Právě proběhlá kampaň týkající se volby nového prezidenta možná ukázala kromě jiného nikoliv jen to stále omílané a předhazované „rozdělení společnosti“, nýbrž ztrátu jakékoliv demokracie a zcela obvyklé lidské úcty.
Pouhý fakt, že ve společnosti se může nacházet několik názorových proudů, není patrně nikterak nezdravý, spíše opak by byl velkou prohrou a jakýmsi signálem. Jedná se však spíše o úctu k nositeli jiného názoru, prostě o umění demokracie…
Velice podobný postoj protichůdných (zatím) stran lze bohužel, pozorovat i v naší myslivecké společnosti. Již mnoho desítek let se různá média snaží zdiskreditovat práci myslivců, již několik desítek let se různá „ochranářská lobby“ snaží o naprostou diskreditaci myslivců a snaží se je „vygumovat“ ze života. Proč? Protože zkrátka a dobře mají myslivci jiný názor a tím pádem není „po jejich“.
Nutno však podotknout, že k tomu přímo medvědí službou přispívají veřejná vystoupení některých myslivců, resp. je jasné, že média si pro svoji činnost vyberou vždy ten nejslabší článek. A diskreditace je hotova.
Již několik let pozoruji, že ve filmovém a televizním „umění“ jsou vždy negativní postavy oděny do mysliveckých uniforem, myslivost je prezentována coby touha po zabíjení nevinných zvířat. Toho velice dobře dokážou využít všichni naši protivníci a je velice smutné, že někdy i státní správa.
Zdá se mi docela podivné, že myslivost je klasifikována coby „nehmotné kulturní dědictví“ a zároveň i jakési hobby.
Zdá se mi docela podivné, že stát věnuje nemalé prostředky různým nevládním organizacím zabývajícím se tzv. ochranou přírody a pouhý hlas myslivců zůstává nevyslyšen. A k tomu ještě připočtěme docela agresívní vystupování těchto organizací nesené v duchu „Jen já mám pravdu, ti páprdové v zeleném ji přece nemohou mít“!
Podle mnoha osob znamená ochrana přírody chránění prostě všeho, bez výjimek, bez jakékoliv špetky selského rozumu. O tom, že tato zbraň může být dvojsečná svědčí i donedávna zcela stoprocentní ochrana kormorána velkého (dnes se rybáři prezentují i jakousi 3D střelnicí, která simuluje odstřel právě kormoránů, v žádném případě tuto činnost nelze nazývat lovem). Podobný „problém“ lze patrně očekávat s bobrem evropským, o zcela bezprecedentně chráněné populaci vlka a šakala se zatím moc nemluví (tedy o jejich negativech), ale vývoj v naší poměrně hustě obydlené krajině patrně brzo ukáže.
Ale zpět k oněm „příkopům“. Zcela vytřeštěně jsem zíral v kampani na dva totálně znepřátelené tábory, jež oddělovaly tramvajové koleje – možná ty pomyslné příkopy. Myslím, že v určité chvíli by stačilo vyjádření poraženého kandidáta o zfalšovaných volbách a zcela nevídaný konflikt byl zde. Nechtěl bych někoho urazit, ale možná se s rétorikou jistého poraženého prezidenta již setkáváme. Skrývá se pod rouškou pravdy a touhy o prosazení.
Proto bych možná apeloval na všechny subjekty pohybující se v naší přírodě – lesníky, zemědělce, sportovce, ochránce, myslivce - vezměme rozum do hrsti a uvědomme si, že přírodu máme pouze jednu. Rozhodně si nezaslouží nějaké experimentování či posun do kategorie „výrobní prostředek“.
Vzhledem k probíhající klimatické změně mne docela v této souvislosti zaujaly obří bilboardy před několika zemědělskými podniky „NEJSME TVŮRCI KRAJINY, JSME VÝROBCI POTRAVIN“. Jedno je jisté – jíst a bydlet chce celá populace, ovšem nikdo není ochoten připustit, že může nastat problém se vzduchem či vodou. Každý chce mít to své. Budiž. Ale v žádném případě nelze nějakého konsensu dosáhnout křičením či poukazováním na důležitost jen mých cílů.
Diskuze. To bude patrně jediný recept na „zasypání příkopů“, které nás oddělují. Bude to patrně jediný recept, který ovšem bude vyžadovat jaksi respektování toho druhého, respektování zcela odlišných názorů, ochotu vůbec tomu druhému naslouchat.
Myslím, že prozatím se v tomto státě nenalezla síla a ochota k onomu respektování. Každý má tu svojí pravdu a bojuje za ni, i kdyby ji neměl. Zatím se to sice jeví jako správný postoj, vedoucí k prosazení jistých cílů, ale ona cesta k té pravé demokracii bude značně trnitá a bude vyžadovat značnou dávku asertivity. A to ode všech.
Zdeněk HLAVÁČ