Samotného mne zajímalo, jak se změna osvědčila, jaké je nové klima. Zajel jsem tedy na jižní Moravu na krátké popovídání. Mými hostiteli byli
Vít Svoboda, předseda OMS Břeclav, předseda střelecké komise
Zdeněk Růžička a jednatel
Luboš Grbavčic.
Jako první začal Zdeněk Růžička, který je jedním ze tří, kteří působili i v předchozí okresní myslivecké radě
Já jsem nastoupil jako mladý v roce 2005 do okresní myslivecké rady, byl jsem zvolený jako předseda střelecké komise. Do té doby tu bylo střelectví nevýrazné, nebylo tu v podstatě nic, co by v oblasti střelectví členy nějak spojovalo a sdružovalo.
Takže jsme hned v roce 2006 založili první ročník závodu tříčlenných družstev okresu Břeclav, aby se mohli potkávat všichni členové mysliveckých sdružení, a to i ti, kteří se nevěnují aktivně sportovní střelbě. Hlavním důvodem bylo to, abychom měli společnou akci, kde bychom se mohli scházet.
Vedlo mne k tomu i poznání, že jakožto dlouholetý myslivec jsem pravidelně vídal, jak někteří myslivci vytáhli zbraň až před honem, neměli zbraň vyzkoušenou, stejně tak bylo varující, jak se zbraní zacházeli. Z mého pohledu je škoda že zanikly cvičné střelby.
Společný závod má už dnes tradici, mnozí myslivci absolvovali všechny dosavadní ročníky, ze závodu se stala oblíbená akce. Ale nejen to, jsou tací, kteří stříleli na začátku jen pár terčů, dnes už se vypracovali tak, že mají 17 či 18 úspěšných zásahů z 20 terčů.
Kdo chce, tak má možnost se věnovat střelbě, z mého pohledu je to zvláště v dnešní hektické době velmi milé a prospěšné kolektivní sdružování v partě podobně smýšlejících lidí. I to je potřebná práce se členy.
V roce 2020 došlo ve vedení OMS k zásadní změně, která podle mého názoru byla vyvolána nespokojeností členů některých mysliveckých spolků. Nespokojenost se diskutovala docela dlouho, až nakonec v roce 2020 došlo k tomu, že to musí vyřešit nové volby. Hlasováním bylo zcela změněno vedení, ze staré okresní myslivecké rady zůstali tři členové – Ing Pavel Konečný, Josef Votava, Zdeněk Růžička.
A jak jste na tom aktuálně s počtem členů?
Luboš Grbavčic: K dnešnímu dni máme 677 členů, oproti loňskému roku je mírný pokles, ale pokud mluvím s jednateli jiných OMS, tak je pokles všude. V prvním kvartálu ale jsou zase členové, kteří platí pozdě nebo si vzpomenou později, takže si myslím, že se nám stav členské základny dostane na nějakých 730 až 750 členů. Oproti dřívějším letům je to sice pokles, tendence je všude dlouhodobě klesající, ale není to tak rapidní z důvodu nespokojenosti s činností OMS, je to přirozený úbytek.
Jak oslovujete mladé, aby se stali adepty? Jak je získáváte? A jsou adepti většinou z mysliveckých rodin?
Luboš Grbavčic: Číslo počtu adeptů asi není na žádném okresním mysliveckém spolku nějak stabilní, všude asi kolísá. Když jsme přebírali kurz, který tu byl v roce 2020, tak bylo 28 adeptů, další rok jsme měli 24 adeptů, letos budeme zkoušet 22 adeptů a zatím přihlášených nových máme 17. Troufám si tvrdit, že na místní poměry to není nějak špatné číslo.
Většinou tvoří adepty lidé do 30 let věku, ale objeví se i lidé staršího věku. Měli jsme dokonce pána důchodce. I nám tady přibývají více ženy, dříve bývaly v kurzu jedna či dvě, nyní jich už máme sedm.
Vít Svoboda: Ženy se rekrutují hlavně kvůli kynologii. Jinak se snažíme aktivně mladé oslovovat pomocí webových stránek, snažíme se využít i všechny možné formy propagace, jak informace k mladým dostat. Je pravda, že nejlepší je cesta přes myslivecké rodiny a jejich příbuzné.
Když jsme šli jako noví do vedení, jednou z priorit bylo právě více oslovit a přiblížit se k řadovým členům, což v předchozích letech zrovna moc dobře nefungovalo. Je to ale někdy složitější a hlavně dlouhodobá cesta. Mladší ročníky mezi členy oslovíte elektronickou komunikací, se staršími ročníky je to horší, neboť mnohdy není přenos dat a informací přímo. A bohužel bývají překážkou funkcionáři mysliveckých spolků. Jednatel posílá pravidelné informace na spolky, ale pak předseda a jednatel spolku často nezajistí přenos informací na členy spolku. Tady hlavně komunikace vázne.
A tak se ukazuje, že právě třeba střelecké akce, o kterých už mluvil Zdeněk Růžička, jsou příležitostí, jak se členy mluvit osobně, jak je oslovit a vytvořit si přímé vazby. Ale samozřejmě se snažíme vést diskuze na všech akcích, hlavně na chovatelské přehlídce, kde by se měla objevit každoročně většina členů. Všem vštěpujeme, aby se do společných aktivit zapojili.
A pokud se jedná o ty nejmladší, snažíme se rozeběhnout co nejvíc mysliveckých kroužků a skupin, ale to je také běh na dlouhou trať.
Máte na všechny členy emailové adresy?
Luboš Grbavčic: Na všechny zatím nemáme a to je právě úkol, který řešíme jako dědictví našich předchůdců. Chceme, aby byla komunikace na úrovni, postupně se snažím databázi doplnit, aby u všech členů byla telefonní čísla a maily, což zatím u všech není, je to zdlouhavá práce. Do budoucna je to nutnost, pokud vím, tak mnoho těchto údajů chybí i v centrální databázi členů Diana v Praze.
Určitě u vás na okrese je kromě evidovaných členů ČMMJ celá řada myslivců, kteří nejsou členy. Jak se snažíte oslovovat nečleny ČMMJ a děláte nějaký rozdíl, má člen výhody?
Vít Svoboda: Pokud je pořádána nějaká okresní akce, tak je zvýhodněný finančně člen ČMMJ oproti nečlenovi. Musíme vytvářet permanentní tlak na to, aby myslivci výhody členství pochopili. Většinou ale při debatách s řadovými myslivci jako hlavní téma vyplyne pojištění a další směřování naší pojišťovny Halali. Tady vidím hlavní moment argumentace, neboť názory na pojištění jsou největším důvodem odchodu od ČMMJ.
Mnohokrát jsem od myslivců slyšel, že už nějaké pojištění mají a proč je někdo nutí platit si členství a pojištění v jednom balíčku, proč nemáme platby odděleně. Že by chtěli být členy, ale platit si pojistku jinde. Máme to prý nastavené špatně.
Říkám vždy, že to ale není vůbec špatně, právě naopak. Ať si v prvé řadě přečtou pojistné podmínky a výše plnění, kolik jim nabízí Halali a kolik ta jejich pojistka. A ať si hned také uvědomí, a nebo zjistí, jaké výhody má myslivecký spolek, pokud je v něm většina či všichni členové ČMMJ.
Ale také se hned ptám, kde je hrdost myslivce? Tím, že jsme pod společnou střechou, tím jsme také chráněni, máme nějakou sílu a zaplacení členského příspěvku není nějaká závratná částka. Ať si každý spočítá, kolik ho stojí myslivost za celý rok na ostatních nákladech, pokud chce myslivec myslivost vykonávat, tak mu přece nemůže být zatěžko zaplatit si členství a být hrdým myslivcem!
Jste tedy asi jednoznačně pro, aby bylo spojené pojištění i nadále se členským příspěvkem?
Vít Svoboda: Určitě ano, ale momentálně je mezi lidmi velká nejistota, co bude s Halali dál, veřejně se to řeší, ale bohužel jak vedení ČMMJ, tak sama pojišťovna nepodává dostatek informací. Vím, že se říká, že se nic zásadně nezmění, ale cítím z centra jistou neochotu informace poskytovat a hlavně logicky, pochopitelně, jasně a transparentně záměry vysvětlit.
Už když jsme byli před dvěma lety na setkání v Jihlavě, už tam měla začít odpovídající osvěta a vysvětlování, více přiblížit problematiku lidem. A zaměřit se na to hlavní, to je pojištění při výkonu práva myslivosti, to hlavně členy zajímá, ne nabádat, že pojišťovnu zachrání, když si u ní pojistí baráky. Asi to vše mělo být uchopeno jinak. Výsledkem je, že myslivci mají nejistotu, a i když opakovaně říkáme bude to stejný systém, jen asi s novým subjektem, už tomu tolik nevěří a zařizují si pojištění jinde.
Pojďme zpět k činnosti okresu. Jaké akce byste rádi zdůraznili?
Vít Svoboda: Nejvíc funguje střelectví a kynologie, rozjíždí se práce s mládeží, jsou spolky, kde začínají fungovat vedoucí kroužků. U kroužků je problém s veřejností, dneska je pro některé nemyslitelné, že to bude myslivecký kroužek, musí se jmenovat jinak, protože myslivci jsou v očích mnohých vrazi zvěře.
Zdeněk Růžička: Z mého pohledu prospělo to, že v nové okresní radě jsou členové ze spolků za všech částí okresu, každá část okresu má svého zástupce v radě a informace jsou blíž ke členům.
O střelectví jsem už mluvil, děláme okresní přebor a veřejné soutěže. Střelnici bohužel vlastní nemáme, tady byla střelnice zbudovaná za okresní peníze a s pomocí mysliveckého spolku Zaječí, pak se ale odprodala mysliveckému spolku, který ji užívá a dnes je to komerční střelnice. Smutné na tom bylo, že vše došlo tak daleko, že i když si kdysi okres střelnici zbudoval a částečně zaplatil, tak když chtěl uspořádat okresní střelby, tak jsme museli platit pronájem. V novém vedení okresu ale jednáme alespoň o dohodě dodání terčů za nákupní cenu a pronájem symbolický. Uvidíme, jak se situace vyvine dál.
A co kynologické akce?
Luboš Grbavčic: Začíná se svodem, potom zkouškami vloh, jarními zkouškami, pořádáme barvářské zkoušky, budeme letos přidávat vodní práce, lesní zkoušky pro ohaře a dvoje podzimní zkoušky, jedny pro ohaře a ostatní plemena a jedny jen pro ohaře. Takže kynologických akcí máme docela dost.
Letos jsme navíc dostali možnost pořádat nominační soutěž na Memoriál Richarda Knolla, která se bude konat začátkem května v Šitbořicích.
Všechny kynologické akce se snažíme prezentovat tak, aby široká veřejnost o nich věděla, aby tam veřejnost přišla a byla to pro nás důležitá součást prezentace aktivit myslivců. Třeba vloni na svodu v Hlohovci jsme měli přes padesát psů, návštěvnost byla poměrně velká. Zároveň se tam konala i okresní přehlídka trofejí, kterou taky děláme v tom stylu, abychom tam dostali i nemysliveckou veřejnost. Jeden den je vyhrazen pro děti MŠ a ZŠ v místě konání a z blízkého okolí, kdy jim myslivost členové rady představí výkladem.
A chovatelská přehlídka má stálé místo a nebo putuje?
Luboš Grbavčic: Putuje každý rok. V minulé radě se soustředilo konání na jedno místo, chovatelská přehlídka se dělala několik let na stejném místě. Tak jsme zavedli praxi střídání míst, jednou jsme přehlídku pořádali ve Velkých Němčicích, pak v Hlohovci a letos bude přehlídka trofejí v Kobylí. Ta bude zároveň větší akcí, kterou chceme pojmout jako oslavu výročí ČMM, chceme tam širší a bohatší program.
Mám v plánu oslovit myslivecké spolky, aby vystavily význačné trofeje za několik posledních let, hlavně jelenů a srnců. Oslovuji také myslivecké spolky, zda mají nějaké historické dokumenty, fotky, co by se dalo na akci vystavit, rádi bychom, aby si spolky udělaly i malé vlastní expozice, prostor jim rádi poskytneme.
Samozřejmostí bude doprovodný program, sokolníci, trubači, bude tam hudba, zvěřinová kuchyně, plánujeme i další doplnění.
Kromě toho, že bude centrálně všem členům zasílána publikace a odznak, připravujete něco, co byste chtěli v rámci okresu členům dát? Jak byste chtěli vy sami na okresní úrovni připomenout výročí?
Vít Svoboda: Zatím jsme se zabývali hlavně už zmíněnou akcí v Kobylí. Byli jsme ve spojení i s vedením ČMMJ v Praze, žádali jsme o podporu finanční i hmotnou. Odpověď jsme zatím nedostali. I když to nedopadne, tak půjdeme svou cestou a budeme muset vše s pomocí sponzorů profinancovat. Z centra bychom ale potřebovali hlavně historické informace, nějaké materiály k historii ČMMJ, které bychom mohli využít pro prezentaci v okrese.
Zatím jen diskutujeme, zda zvolíme cestu, že by každý člen ČMMJ dostal nějaký upomínkový předmět. Předpokládal jsem, že ČMMJ nabídne všem okresům nějakou nabídku předmětů pro řadové členy s námětem výročí, že se vyrobí něco centrálně a za výhodnější cenu. Nějaká publikace a odznak se sice bude rozesílat, ale my bychom potřebovali i něco na okresní úroveň.
Potřebujeme ale hlavně dostat co nejvíce členů na akci, předat jim případně nějaký drobný dárek osobně. Určitě nechceme, aby to skončilo tak, že budeme jezdit s krabicí rozdávat drobné dárky po spolcích. Na okrese máme přes sedmdesát spolků, realita je taková, že na okresní sněm přijde sotva třetina jejich zástupců. Takže vymýšlíme, jak členy aktivovat, jak se s nimi setkat.
Jak funguje spolupráce v rámci kraje, resp. jaké jsou zkušenosti s fungováním krajské koordinační rady a krajského zástupce?
Vít Svoboda: Po pravdě hned na začátku – spolupráce zrovna nijak extra dobře nefunguje. Pan Zelený je sice náš krajský zástupce v Myslivecké radě, spolupráce a komunikace skoro žádná nebyla, až po našich připomínkách společně s OMS Hodonín, kdy jsme na nedostatky poukazovali nejvíc, se trochu zlepšila. Máme tady přitom i krajskou OPS. Po upozornění začal pan Zelený fungovat alespoň s předáváním informací, ale to je málo.
Pro mě byla už samotná volba zástupce ne zrovna fér, nelíbil se mi systém voleb, ale respektuji, že můj názor za okres Břeclav může být jiný než jiných okresů v kraji. Zásadně ale musí fungovat přenos informací na lince okres, kraj, centrum jak nahoru, tak i dolů, proto byli přece krajští zástupci voleni. A jak máme informovat myslivce v okrese, když nevíme, co se chystá v myslivecké radě? Pan Zelený je člen Rady v Praze, on by měl s námi pravidelně komunikovat, diskutovat s námi a řešit, vědět, jaký máme názor a naše názory přenést do centra a následně nás informovat, jak vše dopadlo, co se rozhodlo, co se připravuje. Malinko se v poslední době komunikace zlepšila, ale ještě to není zdaleka to, co bychom si představovali.
Zdeněk Růžička: Například, když je okresní sněm, tak by mělo být přece naprosto automatické, že krajský zástupce přijede a vystoupí, aby předal informace z vedení v Praze našim členům. Náš krajský zástupce se zatím na našem sněmu ani neobjevil.
Vít Svoboda: My tu sice máme v kraji již několik let OPS, zasedání OPS bylo v podstatě jako zasedání krajské koordinační rady, ale dávat dohromady OPS a krajskou koordinační radu není správně. OPS byla vytvořena pro získávání finanční podpory ze strany krajského úřadu a nemůže suplovat KKR. To je pohled z naší strany, nesouhlasíme s názorem, že se tak vše zjednoduší. Musím konstatovat, že náš pohled na věc už není osamocený, kromě Hodonína se už také probouzí Znojmo a Vyškov, věřím, že dosáhneme nějaké změny. Souvisí to i s tím, že se na okresech mění nejen jednatelé.
Co říci na závěr? Čím byste se chtěli ještě pochlubit jako okres?
Zdeněk Růžička: My se zatím nemáme čím moc chlubit, jsme tu chvilku v novém složení. Já jsem seděl v minulé radě, upozorňoval jsem na problémy a byl jsem označovaný za černou ovci, za toho, který zosnoval převrat. Já jsem ho ale neudělal, a ani nemohl, vymohli si ho členové mysliveckých spolků, protože se jim nelíbilo, jak to na okrese fungovalo, a pochopili, že jediná cesta ke změně je dojít k volbám a změnu si odhlasovat.
A samozřejmě očekávání bylo takové, že se ze všeho jako nová rada rozsypeme. Pro nás to je ale vlastně ta nejlepší motivace, chceme dokázat, že to jde. A věřte, že je pro nás zadostiučinění, že se vrací zpět členové do ČMMJ. Jsme rádi, že se navrací pozitivní klima.
Luboš Grbavčic: Chtěli bychom si na konci volebního období říci, že jsme vše posunuli dál, změnili klima a náladu mezi členy, dokázali je přesvědčit, že máme nějaký směr, že okres vedeme správnou cestou.
Vít Svoboda: Nejpodstatnější je to, že se nevyplnila prognóza, že bez bývalé rady a jednatelky to nemůže fungovat. Smekám pomyslný klobouk před jednatelem, který se funkce zhostil zodpovědně. Mám ohlasy od členů veskrze pozitivní, jednatel jezdí za členy, komunikuje, zařizuje, vrhl se do práce s vervou a všude slyším jen pozitivní ohlasy. A je s ním hlavně jasná a srozumitelná domluva. Dneska už nemusíme poslouchat jako v minulosti, kolik je to práce a co všechno nejde zařídit.
S poděkováním za rozhovor
připravil Jiří KASINA