Časopis Myslivost

máme za sebou jedenáctý ročník Mezinárodního studentského semináře mysliveckých trubačů konaného ve dnech 21. až 23. října, který tentokrát pořádala Střední lesnická škola v Hranicích na Moravě ve spolupráci s Klubem trubačů ČMMJ a Klubem trubačov SR. Seminář byl spojen se setkáním ředitelů středních lesnických škol a s oslavami 170 let lesnického školství na Moravě.
Mezinárodní studentský seminář
 
V minulém vydání jste si přečetli o aktivitách týkajících se vzdělávání mladých trubačů, kteří většinou plní své hlavní žákovské povinnosti na základní škole. Velmi silnou základnou pro budoucnost českého a slovenského mysliveckého troubení jsou samozřejmě také střední lesnické školy poskytující svým studentům, převážně z oboru lesnictví, pravidelnou týdenní výuku vedenou zkušeným lektorem s konzervatorním vzděláním, který má potřebné zkušenosti v oblasti nátisku, správného dýchání a všech návyků nutných pro kvalitní hru na žesťový dechový nástroj lesnici nebo borlici.


 
Výuka a náplň semináře
 
Letošního ročníku se zúčastnili studenti ze všech českých a slovenských středních lesnických škol, SLŠ Šluknov, SLŠ Žlutice, VOŠL a SLŠ Písek, SLŠ Hranice, ČLA Trutnov, nově i SLŠ a SOU Křivoklát, SOŠL Banská Štiavnica, SOŠL Prešov, a SOŠL a D Liptovský Hrádok. Na seminář se přihlásilo celkem osmdesát osm studentů.
Jako vždy se s výukou začalo už v pátek večer hned po ubytování v budovách internátu a po vydání večeře. Vzhledem k tomu, že každý seminář je vždy zakončen nedělním asi hodinovým vystoupením, je třeba do studentů laskavou a někdy lehce nátlakovou formou dostat spoustu informací a interpretačních dovedností. V pátek tedy studenty čekaly tři výukové hodiny plné práce.
Za celý seminář obdrželi studenti celkem devět výukových hodin kromě dalšího programu.
Sobota se nesla v rytmu intenzivní výuky v oddělených skupinách. Lesnice i borlice byly rozděleny podle schopností do dalších skupin o několika hráčích.
Letošní seminář významně posílila skupina třiceti začínajících trubačů většinou z prvních ročníků SLŠ.
Začátečníky ve hře na borlici vyučovala Dana Vajcová, lektorka trubačského kroužku na SLŠ Žlutice.
Začínající lesnice vedl IT specialista a hráč na lesní roh Matěj Vacek. Další výuku lesnic ve skupinách měli na starosti Igor Kučara, hráč na lesní roh Vojenské hudby v Banské Bystrici a člen rady Klubu trubačov SR za vzdělávání, a předseda KT SR Jakub Badrna v současnosti studující hru na lesní roh na konzervatoři v Bratislavě.
O výuku zkušenějších hráčů na borlici se podělili Leopold Andrejčuk, lektor mysliveckého troubení na SLŠ Hranice a bývalý dlouholetý člen Moravské filharmonie ve skupině lesních rohů, a Miroslav Mašat, učitel hudby na ZUŠ a trumpetista Vojenské hudby Ozbrojených sil SR a Hudby prezidenta SR.
Společné nácviky vedl Martin Karban s Matějem Vackem.
Tématem semináře bylo české a slovenské Desatero. Jako součást výuky repertoáru na MSS byly zařazeny i skladby určené pro nadcházející Akademickou soutěž středních a vysokých lesnických škol. Skladby jsou již po dohodě s pořadateli a členem rady KT ČMMJ Jaromírem Čížkem, majícím na starosti výběr skladeb, určeny.



Výlet
 
Součástí sobotního odpoledne byl i výlet. Po výborném obědě jsme měli se studenty na výběr - buď odpočívat po náročném dopoledním zkoušení, a nebo jít do plánovaného deštíku za krásami okolí. Někteří dali zavděk odpočinku na pokojích internátu, jiní šli akčně na výlet, který byl velmi pěkný, i když nám počasí moc nepřálo.
Začali jsme prohlídkou malebného náměstí historického centra města, navštívili jsme zámek. Poté jsme zavítali na interaktivní výstavu s přírodovědnou tématikou s názvem Stromy jako domy, která byla otevřena v rámci oslav.
Po absolvování této zajímavé a nevšední výstavy jsme pokračovali pěšky do lázní Teplice nad Bečvou. Hlavní atrakcí byla Hranická propast, nejhlubší zatopená propast světa. Krasovým činitelem zde totiž není voda, ale vlažná kyselka silně proplyněná oxidem uhličitým, která vystupuje z hlubokých puklin. V případě Hranické propasti vyleptala dutinu ve vápenci natolik, že došlo ke zřícení tenkého stropu a otevření dutiny na povrch. Propast tedy pokračuje obřími prostorami zatopenými kyselkou. Podle hloubkových průzkumů zde končí možnosti potápění pro člověka, v práci je možno pokračovat jen pomocí sond a robotů. Celková zatím zjištěná hloubka propasti činí v současnosti 473,5 m.
Po návratu z výletu čekala studenty ještě společná výuka a generální zkouška na nedělní závěrečný koncert.
Nesměl chybět ani společenský večer s tancem a hudbou v zázemí školní jídelny, kde se o nás všechny skvěle starali nejen zaměstnanci školy. Zábavu odstartoval společný zpěv mysliveckých a národních písní pod vedením Dr. Petra Vacka. Pak už vše běželo v rukou studentů, kteří se na společné zábavě podíleli nejen svým přátelským chováním mezi sebou, ale někteří se ujali i hudebních nástrojů. Sešli se dokonce tři hráči na akordeony ke společnému improvizovanému hraní. Je vidět, jak umí studenti lesnických škol společně trávit čas a bavit se na společenské úrovni. Obzvlášť mi dělá radost absence jakékoliv rivality mezi školami.


 
Koncert
 
Každý výukový seminář má vždy svůj výstup ve formě koncertu. Snažení studentů nebo frekventantů kurzů by pokaždé mělo spět k nějakému zakončení, ze kterého si odnesou zážitek z úspěchu před publikem.
Studenty doprovází samozřejmě nervozita. Proto je třeba se opravdu důkladně připravit. Musím proto smeknout před trubačskou mládeží, kdy sice po náročném sobotním výletě při večerní výuce už skromně hlásili, že jsou opravdu vyčerpaní, ale s pokorou však stáli a pracovali, protože všichni věděli, proč jsou na semináři. Jsou mladí a přesvědčení o tom, že chtějí nést dál do budoucna tradici lovecké hudby.
V neděli po krátké zkoušce vyrazil početný průvod skrz město směrem k zámku. V prostoru zastřešeného nádvoří vystoupili trubači s hodinovým programem. Zazněly skladby českého a slovenského Desatera, soutěžní skladby a také samostatná vystoupení jednotlivých škol, která si vybraní studenti sami uvedli a komentovali.
Ve mě osobně trubačské semináře vždy zanechávají stopu výjimečných pocitů z mladé generace. Děkuji hlavně vám studenti za to, jací dokážete být. Samozřejmě děkuji lektorům za jejich profesionalitu a laskavý přístup. Děkuji členům rady Petru Vackovi, Petru Šeplavému a Hance Sedláčkové za výraznou podporu, a samozřejmě našemu kamarádovi Petru Dudovi. Děkuji ředitelům škol za to, jaké prostředky a podporu studentům poskytují. Všichni dohromady tak tvoříme společnost lidí obdařenou štěstím, že jsme se potkali, a že nám vše spolu tak pěkně vychází. Za to buďme rádi.
Martin KARBAN a Hana SEDLÁČKOVÁ,
členové Rady KT ČMMJ
 


Oslavy 170 let lesnického školství pohledem ředitele školy
 
V sobotu 22. 10. 22 se na Střední lesnické škole v Hranicích uskutečnily oslavy 170 let lesnického školství na Moravě.
Historie se začala psát v roce 1852 na zámku v Úsově, který dal kníže Lichtenštejn k dispozici pro potřeby jednotné výuky mladých lesníků. Pro lepší podmínky ubytování se v roce 1867 škola přesunula na blízký hrad Sovinec. V samotných Hranicích škola sídlí od roku 1896.
Historie plynula jako voda, někdy poklidněji, jindy divoce, s různými dopady na výuku, lesnické školství či samotnou budovu školy. Každý z 18 ředitelů přede mnou má svůj díl práce na tom, že jsme mohli toto krásné výročí nyní společně oslavit.
Pro návštěvníky jsme si nachystali spoustu zajímavých atrakcí nejen přímo v budově školy, ale také v přilehlém arboretu, které škole slouží jako venkovní zelená učebna. Bylo pro mne příjemným překvapením, že i v nevlídném deštivém počasí přišlo poměrně hodně návštěvníků.
Návštěvníci z řad absolventů i veřejnost si mohli celou školu individuálně prohlédnout.  V některých třídách jsme prezentovali části výuky i mimoškolních aktivit.
V hlavních audiovizuálních učebnách probíhal doprovodný program v podobě promítání videí z různých tradičních akcí školy, ať už z Hubertských zábav, lesnické všestrannosti, školních akademií či promítání průřezových videí z celého života na škole.
Z učeben se pak ozývaly tóny lesnic a borlic z probíhající výuky žáků středních lesnických škol z Česka i Slovenska, které naše škola hostila.
Každý návštěvník si mohl také vyzkoušet laserovou střelnici nebo moderní výukový simulátor harvestoru. Pro naše absolventy jsme měli nachystané drobné překvapení.
V jednu hodinu po poledni jsme se s pozvanými zástupci Ministerstva zemědělství, Olomouckého kraje, města Hranice, spřátelených středních lesnických škol ČR a SR i vysokoškolských lesnických fakult a partnerů podnikajících v lesnickém oboru přesunuli do naší auly ke slavnostní části setkání.
Bylo pro mne poctou a potěšením předat upomínkové skleněné plakety emeritním pedagogickým pracovníkům, z nichž mnozí stáli u mých prvních studentských kroků na této škole. Cítím i vůči nim velký závazek, který jsem jako ředitel převzal, abych naplňoval hlavní smysl a cíl lesnické školy - vychovávat a vzdělávat další generace lesníků.
Rád bych poděkoval za povzbudivá slova pozvaných hostů, především absolventa naší školy Ing. Petra Chalupy, Ph.D., který zastupoval MZe a za milý dárek v podobě hodin ve tvaru loveckého rohu od ředitele lesnické školy v Liptovském Hrádku Ing. Edmunda Hatiara.
Poté následovala velmi příjemná neformální diskuze, po níž jsme se přesunuli k nachystanému venkovnímu koncertu hudební skupiny Markazíni.
V arboretu byly po celý den přistaveny také stroje školního polesí a zejména aktivity lesní pedagogiky pro všechny věkové kategorie. Dvě komentované prohlídky arboreta sklidily velký úspěch. Slovy zástupce Olomouckého kraje, který se jedné prohlídky zúčastnil: „Z každého koutu arboreta a z každého slova gestora arboreta Ing. Radima Církvy byla cítit velká odbornost, láska a hrdost k tomu, co zde všichni děláte.“ Již prof. Antonín Dyk říkával, že pro lesnictví nestačí pouze znalosti, ale musí hořet srdce.
A protože každá škola bez žáků postrádá smysl, přeji naší lesnické škole do dalších let žáky se skutečným zájmem o studovaný obor, pedagogický i nepedagogický sbor hrdý na svou práci a silnou podporu zainteresovaných úřadů z lokálních, krajských i republikových míst.
Stejně jako si neumíme představit naši vlast bez vody, která hučí po lučinách a bez borů šumících po skalinách, tak si ani nelze představit Moravu bez lesnické školy, která v Hranicích hluboce a natrvalo zakořenila.
Děkuji všem, kteří zavítali v sobotu na Střední lesnickou školu v Hranicích. Děkuji také všem partnerům oslav a spolupracovníkům, kteří se o zdařilý průběh velkou měrou zasloužili. Budu rád, když nejen „hranické lesárně“, ale vůbec celému lesnickému školství, zachováte svou přízeň i do budoucnosti.
Ing. Lukáš KANDLER,
ředitel školy


 
Setkání ředitelů a zástupců středních lesnických škol
se zástupci klubů trubačů ČR a SR
 
Každoroční říjnový seminář trubačů středních lesnických škol se pomalu stává tradicí. Po období covidových opatření a různých omezení se v Hranicích na Moravě opět sešli trubači všech středních lesnických škol z Česka i Slovenska, aby se nejen procvičili v hudebních dovednostech při hře na lesnici a borlici, nacvičili skladby k závěrečnému koncertu, ale především nasáli atmosféru setkání s žáky jiných škol a vyměnili si zkušenosti nejen z oblasti hry na lovecké rohy.
Pravidelnou součástí tohoto semináře je také setkání ředitelů a zástupců škol s představiteli Klubu trubačů ČMMJ a Klubu trubačů SK. Bylo to radostné setkání po delší odmlce, kdy jsme se sešli opět všichni. Ing. Edmund Hatiar si roli předsedy KT SK vyměnil za ředitelskou, protože byl jmenován ředitelem SLŠ v Liptovském Hrádku a nově se studenty přijela také ředitelka SLŠ Písky u Křivoklátu Mgr. Alexandra Lochová. Za KT ČMMJ se jednání zúčastnil JUDr. Petr Vacek, Ing. Hanka Sedláčková a Petr Šeplavý a za KT SR nový předseda Jakub Badrna a PhDr. Lucie Blšáková. Dále se jednání účastnili ředitel SLŠ Šluknov Mgr. Bc. Rudolf Sochor, ředitelka SLŠ Žlutice Ing. Bc. Radka Stolariková, Ph.D., zástupkyně Střední odborné školy lesnické Banská Štiavnica Ing. Monika Malatincová, ředitel Střední odborné školy lesnické Prešov Ing. Miroslav Fuchs, PhD., ředitel VOŠL a SLŠ Písek PhDr. Michal Grus, ředitel ČLA Trutnov Ing. Miloš Pochobradský a ředitel domácí Střední lesnické školy v Hranicích Ing. Lukáš Kandler, který pro všechny připravil vskutku milé a příjemné setkání. 
V rámci programu jsme se zúčastnili nejen oslav 170 let lesnického školství na Moravě, ale prohlédli jsme si školu a učebny, seznámili se provozem školy a také jsme navštívili školní polesí s průvodním slovem zástupce ředitele Ing. Martina Němce, který nás se zaujetím a velkým přehledem seznámil s lesním i mysliveckým provozem, řešením kalamity způsobené kůrovcem a vichřicí a s plány do budoucna. V nevlídném počasí jsme obhlídku polesí zakončili ve společenské místnosti na střelnici u příjemně plápolajících kamen, kde se v živém rozhovoru probíraly nově nabyté poznatky.
Odpoledne, po slavnostním aktu oslav v aule, jsme se sešli ke společnému jednání o budoucnosti spolupráce Klubů trubačů a lesnických škol. Petr Vacek přednesl plány na rok 2023, kdy ČMMJ bude slavit 100 let od svého založení a zapojení studentů do těchto oslav. Poděkoval ředitelům za úžasnou podporu, kterou trubači na všech školách mají, a vyjádřil naději, že stejně tomu bude i v budoucnu.
Petr Šeplavý pozval všechny ředitele českých lesnických škol na koncert České myslivecké Vánoce do Rudolfina, kde jejich studenti pravidelně vystupují.
Své poděkování za spolupráci vyjádřil také předseda KT SR Jakub Badrna s přáním, aby se v roce 2023 středoškolští trubači spolu s řediteli a zástupci škol sešli na Střední lesnické škole v Bánské Štiavnici.
Setkání bylo zakončeno slavnostním koncertem v zastřešené dvoraně na zámku v Hranicích. Plné nádvoří potleskem ocenilo společné hraní téměř 90 trubačů i vystoupení jednotlivých škol. Koncert byl více než důstojnou tečkou za třídenním setkáním mladých trubačů.
Ředitelé mohou být právem hrdí na svoje studenty, kteří setkání zvládli nejen po odborné, ale především po společenské stránce na výbornou.  Naštěstí se nenaplnily chmurné vize, že období distanční výuky a různých omezení uvrhne trubače zpět a bude se vše znovu budovat. Opak je pravdou. Bez nadšení a podpory vedení škol a práce zkušených lektorů by to nešlo. Zaslouží si náš obdiv i veliké poděkování.
Petr ŠEPLAVÝ  člen Rady KT ČMMJ