Na IWA 2023 bylo k vidění spousta termovizí a dobíhají i noktovize. Nabídka je nepřeberná, termovize, ať již v nějaké „hranaté“ formě nebo ve tvaru klasického zaměřovacího dalekohledu, nabízí kde kdo. Asi největší stánek a nabídku měla na veletrhu firma Pulsar a Hikmicro.
Pokud ale člověk poctivě procházel jednotlivé stánky, velmi často nacházel zjevně jedny a ty samé přístroje pod různými jmény a jen s drobnými kosmetickými úpravami. A ačkoliv jsem se snažil najít něco, co bych opravdu mohl nazvat pokrokem, nenalezl jsem.
Úskalí se skrývá ve skutečnosti, že i ty nejnovější přístroje pořád ani zdaleka nedosahují rozlišovací schopnosti klasické optiky. Pořád nejen já čekám, kdy mi termovize (či noktovize) umožní zodpovědně posoudit stav holé zvěře při průběrném odstřelu. Trend je ale jednoznačný – elektro optické přístroje jsou čím dál dostupnější a bez ohledu na jejich meze jsou velkým pomocníkem.
IWA 2023 byla zdánlivě hodně plochá i z hlediska optických a obecných pozorovacích přístrojů. U klasické optiky se na situaci podepsala absence velkých otických firem, chyběl Swarovski, Zeiss, přítomní byli jenom Leupold a Leica. Svůj velký stánek měla i naše Meopta, ale pohříchu bez novinek.
Skoro úplně vymizely optické přístroje nízké kategorie. Nabídka dnes začíná na tom, co dřív bylo nazývané přístroji střední kategorie. I tady narazíte velmi často na přístroje, kterým říkám soukromě kraslice – základ je pořád stejný, liší s jenom designem na povrchu. Přesto jsem našel něco nového.
Velmi pěkný pozorovací monokulár Z s dílcovou osnovou v první rovině zobrazení představila firma GPO. Základní parametry jsou objektiv 60 mm a rozsah zvětšení 15-45x. K tomu je v první rovině zobrazení dílcové záměrné osnovy, která je identická se zaměřovacím dalekohledem GPO SPECTRA 6x4,5-27 PLRi. Výsledkem je chytrá kombinace pro tradiční tým střílející na velké vzdálenosti – pozorovatel a střelec mají shodné osnovy a mohou se tak snadno a dobře podporovat. Navíc, na monokuláru jsou i tři instalační lišty pro kolimátor (urychlí zamíření monokuláru) nebo jiné optické přístroje a pomůcky. Volal jsem po něčem takovém již dlouhou dobu a konečně jsem se dočkal. Tohle je ale jen taková radůstka, která hřeje u srdce, ale je to jen chytré uplatnění běžně dostupných technologií.
Skutečně cosi z mého pohledu přelomového jsem nalezl u firmy March, která nabídla nové zaměřovací dalekohledy řady Shuriken. Řada dostala nové balistické věžičky s uzamykatelnými dorazy, které mají hmatníky vzdáleně připomínající vrhací japonské hvězdice, šurikeny. Ale to asi není to nej, co nová řada přináší.
Prvním členem řady je dalekohled Majesta 8-80x56 s balistickou osnovou ve 2. rovině zobrazení – dnes asi zaměřovací dalekohled s největším zvětšením na trhu. Hezké, mohu mít svůj názor, ale budiž. Dalším členem řad je model 1,5-15x42 – mimochodem, objektivy kolem 42-45 mm zažívají docela silný návrat k oblibě. Má věžičky Shuriken, tělo průměru 34 mm, ale hlavně má dvě integrované záměrné osoby, jednu v první a druhou v druhé rovině zobrazení. Výsledkem je záměrný obrazec, který při malém zvětšení tvoří prosté nitě s červeným přisvíceným středem (obrazec v 2. rovině zobrazení), dostatečně silné, aby se s nimi dobře střílelo do pohybu, ale pořád ještě nezakrývaly podstatnou část cíle.
Při velkém zvětšení najednou tomuto záměrnému obrazci narostou pomocné značky umožňující přesné přesazení záměrného bodu při střelbě na velké vzdálenosti. Odkud se vezmou? Jsou velmi jemné, a protože jsou v 1. rovině zobrazení, nejsou při malém zvětšení vidět. Jak zvětšení roste, zvětšují se a najednou začnou být vidět. A pořád mají správnou úhlovou velikost, takže se jimi můžeme řídit pro přesazení záměrného bodu.
Toto je podle mě naprosto převratné, je to první takto konstruovaný zaměřovací dalekohled. Výhody jsou podle mě zcela zjevné. Současně je třeba říci, že vyrobit zaměřovací dalekohled se dvěma záměrnými osnovami tak, aby byly v ose a reagovaly společně na stavítka, je mimořádně těžký úkol. Cena Shurikenů s duálním záměrnými osnovami proto bude proto přes 2000 EUR. Ale bylo u všech optických novinek.
Vezměte si dalekohledy s dálkoměrem. Na začátku jednoznačně záležitost pro bohaté, dnes něco, co si může dovolit skoro každý myslivec. Zároveň začíná být jasný trend „tloustnutí“ zaměřovačů – tubusy se čím dál víc vyrábějí s průměrem 34 mm, ale současně roste poptávka (i nabídka) po kompaktních zaměřovačích.
Opadá naopak zájem o zaměřovače s objektivy 56 mm. Příčinou tohoto trendu je rostoucí dostupnost termovizních a noktovizních přístrojů.
Než se s optickými přístroji rozloučíme, chtěl bych se zmínit o zaměřovacích dalekohledech Night Pearl Manul se šestinásobným zoomem. Ačkoliv Night Pearl je známá svými optoelektronickými přístroji, nový Manul je čistě optický. Tak se nechme překvapit.
Závěr bych chtěl věnovat tradičně nožům. Nabídka nikdy nebyla širší a dále roste. Pokud v minulosti byly populární spíš širší, tak trochu „břichaté“ čepele, nyní se vrací štíhlé čepele.
V důsledku legislativy v různých zemích Evropy roste nabídka zavíracích nožů bez pojistky. Roste obliba hodně plochých nožů, které se pohodlně nosí. Ostatně, celá řada zemí, Německo nevyjímaje, omezuje držení nožů, které umožňují otevření jednou rukou. Výsledkem je vznik spousty nožů, které sice nemají kolíček na čepeli, ani otvor, ale mají patku čepele upravenou tak, že jejím přejetím, nebo pošťouchnutím a současným švihem zápěstí se čepel otevře.
A také roste obliba nožů s čepelí, kterou kdysi jako jeden z prvních použil designér Warren Osborne u nože Benchmade 940. Tzv. tanto naruby – reverse tanto – má lehce stoupající linii ostří a šikmo, přímo seříznutou špičku.
Když už padlo jméno Benchmade, jejich zakladatel Les Asis kdysi pochopil potenciál Henryho a Williamsova zámku čepele a proslavil jej pod názvem AXIS lock. Osobně se domnívám, že je to jeden z nejdokonalejších zámků zavíracích nožů vůbec.
Letos jsem na stánku italské firmy Sandrin viděl další zámek vycházející z AXISu. Říká se mu recoil lock (přesný překlad je problém, navrhl bych název vratný zámek) a na rozdíl od AXISu se jeho dvěma lyrovitými pružinami se vejde i do velmi plochých nožů od Sandrinu. Je tvořen podélně odpruženým klínem, který se zasouvá mezi patku čepele a spojovací čep střenek. Kupředu je tlačen vinutou vratnou pružinkou opřenou o zadní čep. Stejně jako původní AXIS, i vratný zámek vymezuje svislou vůli uzamčení čepele a je extrémně pevný.
IWA letos obnovila soutěž o nůž IWA. Vypsaná byla ve dvou kategoriích, vlastní ceremoniál byl výrazně chudší, než jaký byl v minulosti, ale přesto návrat ocenění vnímám jako kladný krok, osobně doufám, že se dočkáme návratu Nože IWA zpátky do úrovně a prestiže, kterou kdysi měla.
Letos se mi potvrdil pokračující silný nástup čínské produkce nožů. Příběh je takový, že ještě před rokem 1989 se do tehdejší ČSSR vozily docela hezké zavíráky s mosaznými záštitami, byla to skoro kopie amerických Buck knives. Nože to byly hezké, ale hooodně kolísavé kvality, jak materiálu, tak zpracování.
Někdy kolem roku 2000, začaly v Číně vyrábět velké americké firmy jako Spyderco, CRKT, ale i některé evropské firmy. Pod svým jménem, ale člověk našel někde na čepeli maličkou ražbu Made in China nebo Made in PRC. Číňané se naučili opakovaně vyrábět kvalitní čepele, zvládli materiálovou stránku nožířiny.
Před zhruba deseti roky jsem zaregistroval nabídky čínských nožů, které sice již byly materiálově a zpracováním kvalitní, ale designově to nebylo nic moc. Dnešní nabídka se během posledních několika let dramaticky vylepšuje z pohledu designu. Nevím, zda spolupracují s evropskými designéry nebo zda se naučili vyhovět našemu vkusu, možná obojí.
Hodně stánků s noži pocházelo z jihu Evropy, zdá se mi, že dnes se formují dvě výrazné nožířské oblasti – jedna je francouzsko – německá ve středozápadní Evropě, ta druhá leží někde na jihu, v Itálii a Španělsku, ale možná sem spadá trochu i středomořská část Francie. A zdá se mi, že ta jižní oblast je na vzestupu, zatímco ta středozápadní tak trochu stagnuje. Alespoň jsem to na IWA tak cítil. O to víc potěšila nová polská firma – Za-Pas s docela hezkou, původní produkcí.
Od optiky pojďme ještě k oblečení. Jsou dvě silné větve, moderní a tradicionalistická. Nemyslím, že by kterákoliv byla lepší než ta druhá, je ale pravda, že na oficiálních či slavnostních událostech se moderna vypadá přinejmenším zvláštně.
Moderní materiály nabízejí většinou vynikající ochranu před počasím a vyžadují minimální údržbu.
Letos mě zaujala nabídka firmy Carinthia (česky Korutany, však také firma je rakouská), která nabízí oblečení a výbavu do extrémních podmínek.
Známý polský výrobce taktického oblečení Helikon Tex rozšiřuje svoji nabídku oblečení pro pobyt v přírodě a umím si představit, že tato nabídka může oslovit i myslivce, zejména lehkými bundami. Nabídka české firmy Banner si také nezadá.
Letos jsem měl pocit, že tak trochu absentovaly velké firmy, zejména skandinávské (i moje oblíbená Härkilla). Opakuje se situace jako u palných zbraní, silní mají pocit, že už do Norimberku nemusí, že už o nich všichni vědí. Ale přesto si pronajmou na výstavišti aspoň kancelář (když už tam všichni ostatní jsou), takže vlastně tu výstavu také potřebují. Jejich místo na výstavní ploše zabraly zejména rakouské firmy. Faktem je, že co do oblečení je nabídka natolik široká a pestrá, že asi nelze si nevybrat.
Ing. Marin HELEBRANT