Z uvedených statistických údajů jednoznačně vyplývá, že ve většině našich honiteb má myslivecké hospodaření se srnčí zvěří ještě velké rezervy a neodpovídá tomu, co by bylo vzhledem k jejím skutečným početním stavům i reprodukčním schopnostem nejen možné, ale i účelné.
Zvláště markantní je v tomto ohledu porovnání s Bavorskem, které je rozlohově menší než ČR, a přitom je tam lov srnčí zvěře více než trojnásobný. Přesto tam počty ulovených kusů stále ukazují výrazně rostoucí trend, což svědčí o tom, že i takto intenzivní lov je stále ještě v rámci přirozené reprodukce a nevede ke snížení početních stavů tohoto druhu zvěře.
Stejně tak v Rakousku jsou počty ulovených kusů srnčí zvěře mnohem vyšší než u nás. Například pouze ve spolkové zemi Horní Rakousko, které je z hlediska rozlohy 11 979 km² jen o něco málo větší než Jihočeský kraj (10 056 km²), bylo v roce 2020 celkem uloveno 79 132 kusů, zatímco na území celé ČR s rozlohou 78 870 km
2 byl ve stejném roce vykázaný celkový lov srnčí zvěře ve výši 105 666 kusů. Při přepočtu na plochu činí průměrný lov v Horním Rakousku zhruba 6,6 kusů na 1 km
2. Pro porovnání - průměrná výše lovu srnčí zvěře v České republice je 1,3 kusů, což je zhruba pětkrát méně. Přitom v mnoha honitbách v Horním Rakousku je zcela běžný lov ve výši 10 až 12 kusů srnčí zvěře na 100 ha honební plochy, a někde dokonce ještě víc. Důležité je připomenout, že i takto vysoký lov se stále pohybuje v rámci reprodukčního přírůstku srnčí zvěře a nevede ke snížení jejích početních stavů.
Při těchto číslech se samozřejmě nabízí otázka, v čem spočívá, že jsou v Německu nebo v Rakousku počty ulovené srnčí zvěře mnohem vyšší než v České republice.
Rozhodně nic nenasvědčuje tomu, že by to mohlo souviset s rozdílnou výměrou honiteb, neboť navzdory tomu, že minimální velikost vlastních honiteb je v Rakousku 115 ha a v Bavorsku dokonce 81,775 ha (v horských a podhorských oblastech 300 ha), má naprostá většina honiteb v obou těchto zemích ve skutečnosti podstatně větší rozlohy. Zvláště početně převažující společenstevní honitby, které jsou zpravidla vytvořeny v rámci katastrálních území obcí, mají například v Horním Rakousku výměru zpravidla nad 500 ha, přičemž naprostá většina z nich přesahuje rozlohu 1000 ha (nejčastěji se jejich výměry pohybují mezi 1300 a 1500 ha).
Rozhodně není nikde statisticky prokázáno, že by výše lovu srnčí zvěře přímo souvisela s velikostí honitby. Velkou roli však hraje v prvé řadě to, podle čeho a jakým způsobem jsou vytvářeny plány lovu, ale přitom nelze pominout ani to, jak dohlíží veřejná správy na jejich dodržování.
V Rakousku ani v Německu nejsou na rozdíl od ČR zavedeny či požadovány žádné normované stavy, ale plány lovu se řídí vždy podle toho, co je v daných konkrétních podmínkách každé jednotlivé honitby v rámci trvale udržitelného hospodaření se zvěří možné (hledisko uživatele honitby), co je vzhledem k vývoji lesní vegetace a aktuální situaci škod únosné (hledisko veřejné správy) a co je vlastníky honebních pozemků tolerované (hledisko vlastníků pozemků).
To znamená, že není nikde předepsáno, kolik kusů zvěře by mělo v honitbě být, ale stanoví se, kolik jich je nutné ulovit, což se hlavně řídí tím, jaký vliv má zvěř na vývoj lesních porostů v dané honitbě.
Za tímto účelem je v Bavorsku ve všech honitbách v pravidelných intervalech prováděn státně řízený monitoring stavu lesa, jehož výsledky jsou zohledňovány při vytváření plánů lovu. Podobně je to v Horním Rakousku, kde se v každé honitbě pravidelně provádějí kontroly zatížení vegetace na základě porovnání jejího stavu mezi oplocenými a porovnatelnými neoplocenými kontrolními plochami. Přitom na každých započatých 100 ha lesa musí být nejméně jedno takové kontrolní místo umístěné tak, aby to umožnilo objektivní posouzeni vlivu zvěře.
Kontroly vlivu zvěře na lesní porosty jsou prováděny společně uživatelem honitby, vlastníkem pozemku a pověřeným pracovníkem lesního úřadu ještě před vypracováním návrhu plánu lovu. Na základě těchto kontrol veřejná správa buď schvaluje, nebo případně upravuje navržené plány lovu.
Příslušná místa veřejné správy (zpravidla okresní úřad) kontrolují plnění plánu lovu. Pokud není plán lovu splněn, musí to uživatel honitby věrohodně zdůvodnit, a v případě, že veřejná správa toto zdůvodnění pro nesplněný plán lovu neuzná jako dostatečné, je s uživatelem honitby zahájeno správní řízení, v jehož důsledku mohou být i uloženy citelné finanční pokuty.
To znamená, že plány lovu jsou vypracovávány na základě skutečné situace v dané honitbě za spolupůsobení uživatele honitby, vlastníka honebních pozemků a veřejné správy, přičemž veřejná správa plnění plánů lovu také kontroluje a při jejich případném nesplnění uvaluje sankce.
Na první pohled se to může zdát být komplikované, ale v praxi je tento postup velmi dobře zažitý a většina uživatelů honitby s ním nemá žádné problémy. Spíše naopak pro ně představuje do značné míry dobrou pojistku proti tomu, aby nedocházelo ke škodám, které by v případě jejich uplatňování mohly být finančně velmi citelné.
Samozřejmě hraje roli i snaha předcházet případným konfliktům. To je důvod pro to, že uživatelé honiteb zpravidla mají sami zájem na tom, aby byl lov srnčí zvěře v rámci reálných možností co nejvyšší a snaží se stanovený plán lovu splnit co nejrychleji s zřetelem na to, že čím více se blíží konec roku, tím obtížnější jsou podmínky pro lov. Na to ostatně pamatuje v Horním Rakousku i lovecká legislativa, neboť je v ní stanoveno, že do 15.10. musí být plán lovu u srn a srnčat splněn nejméně z 50 % a do 15. listopadu splněn nejméně z 80 %. Skutečnost je však taková, že velmi mnoho honiteb má plán lovu do konce října již téměř splněný.