ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Říjen / 2022

Sokolnický lov bažantů sokolem stěhovavým (Falco peregrinus) II. část

Myslivost 10/2022, str. 48  Luboš Kousal
Další fází výcviku je již létání se sokolem na volno. Je potřeba mít na paměti, že jeho reakce na sokolníka jsou na základě svých pozitivních nebo negativních poznatků, tedy jednoduše a logicky.
První dny a týdny jsou při výcviku spojeny s hledáním nejlepšího kondičního rozpětí, je lepší v těchto počátcích příliš neexperimentovat, abychom se vyvarovali zlozvyků dravce.
Pokud si chceme co nejdříve osvojit myšlení a návyky sokola, je potřeba aby byl před každým výcvikem zvážený, vytrávený, v odpovídající kondici, aktivní a zdravý. Na druhou stranu, od sokolníka je vyžadována cílevědomost, pravidelnost, trpělivost a sebekázeň.
První fáze výcviku létání na volno je spojená opět s vábítkem. Je to standardní klasická výcviková metoda, jejíž velikou výhodou je zdánlivá jednoduchost a finanční nenáročnost (vábítko je možno svépomocí vyrobit nebo za přijatelné peníze zakoupit). Od samotného počátku však budeme potřebovat dostatek loveckých příležitostí a některý sokol stejně nebude kroužit výše, než bude k úspěšnému útoku potřebovat.
Pro tuto fázi vybereme lokalitu (louku) dostatečně přehlednou a vzdálenou od stromů a lesa na každou stranu asi 300 až 400 m a co je zásadní, bez přítomnosti sloupů s elektrickým vedením. Nebudu zde uvádět, které typy sloupů jsou nebezpečné a které nejsou, bude nejjistější, když v dohledu nebudou prostě žádné. Nejeden sokolník již na sloupech s elektrickým vedením o svého dravce přišel.
Výcvik je jednodušší, pokud máme k ruce alespoň v počátku pomocníka. Sokol sedí připravený (zvážený, s vysílačkou, odvázaný se zajištěnými poutky proti vypadnutí nebo zachycení) na pěsti pomocníka. Ten mu na pokyn sejme čepičku, zatímco sokolník se začne vzdalovat. Pomocník zvedne ruku s odstíněným sokolem a vyčkává.
Pokud je dravec dobře připravený, vyrazí za sokolníkem bez nutnosti jeho volání, necháme ho proletět kolem a následně zavoláme pro sokola známý signál a ve chvíli, kdy se otočí a přilétá, vyhodíme vábítko ve směru letu do vzduchu. Sokol dosedne na vábítko a je odměněn.
Pokud šlo vše hladce jak je popsáno, můžeme sokola po pozření odměny z vábítka sejmout, zastínit, nechat přestoupit na pěst pomocníkovi a celý postup zopakovat s tím, že tentokráte mu po příletu na vábítko dáme i zbývající odměnu.
Další den ho necháme proletět kolem nás dvakrát nebo třikrát a opět hodíme vábítko ve směru jeho letu a stejně jako předchozí den zopakujeme a následně odměníme.
Další den (třetí) již jdeme bez pomocníka. Připraveného sokola odstíníme, počkáme, až se klasicky otřepe a vypouštíme. Vábítko vyndáme z brašny v momentě, kdy je sokol ve fázi stoupavého letu. Následně kroužíme vábítkem a přimějeme sokola k útoku. Jakmile se přiblíží, uhneme vábítkem do strany, aby sokol proletěl kolem, aniž by vábítko chytil.
Pokud jde vše dobře, sokol se za letu otočí, opět točíme vábítkem a sokol znovu zaútočí. Při dalším průletu však zvoláme a vábítko opět hodíme ve směru útoku sokola.
V tomto okamžiku již dravec ví, co se po něm žádá, a tak přistoupíme k další fázi, kterou je přimět sokola k výškovému stoupání. K této metodě používáme draka nebo dron a patří mezi nejrychlejší metody k dosažení požadované výšky.
Předpokládám, že zde není nutné uvádět, že před touto fází výcviku si musí sokol na draka nebo dron zvyknout. Pokud je dostatečně přivyklý (podle toho co jsme pro výcvik zvolili – draka nebo dron) přistoupíme k dalšímu kroku. Vábítko připevníme na šňůru pod draka, přičemž dbáme na to, aby návnada byla co nejlehčí. Draka vypustíme nejprve do malé výšky kolem 20 m. Po sejmutí sokol startuje přímo za potravou. Po úspěšném ulovení vábítka odměníme zbytkem krmení a pro tento den výcvik skončil.
Následující dny postupně zvětšujeme výšku. V této pasáži je potřeba hlídat, aby sokol stoupal razantně, bez klouzavých pasáží, kdy odpočívá. Takové pasáže jsou jednoznačným signálem únavy. Je mnohem lepší, když sokol doletí s rezervou, než když musíme draka stáhnout níž, aby se k němu vůbec dostal.
Pokud sokol stoupá do stanovené výšky, zahájíme další fázi výcviku, která spočívá ve vypouštění cvičné kořisti, v našem případě cvičných bažantů. Výcvik spočívá v tom, že pod stoupajícím drakem vypouštíme cvičnou kořist. Cílem je, aby sokol přerušil stoupání a zaútočil opačným směrem. Tato fáze výcviku patří k nejtěžším, je velmi obtížná a přináší řadu komplikací.
Jako první nastává situace, kdy sokol tvrdošíjně stoupá k drakovi a o kořist pod sebou nejeví zájem. Mnohdy je dravec zaměřen na draka nad sebou a dolů pod sebe se ani nepodívá. Tuto situaci můžeme eliminovat dřívějším vypuštěním kořisti, kdy sokol ještě nevystoupal k drakovi a vypouštění provázíme hlasitým upozorněním na kořist. Tato situace sice může způsobit, že pták nebude zvyšovat výšku tak rychle, jako dosavadním způsobem, zároveň však bude dávat pozor, zda se pod ním neobjeví lákavá kořist. V pozdější fázi výcviku je přerušení používání draka mnohem snadnější.
Další nežádoucí situace, se kterou se můžeme setkat, je ta, kdy sokol po několika dnech vypuštění cvičných bažantů nemá již zájem o stoupání a vyčkává na kořist v malé výšce. Tento moment je důsledkem příliš častého vypuštění kořisti v okamžiku, kdy sokol ještě nemá požadovanou výšku.
V tomto případě lze doporučit postup, kdy vrátíme na oblohu draka a kořist nevypouštíme. Sokol tak pro potravu musí doletět až k drakovi.
Mnohem horší je situace, kdy je dravec na draka natolik fixován, že v momentě, kdy draka na oblohu nevypustíme, sokol najednou nemá zájem vzletět nebo draka zarputile hledá, takže následně hledá sokolník svého sokola, i když to v dnešní době GPS sledovacích systémů není takovým problémem, jako bylo v minulosti.
Jednoznačným úkolem sokolníka je naučit pracovat sokola mezi oběma uvedenými extrémy. Sokolovi, který je příliš vázaný na draka vypouštět častěji cvičnou kořist a tomu, který čeká na kořist v malé výšce, ukázat jenom draka.
Ukončení fáze výcviku vypouštění kořisti pod drakem ukončíme v okamžiku, kdy sokol jde do výšky, i když nad sebou draka již neuvidí. Sokol cvičený tímto způsobem je ve výborné fyzické kondici, bez problémů létá i v silném větru a na jedno vypuštění je schopen předvést několik kvalitních střemhlavých útoků, to vše bez nutnosti odsednutí z únavy.
V okamžiku, kdy sokol již útočí na cvičnou kořist z výšky bez použití draka, můžeme zkusit první lovecký úspěch. Důležitým faktem je, že sokolník musí tuto první loveckou sezónu brát jako další fázi výcviku, jejímž úkolem není počet nalovené zvěře, ale utvrzování dravce v dobrých návycích a získávání loveckých zkušeností.
V tomto období je velmi důležité, aby sokolník dokázal najít pro lov bažantů takový terén, kde musí bažant po vzlétnutí překonat dostatečně velkou vzdálenost, aby měl dravec šanci zaútočit. Terén, kde se může bažant schovat do krytu dřív, než sokol absolvuje vertikální část útoku, je pro tento lov zcela nevhodný, stejně tak místa, kde je velká pravděpodobnost, že bude kořist spatřena ještě před tím, než sokol vzlétne.
 
Několik dobrých rad závěrem.
 
Se sokolem lze lovit za větru, mrazu i mrholení. Není vhodné lovit při teplotách pod -10 °C a za větru, kdy hrozí vznik omrzlin i klasického nachlazení dravce. Stejně tak za mlhy necháme svého výškového lovce raději doma na posedu, protože riziko zbloudění je mnohonásobně vyšší než za dobré viditelnosti.
Neexperimentujte s loveckou kondicí - každý tvor, dravce nevyjímaje, se snaží ulovit kořist s co nejmenším výdejem energie. Pokud sokol uloví poté, kdy si předtím sedl na strom, sloup, případně na stoh, máte poměrně obtížně řešitelný problém. Jednoznačné doporučení zní „držme kondici na takové úrovni, aby sokol neměl zájem oddalovat nasycení a současně volme lokalitu s co nejmenším počtem možností odsednutí“.
Váš sokol musí bezpodmínečně sokolníka i psa, který zvěř v honitbě vystavuje, vnímat jako lovecké pomocníky, kteří mu vytvářejí lovecké příležitosti. Pokud je sokol v lovecké pozici, musí se objevit kořist, nejlépe taková, kterou dokáže ulovit, aby mohl být za dobrý výkon odměněn. Je důležité, aby se kořist objevila i v situaci, když je sokol příliš nízko. Sokolník však musí dokázat vyplašit bažanta tak, aby ho sokol sice viděl, ale neulovil. Jedná se o velmi důležitý „výchovný“ prvek, který si dravec zapamatuje.
Pokud je cílem sokolníka vychovat lovce, který útočí na kořist z výšky, tedy přesněji z krouživého čekání, nekazte jeho specializaci nabízením jiných možností lovu a jiné kořisti. Desetibojař také nezaběhne stovku ve stejném čase jako sprintér, který se specializuje na krátké tratě. Stejně tak sokolník, který bude se svým sokolem zkoušet různé způsoby lovu, nedosáhne jeho maximální výkonnosti ani spolehlivosti.
 
V průběhu výcviku může vyvstat mnoho situací, které tento článek nepostihuje, je třeba jej vnímat jako základní postup k výcviku, s kterým dozajista pomohou sokolničtí kolegové, kteří mají s výcvikem sokola stěhovavého na lov z krouživého čekání více praktických zkušeností.
Pokud se podaří zvládnout výcvik s první loveckou sezónou bez chyb, je velký předpoklad, že po přepeření bude sokol spolehlivým lovcem, který bude moci útočit na kořist i několikrát denně a připraví svému sokolníkovi i ostatním účastníkům lovu mnoho krásných a nezapomenutelných zážitků.
Luboš KOUSAL
Klub sokolníků ČMMJ
 

Zpracování dat...