Na předchozí recenzi se odvolávám zejména s ohledem na filosofii, s níž k dané problematice přistupuji. Protože se nehodlám do detailů opakovat, dovolím si jen stručně připomenout, že mým cílem není hodnocení technických specifikací zařízení, které si potenciální zájemce snadno dohledá na webových stránkách, ale spíše pocitové posouzení ovládání přístroje, jeho praktického použití a obrazového výstupu.
Podobný přístup snad bude oceněn zejména těmi myslivci, kteří nemají s podobným zařízením vlastní zkušenosti a napomůže jim při rozhodování, jaký, případně zda vůbec nějaký, přístroj pořizovat. Předesílám předem, že i v mém případě se jednalo o první zkušenost s termovizním zaměřovačem, protože jsem dosud používal pouze monokulární pozorovací přístroj.
Jen pro doplnění si dovolím upozornit, že ve výše zmíněném čísle vyšla recenze obdobného zařízení s označením Senopex DOT A5 od jiného autora. Jedná se o vyšší třídu uvedené produktové řady s průměrem objektivu 50 mm a optickým zvětšením 4,5x. V mém případě se jedná o základní model s průměrem objektivu 35 mm s optickým zvětšením 3,5x. Domnívám se proto, že i pro potenciálního zájemce bude zajímavé porovnat rozdíl mezi oběma typy zařízení.
Prvotní dojem a ovládání
Protože jsem se na novou zkušenost poměrně těšil, vybaloval jsem zásilku nedočkavě. Již prvotní dojem nebyl vůbec špatný. Termovize i s příslušenstvím byla dobře uložena v pevném plastovém kufříku umožňujícím i méně šetrnou manipulaci během uskladnění či při případném transportu.
Kromě samotného zaměřovače obsahovalo balení dvojici dobíjecích zdrojů 18650 (udávaná životnost 14 hodin, o kterých nemám na základě dlouhodobějšího používání důvod pochybovat), velmi solidní nabíječku (opatřenou displejem zobrazujícím nezávisle okamžitý stav napětí obou monočlánků i průběh jejich nabíjení), USB flash disk a řadu propojovacích kabelů.
Zapomenout nesmím ani na pevnou ocelovou montáž umožňující spojení se zbraní přes univerzální a hojně rozšířenou weaver lištu. Jelikož mám na zbrani tento segment nainstalován, bylo připojení zaměřovače otázkou minut. Postačovalo montáž spojit s tělem termovize pomocí pětice šroubů (odpovídající „imbus“ klíč je rovněž přiložen) a následně usadit na zbraňovou lištu.
Samotný zaměřovač má kompaktní rozměry i přiměřenou hmotnost 650 g, přičemž působí dojmem solidně zpracovaného, odolného výrobku, který podle údajů výrobce zvládne zpětný ráz až do 12 000 J.
Vložení baterií je snadné a intuitivní, postačuje rukou odšroubovat vnějším krycí víčko, čímž se zpřístupní šachta. Na vnitřní straně víčka je umístěno obvyklé označení pólů pro správnou orientaci obou článků.
Ovládání přístroje se děje pomocí jednoho centrálního a čtyř směrových tlačítek v podobě obvyklých šipek. Tlačítka jsou uložená na rovné základně umístěné na horní linii přístroje. Je to řešení jednoduché a funkční, tlačítka se snadno nahmatají i ve tmě. Pouze silnější rukavice bude muset v zimě pravděpodobně z prstů dolů.
Na pravé straně přístroje je umístěné rovněž výrazně vystouplé on/off tlačítko. Zapnout přístroj lze jednoduchým stiskem, obraz naběhne v řádu dvou a půl vteřiny. Dalším stiskem uspíme displej z důvodu úspory energie, resp. jej probudíme. Tato změna režimu je v podstatě okamžitá a trvá zhruba vteřinu. Saháme-li v případě potřeby po zbrani a jako první úkon stiskneme tlačítko a obraz naskočí z pohotovostního režimu dříve, než stihneme přilícit. Vypneme delším podržením tlačítka.
K popsaným mechanismům bych snad připojil jednu uživatelskou poznámku. Jako rozumnější by se mi osobně jevilo i základní zapínání vypnutého přístroje po delším podržení vypínače. Jednoduchý klik může vést k nechtěné aktivaci a následnému zkrácení životnosti zdroje.
Levé směrové tlačítko slouží ke startu a ukončení videozáznamu zobrazované scény, pravé k pořízení momentkové fotografie. Přední směrovou šipkou aktivujeme tzv. PIP, tedy obraz v obraze. Má podobu malého okénka, v němž se nám zobrazuje cílový prostor se záměrným křížem ve zvoleném digitálním zvětšení obrazu (až 8x). Změna zvětšení je cyklická. Šipka směřující ke střelci slouží k přepínání barevných zobrazovacích režimů, kterých je celkem 8 (white, black...).
Směrové šipky také slouží při pohybu v rámci menu, v němž si můžeme nastavit parametry obrazu (jas, kontrast,…) a některé další funkce jako například zobrazení času. Do menu vstoupíme dvojstiskem centrálního tlačítka. Jeho podržením se nám zpřístupní další menu odpovídající nastřelení zbraně, volbě typu záměrné osnovy, její barvy a intenzity. Pozitivem je skutečnost, že nastřelení jednoho přístroje lze provést až pro sedm různých zbraní a prostým výběrem profilu použijeme nastřelení odpovídající pro danou zbraň.
Nastřelení a střelba
Protože jsem s daným typem zařízení neměl opravdu žádné praktické zkušenosti, mohl jsem se opírat při nastřelení pouze o některé vyčtené rady a tipy přátel.
Podstatné je vyznačení záměrného bodu, který musí být logicky teplejší než okolí. Používají se k tomu různé vychytávky jako teplo uvolňující gelové polštářky (dnes k některým zařízením standardně přibalované), čajový sáček vyjmutý z termosky s vřelou vodou, zapalovačem nahřátá podložka, zapálená cigareta nebo vonná tyčinka zasunutá do vhodného otvoru aj.
Nakonec jsem učinil prostý pokus s výrazným černým kolečkem o průměru asi 4 cm, které jsem nakreslil na čistý bílý papír A4. Ten jsem navíc připevnil na podkladovou desku po obvodu tmavou izolepou. Při postavení na přímé sluneční světlo to k vyznačení cíle naprosto stačilo a jak záměrný bod, tak rámeček byly po nahřátí dobře patrné. Horší to už bylo v případě umístění cíle do stínu, kdy tmavé prvky chladnou a ztrácí se.
Pro hrubé nastavení záměrného bodu jsem upevnil kulovnici s nastřeleným optickým zaměřovačem do stojanu, nastavil soustavu na výrazný bod ve vzdálenosti asi 150 metrů, sejmul z lišty zaměřovací dalekohled, nasadil termovizi a pomocí odpovídajícího menu naklikal záměrnou osnovu na identický bod. Na střelnici stačil jeden výstřel, který se mi podařilo „dostat“ do blízkosti černého kruhu. Průstřel jsem si následně černou fixou opět výrazně označil a provedl na něj korekci záměrného bodu. Po ověřovací ráně vše sedělo.
V tomto směru poskytuje ovládací software uživatelsky přívětivý postup, kdy se nám aktuální poloha kříže po delším stisku centrálního tlačítka zafixuje a původní obraz po celou dobu prováděné korekce „zamrzne“. Podaří-li se nám tedy „zmrazit“ záměrnou osnovu přímo na záměrném bodu, a vidíme-li dobře skutečné umístění zásahu, můžeme na něj bez nejmenších potíží „najet“ osnovou. V drobné zafixované kopii původní pozice kříže vidíme stále výchozí nastavení záměrného bodu. Tím máme v podstatě nastřeleno a vše postačuje pouze potvrdit kontrolním výstřelem.
Jediný problém, i když víceméně drobný, na který jsem přišel velmi záhy, představuje gumová očnice okuláru. Její usazení v odpovídající drážce totiž není vůbec pevné a očnice se vyvrátí i během méně intenzívního kontaktu. Běžně se mi to stalo například při vyjímání zbraně z trezoru. Protože bych o tento prvek nerad přišel na zařízení vlastním, natož zapůjčeném, zafixoval jsem očnici po obvodu černou elektrikářskou páskou. Pro nezasvěceného není nic vidět a mám jistotu, že o daný prvek nepřijdu.
Podobně nestabilní je i krytka objektivu. Zde ovšem mnoho nenaděláme, protože na ni těsně navazuje ostřící prstenec, kterým je třeba čas od času v honitbě pootočit.
Během osazování zařízení na zbraňovou lištu jsem se také ihned zkraje téměř dopustil školácké chyby. Používám CZ557, na které je weaver lišta uchycena na dvou základnách (před a za výhozním okénkem) pomocí bočních „imbus“ šroubů. Montáž termovize Senopex disponuje jednou poměrně dlouhou a velmi masivní základnou, kterou je potřeba posadit mezi obě zmíněná uchycení. Nad nimi totiž dobře nedosedne a mírně se přes ně naklání dopředu - dozadu, což může být z hlediska nastřelení fatální. Z hlediska subtilnějšího střelce to není zcela komfortní (zařízení je tím posazeno více dopředu a musíme během míření lehce natáhnout krk), nicméně přijatelné.
Praktické použití DOT A3
Pohybuji se v lesní honitbě, v níž určitě nečelíme přebytku černé zvěře. V letních měsících zde kompletně chybí, protože je vytažená do polí, a těch máme coby honebních pozemků k dispozici opravdu poskrovnu. Les, lépe řečeno to, co z něj kůrovec udělal, je prorostlý nepřehlednými plochami trav a keřů. Situace byla tedy vzhledem k rozumnému otestování zaměřovače během léta ne zrovna příznivá. První použití jsem si proto naplánoval na období po srnčí říji, kdy se po žních otevřou široké výhledy na strništích a podmítnutých polích. Na jejich okrajích, které do honitby spadají, byla dobrá šance posoudit zejména zobrazovací možnosti zařízení.
V praxi jsem zaměřovač doplnil o dříve recenzovaný monokulár ThermTec Cyclops CP315. Dobře vím, že někteří kolegové používají zaměřovač jako klasický monokulár a na zbraň jej připevní těsně před zamýšleným výstřelem. Nacvičit lze určitě leccos, ale osobně si nedovedu v tento moment podobný postup představit jako praktické řešení vzhledem k tomu, že na přípravu míváme při pohybující se zvěři omezený čas a provádět podobnou preciznější operaci potmě, případně v rukavicích, mi nepřijde bez rizika dalších komplikací.
Pozorovat okolí pouze pomocí zařízení připevněného přímo na zbrani je ale zase velmi nepohodlné a fyzicky rychle unavuje.
Jako rozumné řešení bych po svých zkušenostech pro všechny vážnější zájemce viděl pořízení základního provedení pozorovacího přístroje, který nás v hrubých rysech upozorní na dění v okolí a zapnutí zaměřovače pouze tehdy, chceme-li opravdu střílet, případně podrobněji obeznat zvěř.
Předchozím odstavcem jsem se oklikou dostal ke kvalitě výstupního obrazu. Přestože testovaný přístroj je opět základním provedením uvedené řady (rozměr jádra 384*288), je v porovnání s pozorovacím Cyclops CP315 (viz. přechozí recenze) výsledek o celou třídu výš. V praxi to znamená, že tam, kde u monokuláru na hranici rozeznání zvěře váhám, zda se jedná o zajíce, kočku nebo lišku, mám po prvním pohledu do Senopexu ihned jistotu.
Obraz je i pro moje oči dostatečně velký (rozměry displeje jsou 1024*678) a překvapivě kontrastní. Jedinou drobnou výtku bych snad vznesl vzhledem k velikosti zobrazovaného pixelu, protože na kontrastních přechodech teplých a chladných objektů se objevuje textura drobného rastru.
Z hlediska rozpoznání detekovaných detailů scény se můžeme do řádově 500 m orientovat velmi dobře, ale i nad tuto hodnotu máme stále hrubé povědomí o tom, co se kolem děje a jaká zvěř se zde pravděpodobně pohybuje. Na vzdálenost kolem 50 m jsem byl v noci schopen rozeznat paroží srnce a jeho výsady.
Druhou otázkou je samozřejmě, na jakou vzdálenost jsem schopen rozumně zamířit a vystřelit. Nejsem žádným zázračným střelcem a horní hranice myslivecké vzdálenosti u srnce je pro mne ve dne a v klidu do 150 m. Na lišku jsem schopen rozumně střílet na vzdálenost o něco kratší. Za 150 m nestřílím ani na divočáka.
V případě použité termovize a vzhledem ke specifickým podmínkám noci bych osobně tuto hranici po zralé úvaze zkrátil zhruba o třetinu. Ne, že by se z čistě technického pohledu zamířit nedalo dál, ale jsem ze staré školy a vždy mám na mysli pravidla myslivecké rány – vím přesně na co střílím, tak daleko, jak si věřím (tohle je zcela zásadní a nijak to nesnižuje kvalitu přístroje), zvěř nechci zasáhnout náhodně, nechci ji poranit, ale spolehlivě usmrtit.
V případě zamíření se určitě uplatní význam funkce PIP (obraz v obraze). Při její aktivaci se nám v horní polovině displeje zobrazuje zvětšený obraz v prostoru zaměřovacího kříže. Přestože se jedná o zoom digitální (obraz kostičkuje tím víc, čím je zvětšení vyšší), je to v tomto případě určitě pomoc, která nám umožní umístit kříž co nejpřesněji na tělo zvěře.
Základní zvětšení není ve vzdálenosti kolem 100 m už nic, nad čím by moje oko jásalo. Na více digitálně zvětšeném, byť již zákonitě mírně kostičkovaném, obrazu zvěře, jsem pak schopen mnohem jistějšího umístění záměrného bodu.
Využití PIP je především otázkou zvyku. Dva obrazy v jednom zorném poli uživatele zprvu poněkud matou, samozřejmě se překrývají a je třeba si na ně zvyknout. Osobně jsem měl podvědomě problém umístit na cíl primárně „malý“ kříž a pak teprve udělat detailní korekci zamíření na kříž zvětšený. Je to ale opravdu o cviku a pár pokusech, než na tuto skutečnost začne mozek rychle reagovat.
Z hlediska osobního pocitu, ale i zrakových dispozic, je velmi důležité, aby si uživatel vyzkoušel různé kombinace barevného režimu, různých typů záměrného kříže, jeho intenzity a barvy. Osobně preferuji bílou pro zobrazení teplých objektů, protože okolní tmavá scéna méně unavuje oči, ale uznávám, že inverzní režim, tedy teplá černá, se světlou osnovou je výraznější.
První noci s DOT A3
Hned první zážitky s termovizním zaměřovačem byly pro mne naprosto ojedinělé a dobře chápu, že tomuto způsobu lovu mnozí propadnou. Noc stírá mnohé z obezřetnosti zvěře, která mnohem méně reaguje na rušivé podněty a lépe reaguje na vábení. Zde bychom ale měli použít zdravý myslivecký rozum a pravidlo „všeho s mírou“. I zvěř potřebuje ke svému přirozenému vývoji klid.
Chápu, že mnozí investovali nemalou sumu do zařízení, které si chtějí užít, ale chápejme, prosím, že i zvěř má nárok na některé nerušené noci. V opačném případě se dočkáme velmi neblahých důsledků, další změny chování zvěře a nepomůže nám ani sebesofistikovanější elektronika. Z velké části jsme toho již nyní svědky u změny v chování divočáků…
První noc jsem usedl hned po setmění pár set metrů za zahradami mezi louku a posečené pole. Defilé zvěře zde bylo obrovské, zejména pokud se týkalo srnčí. Asi po hodince se na strništi objevily dvě lišky. Evidentně se jednalo o letošní jedince, protože se během myškování drželi pospolu. Pozoroval jsem je další hodinu. Vzdálenost byla kolem 150 metrů, ale na výstřel nebylo pomyšlení, protože se stále pohybovali přímo na horizontu. Postupně jsem zkoušel vábit myškováním, nářkem ptáčka a nakonec vřeštidlem. Zbytečně. Myšky na poli byly jako lákadlo v přesile. Nicméně na vřeštidlo mi přiběhli dva zajíci. Takže to asi nedělám úplně špatně.
Nakonec jsem vše vzdal. Při návratu mne napadlo pokusit se zvěři nadejít proti větru. Měsíc byl den před úplňkem, pod nohy bylo vidět dobře, nicméně bohužel také na moji siluetu. Než jsem se dostal přes louku, byly lišky pryč.
Domů jsem se vracel po humnech, kde mne na okraji lesa upoutal světlý bod. Další mladá liška. Od zahrad se k lesu strništěm táhly koleje po kombajnu. Jednu z nich jsem proto využil k pomalému přišoulání. Když jsem se dostal asi na 150 metrů, přestalo se to lišce líbit a přikrčila se do řádku. Termovize ukazovala jen oblé temeno a špičatá slecha jistící zvěře.
Nachystal jsem si pirštok, založil kulovnici, zapnul nahrávání videa (doporučuji udělat před každým výstřelem, následný záznam je skvělým vyhodnocovacím materiálem) a zamyškoval na pusu. Liška reagovala okamžitě, vstala a klusem se vydala ke mně. Ještě jednou jsem ji musel pobídnout. Nakonec zastavila odhadem na 50 metrů a jistila (praxe mne už naučila, že odhad vzdálenosti, stejně jako velikosti zvěře, je v termozařízení velmi těžký).
Dobře vím, že naostro se na lišku nestřílí, ale stál jsem v měsíčním světle na otevřeném strništi a hrozilo bezprostřední zrazení. Takže jsem to risknul. Liška se po ráně skokem obrátila a s volně vlající oháňkou zmizela v lese. To bylo téměř jednoznačné – chybená. Na nástřelu nic a v místě zatažení do trávy stejné nic. Jak ukázal zmíněný rozbor videa, prošla kule z pohledu střelce nejpravděpodobněji vlevo těsně nad obrysem lopatky, a jak měl nakonec ukázat rozbor další rány, byl zaměřovač nastřelen s drobnou stranovou odchylkou.
Na tomto místě ještě ke stažení videomateriálu a fotek. Po propojení Senopexu s notebookem pomocí přiloženého kabelu uvidíme zařízení jako externí disk a jednoduchým způsobem záznamy přetáhneme do počítače. Vše trvá pár minut, je snadné a intuitivní. Snímek zabere asi 200 kB, minutové video zhruba 40 MB.
Druhý večer jsem se vydal na sousední posed znovu. Bylo nepravděpodobné, že se na pole vrátí výstřelem zrazená zvěř, ale obě odrostlá liščata by se tady mohla objevit. Dostavila se jako podle hodinek. Jenže k posedu, na němž jsem seděl včera. Po pár minutách se ale tentokrát dvojice rozdělila a jedna liška zmizela ve sníženině louky směrem k mému stanovišti. Objevila se ale ve stejně nešťastné pozici jako o den dříve – přímo po horizontu táhla směrem k zahradám.
Asi na 120 metrů jsem zamyškoval. Liška strnula, chvíli postávala a pak vyrazila bez zaváhání k posedu. Lehce jsem ji ještě pobídnul a asi na 50 metrů se opakovala včerejší scéna. Jen z mysliveckého ohledu s výrazně lepším výsledkem.
Záznam
ZDE ZDE a
ZDE
Závěrem
Tolik k prvotnímu představení zaměřovače Senopex DOT A3. Na srdci i na jazyku bych toho měl k dané problematice výrazně více, nicméně pohled na předchozí text mne nutí k umírněnosti a částečnému závěru. V každém případě bych ale s hodnocením uvedeného zařízení nechtěl skončit a bude-li mi náš patron přát, podělím se se čtenáři Myslivosti ještě o další zkušenosti, které se mi snad podaří nasbírat zejména s ohledem k primárnímu určení termovize, kterým je lov černé zvěře.
V každém případě děkuji zástupcům firmy Thermvisia za laskavé zapůjčení přístroje. Mohu-li po opravdu prvotních dojmech konstatovat, osobně bych do našich podmínek a mých rukou, uvedený typ, jehož pořizovací hodnota se pohybuje na řekněme stravitelné úrovni dvou průměrných měsíčních platů, bez větších výhrad zvolil. Je to určitě momentální kompromis mezi řešením specifických potřeb nočního lovu a cenovou relací přístroje.
Na závěr snad jen pro klid mojí duše ještě drobné zdůraznění, které jinak vyplývá z několika míst předchozího textu.
Senopex DOT A3 je určitě dobrou volnou pro lesní honitby a pro lov v menších polních zákoutích, užších tratích apod. Vzhledem k technické specifikaci (a samozřejmě k související cenové relaci) to není zařízení určené bez dalších omezení pro „velké pláně“, kde máme představu střelby na 200 m a obeznávání zvěře v řádu 1 km. Zde si už budeme muset připlatit za některý vyšší typ, například z uvedené produktové řady.
Josef DRMOTA