád drobně prší, ale aspoň skoro nefouká vítr. První rána, kamarád hlásí:
„Jsi trochu vpravo nahoře na 2. hodině.“ Druhá rána:
„Jsi nepatrně vpravo dole, na půl páté.“ Třetí rána:
„Asi jsi v tý druhý.“ Čtvrtá rána:
„Dopad nezpozorován.“ Pátá rána:
„Tak fakt nevím, kam střílíš. Nic nepřibylo.“
Drbu si hlavu, čekáme, až směna dostřílí, a deštěm jdu k terči. Jedna rána nahoře vpravo je jasná. Velká díra kousek pod ní taky – jsou to čtyři zásahy do jednoho místa, rozptyl 5 ran je celkem (středy) 32 mm, tj. 0,36 úhlové minuty. Kdybych bral jen ty čtyři v sobě, jsem na asi 16 mm, tj. 0,18 MOA. S puškou, která už má nastříleno několik tisíc ran, jen v ten konkrétní den si tahle konkrétní CZ 600 Range připsala dalších pár set výstřelů. Přesto se mi s ní dařilo střílet do jedné díry na 300 metrů! Tak si představte, jak by střílela, kdyby ji dostal do ruky někdo, kdo umí opravdu střílet.
Vyprosil jsem si ještě jednu krabičku nábojů a půjčil si hradla. Naměřená průměrná rychlost (10 ran) náboje Sellier & Bellot 308 Winchester, provedení Precision Rifle Ammunition, celoplášťová biogivální střela HPBT2881, 11,7 gramu je 798 m.s
-1, směrodatná odchylka 2,52 m.s
-1.
Doma jsem zbývajících 15 nábojů proměřil. Průměrná celková délka náboje 70,76 mm, směrodatná odchylka 0,11 mm, průměrná hmotnost střely 11,68 gram, směrodatná odchylka 0,014 gramu (tj. 0,21 grainu), průměrná navážka prachu 3,063 gramu, směrodatná odchylka 0,008 gramu (tj. 0,12 grainu). To jsou parametry, které jsou plně porovnatelné (aspoň podle mého archivu) se špičkovou produkcí firem, jako je RWS, Hornady nebo Lapua. Výsledek je v plném souladu s nástřelkou.
Jo, dnes, možná, ale dřív ta Vlašim dělala strašný šmejdy, odpoví poučený všeznalec.
Vždycky je složité hodnotit minulost, konec konců, někdy v roce 1990 nebo 1991, prostě hned jak to šlo, mě nedostatečný výběr a vlastnosti vlašimských střel v ráži 7x57R a 7x64 přivedly k přebíjení.
Na druhou stranu, v roce 2014 jsem měl tu čest a potěšení se zúčastnit střeleckého sympozia nebo semináře, prostě setkání profesionálů na rakouské armádní střelnici ve výcvikovém prostoru Seetaler Alpe. Byly to úžasné tři dny plné mimořádných střeleckých (i lidských) zážitků.
Seetaler Alpe je matka rakouských odstřelovačů a to místo má úžasnou atmosféru. Jako vojenský prostor slouží už od doby Rakousko-Uherska, srdcem je náhorní kotlina, kde se dá střílet až na vzdálenost přesahující 2 km. Sám výstup nahoru na střeliště Speikkogel důkladně zvedne puls, a to jsem byl mladší.
Střílelo se převážně odstřelovačskými puškami Steyr s optikou Kahles nebo Leupold, ráže byla většinou 308 Winchester (respektive 7,62x51 NATO), ale bylo tam i pár pušek v ráži 300 Winchester Magnum a 338 Lapua Magnum.
Střílelo se daleko a radostně. Náboje používané v těchto rážích byly z Vlašimi, což mě docela překvapilo. Přiznám se, že příjemně. Na přímý dotaz mi instruktor odpověděl, že tyto náboje používají již několik let, mají velmi dobrou přesnost a dobrou cenu.
Zúčastnil jsem se podobného setkání ještě jednou, to bylo v roce 2018, kousek od Florencie a organizovala ho firma Swarovski a Steyr. Střelnice byla v krásné italské krajině, střílelo se až na asi 500 metrů, přes hluboké údolí. Střílelo se i s velkými polohovými úhly, měl jsem možnost si zkusit něco, s čím se hned tak nesetkám.
Zbraně byly různé, ale skoro výhradně ze „Štýru“, náboje byly italské. Součástí večerních diskusí byla i prezentace italských a rakouských špičkových střelců loveckých sportovních kulových disciplín. Po prezentaci jsme měli posezení na terase, byl večer, jedli jsme večeři, slunce zapadalo. Tehdy jsem se zeptal, čím ti dva reprezentanti střílí. Oba řekli, že CZ 527 s těžkou hlavní. Měl jsem stejný pocit jako tehdy na setkání na Seetaler Alpe při pohledu na dnové razidlo vystřelené nábojnice - hrdost.
Proč jsem tohle napsal?
Protože si myslím, že naši národní výrobci vůbec nejsou špatní. A vadí mi to naše národní flagelantství a podceňování. Znehodnocování toho, co umíme.
Neříkám, že všechno je dokonalé. Neříkám, že se nemůže stát něco špatně. Znám ale celkem slušně všechny velké výrobce zbraní, nábojů a optiky v ČR a vím, jak velké úsilí do svých výrobků a jejich správné funkce vkládají.
Tím ale neříkám, že všechna jejich produkce je špičková. Není. Některé zbraně jsou přirozeně přesnější a některé přirozeně méně přesné. Jsou podařené ráže a laborace, a jsou laborace nebo ráže poněkud nešťastné (diplomaticky řečeno). Jsem si vědom, že konkrétní zbraň má většinou nějakou konkrétní preferenci z hlediska střeliva.
Prosím, nevkládejte mi do úst, že Česká zbrojovka a Sellier & Bellot jsou ti nejlepší výrobci na světě. Jsou ale určitě dobří. Ale pořád ještě čekám na notorický, totální šmejd, co naši experti uvedení v úvodu článku považují za normální produkci z Vlašimi a z Brodu.
Naopak, za posledních řekněme dvacet let mám pocit, že Brod i Vlašim nabízejí čím dál lepší poměr výkon / cena. Kdyby to nebyla pravda, tak by Sellier & Bellot jen těžko mohl být jednou z největších muniček světa s nabídkou plně porovnatelnou jak z hlediska rozsahu nabízených ráží, tak z hlediska nabízených laborací a střel s firmami jako Norma, RWS, Hornady a další.
Česká zbrojovka by zase nemohla prodat těch skoro milion kulovnic a nespočet pistolí a útočných pušek a samopalů, a to nemluvím o malorážkách a jen sotva by mohla pohltit takovou firmu, jakou je americký Colt’s Manufacturing Co. Zkrachovaly by.
A naši přemoudřelí z úvodu článku by si museli hledat novou příčinu, proč jim to nestřílí.