Podzim je obdobím, kdy zúročujeme celoroční práci při výcviku a na zkouškách. Začíná nám jak sezona honů na drobnou, tak i naháněk na spárkatou. Jak při nich pes pracuje a co se od něj a od nás čeká?
em na naháňku?
Úlohou psa na naháňce je spolu s psovodem pracovat v leči, aktivně nahánět – vyhledávat zvěř, dostat ji do pohybu a tlačit ji z leče na střelce, případně postřelenou zvěř udržet na místě, dokud střelec neukončí její utrpení. Pokud se budeme držet toho, co nám ukládá zákon (a odhlédneme od časté praxe), pak takový pes musí mít loveckou upotřebitelnost získanou na zkouškách z výkonu vyhledávání spárkaté zvěře, dosledování usmrcené, postřelené, nebo jiným způsobem poraněné spárkaté (tedy z LZ či HZ u slídičů, jezevčíků a teriérů, honičů, případně retrívrů) anebo na zkouškách z výkonu vyhledávání spárkaté, tedy ze ZVVZ. U všech těchto zkoušek je tu pak ještě omezení kohoutkovou výškou 55 cm. Ohař ovšem na žádných zkouškách nemá požadované disciplíny a nemá jak loveckou upotřebitelnost na vyhledávání alias nahánění získat, i když opět víme, že v praxi se s ohařem na naháňkách setkáváme. Psi nad 55 cm a ohaři obecně by přitom teoreticky měli být použiti pouze na případné dosledy, pokud k nim mají upotřebitelnost, pouze na dosledy by také měli být použiti i psi vhodných plemen, pokud mají „jen“ BZ nebo BZH.
Nejčastěji se v praxi na naháňkách setkáme se zástupci honičů (nejčastěji dnes kopovi nebo alpské braky), jezevčíků a teriérů (z těch nejčastěji s jagdteriéry), ze slídičů pak dnes převažuje německý křepelák, mnohdy se ale sejde opravdu pestrá směs plemen od francouzských honičů přes exotičtější teriéry po špringry nebo kokry.
Co psovodi?
Už jsme si řekli, jaký pes může na naháňku, ale co psovod? Psovod, tedy vůdce psa, jde se psem do leče. Pokud to organizátor umožní, v leči také loví, tj. měl by být držitelem zbrojního průkazu. Někde se v lečích loví pouze v případě sebeobrany případně obrany psa (to hlavně na poplatkových naháňkách, kde jsou psovodi bráni jako personál a ne lovci), jinde za dodržení základní bezpečnosti při střelbě běžně psovodi v leči loví, pokud mohou. V leči se psy chodí ale i psovodi beze zbraně, kteří nejsou držiteli ZP, jdou prostě jako honec se psem. Psovod, který se pohybuje v leči, by měl být fyzicky zdatný, terény bývají často náročné a měl by mít orientační smysl a dodržovat základní pravidla – držet řadu, hlídat si sousedy a ozývat se tak, aby o něm věděli jak právě sousední honci či psovodi, tak také střelci. To, že podle zákona nesmí být na společný lov připuštěna osoba pod vlivem alkoholu nebo omamných látek, asi není třeba připomínat. Možná připomeňme, že to platí pro všechny účastníky lovu, tedy i pro honce a psovody beze zbraně.
Práce v leči
Práce v leči začíná odtroubením, po kterém se na začátku leče vypouštějí psi. Psi by měli prostor před postupující řadou honců a psovodů důkladně prohledávat, nalezenou zvěř ideálně hlasitě tlačit ven z houští na střelce a neštvat zvěř zbytečně daleko za linii střelců, protože pak se může stát, že zbytečně vyženou zvěř i z dalších lečí. Psi by měli hlásit opravdu čerstvé stopy nebo živou či ulovenou zvěř, nevhodní jsou psi, kteří z přemíry nadšení „hlásí“ hned od vypuštění z řemene a později jakoukoliv starší stopu nebo zajímavý pach. Takový pes balamutí a neměl by být do leče brán. Je zajímavé, že ostatní psi se poměrně rychle naučí na takového „blafala“ nereagovat – když se ozve poprvé či podruhé, běží se podívat, co hlásí, později už pochopí, že štěká naprázdno a nevěnují mu pozornost. Na konci leče by si psovodi měli psy opět připoutat, může se stát, že pes odběhne daleko a někdo ze střelců nebo personálu ho odchytne, méně zkušené zvíře se může například vracet k autům. Proto je více než vhodné, aby měl pes na obojku či vestě viditelně napsané telefonní číslo, velmi příjemným pomocníkem pro tyto pro psovoda perné chvíle je GPS obojek, podle kterého si psa sám lokalizuje a případně si pro něj dojede.
Rozdíly v práci plemen
Každý pes v leči pracuje trochu jinak a nelze říci, že jen tato a tato práce je správně a jiná není třeba. Jsou rychlí, chuťoví psi, často právě honiči nebo teriéři, kteří hlasitě z prvního houští vyženou tlupu prasat a jdou za ní – to je samozřejmě skvělá práce. Pak jsou ale pomalejší, méně dalecí psi, kteří postupují jen kousek před linií honců a často díky pomalejší, ale preciznější práci narazí na osamocené zalehlé kusy, které nezpanikařily a nevyběhly při první práci rychlých psů, tyto hlásí a snaží se rozhýbat. I tito psi, často jezevčíci nebo slídiči, jsou potřeba, protože naleznou tu zvěř, kterou by honec bez psa často přešel. Pokud je v leči zvěř postřelená, hodí se i práce silného psa, který chvatuje, tedy zvěř za ryj či hrdlo přidrží, aby mohl být dán záraz a ukončeno utrpení – toto často bývají teriéři typu bull a i taková práce přijde mnohdy vhod. Pokud tedy mám rychlého kopova, který si doběhne pro zvěř a pak ji žene daleko, nemusím odsuzovat práci slídiče, který spíše slídí, než nahání, ale i on zvěř najde (a naopak). Každé plemeno má svá specifika a pokud má pes zájem zvěř najít a pracovat s ní, tedy není bázlivý a zvěř nezapírá a místo toho jen neběhá v leči, aby se proběhal, má na naháňce své místo a svou práci.
Lovecké smečky
Na poplatkových naháňkách se často potkáte i s loveckými smečkami. Jsou to – anebo by měli být – profesionálové se špičkovými a sehranými psy, jejichž práce pomůže dobrému úlovku a vysokému výřadu, pokud samozřejmě zvěř v lečích je. Kvalitní smečka by měla být sehraná, jednotliví psi a psovodi by měli společně cvičit a spolupracovat i v leči, měli by v ní být zastoupeni jak rychlí honiči, tak pomalejší psi na „dočištění“ a také třeba psi na chvatování. Většina smeček právě z důvodu, že jejich psi jsou sehraní a pracují jako tým, nechtějí, aby spolu s nimi v leči byli i další, cizí, psi i z důvodu bezpečnosti.
Jaký pes na naháňku nepatří?
Už jsme si říkali, že pes, který neodvádí žádnou práci, ale pouze se přišel proběhnout po lese, na naháňku nepatří. Nepatří na ni ale ani psi, kteří jsou agresivní a v leči napadají další psy. To, že si pes vrkne na výřadu, protože má pocit, že je vše jeho anebo zavrčí u kusu, ještě takový problém není, pokud ale není schopen pracovat vedle dalších psů a pere se s nimi místo aby naháněl, nemá na akci co dělat, stejně jako přespříliš náruživý (čti nevychovaný) pes, který místo zájmu o zvěř nakrývá vše, co má čtyři nohy.
Co s sebou a co na sebe?
Psovod by měl být vždy kromě vhodného oblečení s reflexními prvky – opravdu nestačí páska na klobouk, nutností je vesta nebo i celá bunda či komplet, vybaven lékárničkou pro sebe i pro psa, nikdy nevíme, co a jak daleko od auta se nám může přihodit. Důležitý je i nabitý mobil s kontakty na vedoucího akce, případně závodčího či vedoucího honců. Pes by měl být rovněž opatřen reflexním prvkem, ať už jde o obojek nebo vestu a také telefonním číslem pro případ, že ho někdo odchytne. Použití GPS obojků bych také vřele doporučila, psovod ví, kde se pes pohybuje, zda třeba na jednom místě staví zvěř nebo je u kusu anebo naopak, že třeba čeká u auta nebo na místě, odkud se vycházelo. Věřte, že je úleva vidět, že se pes pohybuje v leči – a pokud se mu něco přihodí, ať už úraz od prasete nebo střet s autem, máme ještě mnohdy šanci ho najít včas a zajistit mu veterinární pomoc. Pro psy, kteří jdou do kontaktu a hrozí jim úraz od prasete, bych doporučila ochrannou vestu, dnes je na trhu mnoho výrobců, kteří vesty šijí na míru a v různých variantách pro různá plemena. Vesty už mnoha psům zachránily život a uchránily je od fatálních zranění na krku či spodní polovině těla.
Takže – na naháňky ideálně s LUP, reflexní výbavou, lékárničkou a hlavně selským rozumem a zodpovědností!
Lucie KOLOUCHOVÁ