TĚŽKOSTI S JEJÍM HLEDÁNÍM
Pro většinu myslivců je myšivka horská velká neznámá, asi jste o ní ani nikdy neslyšeli. Čeští zoologové ji také velmi málo znají, ale je pro ně tak trochu jako svatý grál. Jen pár šťastlivců mělo to štěstí a mohlo ji spatřit.
Proč je složité tohoto tvora vypátrat či se o něm dozvědět i něco více?
Důvodů je hned několik. Myšivka horská je v České republice poměrně vzácná, vyskytuje se jen ve třech oblastech, i na lokalitách s výskytem pravděpodobně dosahuje poměrně nízkých populačních hustot. Vyskytuje se ponejvíce tam, kde musíte použít holínky: podmáčené louky, mokřady, prameniště, rašeliniště, vrchoviště, tedy v poměrně nehostinném prostředí.
Žije jen ve vyšších nadmořských výškách. Je velmi drobná, s převážně noční aktivitou a žije v hustém porostu bylin či keřů. A neposlední v řadě - velmi špatně se chytá do klasických pastí na drobné savce.
Myšivky se například vyskytují na hřebenech Beskyd, ve vlhkých horských otevřených smíšených lesích, kde je mnoho podrostu a spadaného dřeva. A tak si představte zoology Karla Pavelku a Tomáše Kašpara v 90. letech 20. století, jak se s plnými batohy náčiní pěšky šplhají prudkými svahy na hlavní hřeben Beskyd, aby v horských lesích okolo vrcholů Kněhyně a Čertova mlýna pokládali pasti na drobné hlodavce a bezobratlé. Taková činnost v takovém prostředí se dá provádět jen omezeně.
Barvitě popisuje hledání myšivky v Novohradských horách zoolog Miloš Anděra v časopise Živa, kdy profesor Hanák dokonce slíbil studentům láhev „tuzemáku“ za odchycenou myšivku.
Poměrně zajímavou metodou zjišťování výskytu myšivky jsou rozbory sovích vývržků, kdy například díky rozborům vývržků v jižních Čechách Bohuslavem Kloubcem je o třetinu záznamů více. Bohužel z kostiček myšivek v sovích vývržcích lze málo zjistit o přesných lokalitách výskytu či například o prostředí, kde žijí.
O těžkostech sledování tohoto druhu také svědčí vůbec první záznamy výskytu myšivky u nás. Ač se u nás vyskytovala i dříve, vůbec první doklad pochází z Hrubého Jeseníku až z roku 1949, tedy po 2. světové válce. Do té doby nikdo netušil, že u nás tento druh savce žije.
Podobně tomu bylo i u sousedů na Slovensku, kde je myšivka běžnější než u nás. Tam ji také objevili až po 2. světové válce, a to díky rozborům sovích vývržků.
V dnešní době je situace pro zoology ještě poněkud více ztížena, protože trend výzkumů za použití neinvazivních metod v případě myšivky znamená, že dříve cenný zdroj informací, a to mrtvochytné zemní či sklapovací pasti, jsou již v dnešní době metodou těžko použitelnou, navíc u chráněného druhu, kterým myšivka horská je.
GLACIÁLNÍ RELIKT
Čím či pro koho je myšivka zajímavá? Například pro ty, kteří se zabývají vývojem naší flóry a fauny v průběhu tisíciletí. Myšivka horská je totiž pozůstatek z doby ledové, glaciální relikt. Myšivka byla plošně rozšířená v Evropě v období starších čtvrtohor, nejvíce fosilních nálezů pochází z konce poslední doby ledové, ale s postupným oteplováním ustupovala na sever.
Ve střední Evropě zůstaly populace myšivky horské pouze ostrůvkovitě v některých horách ve vyšších nadmořských výškách. Malé izolované populace se například nachází v Alpách, v severním Německu, Dánsku.
V České republice zůstala ve třech izolovaných oblastech: v Šumavské hornatině (Šumava, Šumavské podhůří, Novohradské hory), Východních Sudetech (Králický Sněžník, Hrubý Jeseník, Rychlebské hory, Zlatohorská vrchovina, Hanušovická vrchovina) a Západních Karpatech (Moravskoslezské Beskydy, Slezské Beskydy, Javorníky, Jablunkovská vrchovina, Vsetínské vrchy). I v těchto oblastech se ale populace drží pravděpodobně jen na izolovaných lokalitách s vhodným prostředím.
K velikostem a propojení populací se toho ale mnoho říct nedá, právě pro výše zmíněné problémy s monitoringem tohoto druhu.
Co se ale říci dá s jistotou, že se například vůbec nevyskytuje v našich severních horách – přes intenzivní průzkumy drobných savců nebyla nikdy zaznamenána od Orlických hor přes Krkonoše až po Krušné hory, přestože i v těchto horách jsou lokality svým prostředím a nadmořskou výškou vhodné pro tento druh.
Zoogeografickou zajímavostí také je, že v jižních Čechách se nachází v Novohradských horách a ve východní části Šumavy a jejím podhůří. V západní polovině Šumavy a Českém lese ale nebyla nikdy nalezena. Nejvíce na západ byl výskyt potvrzen na Horské Kvildě (jediná známá lokalita v Plzeňském kraji).
ŽIVOT V CHLADU A MOKRU
Myšivky je možné najít v různém prostředí, ale jednoznačně společné znaky jsou chladno, vlhko až mokro a vysoká bylinná či křovinná vegetace. Myšivky mají rády vlhké louky, podmáčené louky, rašeliniště, porosty tužebníku, nivy horských toků, břehové porosty, ale také zarůstající paseky či řídké horské lesy s bujným podrostem. Milují okraje lesů a pozdně sečené louky. Myšivky v tomto prostředí žijí ve vegetaci, šplhají po stoncích vysokých bylin a keřů a hledají zde potravu – semínka, plody, ale i hmyz a jiné bezobratlé
VYPADÁ JAKO MYŠ, ALE MYŠ TO NENÍ
Další zajímavostí je, že myšivka, ač vypadá jako myš, mezi myšovité hlodavce nepatří. Je příbuzná tarbíkům, těm ale na pohled moc podobná není. Znaky, které svědčí o příbuznosti a nepříbuznosti těchto skupin hlodavců totiž nejsou moc vidět, je to například struktura čelistí a zubů.
Na světě je rozpoznáváno 14 druhů myšivek rodu
Sicista a všechny jsou si velmi podobné. Jedná se o velmi drobounké hlodavce myšovitého vzhledu s velmi dlouhým ocasem, hlava je méně protáhlá než u myší, se středně velkýma ušima. V České republice žije pouze jedna myšivka - myšivka horská,
Sicista betulina.
Myšivka horská je velmi drobounká, váží okolo 10 gramů, délka těla 5 až 7 cm, je jedním z nejmenších hlodavců Evropy.
Srst myšivky je na hřbetě žemlově žlutá až hnědá s černými chlupy, na břiše světlejší jednobarevně žlutošedá.
Takovému popisu bude odpovídat i například mládě myšice, podle čeho tedy myšivku horskou poznáte?
Podle dvou výrazných znaků:
1. velmi dlouhý ocas - je výrazně delší než tělo a je tzv. polo-chápavý, myšivky ocáskem obtáčí větvičky a stonky, funguje při šplhání jako opěra;
2. černý proužek na zádech - táhne se od očí až k ocasu. Pro zmatení je potřeba dodat, že u nás (na Moravě a v severních oblastech Čech) ještě žije myšice temnopásá, která má také černý pruh na zádech.
K akrobatickým kouskům ve vysoké vegetaci myšivce dlouhý polo-chápavý ocas nestačí. Důležité jsou také silné zadní nohy (to má společné s tarbíky), ač to na první pohled vidět není. Má velmi silné a poměrně flexibilní prsty, zejména na zadních nohou. Palec a pátý prst na zadní noze je schopna obracet až do opačné polohy než vnitřní prsty a tím obchytí stonek, po kterém právě šplhá.
FANTASTICKÁ FYZIOLOGIE TĚLA
Hlubší pohled do fyziologie myšivkového tělíčka stojí za to. Chladné období roku myšivky přečkají ve stavu pravého zimního spánku. Hibernace trvá 6 až 8 měsíců od října do května. Vylézají, až když roztaje sníh, denní teploty se stabilizují a začíná rašit nová vegetace.
Hibernují v bezpečném suchém úkrytu, v trouchnivějícím dřevě či nějaké podzemní dutině, za vhodným místem mohou i migrovat. Metabolismus myšivky se zpomalí, sníží se tělesná teplota, dech i srdeční tep. Během hibernace se neprobouzí, tělíčko funguje pouze z tukových zásob, které si vytvořily během aktivní sezóny.
Ale i během aktivní sezóny myšivky vykazují změny tělesné teploty během dne, mohou kolísat o 4 až 18 °C a na určitou dobu mohou myšivky upadnout do tzv. torporu, kdy regulovaně tlumí svou tělesnou teplotu, dýchání, srdeční činnost a metabolismus. Během nečinnosti jsou stuleny do klubíčka s ocáskem obtočeným kolem těla. Jedinou reakcí na vyrušení je vysokofrekvenční pískot. Při probouzení z torporu se jim v určitou fázi začne chvět hrudník a přední končetiny. Z torporu se probouzí neuvěřitelně rychle do 30 až 40 minut, což znamená nárůst tělesné teploty až 1 °C za minutu!
JAK MYŠIVKY ŽIJÍ
Myšivky jsou převážně noční, ale mohou být aktivní i ve dne či k večeru. Přes den odpočívají v úkrytech vystlaných listím a trávou v trouchnivějícím dřevě, pařezech, naplaveninách i norách jiných zvířat. Hnízda pro hibernaci a rozmnožování jsou 20 až 40 cm hluboko, pro denní odpočinek mohou být i poměrně mělce či i na povrchu. Hnízdo je kulovité, 5 až 8 cm velké.
Myšivky žijí samostatně, okrsky samců a samic se překrývají. Na svou velikost se pohybují poměrně dost, za noc se mohou přesunout i více než 200 m, velikost domovského okrsku v rámci dánské telemetrické studie byla odhadnuta na 8000 m
2.
Myšivky se rozmnožují jen 1x ročně, brzy po hibernaci se na konci května rodí 2 až 11 mláďat. Jedna samice má v průměru jen dva vrhy za svůj život. V porovnání s jinými hlodavci tak mají myšivky poměrně málo mláďat, a také u nich nejsou vidět populační cykly, jako známe například u hrabošů.
HLASTE NÁM MYŠKY S PROUŽKEM NA ZÁDECH
Myšivky se na jaře se opět probudí a může se stát, že na ně myslivci při své činnosti narazí, i když jsou vzácné a žijí skrytě v husté vegetaci. Pokud se člověk pohybuje pomalu ve vhodném prostředí, může ji spatřit, jak se prodírá vegetací. Myšivku také můžete najít uhynulou na čerstvě pokosené louce nebo ji donese jako úlovek kočka.
Budeme proto rádi za pomoc s mapováním jejího výskytu.
Velmi dobrým rozpoznávacím znakem myšivky je černý proužek na zádech. Je dobře vidět. Jak už bylo napsáno, s proužkem na zádech u nás ještě žije myšice temnopásá, také zajímavý druh hlodavce a my budeme rádi za hlášení obou druhů. Pokud nález vyfotíte, měli bychom být schopni určit, zda se jedná o myšivku či myšici.
Monitoring myšivky horské je podpořen Ministerstvem životního prostředí, projekt nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.
Kateřina POLEDNÍKOVÁ, Lukáš POLEDNÍK
Myšivka horská má velmi dlouhý, polo-chápavý ocas, který ji pomáhá při šplhání ve vegetaci. Autor Richard Kraft
Myšivka dobře šplhá ve vegetaci zejména díky silným delším zadním nohám se silnými poměrně flexibilními pěti prsty. Palec a pátý prst může otáčet až do opozice ke středovým prstům a obejmout tenký stonek. Autor Kateřina Poledníková
Foto 03 Myšivka horská je velmi drobounká, váží zhruba 10 g. autor Jindřich Poledník
Foto 04 Černý pruh na zádech se myšivce táhne od očí až po kořen ocasu a je velmi výrazným rozpoznávacím znakem. Autor Jeroen van der Kooij
Foto 05 Mokřadní louky ve Starých hutích v Novohradských horách poskytují tvoří prostředí pro myšivku horskou. Autor Jindřich Poledník
Foto 06 Myšivky žijí i v horských lesích Beskyd, kde je dostatek podrostu a dalších struktur. Autor Kateřina Poledníková
Foto 07 Centrem výskytu v jižních Čechách je povodí Studené a Teplé Vltavy, včetně mokřadních luk povodí Volarského potoka. Autor Kateřina Poledníková
Foto 08 Porosty tužebníku jsou prostředím, které myšivka vyhledává. Autor Kateřina Poledníková
Foto 09 Andělika lékařská, tužebník, rašeliník, podmáčená vegetace, kde obyčejné boty nestačí, to je prostředí myšivky horské. Autor Ondřej Poledník
Obrázek 10 Myšky s proužkem na zádech – základní porovnání myšivky horské a myšice temnopásé. Autor Ondřej Poledník