Aby člověk pochopil, co se děje v organismu v minulém čísle popisovaných srnců, musí znát všechny biologické souvislosti hormonálního řízení růstu parůžků, které se nyní pokusím vysvětlit.
Vývojový cyklus srnčích parůžků je velice citlivý a nesmírně složitý hormonální proces, který je řízen centrální nervovou soustavou a sofistikovaným cévním a nervovým systémem. Podle dosavadních znalostí podněcují růst parůžků zejména růstový hormon podvěsku mozkového (hypofýzy) a hormon štítné žlázy. Skutečnost, že vyměšování hormonu z hypofýzy řídí hladinu testosteronu, byla dokázána výzkumem na laboratorních a domácích zvířatech. Celý parožní cyklus je tedy ovlivněn množstvím testosteronu v krvi!
V době, kdy má srnec nejnižší hladinu testosteronu, má parůžky v růstu. Vlivem zvyšující se hladiny testosteronu se zastavuje růst, parůžky se zpevňují minerálními látkami, lýčí zasychá a srnec se ho zbavuje vytloukáním. Naopak po skončení říje hladina testosteronu klesá, a klesne-li pod určitou limitní hranici, srnec parůžky shodí.
Růst parůžků podněcuje růstový hormon somatotropin, který je vylučován předním lalokem hypofýzy. Již mnohokrát bylo dokázáno, že paroží na hlavě jelenovitých lze udržet libovolně dlouho, a to především injekční aplikací příslušných dávek pohlavních hormonů jak samčích (testosteron), tak samičích (estradiol). Například srnec může při podávání těchto látek nosit stejné parůžky třeba dva i více let. Toto období lze naopak zkrátit například kastrací jedince, což jsem zcela pregnantně popsal a obrazově doložil v druhém díle knižní trilogie Srnčí zvěř, zaměřeném na abnormální srnčí parůžky a příčiny jejich vzniku.
Růst parůžků tedy souvisí s činností samčích pohlavních žláz, při jejichž poškození dochází u parůžků k růstovým poruchám. Samčí pohlavní hormon testosteron utlumuje vyměšování růstového hormonu, růst parůžku ustává a podporuje spolu s hormony nadledvinek jeho vyztužování minerálními látkami.
Tvorbu parůžků tedy ovládá celá soustava žláz s vnitřní sekrecí, přičemž řídicí úlohu má hypofýza, která je ovlivňována denním světlem.
Koncem léta, tedy v době po říji, ustává velmi rychle činnost pohlavních žláz – ráží. Tím pohlavní hormon přestává brzdit vliv růstového hormonu hypofýzy a v pučnici dojde k iniciování procesů, završených odpadnutím parůžků. Celý koloběh tvorby parůžků tak může znovu začít.
Hra s hormony
U srnců držených v zajetí se dá vývoj parůžků experimentálně ovlivňovat aplikací různých hormonů. Například androgeny (samčí hormony) brzdí vliv estrogenů (samičích hormonů) a obráceně. Pro pochopení všech souvislostí spojených s touto problematikou uvedu několik elementárních příkladů.
Pokud srnci v době, kdy má parůžky v růstu, aplikujeme (intramuskulárně, resp. intravenózně) pohlavní hormon testosteron, zastavíme mu růst parůžků. Parůžky vývojově ustrnou ve stupni, v kterém se nacházely těsně před aplikací testosteronu. Tedy například když srnci, který by běžně produkoval parůžky šesteráka, aplikujeme testosteron v době, kdy se mu z lodyhy začnou členit přední výsady, bude z něj namísto šesteráka vidlák.
Zjednodušeně řečeno, aplikací testosteronu se okamžitě zastaví vývoj parůžků ve fázi, v které se aktuálně nacházely.
Pokud srnci testosteron aplikujeme v době před shozením parůžků, srnec parůžky ve standardním termínu neshodí a bude je nosit celé následující období. Časově řízenými aplikacemi pohlavního hormonu testosteronu tak můžeme ovlivnit celý vývojový cyklus parůžků a docílit například toho, že srnec bude stejné parůžky nosit celé následující období nebo klidně i celý život.
Jsem přesvědčen, že jsem tímto zcela pregnantně vysvětlil případy srnců s výše popisovanou patologickou anomálií hormonální činnosti, kdy dochází z různých příčin k destabilizaci hladiny pohlavního hormonu testosteronu, který srncům parůžky předčasně shodí, resp. částečně či zcela utlumí. Testosteron je totiž ve vztahu k vývojovému cyklu srnčích parůžků hlavním, a tedy naprosto klíčovým faktorem!
Při preparaci lebek srnců si těchto biologických ukazatelů velice často všímám. Lebky mnohdy i mladých srnců mají na pučnicích v letních měsících (pod růžemi) opticky zřetelnou demarkační dělící linii, která je jasným důkazem toho, že by během několika dní srnci parůžky odpadly…
Mechanika shazování parůžků
V souvislosti se shazováním parůžků bych se ještě rád zmínil o mechanice shazování parůžků. Drtivá většina myslivců je přesvědčena, že srnec parůžky shazuje mechanicky, tedy silově za pomoci pevné vzrostlé vegetace. Jak nám ukazuje myslivecká praxe, tak i v této oblasti existuje mnoho zakořeněných mýtů a dogmat, které ovlivňují racionální myšlení a pohled myslivců na tuto problematiku.
Mám exaktně zjištěno, že srnec může parůžky shodit i bez působení mechanické síly, tedy samočinně, jen působením zemské gravitace. Parůžky srnci mohou odpadnout při pastvení, útěku nebo při pouhém zatřepání hlavy. Parůžky mohou odpadnout oba naráz nebo v časovém odstupu i několika dnů. Největší časovou disproporci ve shazování parůžků jsem zaznamenal u jednoho tříletého srnce. Rozdíl mezi shozením pravého a levého parůžků byl až neuvěřitelných 14 dní.
Kromě působení zemské tíže může parůžek srnci odpadnout i například při drbání, kdy se dostane do fyzického kontaktu se spárky zadních běhů. Proto můžeme parůžky nalézt i na volných prostranstvích (pole, louka), tedy na místech, kde pevná vegetace, o níž by srnec parůžky mechanicky shodil, neroste.
Zbarvení pečetí na parůžcích
Jakmile srnec shodí, začne parůžek většinou ihned očichávat. Své čichové receptory zaměřuje především na pečeť parůžků, která je v různém rozsahu impregnována krví a má svůj specifický zápach. Intenzita a rozsah potřísnění pečetě krví je u každého srnce individuální. Znám srnce, jejichž pečetě bývají každoročně potřísněné krví velmi výrazně, naproti tomu znám srnce, jejichž pečetě jsou po shození zcela „čisté“, tedy bez známek barvy (krve).
Ve svých experimentálních výbězích jsem choval i srnce, kteří pravidelně na jednom parůžku měli pečeť výrazně pobarvenou, zatímco na druhém parůžku měli pečeť sněhově bílou. Na doprovodných snímcích jsem zachytil rozdíly v intenzitě potřísnění pečetí u párových shozů těsně po shození.
Z čerstvé rány na pučnici (bezprostředně po shození parůžků) začne vytékat krev, která v různém rozsahu a intenzitě stéká po hlavě srnce na zem. Tato skutečnost je nejlépe patrná na sněhové pokrývce, kde krev a parůžek je v kontrastu s bílým podkladem. Doprovodné snímky zachycují čerstvě shozené parůžky pokapané krví z obnažené plošky pučnice.
Pomluvy, které zamrzí…
V souvislosti s mým výzkumem biologie srnčí zvěře a výše popisovaným pohlavním hormonem testosteronem, mě zaráží pomlouvání některými oponenty, zejména z řad akademiků, ve smyslu, že jsem svým srncům v experimentálním chovném zařízení aplikoval v době růstu parůžků anabolika, steroidy a zejména pohlavní hormon testosteron! Tímto způsobem jsem prý docílil produkci kapitálních trofejí u svých srnců!
Každý rozumný a problematiku chápající myslivec z výše uvedeného nyní jistě pochopil, že testosteron je absolutní brzdou ve vývoji parůžků. Zjednodušeně řečeno, pokud srnci v době růstu aplikujeme testosteron, žádné parůžky mu nenarostou!
O to více je zarážející, že tito lidé se výzkumem biologie srnčí zvěře nikdy a nikde exaktně nezabývali a dehonestují práci jiných! O to smutnější je skutečnost, že někteří z nich vyučují obor myslivost a tyto zcestné a přímo zavádějící hlouposti předávají v rámci výuky svým studentům!
Bez dotací a zcela sám
Pro nezasvěcené čtenáře chci jen sdělit, že můj chov srnčí zvěře není součástí výzkumu, který by dotoval stát, ČMMJ, nebo jiný podnikatelský subjekt, jak se někteří myslivci mylně domnívají. Jedná se o ryze vlastní, tedy privátní výzkum biologie srnčí zvěře, kterému jsem zasvětil 22 let svého života a který celou dobu financuji ze svých úspor, přednáškové a publikační činnosti a zcela sám!
Mohu jen sdělit, že mezi nejcennější výstupy mé badatelské práce patří desítky tisíc fotografických dokumentačních snímků srnčí zvěře z různých biologických oblastí, které jsou unikátním zdrojem informací. Celý můj výzkum je tedy založen na věcné autentické fotografii vysoké vypovídací hodnoty. Bez nadsázky si proto dovolím konstatovat, že obdobný archiv fotodokumentace, s podrobným popisem, dosud nikdo na celém světě neshromáždil!
Výpravné knižní tituly a odborné příspěvky, které jsem prezentoval v našich a zahraničních mysliveckých periodikách nebo sbornících, přinesly mnoho nových poznatků, které jsou cenným základem pro revizi dosavadních znalostí a zejména chovatelských metod, které se již mnoho let ukazují jako neúčinné.
Veškeré nové poznatky a informace z oblasti biologie srnčí zvěře, včetně rozsáhlého obrazového materiálu je možné nalézt v knižní trilogii Srnčí zvěř, kterou je možné nyní získat za zvýhodněnou akční cenu (včetně věnování autora) na webu
www.scherer.cz nebo níže uvedených kontaktech.
Vše, co dělám, tedy dělám pro širokou mysliveckou veřejnost z vlastního přesvědčení a pouhého zápalu pro věc, protože si stále myslím, že si to naše nejkrásnější zvěř, opravdu zaslouží.
Závěrem chci dodat, že již mnohokrát jsem své oponenty resp. „odpůrce“ vyzval k odborné konfrontaci názorů, poznatků a zkušeností z oblasti biologie srnčí zvěře, a to třeba i při příležitosti mysliveckých akcí jako je Natura Viva, Silva Regina, Floria Kroměříž apod., kde každoročně vystupuji v doprovodném programu, resp. na mých osobních přednáškách či prostřednictvím našich odborných mysliveckých periodik. Rád před diváky zkonfrontuji moje zjištěné poznatky s poznatky těch, kteří moje závěry kritizují. Bohužel, do dnešního dne se žádný oponent nenašel a do pomyslného „ringu“ se mnou nechce jít… Proč? Odpovědět si můžete tipovat sami…