ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Prosinec / 2022

Zvířata na silnicích

Myslivost 12/2022, str. 40  Michal Bíl
Střetů motorových vozidel s volně žijícími živočichy na silniční síti je značné množství, a to i když se zaměříme jenom na velké, a tedy dobře viditelné savce.
Vliv silniční mortality na populace volně žijících živočichů si lze uvědomit při porovnání s lovem, kdy již na konci 20. století odhadovali Forman s Alexandrem, že v posledních dekádách zřejmě převýšil celkový počet sražených zvířat na silnici počet zvířat ulovených. V publikované analýze založené na informacích z telemetricky sledovaných živočichů o příčinách úhynu 1874 dospělých jedinců středně velkých a velkých savců na území Severní Ameriky bylo zjištěno, že legální lov a střety s motorovými vozidly představovaly téměř polovinu všech příčin mortality.

Migos_20150329_Rehwild_9222-1.jpg
 
Kolik je vlastně střetů s volně žijícími živočichy?
 
Tato otázka není nová, zaujala již ochránce přírody na počátku 20. století, kdy se automobilismus teprve rozvíjel. Vzhledem k tomu, že v USA byl tento proces rychlejší než ve zbytku světa, jsou odtud i první studie na toto téma.
Již v roce 1938 publikoval Thomas G. Scott zprávu o silniční mortalitě ve státu Iowa, v níž odhadl, že v tomto státě mohlo za rok uhynout pod koly vozidel průměrně 39 živočichů na každou míli silnic. Celkem nalezl mezi oběťmi střetů s automobily 57 živočišných druhů, polovina z nich byli ptáci. V následném výzkumu, probíhajícím v období druhé světové války na silnicích v Nebrasce, bylo nalezeno a identifikováno již 101 druhů zvířat jako obětí střetů s motorovými vozidly.
Je třeba zmínit fakt, že neznáme skutečné počty zabitých zvířat, protože podhodnocení počtu kolizí je obrovské. Z výzkumů prováděných v USA plyne, že v databázích dopravních nehod, tedy oficiálních datech, bývá zaznamenáno pouze něco mezi 42 až 50 % kolizí s kopytníky. Podobně ve Švédsku se v roce 2004 uvádělo, že polovina střetů s kopytníky nebyla oficiálně vůbec evidována. Rovněž v provincii Britská Kolumbie v Kanadě se podhodnocení počtu střetů jenom s kopytníky pohybuje mezi 54 až 67 %, jak uvádějí na stránkách wildlifecollisions.ca. Extrémní příklad podhodnocení skutečného stavu pochází ze státu Virginie (USA), kde správci komunikací při detailním průzkumu našli téměř desetkrát více sražených jedinců (kadáverů) jelence běloocasého podél silnic, než bylo dokumentováno oficiální databází nehod.
Následky kolizí s motorovými vozidly jsou v naprosté většině případů pro živočichy fatální. Velmi časté jsou i škody na vozidlech. V některých situacích, zejména při velké hmotnosti zvířete, může takové setkání znamenat riziko zranění posádky vozidla, a to je také důvodem, proč se problematikou střetů se zvířaty zabývá i bezpečnost dopravy. Seznam těchto událostí, které jsou téměř vždy dopravními nehodami, je obvykle obsažen ve statistikách dopravních nehod.
Ze zvířat, která jsou především předmětem výzkumu, protože představují hlavní nebezpečí pro posádky vozidel, musíme na prvním místě zmínit kopytníky. Je to nejenom pro jejich celkově vysoký počet, ale také proto, že jejich velikost a hmotnost již nejsou zanedbatelnými. Proto nepřekvapí, že až 90 % registrovaných kolizí s jelenovitými, kam v ČR náleží mimo jelena především srnec, má za následek nějakou škodu na vozidle. Pokud bychom se zaměřili jenom na střety s losem, škoda na vozidle je evidována při každém střetu.
Střety s velkými kopytníky jsou celosvětovým problémem. Jenom v Evropě dochází průměrně k 500 tis. kolizí s těmito zvířaty za rok, což má za následek přibližně 300 úmrtí a 30 000 zranění posádek. Z bližšího pohledu na jednotlivé evropské státy plyne následující. V Británii je průměrně evidováno 75 000 střetů s jelenovitými ročně, což je ve výsledku 10 až 20 mrtvých členů posádek vozidel a přes 700 zraněných. Ve Švédsku bylo jenom v roce 2014 evidováno 46 000 střetů se zvířaty, z toho 5000 s losem evropským. V Itálii bylo v letech 1995 až 2000 zaznamenáno 150 úmrtí posádek a stovky zraněných po střetech s volně žijícími živočichy. V Německu umírá v důsledku těchto střetů průměrně 50 osob za rok. V USA se střetne s auty více než jeden milion kopytníků ročně. To má za následek kolem 210 úmrtí osob za rok. Další statistiky uvádějí, že mezi roky 2000 a 2007 zemřelo v USA v důsledku těchto kolizí 1500 osob. Data ze šesti států USA, které se souhrnně označují jako Nová Anglie, z let 2003 až 2017 zahrnují 50 281 střetů s jelencem a 7061 s losem, z čehož 26 střetů s losem skončilo smrtelným zraněním posádek automobilů.

srnci_a_doprava_2_Jiri_Liscak-1.jpg
 

Dopravní a zelená infrastruktura

 
Výstavba nových komunikací má často za následek přetnutí původních koridorů, které zvířata do té doby využívala pro migraci nebo pravidelné denní přesuny mezi zdroji potravy a úkrytem. Liniová vegetace v krajině, ať již se jedná o břehový porost drobné vodoteče, větrolam nebo okraj lesního komplexu, je významným navigačním prvkem, který řada živočichů na svých přesunech sleduje. Problém nastává, pokud ji kříží dopravní komunikace. Ne všechny dopravní stavby mají kvalitně a komplexně zpracováno hodnocení dopadů na životní prostředí. Vyřešení všech konfliktů je ale vždy obtížné a s určitou separací dříve propojených populací je nutno počítat  
vždy. Také je bohužel běžné, že i silnice, u kterých se předpokládá a plánuje vyšší intenzita dopravy, v prostředí ČR to jsou zejména obchvaty obcí, nemají v první fázi po otevření instalováno oplocení. Je třeba připomenout, že oplocení je sice jenom doplněk stavby, je ale zcela nezbytné, a to především tehdy, jedná-li se o novou silnici s očekávanou vyšší intenzitou dopravy.
Střety volně žijících živočichů s motorovými vozidly představují výsledek komplexního problému, mnoha dílčích faktorů a interakcí, které nakonec vedou ke kolizi. Musíme hodnotit podmínky pro život daného živočišného druhu, nakolik za kolize zodpovídá změna krajinné struktury nebo jak se v nich uplatňuje fragmentace biotopů.
Vlastní aktivita živočichů také není konstantní během roku, ale ani během dne. Také je třeba vzít do úvahy i charakter dopravní infrastruktury, možnosti jejího bezpečného překonávání, aktuální dopravní intenzitu a nakonec možná nejdůležitější faktor, kterým je chování řidičů. To vše dohromady ústí v konflikt, který se někdy projeví střetem motorového vozidla a zvířete.
Při pohledu na mapu lze vidět dopravní systém jako síť s vlákny, která představují jednotlivé silnice nebo železnice a uzly, což odpovídá přestupním stanicím nebo městům. Pohybovat se v této síti je pro člověka výhodné, jelikož je to nejrychlejší a také relativně bezpečný způsob, jak se rychle přemisťovat. Existence těchto vzájemně propojených dopravně-technických staveb nás může vést k mylnému závěru, že jsme vytvořili něco unikátního, co v přírodě nemá obdoby. Ne tak docela.
Sledováním pěšin a cestiček, které si především kopytníci vyšlapávají v krajině, lze vysledovat podobnou síť. Stejně jako u lidmi vytvořených dopravních sítí jsou nejvíce využívány pro pohyb v nejbližším okolí. Zatímco dálkový přesun, v dopravní terminologii „akeit“, není kopytníky v rámci České republiky prakticky provozován vůbec, jinde je naopak velmi častým jevem, který nazýváme sezónní migrací.
Migrační chování je typické pro velké druhy evropských sudokopytníků, známé jsou především dlouhé migrace losa evropského. Jihočeská populace tohoto druhu, čítající v současnosti do dvaceti jedinců, se soustřeďuje na pravém břehu Lipna a je u ní potvrzena pravidelná reprodukce. Avšak migrace losů z Polska až na území České republiky probíhají celkem pravidelně. Například v říjnu 2017 plnil stránky novin případ tříletého samce losa, který se potuloval v okolí Olomouce. Pravděpodobně hledal bezpečný průchod přes dálnice. Losi při této neuvěřitelné cestě musejí urazit vzdálenost přes 800 km hustě osídlenou krajinou s řadou překážek v podobě nejenom silnic a dálnic, ale ake železnic a plotů.
 

Přímá a nepřímá mortalita na silnicích

 
Pro stabilitu společenstev znamená usmrcování zvířat na silnicích problém zejména u těch skupin živočichů, které jsou i jinak obecně ohrožené, a vyskytují se tedy spíše v nižších počtech. Naopak u běžných živočišných druhů, a tím spíše u skupin, jež považujeme za škůdce, nehraje úbytek jedinců vlivem silniční mortality prakticky žádnou roli. Jedná se především o druhy přizpůsobené přítomnosti člověka (synantropní), kterými jsou například: potkan, kuna skalní, vrabec domácí, ale také třeba druhy náležející mezi lovnou zvěř, které se místy vyskytují ve vysokých počtech, např. prase divoké nebo srnec obecný.
Pro populace naprosté většiny kopytníků nepředstavuje silniční mortalita vážný problém. Je to záležitost jedinců, kteří hynou na silnicích. Problematika střetů se zvěří se tak snadno, zejména v médiích, transformuje na problém dopravně-bezpečnostní, jelikož právě kopytníci kvůli své nezanedbatelné hmotnosti mohou působit a působí dopravní nehody s negativními následky pro posádky vozidel. V odborné literatuře se však objevuje stále více informací o tom, že silniční doprava je významným rizikem, které může stát i za vymřením konkrétního druhu.
Bohužel mediálně vděčné střety motorových vozidel se zvěří zastírají skutečné nebezpečí, kterým je usmrcování málopočetných druhů s nízkou hustotou populací. Dokonce i mezi kopytníky najdeme druhy, u nichž dodatečná mortalita způsobená dopravou představuje faktor významně ovlivňující přežití celých populací. Takto jsou, kvůli silničnímu provozu, ohroženy některé jejich populace.
Příkladem může být kriticky ohrožená gazela obecná (Gazella gazella acaciae), zejména její poddruh gazela aravská z pomezí Izraele a Jordánska. Ve Finsku zase existují dvě nepočetné populace soba karelského (Rangifer tarandus fennicus), jejichž počet se dále snižuje vinou kolizí s automobily, případně vlaky. Celkový počet těchto zvířat je jenom 2800 jedinců a celková početnost populace poddruhu je asi 5000 jedinců.
Také v USA bylo identifikováno na dvě desítky vesměs větších savců, šelem a kopytníků, jejichž celková mortalita byla významně ovlivněna střety s motorovými vozidly. Málokdy se však jedná o většinu populací druhů, obvykle se jedná o poddruhy, respektive populace, které jsou ohroženy i jinými faktory. Příkladem může být poddruh králíka bažinného (Sylvilagus palustris hefneri) žijícího na východě USA
 

Zdroj potravy pro jiné  živočichy

 
Kadavery přejetých zvířat dlouho na silnici nezůstávají. Na silnicích s velkým provozem jsou zejména malí živočichové během chvíle doslova vlisováni do asfaltového povrchu vozovek. Zvířata zabitá auty jsou také často buď přímo zkonzumována na vozovce, nebo pokud se jedná o větší zvíře, odvlečena mrchožrouty na méně rizikové místo.
Mizení kadáverů je překvapivě rychlé. Například v Cardiffu (Wales) vědci z místní univerzity zkoumali, která zvířata se na odstraňování kadáverů především podílí. Na šesti místech v parcích a stejném počtu míst v obytných oblastech umístili fotopasti. Jako návnady, jež zastupovaly kadavery, byly použity kuřecí hlavy. Celkem zaznamenali sedm živočišných druhů, které o kadávery jevily zájem. Nejčastěji se jednalo o krkavcovité pěvce, především vrána černá a straka obecná, kteří odstranili 42 % všech návnad (z celkového počtu 120). Dále se o kadavery zajímal racek stříbřitý a racek žlutonohý, liška obecná a pochopitelně i psi a kočky. Kromě těchto druhů přitahovaly kadavery ještě myšici křovinnou a zejména potkana. Oba druhy byly pozorovány, jak na návnadách hodují, ale vzhledem ke své nedostatečné velikosti je neodnášely.
Další práce se zaměřila na sledování, které druhy a s jakou rychlostí naleznou těla zabitých králíků ve venkovské krajině Jižní Karolíny (USA). Kadavery byly rozmístěny jednak na krajnice silnic, ale také do lesních porostů a pod dráty elektrického vedení. Mezi druhy, které byly nejčastěji u mrtvých těl spatřeny, patřil kondor krocanovitý (Cathartes aura), kojot prérijní (Canis latrans) a liška šedá (Urocyon cinereoargenteus).
Je třeba vzít do úvahy, že mrchožrouti vlastně vykonávají užitečnou službu tím, že kadávery od cest odklízejí, jak konstatují vědci z Exeteru (UK), kteří se právě na tuto činnost krkavcovitých zaměřili. Mezi nimi vynikala především vrána černá, která byla dominantním odklízečem (98 %) kousků těl. Je třeba si tedy uvědomit, že bez existence mrchožroutů zaměřujících se na zvířata uhynulá na silnicích, případně uhynulá z jiných příčin, by v krajině byla mnohem častěji k vidění mrtvá těla živočichů sražených dopravními prostředky, což by celkově představovalo zhoršení kvality životního prostředí.
 

Informace o pohybu živočichů

 
Zřejmě optimálním, nicméně v současnosti nereálným, řešením pro zabránění střetům za zachování plné konektivity krajiny by bylo sledování pohybu všech jedinců významných druhů živočichů v reálném čase. Jejich přiblížení ke komunikaci by se okamžitě signalizovalo přijíždějícím řidičům, případně by se spouštěla jiná místně účinná ochrana před střety.
Kolize se živočichy mají obvykle tendenci se koncentrovat do jistých míst. V těchto lokalitách je tedy vyšší pravděpodobnost, že na zvířata na silnicích narazíme. U takových míst jsou důležité nejenom místní podmínky v nejbližším okolí silnice, které mají obvykle negativní vliv na rozhled řidičů nebo lákají zvířata nabídkou potravy, ale významnou roli hraje také charakter a uspořádání krajiny ve větším měřítku.
Početnost některých druhů kopytníků je značná, a má tedy smysl se zaměřit především na vytipování míst, kde nejčastěji přecházejí komunikace, a rovněž omezit místní faktory, které například zhoršují rozhled řidičů. Cílíme na maximální snížení počtu střetů s vědomím, že ne všechny půjde omezit.
U chráněných a jinak ohrožených druhů zvířat je třeba postupovat komplexněji, protože ztráta každého jedince po střetu s vozidlem může být pociťována jako závažná pro populaci daného druhu, byť na lokální úrovni.
V rámci projektu, který byl věnován migrační propustnosti české krajiny pro velké savce, byla navržena síť potenciálních migračních koridorů na území ČR, a to tak, aby navazovala na obdobné sítě v sousedních státech. Základním vstupem byly tzv. nálezové údaje velkých savců, což znamená záznamy o pozorování živočicha daného druhu v konkrétním místě, dále informace o prostředí, která jsou jednak těmito druhy upřednostňována a jednak pro jejich pohyb vytváří významné bariéry. Po vyhodnocení dat vznikly mapy znázorňující území rozlišená podle vhodnosti pro výskyt daného druhu. V mapách jsou odlišena tzv. jádrová území, kterými jsou obvykle hodnotné přírodní oblasti a také oblasti tzv. nášlapných kamenů, zahrnující území s potenciálním výskytem studovaných druhů. Tento propojený systém je nezbytný pro zachování populací druhů s velkým areálem výskytu, jako jsou třeba velké šelmy (vlk obecný, rys ostrovid a medvěd hnědý). Areál těchto dnes ještě stále vzácných živočichů je značně ostrůvkovitý a místa umožňující potenciálně
 

Opatření zaměřená na řidiče

 
Je nereálné se domnívat, že se podaří zabránit všem živočichům přecházet komunikace. Ploty nepokrývají celou délku silnic, a navíc jsou v nich čas od času místa, kudy mohou zvířata k silnicím pronikat. Naprostá většina silnic je navíc neoplocená a opatření zaměřená výhradně na změnu chování živočichů prozatím nemají žádoucí spolehlivost. Je tedy třeba vzít do úvahy fakt, že střet s volně žijícími živočichy je záležitostí dvou stran, a je tedy čas obrátit pozornost na stranu, u níž předpokládáme vyšší stupeň pochopení podstaty těchto krizových situací, tedy na řidiče.
Řidiči jsou obvykle varováni před velkými savci pomocí známých dopravních značek „Zvěř“. Nejenom rizikoví kopytníci ale neplánovaně přecházejí silnice. V této souvislosti vznikají značky zaměřující se přímo na chráněné nebo lokálně významné druhy. Jedním z nedávných příkladů je potřeba značek zobrazujících ježka ve Velké Británii.
V České republice je v tomto ohledu známa problematika v roce 2016 nově zavedené značky se žábou. Značka upozorňuje na úsek, kde ve zvýšené míře migrují obojživelníci přes pozemní komunikaci. Pod koly vozidel jich na takových místech hynou často tisíce. Velmi intenzivní je zejména jarní tah, zde dochází k největším ztrátám. Značka proto bývá zpravidla spojena s omezením rychlosti a časově vymezující tabulkou pod vlastní značkou, která řidiče informuje o tom, ve kterém období si má dát na migrující obojživelníky pozor. Český svaz ochránců přírody eviduje takových úseků po celé republice více než 500. Takovou značkou je však dosud označeno jen málo z nich.
Cílem těchto značek tedy logicky není zamezení přechodu zvířat přes komunikace, ale primárně upozornění řidiče na možná nebezpečí, a tím snížení počtu kolizí a jejich závažnosti. Toho by mělo být dosaženo snížením rychlosti vozidla, protože rychlost vozidla v době střetu je zásadní pro výslednou energii nárazu.
Pokud bude ke střetům docházet při nižších rychlostech, budou také nižší pravděpodobnosti zranění posádek automobilů. Kromě tohoto pozitivního vlivu na rychlost vozidel by měly tyto systémy také zvyšovat ostražitost řidičů, což má opět předpokládaný kladný vliv.
 
zvirata-na-silnicich-1-1.jpgUkázka z nově vydané publikace Zvířata na silnicích (Michal Bíl, Tomáš Bartonička), kterou vydala Masarykova univerzita Brno společně s Centrem dopravního výzkumu Brno.
Naše společnost je neustále v pohybu a silniční doprava je jednou z nejrozšířenějších lidských činností posledních let. V důsledku pohybu dopravních prostředků však dochází k mnoha nepříjemným střetům, mezi vozidly samotnými, ale také s volně žijícími živočichy. Silnice v celosvětovém měřítku totiž často přetínají trasy přirozeného pohybu zvířat, která potom nemají jinou možnost, než se je pokoušet překonávat. V naprosté většině případů jsou odkázána pouze na své smysly a instinkty, aby se bezpečně dostala na opačnou stranu komunikace. Jedná se však o velmi riskantní počínání a následkem těchto kolizí hynou miliony živočichů denně. Jak významným problémem pro člověka střety se zvířaty vůbec jsou? Kdy a kde ke střetům dochází nejčastěji? Jaké jsou následky střetů pro posádky vozidel? Kde končí a k čemu jsou dále využívána těla uhynulých zvířat? Jaká existují řešení tohoto problému? Odpovědi najdete uvnitř této knihy
 
Celkem 206 stran, formát 155x230 mm, pevná šitá vazba
Kat.č. 1/1078, cena 437 kč
Ke koupi I k objednání na dobírku v Knihkupectví Myslivost, Lešanská 2a, 141 00 Praha 4 nebo elektronicky v e-shopu na www.myslivost.cz
 
 
 

Zpracování dat...