Necháme-li jim řepku napospas, pak jsou tyto druhy zvěře schopné jí zdecimovat stoprocentně. Sežerou nejen listy, ale vyhryžou i srdíčka a pupeny.
Řepka přitahuje přežvýkavce z velké dálky, a tak se na ní mohou soustředit desítky i stovky kusů spárkaté. Nezabrání tomu ani jakékoliv plašení, zradidla ohradníky, ani intenzivní lov. Zvěř jen zneklidníme a tím víc může škodit. Zkrátka touha po chutné potravě převládá.
Při ochraně řepky v růstové fázi růžice listové bychom měli využít nejen její chuťové atraktivity, coby momentálně přirozené šťavnaté potravní nabídky, ale i neblahých důsledků, které z toho pro zvěř plynou. Současné odrůdy řepky zvěři velice chutnají, a proto je schopna se jí doslova přežírat. Listy a pupeny jsou značně šťavnaté a chutné, ale s malým obsahem vlákniny. Právě tyto vlastnosti způsobují její intenzivní spásání. Tomu nezabráníme nikdy, ale můžeme zmenšit množství spásané hmoty.
Z logiky věci pak vyplývá, že nejpřirozenějším způsobem omezování nadměrného spásání řepkového porostu je poskytnutí chutnější potravy s dostatkem vlákniny dřív, než zvěř na pole dorazí a nebo jí dát možnost doplňovat vlákninu současně při spásání řepky. Způsob je odvislý od druhu zvěře.
Jelení zvěř vychází na paši z okolního krytu zejména v noci. Nejúčinnější je postavit jí do cesty poblíž ochozů záchytné (odváděcí, doplňkové, nebo jak bychom ho nazvali) krmeliště s lákavým chutným krmivem. Cestou na řepku se u něj zvěř zastaví a částečně nasytí. Zvěř přiláká sladké ovoce nebo řepa, ale také jadrné krmivo. Pro tento účel se hodí zejména pluchaté obilí, jako je oves nebo ječmen. Preferované je i dokonalá kukuřičná siláž.
Zvěř si potřebuje před příchodem na pole aspoň částečně naplnit bachor dostatkem sušiny. K tomu je nejvhodnější kvalitní krátkostébelné seno nebo správně udělaná voňavá senáž. Jelení zvěř má ráda i ovesnou slámu. Chutnají jí nejen zdravá stébla a listy, ale dostatek vlákninou bohatých plev a mnohdy i ovesné zadiny. Nezapomínejme také na sůl.
Důležitým předpokladem úspěchu je včasné založení tohoto krmeliště, aby ho zvěř našla ještě před zimou dřív, než zasetá řepka vytvoří listovou růžici.
Tak či tak se dřív nebo později bude zvěř k poli s řepkou už před zimou stahovat z velké vzdálenosti, ale v tu dobu jí musíme už naučit chodit si pro „pamlsky“ na záchytné krmeliště. To pak musí být zorganizováno tak, aby veškerá zvěř na něm měla možnost dostat se současně k předkládanému krmivu. V opačném případě pak méně agresivní kusy, na které se včas nedostane, odcházejí nezasycené na řepku s ostatními kusy a nadměrně jí pak spásají.
Je-li krmeliště v lese, pak čekající kusy mohou ještě působit škody i tam. Proto je vhodné v okolí krmeliště i stávaniště jelení zvěře pokládat ohryzové stromy. Zvěř se soustředí na ně, protože loupe raději ležaté kmeny nebo větve
Úspěch tohoto opatření má ještě dvě zásadní a důležité podmínky. Za prvé - zvěř musí na krmelišti najít vše nepřetržitě po celých 24 hodin denně, a za druhé - na krmelišti ani v nejbližším okolí, minimálně 200 m od krmeliště a míst kde zvěř zaléhá, ji nesmíme po celou dobu lovit ani jinak rušit.
Srnčí zvěř se chová jinak. Atraktivní řepka jí přitahuje stejně jako vysokou, ale pak na poli většinou zůstává po celý den. Stahuje se sem z velké vzdálenosti a není vzácností vidět na řepkovém poli i několik desítek kusů „v pravé poledne“ po celou zimu.
Tomu bychom také měli přizpůsobit svoje opatření. Záchytné krmeliště by neplnilo stejnou funkci jako v případě zvěře vysoké. Tady musíme s doplňkovým krmivem jít přímo za zvěří na pole nebo k jeho okraji. A to podle velikosti i tvaru řepkového pole. U menší nebo úzké plochy můžeme krmivo dávat na její okraj, ovšem na rozlehlých lánech, které srnčí vůbec neopouští, je nutné jí ho dát takříkajíc „pod nos“.
Při dnešní technologii setí s kolejovými řádky není problém seno rozvážet přímo do porostu a přitom ze zdravotních důvodů nespotřebované zbytky odvážet. Nejjednodušší je rozvážení rozbalených balíků sena kolejovými řádky přímo na pole. K nim pak zavážet jádro a balík postupně rozhrnovat, abychom zvěři zpřístupnili nové listové části. Práce je to sice časově i finančně náročnější, ale z hlediska omezení ztrát na řepce velice účinná.
Sušinu a nezbytnou vlákninu přijímá srnčí ráda z kvalitního jemného lučního sena sklízeného ještě před květem trav. Jak známo, srnčí si ze zelených rostlin i ze sena vybírá především listy trav a bylin a málo bere tvrdá stébla. Proto někdo mívá mylný dojem, že krmelec je plný a zvěř takzvaně seno nebere, ale při bližším pohledu vidíme, že je to už jen prázdná travní sláma.
Není proto důležitá forma předkládaného sena, ale rozhodující je možnost přístupu k měkké listové části sena. Mohou to být volně ložené hrsti sena, ale i lisované balíky z nichž postupně oddělujeme čerstvé vrtvy. Ani u srnčího na poli nezapomínejme na liz.
Zdravotnímu stavu zvěře jen prospěje současné předkládání dietetických doplňků, třeba ve formě letniny z oblíbených kopřiv, maliní nebo jeřabin. Lze toho dobře využít i při odčervovací akci.
Pěstování řepky olejky je v současné době významným zdrojem příjmu mnoha farmářů. Její poškozování zvěří jim může působit značné ekonomické ztráty. Proto je hledání účinných způsobů její ochrany tak důležité.
Sklizňové ztráty způsobené zvěří vznikají v průběhu celého vegetačního období. Ke značnému až devastujícímu poškození prostu většinou však dochází v zimě, kdy v polních nebo smíšených honitbách bývá řepka hlavním zdrojem šťavnaté píce. Zminňují se o tom například i autoři dotazníhového šetření, provedeného v letech 2016 a 2017 ve spolupráci s časopisem Myslivost. V článku s názvem Škody zvěří na polních plodinách a trvalých travních porostech uvádějí, že
„k významnému poškození porostů řepek dochází i v době mimo vegetaci opakovaným spásáním“ (Štrobach, Mikulka, Machálek, Smutná, Myslivost 4/2018). Snad nikdo se ale podrobně a na vědeckém základě nezabývá možnostmi ochrany této plodiny právě v tomto nejkritičtějším období. Objevují se jen osobní zkušenosti myslivců nebo pěstitelů.
V tomto článku i já uvádím jen vlastní pozitivní zkušenosti z mnohaletého snažení o zmírnění poškozování řepky v mimovegetačním období ve smíšených honitbách s výskytem srnčí i jelení zvěře.
Ing. Alexandr VÍT