Lov probíhal poblíž přímořského města Rijeka v původních jedlo-bukových lesích na vnadištích a byl úspěšný. Uloven byl medvěd v bodové hodnotě přesahující 300 b. CIC, což znamená začátek zlaté medaile. Když jsme se přepravovali na místo lovu, tak jsme téměř vždy viděli zvěř jelení a srnčí, a i podle stop bylo znát, že zvěře je v lesích dostatek a přitom na porostech jsem nějaké výraznější škody nezaznamenal.
V roce 2022 se mi podařilo domluvit lov medvěda v sousední honitbě, a tak jsme koncem března společně se zájemcem o lov vyrazili. Dovoluji si čtenářům Myslivosti přinést nějaké informace, ale zároveň také tak trochu porovnat změny od roku 2009 do roku 2022.
Medvěd vhodný k lovu chodil na vnadiště spolehlivě každý večer, a tak nic nebránilo úspěchu. Ubytováni jsme byli v rodinném penzionu a hned první večer po příjezdu jsme vyrazili s průvodcem na obeznaného medvěda.
Když jsme z obce přijížděli směrem k lesu, tak jsme viděli několik kusů srnčí zvěře, která se držela na okraji lesa a stále jistila směrem k lesu a z přítomnosti blížícího se vozidla evidentně neměla strach a nereagovala ani na lidi jdoucí po místní komunikaci ve vzdálenosti asi 100 metrů.
Její krotkost vůči lidem mne zaujala a průvodce mi vysvětlil, že se bojí více šelem než lidí. Kolem obce, kam až jsem dohlédl, byly velké zatravnění plochy, které nápadně připomínaly dříve obdělávaná pole. Vjeli jsme do jedlo-bukového lesa a po lesní cestě pozvolna směřovali k vnadišti. Očekával jsem, že uvidíme i nějakou jelení zvěř, ale neviděli jsme po celou dobu pobytu ani kus a ani na měkkém podkladu jsem za celou dobu pobytu nenašel jelení stopu.
Lov medvěda nakonec úspěšný nebyl, i když byl spatřen, jak prochází kolem vnadiště, ale zřejmě jej více lákala medvědice, která se také se dvěma medvíďaty v okolí vnadiště zdržovala. Proto na vnadiště nevytáhl a věnoval se zřejmě pokusu o vášnivé sblížení s medvědicí.
Ptal jsem se průvodce, jak velká je honitba, ve které lovíme a bylo mi sděleno, že celá honitba má výměru 7600 ha, úsek ve kterém lovíme má výměru 4000 ha a navazuje na přírodní rezervaci, která se táhne kolem moře nad Jadranskou magistrálou. V lovecké sezoně 2020-2021 na popsaných 4000 ha ulovili místní myslivci 7 jelenů, 6 divočáků a 16 kusů srnčí zvěře. Zarazilo mne toto množství a sdělil jsem průvodci, že na stejné výměře jsme v sezoně u nás ulovili asi 150 divočáků, 10 ks jelení zvěře a 120 ks srnčí zvěře.
Průvodce jen posmutněl a řekl mi, že ještě před 15 lety lovili 60 ks jelení zvěře, 50 divočáků a 60 ks srnčí zvěře. Samozřejmě jsem se hned zeptal na příčiny tohoto razantního úbytku a místo odpovědi mi nabídl průvodce, že nám ukáže něco, z čeho pochopíme trend úbytku a také proč začala klesat i populace medvědů.
Dalšího dne nás zavezl do vedlejšího městečka, kde byl z finančních prostředků EU zbudován projekt s názvem „Velike zvijeri“ Jednalo se o novostavbu, která slouží ochráncům přírody k osvětě a prezentaci výsledků jejich práce. Ujala se nás ochotná mladá ochranářka, ze které přímo čišelo budovatelské nadšení pro věc a s neskrývanou pýchou nás provedla celým zařízením vybaveným interaktivními prvky pro snadnější porozumění dění v přírodě.
Uprostřed stavby se tyčila plastová imitace skály a na vrcholu této skály stály plastové napodobeniny vlků a rysa. V budově se právě nacházely i děti ve věku kolem čtyř roků, kterým další průvodkyně vysvětlovala, že vlk není zlý a nebezpečný, jak se to vypráví v pohádce o Červené karkulce, ale že je hodný a že se jej nemusí děti v žádném případě bát a že si jej dokonce mohou i pohladit a na důkaz svého tvrzení si na ruku navlékla maňáska v podobě vlka a nabídla jej dětem k pohlazení.
Děti si spokojeně hladily hodného vlka a my jsme se přesunuli do interaktivní sekce, ve které jsme se na monitorech dověděli, že díky práci ochranářů se podařilo do dané oblasti introdukovat vlky a rysy. Rysi byli dovezeni z Karpat a byli opatření GPS obojky, a také vlci, kterých se v dané oblasti několik dříve vyskytovalo, byli doplněni vlky odchycenými v Srbsku a taktéž tito jedinci byli vybaveni GPS obojky.
V roce 2021 se v oblasti o rozloze 10 000 ha vyskytovalo podle ochranářů pět monitorovaných rodinných skupin vlků a každá skupina měla v průměru 10 členů. Dále se v lesích ještě vyskytují menší smečky do pěti jedinců, ale ty monitorovány nejsou. Střízlivým odhadem se tedy na 10 000 ha pohybovalo v roce 2021 60 vlků.
Do práce se s plným nasazením pustili ochranáři už v roce 2010 a v roce 2021 dosáhli za využití vydatných finančních toků ze státního rozpočtu Chorvatska a z fondů EU popsaného velkého úspěchu.
Zeptal jsem se průvodkyně, jak zajišťovali pro predátory, které do přírody vypustili, potravu a na to mi odpověděla, že to není jejich věc, že si šelmy už potravu nějak najdou samy. A jak jsem se dověděl od průvodce, šelmy si potravu opravdu našly. Z lesů zmizelo 80 % zvěře! Kolem obce, která k honitbě katastrem přiléhá a má 2100 obyvatel bývalo před 15 lety na pastvinách 130 ovcí, 30 krav a 30 koní, kteří se používali běžně pro práci v lese. V roce 2022 je stav následující: 5 ovcí, které jsem osobně viděl - pásly se za elektrickým síťovým ohradníkem vedle domu majitele, které majitel musí podle jeho slov na noc zavírat do zděné budovy. A k tomu jeden kůň, resp. poník na hraní pro děti, kterého také na noc zavírají do zděné stáje. Koně pro práci v lese není bohužel už možno používat, protože se neustále plašili při navětření vlčího pachu, a proto byli postupně buď prodáni nebo poraženi. Kráva se v obci v roce 2022 nechová už ani jedna!
Co se týká zatravněných polí kolem obce, na kterých by se domácí zvířata mohla pást, tak tyto plochy jsou sečeny na seno a toto je prodáváno jinam.
Zajímalo mne, co se na polích původně pěstovalo a bylo mi řečeno, že pole dávala obilí, ale hlavně na nich rostly výtečné brambory, které díky mírně slaným dešťům vanoucím od moře měly skvělou chuť. S pěstováním brambor se přestalo údajně kvůli kvótám z EU a tak se teď brambory dovážejí do místních obchodů z Belgie, což jsem si následně ověřil na etiketě pytlíku brambor v místním obchodě.
Taktéž mně zaujalo, že neslyším kokrhání kohoutů a nevidím u domů slepice, jak bývá na venkově zvykem. Na to mi bylo řečeno, že příčinou jsou divoké kočky a přivezení rysi, kteří se údajně neváhají vydat pro slepici do dvora i ve dne a že prostě místní přestalo bavit pořád dokola dokazovat při žádosti o odškodné, že je o domácí zvířata připravili rys nebo divoká kočka, a ne liška nebo kuna. Stejně tak dopadly i chovy králíků, takže obec, která byla ještě před dvaceti lety v podstatě potravinově samostatná teď veškeré potraviny dováží. Brambory pro vlastní potřebu si místní majitelé zahrádek vypěstují a nemusí je ani nijak zabezpečovat, protože černá zvěř se již v okolí téměř nevyskytuje. Jen je zapotřebí být opatrný na podzim v době zrání švestek a jablek, protože medvědi je milují a neváhají si přijít pro svůj díl ovoce až na zahradu domu.
V této honitbě se ročně loví jeden medvěd, jelenů se uloví 7 kusů, šest divočáků a 16 srnců. Jedná se o výhradně o kňoury a jeleny a srnce. Samičí zvěř již lovena není, protože tu v průběhu roku úspěšně redukují vlčí smečky a nejlépe to podle slov průvodce vlkům jde v době vysoké březosti samic, kdy jsou méně pohyblivé a jejich ulovení nedá tolik úsilí.
Viděl jsem i některé trofeje jelenů a srnců nalezené na místě kde byla zvěř sežrána vlky a bylo evidentní, že se nejednalo o slabé a nemocné jedince, protože medailové trofeje slabá zvěř nevytvoří. Ani zvěř ve vrcholné kondici však nedokáže odolat soustavnému tlaku tak zdatných predátorů, jakými vlci jsou.
Z Chorvatska jsme si domů nakonec přivezli poznání, že když se práce dělá s nadšením podpořeným dlouhodobým záměrem, tak se dílo podaří! Výsledky práce ochránců přírody a Evropské unie směřující svoje snažení k novým východoevropským členům přineslo po dvaceti letech svoje plody. Místní obyvatelé se stali zcela závislými na dovozu z původních členských států EU a ochranáři si vybudovali stálý zdroj příjmů alespoň na několik desetiletí. Pokud se budou vlci v dané oblasti vyskytovat, tak finanční tok z fondů nevyschne. Že by hlavní záměr ekologistů?
No a co místní myslivci? Ti až zestárnou, tak už nebudou mít téměř žádné nástupce, tak jak je to vidět už i u nás. Předpokládám že „opuštěné a nevyužívané“ honitby si potom do své péče převezmou hodní lidé z původních zemí EU a znovu je postupem času udělají výnosnými, jak tomu bylo ještě v roce 2009, než se započalo s dotovanou ochranou přírody.
Jan GALUSEK
