ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Říjen / 2022

Aktuální úprava doby lovu a její význam

Myslivost 10/2022, str. 20  Josef Drmota
Je tomu zhruba dva roky, kdy světlo světa spatřila dočasná úprava vyhlášky stanovující doby lovu zvěře. V obecné rovině lze konstatovat, že výrazným způsobem prodloužila dobu lovu většiny dotčených druhů, resp. z hlediska data zcela uvolnila lov mladé zvěře do dvou let věku. Důvod tohoto opatření byl zjevný – vytvořit operativnější prostor pro možné snížení místně vysokých stavů, ulevit tlaku na lesní porosty obnovované po kůrovcové kalamitě a umožnit řešit škody zvěří.
Nové znění vyhlášky s sebou samozřejmě přineslo bohaté diskuse a vedlo k vytvoření skupin odpůrců i zastánců uvedené úpravy. Protože již od začátku účinnosti uběhla určitá doba, během které jsme měli možnost nasbírat první praktické zkušenosti, dovolím si na tomto místě uvést několik, byť subjektivních a konkrétním podmínkám podřízených postřehů.
 
Přestože se v následující úvaze budu věnovat dané problematice z pohledu mysliveckého hospodáře pracujícího třicet let převážně se srnčím, věřím, že se podobnými myšlenkami zaobírají i myslivci zabývající se chovem ostatních druhů zvěře spárkaté.
 
Proč úpravy?
 
Mám-li sám sebe přiřadit do jedné z uvedených skupin, zařadím se bez jakéhokoliv ostychu ke skupině zastánců uvedeného opatření, resp. prohlásím, že mi nevadí a nevidím v něm žádný zásadní problém. Naopak, dovolím si jej chápat jako otevření širšího prostoru pro smysluplné řešení daného úkolu, kterým je bezesporu účinný, efektivní a odborně vedený průběrný odstřel. V našem případě srnčí zvěře.
Podíváme-li se na současné stavy srnčí zvěře opravdu realisticky, bez nasazování růžových nebo naopak slunečních brýlí, musíme říct, že srnčí zvěře není, neodpustím si vsuvku „Bohu díky“, v naší krajině nedostatek. Ve smyslu současných normovaných stavů (bez dalšího komentáře), ve smyslu trvale udržitelného rozvoje druhu i ve smyslu ryze mysliveckých zájmů. V potaz přitom beru značný tlak, který musí její populace snést (doprava, zemědělství, turistika, zájmové aktivity).
Populace je na jedné straně stabilizována a představuje na straně opačné záruku smysluplného mysliveckého obhospodařování do budoucna. Záměrně zde neuvádím žádná čísla, která mohou být zavádějící a vyžadovala by další rozbor a delší komentář. Pouze si obecně troufnu navíc konstatovat, že vzhledem k relativně malé konfliktnosti nepředstavují současné stavy srnčí zvěře ve většině honiteb zásadní problém.
V poslední uvedené větě se skrývá malý zádrhel. Ve „většině“ neznamená logicky „ve všech“. Myslivečtí hospodáři fungující v honitbách, kde si kůrovec vzal více než dvě třetiny původních porostů, a kde se jako mávnutím kouzelného proutku objevilo několik set tisíc sazenic, vědí svoje. Zkrátka a dobře, do stavů srnčí zvěře se někde musí sáhnout a dočasně je snížit.
S tím jde samozřejmě ruku v ruce diskuse na téma, jak to učinit co nejšetrněji s ohledem na budoucnost a předpokládaný vývoj. Osobně tak samozřejmě činím, stejně jako většina ostatních myslivců, s jistou dávkou sebezapření, nicméně s vědomím, že je to nutné, a zejména – snažím se z dané reality alespoň něco pozitivního vytěžit. Přestože by se mohlo zdát, že z podobně neutěšené situace vytěžit moc nelze, je opak pravdou.
Vytěžit z ní lze zkvalitnění populace chované zvěře. Tím, že budeme, předpokládám opravdu dočasně, odebírat větší počet zvěře, nicméně budeme odebírat důsledně to, co do chovu nepatří. Tudíž musíme znovu a opakovaně otevřít otázku průběrného odstřelu a jeho pravidel, která nehodlám na tomto místě rozebírat, protože to v krátkosti není možné. Snad s výjimkou jediného konstatování – efektivní, zodpovědný a odborně vedený průběrný odstřel vyžaduje nejen teoretické a praktické znalosti, ale v měnících se podmínkách lesních honiteb po kůrovci (rychlé zarůstání pasek) především velké množství času. A zde se právě dostáváme k jádru dnešní úvahy – prodloužení doby lovu.

srnec-a-srna-jiri-liscak.jpg
 
Úprava ano nebo ne?
 
Kromě výše zmíněného uvolnění celoročního lovu zvěře do dvou let věku se změna týká dřívějšího zahájení lovu zvěře holé i srnců. Po dvou letech aplikace uvedených opatření v praxi bych úpravy s dovolením rozdělil na dvě kategorie – na kosmetické, které se sice mohou hodit, ale nejsou z praktického pohledu podstatné, a na stěžejní, které jsou skutečným přínosem.
Kosmetická úprava je podle mého názoru jediná – dřívější zahájení doby lovu srn k 1.8. Důvod je zřejmý, vezmeme-li v potaz zásadní jednoduché pravidlo průběrného odstřelu, podle kterého bychom měli naplnit plán lovu zvěře z 50 % v první věkové třídě. U srn se tedy jedná především o roční čiplenky, které dosud nevodí srnčata, a které můžeme koneckonců lovit celoročně. Právě u nich je přitom velmi významný odstřel jarní – viz. dále.
Uvědomíme-li si tudíž, že pro podzimní odstřel nám v případě zvládnutí výše uvedeného zbývají i ve větší honitbě řádově nižší desítky kusů, nevidím důvod, proč vše nestihnout od září. Začneme-li tedy opravdu zodpovědně od 1.9. a stanovíme-li si tento úkol jako prioritu. Srpen je proto pouze určitým bonusem, který můžeme samozřejmě využít, nicméně zcela upřímně, srnčata, která bychom měli ulovit dříve nebo ještě lépe souběžně se srnou, jsou 1.8. opravdu ještě malá. A skutečně nevodících srn je mimo kategorii mladých naprosté minimum.
Ostatní opatření vítám a jsou opravdovým plusem. Rizika, která jsou jim vytýkána, nejsou tak strašná, jak mnohdy argumentují odpůrci všeho a všech. Tedy za jednoho předpokladu – že se odstřelu účastní vzdělaní, zkušení, neukvapení a rozumní lidé. V opačném případě může opravdu dojít k excesům. Zde je vše ale v rukou jednotlivých uživatelů honiteb, kteří si mohou vypomoci vlastní provozní úpravou, například časovým omezením povolenek (a i když to není populární, tak i omezením podle schopností jednotlivých držitelů).
 
Z praktického pohledu a předchozích zkušeností bych jako přijatelné provedení organizace odstřelu nabídl k úvaze následující postup, který máme odzkoušený jako funkční a prozatím na něm nehodláme nic měnit.
Odstřel zahajujeme po finálním jarním sčítání a schválení plánu pro další rok, tedy rámcově po 1.4. (chápu jej jako začátek nového hospodářského roku), v praxi zhruba o měsíc později. Zvěř se již rozejde do letních stávanišť, zahajuje přebarvování, intenzívně vytahuje na paši a po zimě se dostává alespoň částečně „do kondice“, i když vzhledem k průběhu zim v předchozích letech to s kondicí není až tak dramatické. Výjimku tvoří mladá zvěř problémová ze zdravotního hlediska (u nás nyní zejména fibropapilomatóza), kterou začínáme lovit ihned po vyřízení plánu lovu.
V každém případě ulovíme co nejdříve opravdu těžké případy (dosud řádově dva až tři ročně). Za těžké považuji stav, kdy má jedinec desítky viditelných nádorů nebo takového rozsahu, že znesnadňují krytí životních potřeb (zvěř si po visících nádorech často doslova šlape, má výrazné potíže s pohybem, některé kusy nevidí, případně mají fatální novotvary na svíráku), tedy v podstatě provedeme sanitární odstřel. Uvolnění doby lovu mladé zvěře zde poskytlo částečné zjednodušení dosavadních oficiálních postupů – žádostí o výjimku z doby lovu.
Srnce lovíme samozřejmě až po 1.5., při splnění současné podmínky, kterou je vytlučená trofej. Domnívám se, že má-li být jedinec v daném roce odstraněn z chovu, není žádný rozdíl mezi tím, zda se tak stane 1.5. nebo 16.5. Již dvouletí srnci jsou koneckonců k uvedenému datu vytlučení a nevytlučený srnec s vyšší trofejí je ve většině případů nadějný roček.
Stejně tak je pro kategorii oblíbených paličkáčů stanoveno jednoznačné pravidlo – od 1.5. lovíme pouze jedince s nevytlučenými paličkami do 2 cm výšky, případně různé deformace, nepravidelnosti apod. Vyspělí srnci jsou samozřejmě ponecháni až do období říje.  
Nyní učiním s dovolením stěžejní poznámku. Květen je v lese z hlediska rozumného provedení průběrného odstřelu zcela zásadní, a to pro obě pohlaví! Důvody jsou zřejmé. Roční kusy obou pohlaví odlišíme podle přebarvování, ale i tělesného rámce. Srny jsou navíc velmi dobře čitelné. Těžké jsou poznatelné na první pohled, vodící mají výrazné vemínko (právě zde je na místě klid a zdrženlivost). Ponecháme-li slabou roční srnku v chovu přes léto a čekáme na „klasickou“ dobu lovu, nerozeznáme ji již spolehlivě od kusů starších…  
Zcela zásadní je v květnu stav vegetace i vztahy uvnitř populace. Tráva je dosud nízká, olistění ve vývoji, srnci se vzájemně snášejí, zvěř pravidelně vytahuje na přilehlé louky, srnky jsou často ještě ve společnosti plných matek. Co víc si přát? O měsíc později je z tohoto pohledu „vymalováno“.
Posunutí lovu srnců o dva týdny a souběžné umožnění lovu ročních srn tak výrazně prodloužilo opravdu účinnou a smysluplně využitelnou dobu. Znovu opakuji – pro ty, kteří věci rozumí! Tomu koneckonců odpovídají i praktické zkušenosti. Ke konci května není problém mít ulovenu třetinu plánu odstřelu srn (pochlubit se můžeme, že bez jediného přehmatu, vše ve věku 1 rok, hmotnost kolem 10 kg) i srnců. Od začátku června klesá odstřel holé na nulu a srnci jsou loveni na náhodu. Tedy až do říje, ale té se úprava doby lovu nedotýká…
Využijeme-li proto nově nabízenou časovou dotaci zodpovědně (a nastoupíme-li na zbývající holou důsledně od 1.9.), není problém, abychom měli ke konci srpna v podstatě ukončený odstřel srnců (a k tomu měsíční rezervu pro případné nedostatky a další nutné zásahy) a byli ve stejné situaci s holou k 31.10. (tady máme rezervu dokonce dva měsíce). Je to nesmírně důležité s ohledem na další skutečnosti, které jsem už nejen na stránkách Myslivosti opakovaně zdůrazňoval.
Odstřel zásadně ukončujeme k 31.12., kdy musíme mít bez diskusí splněný kompletní plán lovu. Prodlužovat vše přes Nový rok a spoléhat na kategorii mladé zvěře, která má být z chovu dávno pryč, nemá žádný smysl, je pouze protahováním nezbytného a důkazem šlendriánství předchozích měsíců. Lovit srnce v době parožení je zcela mimo mísu a srny jsou již těžké, včetně těch nejmladších.
Teoreticky bychom mohli ještě „dostřelit“ ojedinělá srnčata, ale v době strádání a tolik potřebného klidu to opravdu nepovažuji za šťastné. Případné ojedinělé nevyhnutelné sanitární odstřely se samozřejmě řeší individuálně, tak, jako před platností úpravy doby lovu. Oproti plánu lovu jsou sice „navíc“, ale to byly vždy, a do kategorie „lovitelné“ mladé zvěře jich stejně spadne jenom malý díl.
Takže ještě stručné připomenutí, proč je od 1.11. vše, s dopuštěním „v háji“ – změna letního času na zimní, čekaná po nocích na černou u vnadišť, společné lovy o víkendech, poslední leče, oslavy Vánoc, konce roku apod. Takže na srnčí nám už jaksi nezbývá čas. O Vánocích bychom přitom měli v podvečerech slýchat pouze symbolické výstřely, ne hromadné salvy, jejichž obětí jsou minimálně ze dvou třetin kusy, které mají v chovu zůstat.
 
Závěrem
 
Z uvedených odstavců zajisté všichni vyrozuměli, že diskutovaná opatření (prodloužení doby lovu) osobně vítám a jsem zastáncem tvrzení, že jsou pro dobře organizovaný chov srnčí zvěře jednoznačným přínosem.
Jsem si také vědom toho, kolika kolegům tímto postojem „pohnu žlučí“. Co se dá dělat. Naštěstí žijeme v době svobody slova i názorů. I když se některým nemusí líbit. Mají na to právo a prostor pro prezentaci vlastních argumentů, nakonec i proto máme myslivecký časopis jako platformu pro vyměňování si názorů a diskuzi.
A na úplný závěr ještě jedna zcela bezprecedentní, víceméně filozofická otázka: Potřebujeme vůbec stanovené doby lovu? Ne. Nepotřebujeme! Budeme-li se ale chovat tak, jak se od rozumných, vzdělaných lidí (a zejména myslivců) v první čtvrtině jednadvacátého století očekává. Budeme-li do populací zvěře zasahovat v rámci poznatků trvale udržitelného rozvoje kulturní krajiny. O tom, že je to ovšem čirá utopie, svědčí po více než tři sta let nutnost existence podobných legislativních opatření. Všechna jsou ale tak dobrá (a tak špatná), jak s nimi lidé v praxi naloží…
Josef DRMOTA

Zpracování dat...