V.V.: Naše společnost hospodaří v okresech Znojmo, částečně i Brno-venkov, rozsah vzdálenosti našich polí je do 40 km odtud z ústředí. Spíš jsme z hlediska ploch koncentrovaní, nejsme i při té výměře moc roztažení po republice. Snažíme se hospodařit efektivně a současně šetrně k přírodě. I když máme širokozáběrové moderní stroje, snažíme se co nejvíce omezit negativní vliv na přírodu. Šetrnost je jednak minimalizaci pojezdů těžké techniky po poli, jednak v aplikaci hnojiv - jejich variabilitě v průběhu aplikace, prostě kde je potřeba, dáváme víc, kde je méně úrodná část pole, tam dáváme méně. Stejně tak pečlivě a uváženě aplikujeme přípravky na ochranu rostlin, snažíme se všude používat přípravky v minimální možné míře. Základem je nejmodernější technologie, moderní postřikovače, rozmetadla, snažíme se používat ty nejmodernější technologie, které momentálně jsou k dispozici.
Jste tedy zaměření převážně na rostlinnou výrobu? A co živočišná výroba?
V.V.: Máme roční produkci asi 35 tisíc prasat a 2,5 tisíc býků ve výkrmu. Prasata sama o sobě jsou problém z hlediska ekonomického. Velký benefit pro rostlinnou výrobu je kejda, tu hned zapravujeme do půdy. Bioplynku nemáme a ani ji neplánujeme.
Takže tu nejsou ani energetické plodiny?
V.V.: Doteď jsme příznivci energetických plodin nebyli, ani zatím nebudeme, situace s bioplynovými stanicemi není totiž tak jednoduchá, jak se mnohdy uvádí. Takže energetické plodiny na našich polích nenajdete.
Kolik střídáte plodin, jak máte osevní postupy?
V.V.: Osevní postupy jsou přizpůsobené lokacím a bonitě půdy. Musíme si uvědomit, že naše oblast je hlavně kukuřičná výrobní oblast a jsme ohroženi změnou klimatu, vysokými teplotami a suchem. Když to sečteme a podíváme se na plodiny, které jsou sem z dlouhodobého hlediska vhodné, tak nám tu nejvíce funguje kukuřice na zrno. Jsme jejími zastánci, a to i z hlediska pěstování na poli opakovaně. Pokud děláte kukuřici na zrno, tak vám obrovská kvanta organické hmoty zůstanou na poli. Vezmeme totiž pouze palici, z ní jen zrní a zbytek se rozřeže a zůstane rovnou na poli, zapravuje se do země. Naopak když se pěstuje kukuřice na siláž, tak odvezete z pole vše, zůstane jen nízké strniště, zbytek jde pryč. Všeobecně platí, že je lepší slámu nechávat na poli a maximálně využívat organická hnojiva.
Musíte ale mít logicky i jiné plodiny. V jak velkém podílu je pěstujete, jak je střídáte? A pěstujete také meziplodiny?
V.V.: Celkem pěstujeme 12 plodin. Kukuřice na zrno pěstujeme na 8 tisíc ha, máme 2,5 tisíce ha hrachu, 7 tisíc ha je ozimá pšenice a 400 ha řepky, vojtěšku pěstujeme asi na 1100 ha a v neposlední řadě máme asi na 300 ha sóju a také nějakou menší výměru špaldy, jetele nachového, Vičence, Triticale, ječmene ozimého a máme také sady. Jednu ze zmíněných patnácti firem máme na 800 ha v ekologii, vyčlenili jsme na to pozemky horší bonity v okolí Višňové i v Kyjovicích. Žádné hnojení, žádná chemická ochrana, sledujeme, jaký to má dlouhodobý vliv na tu přírodu.
Váš podnik má pozemky v kolika honitbách?
V.V.: Vzhledem k rozloze polností zasahujeme do 71 honiteb, sami ale nemáme ani vlastní honitbu, a ani nemáme tendenci nějak si do budoucna honitby pod svá křídla brát, i když v nich třeba máme významný podíl pozemků. V honebních společenstvech jsme jako majitelé půdy, samozřejmě trápí nás, pokud je někde zvýšený výskyt černé zvěře. Pak na to ale myslivce upozorňujeme, že by bylo dobré stav regulovat. Samozřejmě musíme jít my jako zemědělci trošku naproti a dát možnost myslivcům k efektivnímu lovu prostřednictvím vytváření pásů v plodinách a částečnému uzpůsobení rostlinné výroby pro respektování potřeb místních myslivců.
Typickou zvěří tady na Znojemsku bude asi srnčí?
M.K.: Ze spárkaté je tu srnčí, černá, z drobné je tu hlavně zajíc a bažant. Já mohu mluvit hlavně za Myslivecký spolek Špičák Kyjovice, ta je pronajatá od honebního společenstva. Má necelých 900 ha, což je menší honitba, z toho je 30 ha přičleněných pozemků, zbytek jsou pozemky členů honebních společenstva. Celkem 130 ha je lesní půda, 17 ha vodní plocha, něco málo ostatní a zbytek je orná. Normované stavy u srnčí zvěře máme 30 srnců, 30 srn, 20 srnčat, u zajíců máme normované stavy 145 kusů, u bažanta 50 kusů. Lovíme kolem 145 zajíců, 50 kohoutů, 20 srnců, 15 srn a 20 srnčat, 20 až 30 kachen. Koroptev nelovíme, z divočáků podle struktury plodin lovíme ročně od 7 do 40 kusů. U bažanta i zajíce je to divoká populace, zvěř nevypouštíme.
Jaká děláte opatření pro zvěř?
M.K.: Nakoupili jsme jako myslivci 3 ha vlastních pozemků, máme myslivecká políčka a teď máme od podniku biopásy a úhory. Dohromady je takových ploch v honitbě už více než 50 ha.
Přikrmujeme drobnou zvěř a bažanta odpadem z obilnin. Zajícům na podzim a v zimě dáváme okopaniny, buď je to cukrovka, odpadní mrkev, a nebo ze sousedních sadů rozvážíme větve, což je vynikající okusová záležitost. Pro srnčí si děláme ročně 60 pytlů speciální granulované směsi, u nás má srnčí zvěř bohatou i zimní nabídku energetických krmiv – hlavně kukuřice. My potřebujeme proto doplnit kvalitní bílkovinu, ve směsi jsou zbytky po kukuřici, vojtěškové úsušky, sójové pokrutiny, doplňujeme do směsi fosfor a minerální látky pro parožení. Směs pro nás vyrábí podnik AGROSERVIS Višňové ve vlastní míchárně.
A co členění krajiny, střídání plodin, krajinné prvky…
M.K.: Já jsem zastánce toho, že každá honitba má svoje specifika. My máme určitou část, kde máme soustředěnou vojtěšku, biopásy, ale máme také oblast, kde není krajina tak segmentovaná, pole tam mají i třeba 150 ha, máme místa, kde nechceme krajinu segmentovat. To totiž není vždy nutné, uvedu to na příkladu. Srnčí zvěř u nás potřebuje únikovou vzdálenost minimálně 500 m, takže pokud máte na rozlehlém lánu zimoviště srnčí zvěře, drží se přes zimu uprostřed lánu tlupy i o velikosti 150 kusů. Pak můžeme jezdit autem dokola a zvěř je naprosto v klidu, navíc nikdy v tomto úseku nelovíme, ani holou v zimě. V noci srnčí zvěř ale přechází na paši do sousedních lokalit, takže není problém za soumraku nebo při rozednívání ulovit průběrnou holou na vzdálenost do 100 m.
V dohledné době budeme dělat komplexní pozemkové úpravy, a tak bych nechtěl zasahovat do těchto zimovišť a rozčleňovat krajinu třeba cestami. To je totiž konec klidu pro zvěř, už tak je dnes krajina zatížená civilizací, motorkami, cyklisty, zvěř musí mít alespoň někde klid a v našich podmínkách pro srnčí zvěř jsou to místa uprostřed velkých lánů, kde stačí třeba jen nějaký remízek a na některých místech biopásy.
V souvislosti s drobnou zvěří asi také třeba zmínit stavy a lov predátorů…
M.K.: To je zásadní předpoklad pro alespoň přežívání drobné zvěře. Ročně lovíme kolem 30 lišek, 15 kun i další predátory. Lovíme odstřelem, ale hlavně máme 12 betonových sklopců, máme lapací zakopané nory, máme umělé nory a denně je musíme kontrolovat.
Kolik je vás členů na těch 900 ha?
M.K.: Teď je nás patnáct, z toho dva ještě nemají zbrojní průkaz, máme vcelku přijatelný věkový průměr někde kolem 45 let, máme dost mladých členů.
Ještě se prosím vrátím k úpravám krajiny. Co jste jako myslivci doteď udělali, jaké tady u vás proběhly úpravy krajiny?
M.K.: Protože jsem agronom na tomto úseku, tak v rámci možností vím, které pozemky nejsou až tak příliš vhodné pro hospodaření, kde máme horší půdy, kde stojí víc osivo a mechanizační prostředky, kde opotřebujeme radlice, vím obecně, kde efekt rostlinné výroby a hospodaření na půdě tak špičkový není. Tak se z těchto ploch udělá buď úhor nebo biopás, nebo se tam naseje vojtěška, ze které děláme senáž pro středisko, kde máme 500 býků na výkrm. Máme to štěstí, že nám přes honitbu nejde frekventovaná komunikace, takže ztráty na zvěři nejsou nijak veliké, navíc jsme na předělu Karpat a Českého masivu, nám zrovna přes honitbu jde takový hřbet a pod ním potůček, který nikdy nevysychá.
Výsadbu děláme zatím jenom liniovou, obnovujeme hlavně nějaké mirabelky, to je důležité pro zvěř v srpnu, kdy je tu nedostatek vody. Další plochy máme kolem polních cest a v souvislosti s již zmíněnými komplexními pozemkovými úpravami už máme návrhy i na větší výsadby.
A na úpravy, které se dosud dělali, jste využívali jaké dotační programy?
M.K.: Využili a využíváme dotace na myslivecké políčka, dotace na lapací zařízení, na umělé nory, napajedla, chladicí zařízení. A vycházíme velice dobře i s Krajským úřadem Brno. Žádáme dotace jak od Ministerstva zemědělství, tak i od Ministerstva pro životní prostředí.
Jak vidíte složitost zpracování dotací pro myslivce nebo kdo vám to zpracovává?
M.K: Většinou to dělám já nebo syn, dneska se vše posílá elektronicky a zvláště mladší generace se už v elektronické komunikaci dobře vyzná. Nejobtížnější je první rok se do toho dostat a pak se to už vlastně jen opakuje. Myslivci se určitě dotací nemusí bát.
Takže spolupráce s myslivci v honitbách funguje?
V.V: Slyšeli jsme příklad jedné honitby, kde je spolupráce skoro vzorová, kde dochází k synergickému efektu farmář-myslivec. Ale honiteb, kde hospodaříme, kde máme pozemky, je více a momentálně se připravují valné hromady honebních společenstev. Mnohde vlastníme významnou část pozemků, ale ani jsme nebyli pozvaní. Jak potom chtějí myslivci spolupracovat, když nás ani nepozvou? My jim nechceme honitbu brát, chceme s nimi spolupracovat, ale iniciativa musí přijít od nich! Proč nás jako vlastníky nezvou? Nevím, jaký důvod k tomu může být. Vyplyne z toho bohužel jen nekomunikace mezi myslivci a zemědělci.
Pak chodí naši spolupracovníci ve firmě rozezlení a říkají, já jsem viděl, že myslivci nám pojezdili kukuřici. My tady jsme myslivci, ale máme spolupracovníky, kteří myslivci nejsou a ti pak nechápou, proč mají myslivci jezdit v naší zaseté kukuřici. Proto z mého pohledu je lepší, když myslivec přijde za zemědělcem a domluví se na podmínkách fungování, vyjasní si navzájem potřeby a možnosti ku spokojenosti obou stran.
Už na exkurzi jste mi naznačoval, že to bude od ledna zvláště aktuální s novými podmínkami pro hospodaření v zemědělství. O co se konkrétně jedná?
V.V: Ministerstvo zemědělství chystá nová pravidla Společné zemědělské politiky na období let 2023 až 2027. Z nich, zjednodušeně řečeno, vyplývá povinnost, kromě jiného, dát určité procento obhospodařované půdy do klidu. Rozsah si každý může vybrat, tu variantu, která bude nejvhodnější, také. Rozloha půdy v klidu se bude pohybovat v rozsahu 4 až 8 % zemědělsky obhospodařované půdy. Do klidu znamená, mít na daných plochách zelený úhor, může být i víceletý.
Jak už bylo řečeno, všichni se střetáváme v přírodě, zemědělec se potkává s myslivci, ale jsou tam lidé, kteří si do přírody chodí užívat klidu, pejskaři, motorkáři, všichni se musíme vměstnat, aby si každý našel svůj prostor. A myslivec se zemědělcem jsou na jedné lodi, protože oba dva nějakým způsobem vyrušuje to, když třeba jezdí čtyřkolkáři po polích. Musíme proto spolu vycházet a hlavně závěr by měl být ten, že zemědělec s myslivcem by měli táhnut za jeden provaz a bavit se spolu.
A teď je jedinečná příležitost pro myslivce využít toho, že zemědělci, pokud si budou chtít sáhnout na dotace, ať je to ta základní platba nebo schémata, tak budou muset dát část svých pozemků do klidu, využít pozemky na úhor.
A kdy jindy, než zrovna v tuto chvíli by měl myslivec přijít za místním agronomem a poradit se, jak to společně vidí, kde je možné naplánovat v příštích letech plochy v klidu, které zemědělci umožní čerpat dotace, ale zároveň pomohou zvěři, resp. myslivcům. Mohou se tak upravit třeba rozmezí pole les, udělat kolem lesa nebo v méně produktivních lesem zastíněných pruzích úhory, vymezit plochy, kde zvěř častěji přebývá nebo pravidelně přechází. V podstatě tedy zkonfrontovat a spojit pohledy zemědělce a myslivce – zemědělec ví, kde jsou méně produkční a vhodné plochy pro takové úpravy, myslivec zase ví, jaké potřeby a zvyky má zvěř. Není pravidlem, že agronomové jsou současně myslivci, většinou to tak nebývá, agronoma myslivecký pohled nenapadne, myslivec zase většinou nezná podrobnosti a možnosti zemědělské výroby.
Je důležité, aby se daly do nějakého souladu ty dva pohledy, vy jako agronom vidíte na tom poli, kde jsou větší výnosy, kde je to podmáčené, zastíněné, kde se až tak nevyplatí hospodařit a mohly by se určité části pozemků dát pro tyto účely…
M.K.: Ano, ale základem musí být soulad a komunikace. I agronom musí vnímat, že na té dobré části pole, která by měla lepší výnosy, může dát tu či onu produkční plodinu, ale pokud tam přechází černá zvěř, která dál dělá škody, tak by se mělo zvažovat jaká plodina se bude pěstovat. Zároveň ale myslivec musí vyjít vstříc a vytipovat místa, kam bude pravidelně chodit, kde bude chodit na čekanou, musí projevit snahu zemědělci pomoci při eliminaci škod. Když myslivci nic neudělají, tak se nemůžou divit, že se zemědělec zlobí, pokud jsou velké škody od černé zvěře.
V.V.: Pokud máte větrolam, který je vysoký 20 m, tak vedle ve stínu pořádná zemědělská plodina neroste. To by agronomové měli taková místa jednak vytipovat sami, jednak by myslivci měli přijít a požádat, že se v takovém místě udělá zelený pás. Je to o komunikaci, ale v tomto případě by iniciátory měli být myslivci, a jak vidíme v Kyjovicích, jde to. Opravdu vidíme, že je spousta mysliveckých spolků, kde to tak samozřejmé není, nefunguje spolupráce a odráží se to i v počtech zvěře.
Stále se točíme kolem naprosto přirozené, ale mnohde nefungující komunikace…
V.V: Je to samozřejmě nejlepší, když spolu umí mluvit všechny strany. Když ale někdo připravuje schůzi honebního společenstva a nám, vlastníkům 700 ha v honitbě, to neoznámí, tak to je jednoznačná chyba na straně myslivců. Aktivita v tomto směru prostě musí jít jednoznačně ze strany myslivců, jim nepatří pozemky, ale oni je využívají myslivecky. A pak dochází někde i k extrémům, že někde myslivci černou zvěř doslova chovají a zašetřují, to se pak ale nemohou divit, když je zemědělec popuzený a rozezlený.
Dobrá, myslivec a zemědělec se domluví, kde bude úhor, zemědělec splní opatření, aby měl minimálně 5 %. Jsou pro takové plochy předepsané plodiny či směsky, nebo je variabilita, kdy si mohou i myslivci domluvit se zemědělci co a kam se naseje?
A.Š.: Společná zemědělská politika ve všech bodech má striktní pravidla. Zemědělec je vázaný výčtem plodin, které na úhorech může být. Úhorů je několik druhů. Z úhorů jsou vyňaty dusík vázající plodiny, jsou tam ale plodiny jako je hořčice, pohanka, svazenka, lipnicovité trávy a další. Dá se proto směs k výsevu nakombinovat i tak, aby byl pro zvěř co nejvhodnější.
Lepší variantou jsou biopásy, ty mají skladbu plodin poskládanou tak, že postupně plodiny nazrávají, po většinu roku je tedy nabídka pro zvěř.
V krajině je pak velmi rychle vidět, jaký je to obrovský rozdíl, zajíců přibyde, ale ubude škod na zemědělských plodinách. Tam, kde je krmný biopás nebo úhor správně umístěný, je k němu navíc ideálně nějaká napáječka, tak ubývá dramaticky škod na zemědělských plodinách.
Obecně jednou variantou plnění neprodukčních ploch pro zemědělce bude 5 % jasně neprodukčních prvků, které lze splnit úhorem, ochranným pásem, krajinným prvkem, navíc když se dobře nakombinují, tak to bude dobré pro prostupnost krajiny. Ve variantě druhé lze kombinovat 3 % jasně neprodukčních prvků a 5 % prvků s určitým koeficientem plnění požadované plochy neprodukce. Plochami zařazenými přes koeficient jsou například právě biopásy, dusík vázající plodiny a další.
Takže podporujete i prostupnost krajiny…
A.Š.: Prostupnost krajiny sice ano, ale jen do určité míry. Vidíme třeba na Brněnsku, kde se krajina příliš atomizovala, tak predátoři mají probíhací trasy zahuštěnější a mnohde se vytvořily spíše podmínky pro úkryt predátorů než podmínky pro drobnou zvěř. Biokoridory by měly mít nějaký limit, mnohde je třeba zvážit, zda by nebylo lepší mít krajinné prvky nepospojované, aby plodina oddělovala vnitřní krajinný prvek v nějaké minimální šíři, která zamezí prostupnosti krajiny pro predátory.
Když mluvíme o členitosti krajiny, jak dalece to koreluje s velikostmi honů? Jak splnit maximální velikost bloku 30 ha?
V.V.: Maximální velikost jedné plodiny 30 ha platí již druhým rokem. Vyrovnali jsme se s tím, nejhorší je, že se požadavky na nás zemědělce mění často a nevypadá to, že by změny ustaly. To, že někdo zvolil 30 ha za maximální velikost jedné plodiny, již plníme, byť je to rozhodnutí bez možnosti zohlednění a znalosti místních podmínek a od stolu pro celou republiku. Jsme přesvědčeni, že v mnoha případech se jedná o nelogický požadavek. Jako příklad uvedu stohektarové pole v Dyjákovicích v podobě čtverce, obehnané větrolamy ze všech stran. Jaká eroze tam má být na rovině? Proč my máme takovou plochu nutně dělit? Investovali jsme tam do závlahy a teď to máme mít rozdělené na minimálně dvě plodiny. A protože jsme podnik, který se snaží věci dělat precizně, máme dělení pozemků napočítané na záběry strojů, postřikovačů a další techniky. Když do maximální povolené velikosti ploch někdo zase zasáhne, tak pro nás je to další přeprojektování a další práce navíc. Už dnes máme šestimetrové úhorové pásy mezi poli a plodinami, pokud dojde ke změně požadované maximální velikosti, tak budeme zase úhory posunovat jinam? Občas to nedává logiku a neodpovídá dlouhodobému efektivnímu hospodaření v krajině.
A.Š.: Já bych řekl, že tady je místo, kde se dají dobře dokumentovat příklady správné zemědělské praxe. Vodní a větrná eroze v rámci místního podniku se řeší v rámci správného vertikálního zpracování půdy, myslím, že nikdo v ČR to nedělá tak dokonale, jako tady. Je tu snaha redukovat pesticidy, naopak využít mechanické ničení plevelů, to nikdo v takovém rozsahu nedělá. A třeba to, že kukuřice, tolik proklínaná kvůli minulosti, že zatěžuje půdu pesticidy, to už dneska není pravda. Zde je spotřeba pesticidů do kukuřice čtvrtinová a menší oproti ostatním plodinám.
Stejně tak pozitiva zde volených osevních postupů jsou jednoznačná. A tak neustálé změny legislativy co se týče velikosti pozemku a dalších podmínek přinášejí negativní důsledky, že se zvedne počet přejezdů, počet souvratí, tvar pozemků, atomizace na menší bloky mnohde přinese jen násobné zvýšení utužování půdy. Ono se to nezdá, ale když traktor ošetřuje v nějaké mikrooblasti, když přejíždí několikrát za den, zvyšuje se nejen počet souvratí, obrátek a utužení určitých míst v poli, ale stoupá také spotřeba pneumatik nebo pásů na technice, efektivnost využití techniky se snižuje i o více než 10 %.
Takže atomizace na menší bloky může mít pozitiva, to nepopírám, ale má taky negativa, pokud se vše neuchopí správně a pokud se vydá nařízení, které nezohledňuje a nerespektuje místní podmínky.
Vyplývá z toho, že je potřeba přihlížet především k charakteru krajiny…
V.V.: My se nazýváme kukuřičná výrobní oblast, tady je předpoklad, že se tu kukuřice pěstovat na zrno bude, že tady má svoje místo. Je třeba vidět třeba i to, že když kukuřici pěstujeme na jednom bloku dvakrát i třikrát po sobě, tak ona nám řeší jednu velice důležitou věc, kterou je ochlazování krajiny. Když sklidíme ve žních pšenici a hrách, tak bez kukuřic se z krajiny stane Sahara. Kukuřice, která je zelená do začátku října, nám krajinu ochlazuje, zabraňuje vysušování. Proto mně připadá nelogické, když můžeme dávat dotace na ozeleňování střech sukulenty, a jsou to nemalé částky, že nikdo nevidí, že v mnohonásobně větších plochách my podobnou funkci zadarmo a bez dotací poskytujeme krajině v podobě přes léto stojících kukuřic.
My jsme kukuřičná oblast, z ministerstva chtějí, abychom střídali plodiny, střídání plodin to je modla. U nás je ale vyzkoušené historicky, že kukuřice tady jde pěstovat vícekrát po sobě, nemáme nadměrnou pesticidní zátěž na polích, tak nám řekněte, proč bychom nemohli takto hospodařit dál. Navíc je tu benefit ochlazování krajiny, nemáme žádné významné škody škůdcem, rozdělení bloků odpovídá charakteru krajiny, snažíme se fungovat efektivně a v souladu s přírodou, to ale jakoby nikdo na ministerstvu slyšet nechce, snažíme se, ale bohužel odezva není.
Důležitým hráčem při jednání o úpravách v krajině jsou tady obecní úřady, jak s nimi spolupracujete? Oni přece mluví také do pozemkových úprav?
A.Š.: Na řadě míst pořádáme setkání s obecními úřady, abychom si sladili podmínky. S obecními úřady je snaha komunikaci co nejvíce rozvíjet. Legislativa nás sice mnohdy svazuje, ale pokud do společného rozhodování obecní úřad nezatáhneme, pokud se neshodneme, jak správně úpravy v krajině provést, co zanést a jak a kam v rámci komplexních pozemkových úprav, tak to jen zplodí zbytečné kontroverze a včleňování prvků do krajiny tak, že nejsou umístěny správně.