Vaše umělecké a zároveň technické či rukodělné zaměření vyplývá z rodinné tradice či zázemí? Máte mezi předky někoho, kdo vás inspiroval? Nebo jste už jako malá ráda kreslila…
V rodině si nevzpomínám na nikoho a ani z vyprávění nevím o tom, že by byl někdo přímo umělcem. Maminka má pěkný cit pro barvy a vkus pro oblečení i bytové zařízení, bývala velmi zručná a tatínka nejednou šokovala po návratu z cest předělaným bytem. S mojí vydatnou pomocí doslova rozřezala nábytek a vyrobila něco nového.
Tatínek byl celý život nástrojařem a byl ve firmách velmi ceněný pro svoji šikovnost a schopnost si poradit. Určitě jsem zdědila tyto vlohy a teď pokračuji v jejich odkazu.
Jako malá jsem pořád něco kreslila, hlavně zvířata. Ze školy jsem nosila poznámky, že si pořád něco čmárám a nedávám pozor. Hlavně matika, to byl můj problém! Dlouhé roky jsem chodila do sochařského kroužku, kde na můj talent upozornila paní učitelka, akademická sochařka, která kroužek vedla.
V rodině našich přátel Sarnových jsem se připravovala na zkoušky na střední školu SUPŠ Turnov, která tehdy nesla dlouhý název SŠ pro zpracování kovů a drahých kamenů. Jeli jsme se tam podívat a nejvíc mě zaujalo zlatnictví, obor, kam se hlásilo 90 % uchazečů. Množství zájemců museli nějak rozdělit a mě bylo v podstatě určeno či přiděleno rytectví. Hodně jsem to tenkrát obrečela, v tu chvíli jsem na to neznámé a nezajímavé rytectví vůbec nechtěla. Ale byla jsem, zaplať Pán Bůh poslušná, a tak jsem to zkusila.
Byl to tehdy těžký začátek, jsem narozená v srpnu a ještě se tenkrát vycházelo z osmé třídy, bylo mi tedy jen 14 let, když jsem se ocitla poprvé sama mezi cizími, daleko od domova a internát nebylo zrovna moc vlídné místo. Chyběla mi devátá třída, matika to byla pro mne cizí planeta, spolužáci machrovali a házeli jmény umělců, které jsem moc neznala, navíc všichni chodili do lidušky, ale já asi jako jediná ne. Takže jsem nějakou chvíli ve všem plachtila, trochu zoufala, ale naštěstí jsem přišla na chuť rytectví. Byly jsme s kamarádkou Štěpánkou ve skupině dvě nejlepší v dílnách a předháněly jsme se, kdo bude lepší. I díky tomu jsme obě hodně profesně vyrostly.
Kde se vzal vztah přírodě, ke zbraním? A jaký je váš názor na myslivce?
Příroda je v mém životě odjakživa a asi to byli rodiče, kteří mi k ní vštípili pěkný vztah. Čím jsem starší, tím víc ji potřebuji – k odpočinku, nabrání sil, inspiraci. Nejraději jsem měla a mám zvířata a dodnes si ukládám zajímavé fotky. Ty pak využívám ve své tvorbě.
Zbraně jsem poprvé zakusila na střední škole, když jsme závodili v závodech branné všestrannosti. Moc mě to bavilo a kupodivu jsem docela dobře střílela. Se zbraněmi od té doby žiju pořád. Sama je vlastním, manžel je učitel puškař a já musím mít ke své práci dokonce licenci. Zbraně nejsou špatné, špatný je člověk, který má zlé úmysly! Stejně tak i v autě můžete zabít.
Na zbraních mě dnes už místo technický parametrů nejvíce zajímá to, z jakého jsou z kovu a kolik je tam místa na rytiny.
A myslivci? To jsou především milovníci přírody, říkám jim zelení mužíčci. S ženou zákaznicí, jak já říkám myslivečkou, jsem se ale zatím nesetkala. Myslivci hodně o přírodě vědí, a když si sem tam něco střelí, je to spíš odměna. Často se od nich dozvím nové věci o lese, zvířatech a o jejich životě. Zajímá mě to, mám mezi myslivci i přátele.
Učila jste se řemeslo od nějakých starých mistrů, kdo vás inspiroval, kdo vám dal nejvíc a na koho nejraději vzpomínáte?
Jako žákyni mě nejvíc ovlivnil pan Šimánek. Učil nás dílny a byl to řemeslník z praxe. Sice moc nemluvil, ale vždy, když bylo potřeba, vzal do své velké ruky moje malé rýtko a opravil, co je špatně, názorně ukázal, jak by to mělo být. Bylo potřeba se pozorně dívat a pak to zkusit stejně.
Dnes se radím s panem Tvrdoněm, rytcem známek, který v rytectví znamená tu nejvyšší úroveň. A také jsem hodně cenných rad získala od Miloše Zajace, majitele firmy Zajo.
Od někoho se učit je v naší zemi docela problém, každý si střeží své postupy a bojí se, že by mu druhý přebral zákazníky. Ale v době internetu už je to zbytečné, když budete chtít, najdete si inspiraci všude po světě. Já sama rytectví učím ve svých soukromých kurzech a mám vždy velkou radost, když se lidem podaří jejich první čárka. A vůbec neuvažuji o tom, že by mě to ohrožovalo!
Jaký je zájem, kdo se do kurzů hlásí?
Zájem byl velký, než do toho vpadl kovid. Pak všichni přešli na online, ale tohle se online učit prostě nedá. Také současná nejistá ekonomická situace to opravdu nevylepšila. V kurzu většinou přivítám lidi, kteří se zajímají o řemesla, sami něco vyrábějí a baví je učit se nové věci. S těmi řemeslníky to jde hodně rychle dopředu, protože už jsou zvyklí na ruční nástroje, ale i člověk takzvaně z ulice je schopen se základy rytectví naučit. Musí mít samozřejmě určitou dávku zručnosti, bez toho to nejde, ale už jsem měla v kurzu kadeřnici, projektanty, paní z kanceláře a šlo jim to také dobře.
Mám plné vybavení maximálně pro šest účastníků, abych se všem zvládla opravdu věnovat a každý si odnesl co nejvíc. Každý kurz je tematicky ohraničený technikou, kterou se uchazeči naučí včetně úpravy a broušení nástrojů. Mám s tím dobré výsledky. Lidé jsou nadšení a nestalo se, že by s tím někdo praštil a naštvaný odjel. Asi mi v tom pomohlo i patnáct let praxe učitelky odborného výcviku.
Ptám se jako naprostý laik, ale jaké druhy rytin či zdobení vůbec máme, jaké je zpracování kovů. Zkuste prosím popsat laikovi, který o tom nic neví, jaké druhy práce děláte…
Já používám ve své tvorbě všechny druhy rytin v kombinaci. A jaké ty druhy jsou? Dám příklad na písmenu. O rytině do hloubky mluvíme tehdy, když to pomyslné písmenko prohloubíme. Naopak, když odebereme jeho okolí a písmenko vyčnívá, je to rytina na výšku. Ta je hodně efektní, protože po dokončení povrchové úpravy černěním vystupuje světlá rytina nad tmavým pozadím. Ale je také pracnější a dražší. A třetí technika je reliéf. Ten všichni známe ze starých budov nebo medailí. Je to už sochařská práce a hodně se zde projeví cit pro hmotu i talent. A pak jsou takové specialitky, jako je tak žádané taušírování, což je speciální název pro vykládání kovu jiným kovem. Ten jiný kov je většinou kontrastní a drahý, například zlato, stříbro, měď…
Rytectví je hodně široký obor a málokdo o oboru ví. Téměř vždy následuje otázka a co to je to rytectví. Rytectví dnes je umělecko-řemeslný obor, který se zabývá zdobením různých předmětů a výrobků, z části výrobou grafických listů a raznic například pro medaile. V minulosti to byla reprodukční technika pro ilustrace náboženských knih. Já se technice tisku z hloubky věnuji stále, vytvářím grafické listy a jsem členkou Spolku sběratelů exlibris.
Moje hlavni kategorie jsou však stále zbraně a jejich doplňky. Často a ráda vyrábím medailony na botku pistolové rukojeti. Je v tom svoboda a celkem velká plocha pro tvoření. Mám několik druhů těchto oválků a zdobím je na přání. Často je tam nějaké zvíře, majitelův pes anebo monogram. Další takovou částí na zbrani je dno nábojové schránky, pokud je ale kovové, což je dnes pomalu vzácnost.
Zdobím opravdu různé druhy zbraní, nejenom lovecké, ale také sportovní a historické, pistole moderní i staré a jejich střenky. Hodně je vykládám stříbrem.
Kromě zbraní zdobím někdy i nože. Těch by mohlo být víc, ale nějak zatím nemám ty správné kontakty.
V poslední době se věnuji i šperkům. Vytvořila jsem kolekci rytých přívěsků a chystám se je stále rozšiřovat o nové náměty. Zatím to byly symboly a ornamenty a teď připravuji sérii portrétů loveckých psů. Ale vyrýt jsem schopná vlastně cokoliv. Často z druhé strany ryji věnování, jména, monogramy. Už jsem ryla i asijské a hebrejské písmo, jednu dobu jsem ryla hebrejské nápisy na obřadní nádoby, tak často, že jsem písmo částečně uměla i číst.
Tím se dostávám k tomu, že rytectví nejsou jen zbraně a nože. Nedávno jsem ryla dýmku, předtím sadu příborů s monogramem snoubenců, často jsou to zapalovače, různá pouzdra na brýle, elektronické cigarety, psací potřeby, někdy i mobily, když jsou z hliníku.
Také vyrábím pečetítka s monogramem nebo logem. A nedávno i psí známku se jménem a telefonem na majitele. Měděnou destičku na kovanou bránu se jmény tvůrců jsem zase ryla loni, krabičku na vizitky jsem si ozdobila jménem. Je možné porýt celou řadu věcí logem a samozřejmě okrasným písmem, dokážu vytvořit štítek na cokoliv, obrazy, poháry, trofeje… Dárkové kazety inkrustuji kovem, kostí a zdobím drobnou řezbou. Částečně se věnuji scrim shaw, což je tečkovaná kresba do kosti. A v neposlední řadě jsou mojí horkou novinkou rytiny na různé části motocyklů - páky, kryty motorů, nádrže a další části.
Používáte také drahé kovy, jak se používají, jsou pro to nějaká speciální pravidla či postupy?
Nejvíc používám zlato a pak stříbro. Kupuji od specializovaných firem, musím mít k tomu registraci u příslušného úřadu a pak také vést evidenci spotřeby. Drahé kovy vkládám ve formě drátu do předem upravené drážky, kde opravdu drahý kov dobře drží a ani časem se nestírá. Nejčastěji jsou to linky, ale i malé plochy, které je pak možné zdobit dále povrchovou rytinou. K takovým zakázkám přikládám vlastní certifikát o kvalitě drahého kovu.
Jaké používáte nástroje, určitě jsou speciální? A asi si některé i vyrábíte…
Nástroje kupuji ve formě polotovarů a upravuji si je podle toho, pro jakou techniku je používám. Nejčastěji používám špičatá a plochá rýtka v různých velikostech. Mám sadu tzv. podbroušených se zvednutým koncem a rovných. Kvalita nástrojů je rozhodující nejenom pro konečný výsledek, ale také proto, protože zbraně se dělají z čím dál tvrdších a kvalitnějších materiálů. Sama si pak vyrábím sekáčky a čakany, které si i sama kalím.
Kovové části zbraní jsou z různých materiálů a různě povrchově ošetřeny. Jak se liší přístup podle druhu materiálu?
To je věčný souboj materiálů. Nástroj musí být vždy tvrdší než rytý povrch, a to je někdy dost těžké, protože zbraně jsou čím dál tvrdší a někdy je nemožné do nich rýt. Obecně je potřeba napřed povrch před rytím osmirkovat do hladka. Takže jakákoliv povrchová úprava je odstraněna. To platí i pro nikl, kdy je nutné zbraň demontovat a nechat chemicky odniklovat. Pak teprve přichází na řadu rytí a potom případně zpět niklování.
V rytectví jsou jistě také „národní školy“, jak si v tomto pohledu stojíme jako Češi?
Rytectví se u nás vyučuje na více místech, často jsou to technické školy a rytectví je tam ale jen okrajově jako v Uherském Brodě a v Brně. Jedna je škola je v Praze, pak i v Ostravě, částečně funguje tento obor v Uherském Hradišti na umělecké grafické škole. Jen SUPŠ Turnov, kde jsem studovala já, má samostatný rytecký obor. Každá ze škol je zaměřena jiným směrem a Šperkárna, jak se té turnovské říkalo, to má jasné. V rytectví to tehdy bylo hodně o výrobě raznic pro ražbu dílů pro výrobu bižuterie, odznaků a medailí, Brno a Uherský Brod se více specializovaly na zbraně a nože.
Kde nacházíte inspiraci k tvorbě – z přírody, z knih, z donesených fotografií, …? Které motivy máte nejraději, naopak které motivy jsou obtížné, případně kterou naši zvěř z hlediska vhodnosti k tvorbě máte nejraději?
Větvičky stromů, květy, plody to všechno si nosím domů a studuji, zvířata hledám na fotkách. Vždy když vidím nějakou zajímavou fotku, ukládám si ji a pak se k ní vracím. Sama si také fotím. Moji zákazníci mi často posílají fotky svých psů nebo musíme upravit paroží, velikost uší, počet výsad, to pak fotky lítají elektronicky oběma směry. Naučím se při tom myslivecké výrazy a příště už líp rozumím.
Nerada dělám scény s krajinkami, což je ostatně na mých rytinách vidět. Nejraději mám šelmy a Dianu bohyni lovu. Obecně obtížné jsou pohledy zvířat přímo zepředu, a když je zvíře s dlouhým čumákem, je to ještě horší.
Zpodobnění zvěře je poměrně těžké, je třeba znát typické postoje a chování, kde si správnost ověřujete?
Na každou zakázku dělám návrh a přímo vyzývám zákazníky k opravám takových chyb. Chci, aby byl zákazník v klidu, že bude mít to, co chtěl. Nebojím se zavolat a zeptat se, je to lepší než pokazit zbraň a pak řešit problémy. Ono se totiž moc změn u hlubokých rytin dělat nedá!
Lépe se dělá peří a nebo srst?
Já mám raději srst, protože s ní mám asi víc zkušeností. Ale samozřejmě i peří musím umět. Ono je to v rytině vždy o kompromisu. Protože mám jen černou a bílou, musí to byt vždy souhra mezi stínováním, barvou a strukturou jako třeba chlupy nebo peří kontra oděv nebo holá kůže.
Kolik druhů naší zvěře či živočichů jste už zpodobnila? A pokud zobrazujete exotické druhy zvěře, jsou výtvarně složitější?
No moc ne, protože jste jako myslivci velice konzervativní skupina lidí a chcete klasiku stále dokola - srnčí, jelen, prase, sem tam bažant nebo kačeny, a to v typické pozici. To se pak těžko obměňuje.
Exotické druhy jsem samozřejmě také dělala, například slona, lvy, medvěda grizzly, určitě nejsou složitější, ale ty naše mám víc natrénované. Ale každá změna je nová výzva a zkušenost, já si zakládám na tom, že moje zvířata vypadají realisticky. Proto si vždy před rytím jak našich druhů, tak těch exotických, vždy seženu dost fotek a pečlivě studuji anatomii, zvláště pokud to není zrovna běžně známý druh živočicha. A prvním kritikem je můj muž, potom kamarádka, která kreslí a nejlepší jsou malé děti s jejich upřímným nezaujatým pohledem oproti dospělým.
Jste tedy schopna vytvořit na zakázku třeba podle fotky konkrétního loveckého psa nebo uloveného jelena?
Samozřejmě a už jsem to tak mnohokrát dělala. Je nutné určité zjednodušení, aby se dala fotka rytecky ztvárnit, ale v zásadě je lepší, když zákazník má jasnou představu co chce nebo i nechce. Pořád se s tím dá lépe pracovat a vytvořit něco k jeho spokojenosti, než zhmotnit vlastní vizi, která se třeba nebude líbit. Vždy je potřeba mít na paměti, že zbraně jsou většinou miláčky svých majitelů a já jim je nemůžu poškodit, ale vylepšit, a k tomu právě slouží návrhy, komunikace a příklady mých předešlých rytin.
Prošly vám rukama nějaké exkluzivní zbraně?
Asi ani ne, abych pravdu řekla, tak mě to ani moc nezajímá, zda je zbraň drahá nebo levná. Už jsem luxusně zdobila například i vcelku prostou zbraň značky Bajkal. Když mi někdo nese práci a chce za ní platit, tak mi nepřijde normální mu říct, ať si koupí něco lepšího a pak teprve přijde. To je jako byste si nemohl koupit slavný obraz, protože nemáte dostatečně drahý barák. Mým úkolem je splnit v co nejlepší kvalitě a spokojenosti zadání, resp. přání zákazníka bez ohledu, na jak drahou zbraň chce ryteckou výzdobu.
Popište, prosím, jak tedy probíhá tvorba konkrétní zakázky.
Vše je popsané detailně na mých webových stránkách. Někdo zavolá nebo napíše. Většinou to je ve smyslu chtěl bych ozdobit zbraň, kolik to stojí? Tak mu samozřejmě pěkně vysvětlím, že to je jako chtěl bych auto, kolik stojí? Chcete šlapací, Audi, Ferrari? Vypadá to jako legrace, ale tahle komunikace je moc důležitá. Všechno stojí také na částce, kterou chce zákazník investovat. Takže je potřeba nějak citlivě z něho vytáhnout, kolik peněz má, protože každý má nějakou představu, kolik by mohl nebo chtěl utratit. A moje ceny jsou veřejně na stránkách, nemám s tím problém.
Pak následuje dotaz, co se zákazníkovi líbí. Vysvětluji techniky, posílám odkazy na svůj blog, kde o tom píšu a posílám fotky svých rytin jako příklady. Shromáždím informace a dohodneme se na ceně návrhu.
Pak pošlu většinou tak dvě varianty a nastane fáze připomínek, změn a korekcí. Potom hotový návrh odsouhlasíme, domluvíme schůzku, podepíšeme jednoduchou smlouvu, co se udělá, za kolik a kdy. Po zaplacení zálohy začnu pracovat a většinou dostanu povolení publikovat fotky z procesu. Když ne, tak to striktně dodržuji, protože důvěra je důležitá. Před dokončením mi zákazník doplatí částku a přijede si pro zbraň.
Samozřejmě s tím neodbytně souvisí i agenda týkající se manipulace, držení a všech dalších věcí kolem zbraní.
Jak dlouho trvá výzdoba jedné zbraně?
To jednoznačně záleží na ploše, technice rytí a tvrdosti materiálu. Já obecně nesnáším časovou tíseň, a tak si dávám na každou zbraň tak dva měsíce. Pak to většinou zvládnu v klidu dřív a je z toho příjemná radost na obou stranách.
Kde všude ve světě se dostaly vaše práce, mají je nějací VIP zákazníci?
Většina mých prací je zatím pro českou klientelu, ale už se na tom pracuje, abych se mohla prezentovat i v zahraničí. Pár prací v zahraničí mám, například v Rakousku, Maďarsku a také na Slovensku.
Máte i nějakou volnou tvorbu mimo myslivost? Viděl jsem na vašich stránkách docela neobvyklou výzdobu motocyklových motorů…
K zdobení motorů jsem se dostala tak, že jsem to viděla na internetu a zrovna jsme měli auto v servisu u manželova kamaráda, kterého jsem požádala o nějaký rozbitý kryt od motorky. Přinesl karter od Pionýra, který je na mých stránkách, chtěla jsem si to zkusit, seznámit se s tím materiálem. Je to dost jiné, musela jsem si udělat novou sadu nářadí, ale velmi mě to nadchlo. Nedávno jsem ozdobila páky pro motocykl Indian, bylo to k vidění na výstavě Motocykl Praha 2023, kterou zahajoval prezident Petr Pavel.
Vystavujete někde svá díla na výstavách?
Pravidelně se účastním výstavy Natura Viva v Lysé nad Labem, letos se objevím na Národní výstavě Myslivosti v Brně, poprvé se budu účastnit akce v Kunštátě na akci Svátky řemesel a ušlechtilých koní. Je to něco nového a moc se těším. V únoru jsem vystavovala svoje ryté přívěsky v Kroměříži, kde se pořádal Šperkařský festival a rukodělné trhy. Vloni jsem byla vidět na výstavě Země živitelka. Všechny svoje budoucí aktivity včetně kurzů mám vypsané na stránkách pod názvem Kalendář akcí.
Zabrousíte někdy i do jiných výtvarných oborů?
Někdy si dělám modely zvířat z plastelíny, abych si uvědomila anatomii a vyzkoušela postup odrývání materiálu. Občas musím fušovat do čalounictví a polstrujeme s manželem kazety na nože a někdy i zbraně. Ostatně manžel je mojí velkou oporou v životě i podnikání. Vždycky říkám, že už to příště dělat nebudu, ale nikdy to nedodržím. Také řezba do dřeva je někdy součástí výzdoby kazet.
Grafické listy v podobě exlibris jsou příjemnou změnou, i když je to také rytectví. Hodně mi pomáhají dovednosti a znalosti z oboru zlatnictví. Umím si ušít šaty i kalhoty, ale na to už teď nemám čas. Maminka mě naučila všechny ženské ruční práce. Jednou jsem dokonce zašívala našeho kocoura a bývalému manželovi vyvrtala bolavý zub, ale to bych už dělat opravdu nechtěla.
Ve volném čase ráda jezdím na kole, každý týden cvičím jógu a chodím do posilovny a také na kurzy flamenga. Dlouho jsem pracovala v mužském kolektivu a i zákazníci jsou většinou muži, a tak to chce nějakou protiváhu. Obleču si krásnou sukni a nazuji klapací boty a vychutnávám si být ženou.
S poděkováním za rozhovor
připravil Jiří KASINA